Ve výši a podobě školného na vysokých školách dochází v zemích OECD v posledních letech k významným změnám. Změny jsou na jedné straně vyvolány expanzí počtu studentů a s tím spojenými problémy s financováním jejich studia z veřejných rozpočtů. Na straně druhé tlak na zavádění či zvyšování školného umocnila ekonomická krize po roce 2008, která nejen prohloubila problémy veřejných rozpočtů, ale mnohem intenzivněji také nastoluje otázky relevance a efektivnosti vysokoškolského vzdělávání.
V zemích OECD lze v současnosti vymezit čtyři základní modely školného v celkovém rámci financování vysokých škol: skandinávský, asijský, anglosaský a kontinentální evropský model. Každý z těchto modelů je doprovázen určitým systémem podpory studentů formou stipendií (za něco), příspěvků (na něco) nebo půjček. Základní charakteristiky těchto modelů objasňuje Eric Chardonnier, analytik a expert OECD z Direktorátu pro vzdělávání a kompetence (OECD Directorate for Education and Skills). Článkem v časopise IAU Horizons se zapojuje do probíhající diskuse o financování vysokého školství ve Francii. S přihlédnutím k francouzské situaci shrnuje zkušenosti zemí OECD a uvádí několik námětů, jak vyvážit financování z veřejných a soukromých zdrojů. Jeho článek jsme obohatili o řadu dalších poznatků z našeho studia různých modelů financování vysokého školství a školného ve světě.
Redakce Vysoké školství ve světě
Transformace vysokého školství, která ve Francii probíhá již řadu let, má tři zásadní úkoly, jež jsou obdobné jako v řadě dalších zemí OECD:
- jak zajistit, že zvyšování počtu vysokoškolských studentů a učitelů nepovede k poklesu kvality vzdělávání;
- jak obstát v sílící mezinárodní konkurenci o nejlepší studenty a učitele, ale také o stále důležitější mezinárodní zdroje;
- jak vhodně vyvážit financování z veřejných a soukromých zdrojů (příspěvky od podniků a spoluúčast samotných studentů), aby to vše efektivně fungovalo a rostoucí náklady bylo z čeho uhradit.
Financování vysokého školství je jedním z ústředních témat diskuse v zemích OECD. Celkem 14 z 25 zemí OECD, pro které jsou k dispozici údaje, změnilo (nebo zavedlo) po roce 1995 systém školného. Výsledkem byl většinou nárůst průměrné výše školného, spojený s revizí úrovně státní podpory studentů.
Diskusi o školném se samozřejmě nevyhnula ani Francie, zejména když v důsledku ekonomické krize se jen obtížně nachází přebytek veřejných financí a některé univerzity stále zápolí s rozpočtovým deficitem z roku 2012. Je proto v centru zájmu francouzské konference rektorů (Conférence des Présidents d’Universités – CPU) a dokonce i konference představitelů elitních grandes écoles (Conférence des Grandes Écoles).
Zákon o svobodě a odpovědnosti univerzit (LRU) dal sice francouzským vysokým školám větší autonomii, ale poplatky na většině z nich stanoví stát. Na začátku akademického roku 2012 studenti platili za registraci do bakalářského studia (licence) 181 €, do magisterského studia (mastère) 250 € a do doktorského studia (doctorat) 380 €. Nárůst proti předchozímu roku představuje asi 2,1 %, což odpovídá míře inflace ve Francii. Je to však přiměřená cena za vysokoškolské studium? To je otázka.
Masifikace vysokého školství v 80. letech byla úspěchem
Začněme ale pozitivním hodnocením. V úrovni vzdělanosti dospělých obyvatel dotáhla Francie náskok, který před ní ještě před pár desítkami let mělo mnoho jiných zemí OECD. Masifikace francouzského vysokého školství v 80. letech minulého století, vznik univerzitních technologických institutů (Instituts Universitaires de Technologie – IUT) v roce 1966, rozvoj tradičních univerzit a grandes écoles, ale také dvouletého pomaturitního studia (Section de Technicien Supérieur – STS) znamenaly nesporný úspěch. Podíl vysokoškolsky vzdělané populace se v posledních 30 letech výrazně zvýšil. Vysokoškolské vzdělání má dnes ve Francii 43 % osob ve věkové skupině 25–34 let proti průměru OECD 38 %, zatímco ve věkové skupině 55–64 let je to ve Francii pouze 18 % proti průměru OECD 23 %.
Všechno nasvědčuje tomu, že ani v následujících letech počet zapsaných na vysoké školy neklesne. Však také jedním z dlouhodoběji platných politických cílů je zajistit, aby polovina příslušné věkové skupiny získala nějakou podobu terciárního vzdělání. Individuální přínos vzdělání přesahujícího maturitu na střední škole (ve Francii baccalauréat) je z hlediska výše příjmu, životní spokojenosti a zaměstnatelnosti tak výrazný, že mladí lidé chtějí pokračovat ve studiu, a v důsledku ekonomické krize je jejich zájem ještě vyšší.
Navíc se v posledních desetiletích zvyšuje internacionalizace vysokého školství, která je důsledkem sílící globalizace ekonomiky a společnosti vůbec i rychle rostoucí kapacity institucí terciárního vzdělávání po celém světě. Počet vysokoškolských studentů, kteří studují v zahraničí, stoupl z 0,8 milionů v roce 1975 na 4,1 milionu v roce 2010, tedy více než pětkrát. A podle všeho bude tento trend pokračovat.
Čtyři základní modely financování v zemích OECD
Také francouzské vysoké školy budou muset soupeřit o zahraniční studenty s univerzitami v sousedních zemích, z nichž mnohé dostávají od státu nebo vybírají od studentů mnohem víc prostředků. Průměrná výše školného na veřejných vysokých školách se v jednotlivých zemích značně liší (viz následující tabulka).
Propojíme-li údaje o školném s informacemi o podpoře studentů (stipendia, příspěvky nebo půjčky) v jednotlivých zemích OECD, je možné rozpoznat čtyři základní modely financování: skandinávský, asijský, anglosaský a kontinentální evropský model.
Skandinávský model
Z pohledu studenta jde o ideální model, protože vysokoškolské studium je zdarma a všichni studenti mají navíc nárok na nějakou podobu stipendia nebo alespoň studentské půjčky (většinou výhodně úročené a s garancí státu). Tento model ve skandinávských zemích (přesnější označení je severské země – Nordic countries – tedy Švédsko, Finsko, Dánsko, Norsko a Island) nepochybně přispívá ke spravedlivějšímu a méně nerovnému přístupu k vysokoškolskému vzdělání (equity). Na druhé straně jsou ve skandinávských zemích příjmy absolventů vysokých škol ve srovnání s příjmy středoškoláků mnohem nižší než ve Francii nebo v jiných vyspělých zemích. (Tato tzv. vysokoškolská renta nebo prémie je naopak v České republice jedna z nejvyšších v Evropě.) Rovněž míra (progresivního) zdanění příjmů vysokoškoláků ve skandinávských zemích patří v rámci OECD k těm nejvyšším – stát tak vlastně získává zpět část svých výdajů na vysokoškolské vzdělání. Nejde však o absolventskou daň, protože vyšší daň z příjmu platí ti, kdo mají vyšší příjmy, ne ti, kdo zdarma studovali. V posledních letech je však původní podoba skandinávského modelu postupně modifikována (jak jsme o tom opakovaně informovali ve zpravodaji Vysoké školství ve světě): zavádějí se poplatky za prodlužování studia, stipendia se mění na studentské půjčky (například Co čeká vysoké školy severských zemí? nebo Reforma podpory studentů v Dánsku), zavádí se školné pro zahraniční studenty (mimo občany z členských zemí EU) apod. Skandinávský model financování se díky tomu přibližuje situaci v jiných zemích na evropském kontinentu.
Asijský model
Asijský model (ze zemí OECD jde o Japonsko a Koreu, ale podobné je to i v dalších zemích Asie) je pro studenty z ekonomického hlediska jednoznačně nejméně výhodný. Školné je skutečně vysoké a podpora naopak velmi nízká. Vysoké školy totiž získávají prostředky především ze soukromých zdrojů (z více než 50 %), a to jen zčásti od podniků, většinu musí získat ze školného. Rodiče se tak ocitají pod velkým ekonomickým tlakem; pokud nepatří k vyšším vrstvám, často se například více příbuzných skládá na školné pro nadějného potomka. Není se co divit, že z toho vyplývající zodpovědnost ovlivňuje vztah studentů k výuce a ke studiu. Zároveň je rovněž zřejmé, že přístup k vysokoškolskému vzdělání je ekonomicky podmíněný a vysokoškolské vzdělávání se tak podílí na udržování společenských nerovností. Rovněž možnosti vysokých škol získat prostředky od podniků jsou komplikované. Například v Japonsku se kvůli tomu představitelé firem stávají členy správních rad univerzit s rozhodovacími pravomocemi. Tento systém vybičoval soutěž o nejlepší studenty a solventní podniky do té míry, že před několika lety téměř třetina japonských vysokých škol musela ohlásit ekonomický bankrot. Rovněž v tomto modelu financování však dochází ke změnám, mnohdy pod vlivem globalizace a mezinárodní soutěže, ale i v důsledku zvyšování ekonomické úrovně mnoha asijských zemí. Nedávno například Japonsko i Korea zvýšily úroveň státní podpory studentů s cílem snížit společenské nerovnosti a zvýšit spravedlivost (equity) v přístupu na vysoké školy. Díky tomu se asijský model začíná čím dál více podobat modelu anglosaskému.
Anglosaský model
Různé podoby tohoto modelu najdeme v řadě anglosaských zemí (Velká Británie, USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland). Školné je vysoké a liší se podle oboru studia nebo podle vysokoškolské instituce. Student sice musí na vysokoškolské studium vynaložit hodně peněz, ale současně může využívat plošné a nárokové stipendium nebo se snažit získat výběrové formy podpory, kterých funguje celá řada a mohou být veřejné i privátní. Splácení půjček, které mohou studenti čerpat, je často vázáno na jejich příjem, což znamená, že absolvent začíná splácet, až když dosáhne určité výše pracovního příjmu (platu, mzdy). Pokud student definovaného příjmu nedosáhne do stanoveného počtu let, uhrazení půjčky přechází na stát. V tomto modelu, který přebírá stále více zemí OECD, je vyvíjen určitý tlak na vlády a na vysokoškolské instituce, aby zajistily, že absolventi vysokých škol budou dobře připraveni pro uplatnění na pracovním trhu. V realitě vysokoškolské politiky mnoha zemí jsou zkoušeny různé varianty tohoto modelu a jeho parametry na základě vyhodnocení a analýz podrobovány v podstatě neustálým revizím. V poslední době lze například pozorovat řadu významných opatření a kroků, které jsou od roku 2010 uskutečňovány v Anglii (například Obhajoba vládní vysokoškolské reformy v Anglii), nebo reformu vyhlášenou před rokem v USA prezidentem Obamou (například Prezident Obama představil vysokoškolskou reformu).
Připomeňme, že i pro české vysoké školství OECD doporučovala v 90. letech zavedení modifikované obdoby modelu HECS (Higher Education Contribution Scheme), který funguje už čtvrt století v Austrálii; zákon dokonce česká vláda v roce 1995 schválila a předložila do Poslanecké sněmovny, kde však na poslední chvíli ztratil většinovou politickou podporu.
Model kontinentální Evropy
Systémy financování vysokého školství a úloha školného v něm v zemích na evropském kontinentu je docela obtížné zahrnout do jednoho modelu, protože různost jednotlivých národních systémů je značná. Mluví-li se tedy o čtvrtém modelu, jsou tím míněny jisté podobnosti, které najdeme v řadě evropských zemí, jako je například Francie, Rakousko, Belgie, Španělsko nebo Itálie. Vyznačuje se poměrně nízkým školným a současně nedostatečně rozvinutým systémem podpory studentů. Vysoké školství je v takto vymezeném evropském kontinentálním modelu do značné míry financováno státem. Některé země – především Rakousko a Itálie – realizují od konce 90. let reformy, jejichž cílem sice bylo zvýšit na veřejných vysokých školách školné, které však přesto zůstává jen mírné ve srovnání například s asijským nebo anglosaským modelem. Systémy v některých jiných zemích evropského kontinentu – jako je Nizozemsko (například Nizozemsko nahrazuje studentské granty půjčkami) – se podobají spíše anglosaskému modelu. Naopak například v Německu došlo k postupnému zrušení školného prakticky ve všech spolkových zemích (Bavorsko ruší školné); tím se německý systém vlastně přiblížil skandinávskému modelu. Samostatnou kapitolu představuje rozbor systémů financování vysokého školství a školného v nových členských zemích EU – přinejmenším zkušenosti z polského nebo maďarského systému stojí za pozornost (například Vysokoškolská reforma a školné v Maďarsku).
Naléhavá potřeba vhodně vyvážit veřejné a soukromé financování
Poznatky ze srovnávání systémů financování v zemích OECD a vymezování čtyř uvedených modelů je možné zobecnit do závěru, že hlavní rozdíly mezi nimi je možné vysvětlit dvěma charakteristikami:
- v jakém poměru je ve vysokoškolském systému vyváženo financování z veřejných a ze soukromých zdrojů na straně jedné;
- v jakém rozsahu jsou stát a privátní sféra schopny a ochotny poskytovat studentům vysokých škol různé formy podpory na straně druhé.
Některým zemím se daří získávat nové soukromé zdroje, jiné zvyšují financování z veřejných rozpočtů. Tam, kde nejdou ani jednou z těchto cest, mají stále větší problémy smířit požadavky růstu s požadavky kvality.
Pět následujících námětů může pomoci vhodně vyvážit veřejné a soukromé financování vysokého školství ve Francii, ale i v jiných zemích především kontinentální Evropy. Takové náměty jsou důležité pro další úvahy a diskusi o školném a jeho případné diferenciaci podle oborů studia a budoucího pracovního uplatnění.
1. Zlepšit volbu oboru studia
V současnosti tři čtvrtiny absolventů středních odborných škol s maturitou (Baccalauréat technologique), kteří pokračovali na vysoké škole, nedokončí vysokoškolské bakalářské studium (licence). Celkově jen 64 % studentů vysokých škol dokončí původní zvolený obor, 15 % studentů musí původní obor změnit, aby vůbec dostudovali, a zbytek (21 %) vysokou školu nedokončí. Přiměřené školné může mít pozitivní vliv pouze tehdy, jestliže se podaří snížit míru neúspěšnosti a ukončení studia hned v počátečních ročnících studia a jestliže se zavedou fungující mechanismy, které zajistí lepší volbu oboru studia.
2. Zvýšit zapojení podniků do financování vysokých škol a vytváření pracovních příležitostí pro absolventy některých oborů
Podíl podnikového sektoru na financování vysokého školství v některých zemích dosahuje či dokonce přesahuje 10 % (například Austrálie, Izrael, Japonsko, Kanada, Korea, Nizozemsko, Švédsko, Velká Británie nebo USA). Například ve Švédsku jdou ovšem tyto prostředky především do výzkumu a vývoje. Vysoké školy se díky tomu dostávají do užšího kontaktu se světem podnikání a zvyšují se tak možnosti pro uplatnění absolventů řady oborů. Ve Francii však pracuje 35 % absolventů magisterského studia pět let po ukončení školy na pracovních pozicích, pro které jsou překvalifikovaní.
3. Přizpůsobovat školné a státní podporu situaci na trhu práce
Země OECD, kde studenti platí vysoké školné, ale současně mají nárok na státní podporu (půjčky a stipendia pro znevýhodněné studenty), se nevyznačují menší mírou celkové účasti (participace) na vysokoškolském vzdělávání. Není v nich však patrná ani nižší spravedlivost (equity) pro různé sociální skupiny či větší nerovnosti v přístupu k vysokoškolskému vzdělávání, než je tomu v jiných zemích. Toto konstatování se však netýká srovnání se severskými zeměmi, kde jsou nerovnosti v přístupu k vysokoškolskému vzdělání skutečně nízké, což je ovšem způsobeno historicky nižšími celkovými nerovnostmi ve společnosti a tomu odpovídajícím společenským klimatem. Jejich model financování vysokého školství je proto obtížně přenositelný do zemí s jinou tradicí. V zemích, kde studenti platí vysoké školné a současně pobírají v souhrnu vysokou podporu, se výše školného různí podle oboru studia a uplatnitelnosti na trhu práce. Může se tak stát vhodně využitelným nástrojem vysokoškolské politiky. Příkladem je Austrálie, kde se školné v oborech, kterých je na trhu práce nedostatek, někdy snižuje, aby se studium pro studenty stalo atraktivnější.
4. Nepřeceňovat náklady na studium
Pokud uchazeči o studium vnímají náklady na vysokoškolské studium jako příliš vysoké, mohou na něj rezignovat, přestože mají nárok na finanční podporu od státu. Tento problém v současné době řeší Velká Británie, kde poklesly počty studentů v některých sektorech vysokého školství, zčásti v důsledku trojnásobného zvýšení školného na některých školách v roce 2012. Obdobně ve Spojených státech je školné v určitých částech vysokoškolského sektoru tak vysoké, že zadluženost studentů představuje dokonce riziko pro ekonomickou stabilitu země. V době ekonomické krize, kdy výrazně klesá počet pracovních příležitostí, mají nezaměstnaní absolventi tendenci si brát další půjčky, aby mohli pokračovat ve studiu.
Pokud má vysokoškolský systém úspěšně fungovat, musí se cena studia upravovat podle skutečné kvality příležitostí na trhu práce. Tato cesta by se mohla ve Francii vyzkoušet nejprve na úrovni magisterského studia (mastère). Vyžaduje to však propracovanější systém informací než ten dnešní, aby mladí lidé dost přesně například věděli, jaký druh práce mohou vykonávat po určitém studiu na vysoké škole a s jakou pravděpodobností takové místo získají, jaké šance mají na úspěšné dokončení studia vzhledem ke svým maturitním výsledkům a na jaký plat mohou dosáhnout po absolvování.
5. Zvýšit školné pro zahraniční studenty
Téměř v polovině zemí, pro které jsou k dispozici dostatečné údaje, se na veřejných vysokých školách liší výše školného podle toho, zda jde o domácí či zahraniční studenty. Ve Francii tomu tak není. V posledních letech přitom i některé ze zemí, kde je vysokoškolské studium jinak bezplatné a silně dotované státem (například Dánsko a Švédsko), zvýšily školné pro studenty ze zemí mimo Evropu. Je však třeba poznamenat, že taková opatření mohou mít negativní dopad, jak se stalo ve Švédsku, kde po reformě z roku 2011 významně poklesl počet studentů, kteří nejsou občany zemí Evropského hospodářského prostoru (EEA) nebo Švýcarska, a tudíž nejsou od školného osvobozeni..
Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic
.
Eric Charbonnier: University Tuition Fees: “To be or not to be?” IAU Horizons, Vol. 19 N° 3, December 2013
Vysokoškolská reforma a školné v Maďarsku. Vysoké školství ve světě, 17. leden 2013
Obhajoba vládní vysokoškolské reformy v Anglii. Vysoké školství ve světě, 11. březen 2013
Bavorsko ruší školné. Vysoké školství ve světě, 19. březen 2013
Ekonomická krize dál škrtí rozpočty evropských vysokých škol. Vysoké školství ve světě, 24. červen 2013
Prezident Obama představil vysokoškolskou reformu. Vysoké školství ve světě, 12. listopad 2013
Reforma podpory studentů v Dánsku. Vysoké školství ve světě, 20. únor 2014
Co čeká vysoké školy severských zemí? Vysoké školství ve světě, 3. duben 2014
Nizozemsko nahrazuje studentské granty půjčkami. Vysoké školství ve světě, 10. červenec 2014
Education at a Glance 2013: OECD Indicators. OECD, Paris 2013
Vysoké školství ve světě 