Dosavadní vývoj a budoucnost Boloňského procesu a EHEA

Třetí článek série o Boloňském procesu a Evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání (EHEA) je věnován zprávě o dosavadním vývoji a především o budoucnosti Boloňského procesu a EHEA (The Bologna Process Revisited: the Future of the European Higher Education Area), kterou pro konferenci ministrů v Jerevanu připravila BFUG (Bologna Follow-Up Group).

První část zprávy doplňuje podrobnější hodnocení vývoje jednotlivých oblastí Boloňského procesu, které jsme shrnuli v předchozím článku Zpráva o vývoji a stavu Boloňského procesu a EHEA (založeném na The European Higher Education Area in 2015: Bologna Process Implementation Report). Získané zkušenosti analyzuje z nadhledu a soustředí se na vzniklé a neřešené problémy. Přináší tak cenná poučení, která se ovšem nevztahují jen na vysoké školství, ale mají i širší platnost, především pro dnešní situaci EU. V druhé části pak zpráva definuje nové problémy, kterým musí EHEA čelit, a možné přístupy k jejich řešení.

Redakce Vysoké školství ve světě

Zpráva The Bologna Process Revisited: the Future of the European Higher Education Area vychází především z diskusí mimořádného semináře BFUG (Bologna Follow-Up Group), který se konal v Římě před Jerevanskou konferencí ministrů. Účastníci semináře se shodli na tom, že se EHEA nachází na rozcestí a že je nutné znovu stanovit směr dalšího vývoje. Zpráva má také proto dvě části. První část představuje zpětný pohled na uplynulých 15 let postupného vytváření EHEA. Nejprve prezentuje společnou výchozí vizi a pak definuje hlavní nedostatky a problémy dosavadního vývoje. Druhá část předkládá perspektivní pohled dopředu na sedm nových úkolů a jim odpovídajícím strategiím.

Zpětný pohled

V roce 1999 se v Boloni 29 evropských ministrů odpovědných za vysoké školství dohodlo na společné vizi Evropského prostoru vysokého školství (EHEA). Jejími základními prvky byla spolupráce dosti odlišných zemí na společných cílech, mobilita studentů a plné uznání jejich kvalifikace, jež umožní přístup na celoevropský trh práce, začlenění národních reforem vysokého školství do širšího evropského kontextu, spolupráce evropských vysokých škol na základě vzájemné důvěry, transparentnosti a kvality a zlepšení nebo přinejmenším udržení jejich postavení ve světové soutěži stejně jako rozšíření spolupráce s ostatními regiony světa.

V následujících 15 letech se na základě dobrovolného sbližování a spoluprací jednotlivých vlád vytvořil společný rámec (zahrnující například ECTS nebo kvalifikační rámce) a vznikla řada sdílených nástrojů (jako například dodatek k diplomu nebo Lisabonská konvence o uznávání). Tato původní vize je stále platná a přitažlivá; mobilita studentů a pedagogů, vzájemné uznávání výsledků vzdělávání, zaměstnatelnost absolventů i přístup k zajišťování kvality se staly klíčovými stavebními prvky EHEA. Realizovány jsou však na národní úrovni a v rámci jednotlivých vysokých škol, kde tuto vizi sdílí jen omezený počet účastníků (tzv. Bologna insiders), někdy ji zcela zastíní národní reformy, a ani v těch nejúspěšněji postupujících zemích nejsou výsledky Boloňského procesu zdaleka rovnoměrné. Proto je celkem všeobecný souhlas s tím, že jednou z priorit pro příštích deset let je plně realizovat již vytvořený společný rámec a využívat společné nástroje. Vedle toho je ovšem také nutné pokročit dále a reagovat na nové problémy.

Dosavadní průběh Boloňského procesu přinesl v mnoha oblastech řadu cenných zkušeností, jež umožňují formulovat významné závěry, jak popisuje první část zprávy BFUG:

  1. Výchozí evropskou vizi se nám nepodařilo dobře komunikovat, či ji správně nepochopili všichni partneři ve vysokém školství a v širší zainteresované veřejnosti; často byla využívána jen jako nástroj k prosazení národních reforem nebo chápána pouze jako byrokratické požadavky, kterým se musí vyhovět. Je třeba mnohem více zdůrazňovat přínosy evropské vize pro země zapojené do Boloňského procesu a rozvíjet v nich vědomí, že se tak podílejí na naplňování svých vlastních cílů i výsledků, že jsou to jejich cíle a výsledky a nesou za ně také spoluzodpovědnost.
  2. Nepodařilo se nám jasně oddělit a dostatečně podporovat obě úrovně realizace Boloňského procesu, národní a institucionální. Přijmout strukturální reformy politickým rozhodnutím je totiž pouze první krok, poměrně rychlý a snadno kontrolovatelný. Ten druhý vyžaduje pomalé budování konsensu, je zaměřen na změnu kultury a vyžaduje skutečné zapojení učitelů i studentů (akademické obce). Je nutné obě úrovně oddělovat, používat jiné přístupy a jinak je hodnotit, implementaci na institucionální úrovni je nezbytné podporovat také z národní úrovně.
  3. Ne vždy jsme dostatečně jasně pochopili, přijali a v praxi naplňovali, že základem evropské soustavy diplomů je učení zaměřené na studenta (student-centered learning). Dnes je již zřejmé, že má být základem jak návrhu, tak realizace studijních programů a že má ovlivňovat celý proces výuky a studia, mimo jiné také díky vytvořenému příznivému prostředí. Rovněž je zřejmé, že se může realizovat pouze, pokud se studenti i učitelé zapojí do konstruktivního dialogu a kooperativního učení s cílem osvojit si užitečné kompetence.
  4. Plně jsme si neuvědomili, že společná cesta 47 zemí ke společně formulovaným a přijatým cílům vyvolá také řadu pnutí mezi různými aspekty procesu sbližování. Uvádíme některé z nich:
  • Celoevropský přístup versus národní identita
    Boloňský proces a vytváření EHEA je nadnárodním projektem, založeným na společné vizi, všechny země se při jeho realizaci musejí nějak přizpůsobovat. Udělaly to, protože viděly přidanou hodnotu většího mezinárodního prostoru. Ale museli jsme očekávat odpor ke změnám, na národní i na institucionální úrovni. Národní tradice, legitimní zájmy a priority často evropskému procesu brání nebo jej zkreslují. Ti, kdo jej řídí, musí zajistit, že si zachová svůj nadnárodní charakter a současně bude vytvářet dostatečně velkou přidanou hodnotu pro každou zemi, aby v něm sama chtěla dále pokračovat. Poznali jsme, že se o takovou rovnováhu musí neustále usilovat a že vzájemná důvěra je v tom naprosto zásadním prvkem.
    Je nutné posilovat celoevropský charakter celého procesu, více zviditelňovat přidanou hodnotu pro národní vzdělávací politiky a zapojit celé akademické společenství – studenty, pedagogické i administrativní pracovníky – do hledání konkrétních forem jeho realizace.
  • Proces versus výsledek
    V uplynulých 15 letech současně existovaly dva způsoby, jak společný podnik chápat – buď jako účast na Boloňském procesu anebo jako vytvoření EHEA. Často proto byly zdůrazňovány buď samotné procesy, nebo naopak jejich výsledky, což budilo dosti různá očekávání, která se vyplnila či nikoli. Hlavním rozdílem mezi nimi je, že dokončení procesu vyžaduje určitý čas a mnohdy je těžké jej dopředu přesně popsat, zatímco výsledky jsou lépe vidět a dají se snadněji měřit. Proto nejsou procesy vždy dostatečně rozpoznány a podporovány, zatímco výsledky se snadněji poznají a oceňují – nebo kritizují.
    Výsledky i procesy jsou podstatnými prvky konstrukce EHEA a musíme je proto chápat a hodnotit jako jeden celek.
  • Přístupy top–down versus bottom–up
    Přístup top-down obecně zahrnuje využívání legislativy, regulace, pobídek a sankcí k řízení vysokého školství na každé úrovni. Je však také nutné vytvořit dostatečný prostor pro zpětnou vazbu, návrhy a iniciativu zdola pro flexibilnější přístup a aktivní zapojení institucí, lidí z praxe a studentů do realizace reforem (přístup bottom–up). Aby všichni pokládali celý proces za svůj, mají mít prostor jednat na vlastní odpovědnost. Odpovídající dohled může být zabezpečen v rámci dohodnutého způsobu zajišťování kvality.
    Je třeba realizovat a podporovat oba přístupy (top–downbottom–up), aby se usnadnila pozitivní interakce a realizace reforem.
  • Společné standardy versus flexibilita
    Vydá-li se 47 zemí s velice různými podmínkami a z velice rozdílného prostředí na cestu ke společnému cíli, je třeba je na této cestě hodnotit, používat pro to měřitelné ukazatele (benchmarking) a definovat minimální standardy, jejichž naplnění v každé zemi je nezbytné pro její plnou účast v Boloňském procesu, a neustále monitorovat úroveň dosažené konvergence. Avšak naprosto není zřejmé, jak řešit případy, kdy se tyto minimální standardy nesplní? EHEA nemůže uplatňovat sankce, ani nevíme, do jaké míry být v takových případech flexibilní. Nemají se vedle výsledků brát v úvahu také realizované procesy? Má se poskytnout více času na jejich dokončení a mají se při tom využívat i zkušenosti jiných zemí (peer learning)?
    Pro účast v EHEA je nutné definovat minimální standardy, ale je třeba také monitorovat a hodnotit probíhající procesy a využívat zkušeností ostatních zemí.
  • Spolupráce versus soutěžení
    V tradici evropského vysokého školství spolupráce znamená spojení sil s partnery, vytváření synergií a společné získávání prostředků, které umožní poskytovat lepší vzdělávání. Soutěžení má obecně za cíl dosáhnout vyšší kvality i viditelnosti než mají ostatní instituce/katedry a získat tak větší prestiž, více studentů či větší podíl na omezených finančních prostředcích. Oba principy – spolupráce versus soutěžení – se však vzájemně nevylučují, jak ukazují například společné programy založené na spolupráci mezi evropskými vysokoškolskými institucemi.
    Zdravá soutěž v rámci EHEA nevylučuje silnou spolupráci, a obého je třeba, chceme-li zajistit vyšší prestiž, kvalitu a atraktivnost v globálním světě vysokého školství.
  • Globální versus regionální
    EHEA se vzájemně ovlivňuje s ostatními oblastmi světa. V důsledku toho existuje dynamické napětí mezi spoluprací v rámci Evropy a rozvíjením vztahů s ostatními oblastmi. Rovněž v tomto případě je však třeba, aby se obě tendence doplňovaly. Stejně tak se některé instituce vidí jako hráči na globální celosvětové úrovni a zajímají se o spolupráci s globálními partnery, zatímco jiné se zaměřují na regionální spolupráci. Protože obě úrovně nejsou neslučitelné, mohou se navzájem posilovat.
    Je možné a důležité vstupovat do různých projektů globální i regionální spolupráce na základě specifických národních a institucionálních potřeb, záměrů a cílů.

Po zkušenostech z Boloňského procesu dnes již víme, že všechny uvedené tenze musíme zvládnout a řídit jako dynamické síly celého komplexního procesu.

Pohled dopředu

Druhá část zprávy je zaměřena na novou společnou vizi dalšího vývoje, na nové problémy, cíle a odpovídající strategie. Zpráva definuje celkem sedm velkých problémů (respektive problémových okruhů), kterým musí EHEA čelit, a současně navrhuje možné přístupy, jak je řešit:

  1. Jak může EHEA přispět k tomu, aby se zaměření na studentovo učení uplatnilo ve všech vysokoškolských systémech a institucích?
  • V rámci EHEA je třeba zvyšovat povědomí a znalosti pedagogických pracovníků, jak je tento přístup přínosný pro výuku, a poskytovat příležitosti pro vzájemné učení (peer learning) ve všech oborech;
  • zajistit, že výuka stejně jako zapojení studentů do přípravy studijních programů jsou dostatečně zahrnuty v interních i externích procesech zvyšování kvality;
  • uznávat kvalitu výuky a její uplatňování jako jedno z kritérií pro kariérový postup;
  • zajistit dostatečné možnosti celoživotního učení a uznávání předchozích zkušeností podle individuálních potřeb studentů.

2. Jak může EHEA zajistit – veřejnou odpovědností a odpovídajícím financováním z veřejných i soukromých zdrojů – aby vysokoškolské vzdělání zůstalo také veřejným statkem ku prospěchu všech v našich moderních, složitých a rychle se měnících společnostech?

  • EHEA má zdůrazňovat odpovědnost evropských politiků, představitelů vysokoškolských institucí, pedagogických pracovníků a studentských organizací za začlenění globálních hodnot do vysokého školství, za výchovu odpovědných občanů v soudobé společnosti a za propojení jejich kompetencí s potřebami společnosti;
  • podporovat otevřené diskuse a spolupráci v globálních světových problémech, jako je nezaměstnanost, chudoba, exkluze, konflikty apod.;
  • zaručit odpovědnost vysokoškolských institucí vůči partnerům i celé společnosti za kvalitu poskytovaného vzdělávání i za spolehlivost, jasnost a relevanci informací, aby se vytvářela důvěra v národní i evropské vysoké školství;
  • zvyšovat sociální inkluzi a možnosti přístupu, úspěšného studia a mezinárodní mobility pro znevýhodněné a nedostatečně zastoupené skupiny studentů, jakož i sledovat zlepšování volného přístupu na vysoké školy pro všechny sociální skupiny.

3. Jak může EHEA reagovat na demografické změny (např. stárnutí populace), migraci a žádosti o poskytnutí občanství?

  • Podporovat otevřené diskuse a spolupráci v otázkách týkajících se demografických změn a jejich dopadů na evropské společnosti;
  • poskytovat relevantní vzdělání různorodé studentské populaci (např. i dospělým) odpovídajícími aktivitami celoživotního učení;
  • usnadňovat uznávání dosažené kvalifikace, studia a předchozího učení podle transparentních kritérií;
  • poskytovat dostatečné vzdělávací možnosti imigrantům, aby mohli plně rozvinout svůj lidský i intelektuální potenciál a mohli získat občanství.

4. Jak může EHEA přispět k vědeckému výzkumu?

  • EHEA má podporovat takové přístupy k výuce a hodnocení, které rozvíjejí kritické a kreativní myšlení;
  • posilovat propojení vzdělávání a výzkumu a podporovat výuku založenou na výzkumu na všech úrovních a ve všech oborech;
  • podporovat vytváření doktorských programů, které rozvíjejí široké transverzální a interdisciplinární kompetence stejně jako nezbytnou specializaci;
  • usnadňovat dialog vědy se společností a spolupráci vysokých škol s

5. Jak může EHEA podpořit co nejlepší využití možností, které vzdělávání nabízí technologický vývoj?

  • EHEA může podporovat, aby technologické dovednosti vysokoškolských studentů, pedagogických i administrativních pracovníků byly na odpovídající úrovni;
  • podporovat přínos technologických inovací ve výuce (kombinované a dálkové studium, otevřené zdroje vzdělávání, MOOC apod.) včetně zajištění celoživotního učení;
  • podpořit, aby využívání technologických inovací ve výuce bylo částí interních i externích procesů zvyšování kvality.

6. Jak může EHEA jako globální hráč ve vysokém školství reagovat na konflikty mezi zeměmi a na politický extremismus v nich?

  • Podporovat neustálý dialog a strategické partnerství s ostatními oblastmi světa, zejména s těmi, které také zakládají společný prostor vysokého školství;
  • podporovat vědeckou spolupráci v rámci EHEA také s ostatními oblastmi světa, protože společná akademická kultura vede k porozumění a důvěře;
  • podporovat internacionalizaci vysokého školství vzájemným propojováním a stabilním partnerstvím, mobilitou pedagogických i administrativních pracovníků i společnými studijními programy na všech úrovních (včetně doktorského studia);
  • podporovat mobilitu studentů na všech úrovních tím, že se odstraní nadměrná regulace a rigidnost vysokoškolských systémů a zvýší se flexibilita studijních programů, podporovat mobilitu studentů pedagogiky vzhledem ke klíčové roli, kterou sehrají jako učitelé nové generace studentů a potenciální multiplikátoři internacionálních, resp. mezikulturních kompetencí.

7. Jak může EHEA čelit problémům, které přináší dnešní ekonomická krize, a proměnit je v nové příležitosti?

  • Podporovat inovace, kreativitu a podnikavost v celém sektoru vysokého školství i podporou učitelů a studentů, aby tyto kvality rozvíjeli a uplatňovali v nových aktivitách;
  • zvyšovat zaměstnatelnost absolventů na trhu práce neustálým dialogem se zaměstnavateli, realizovat studijní programy založené na dovednostech a sledovat pracovní dráhu a uplatnění absolventů;
  • rozvíjet dialog mezi vládami a vysokoškolskými institucemi, jak nejlépe využívat dostupné zdroje a jaké nové modely financování uplatňovat;
  • využívat již dosažených výsledků ve vzájemném propojování vysokých škol, podporovat vytváření aktivních vysokoškolských společenství, používat nové metody a nástroje apod.

Uvedené problémy mohou jednotlivé vlády i jejich hlavní partneři nejlépe řešit na úrovni EHEA. K vypracování společné strategie je však zapotřebí, aby se ministři zemí EHEA tímto směrem více politicky angažovali. Je nutné usilovat o vytváření synergií, jak je to jen možné, a vyzvat všechny národní i evropské aktéry, aby se navzájem podporovali a doplňovali. Společně jsme silnější! A také jsme nyní, poučeni vývojem v prvních 15 letech, lépe připraveni společně pracovat.

Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic

.

 

The Bologna Process Revisited: the Future of the European Higher Education Area. EHEA Ministerial Conference Yerevan 2015

2015 Ministerial Conference and Fourth Bologna Policy Forum. EHEA Ministerial Conference Yerevan 2015

Zpráva o vývoji a stavu Boloňského procesu a EHEA. Vysoké školství ve světě 24. října 2016

Advertisements

Napsat komentář

Filed under EHEA, Politika & VŠ, Společnost & VŠ, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s