Eurostudent o mobilitě studentů a internacionalizaci studia

Po třech předchozích informativních článcích ze závěrečné zprávy projektu Eurostudent V (Mezinárodní výzkum studentů vysokých škol Eurostudent, Kolik času studenti věnují studiu a kolik placené práci: co zjistil Eurostudent?Eurostudent V. Kolik mají studenti peněz a za co je utrácejí) se tentokrát věnujeme internacionalizaci studia a tzv. kreditní mobilitě studentů, tedy dalšímu významnému a sledovanému tématu. V článku se zabýváme nejen tím, jaké rozdíly jsou v mobilitě studentů mezi jednotlivými zeměmi EHEA zapojenými do výzkumu, ale i mezi různými skupinami studentů.

Využíváme přitom především informace obsažené v desáté kapitole právě publikované závěrečné zprávy výzkumu Eurostudent V 2012–2015. Social and Economic Conditions of Student Life in Europe. Synopsis of Indicators a z online databáze výzkumu Data Reporting Module (DRM). Pokud to bylo možné, porovnáváme výsledky pátého kola výzkumu s výsledky třetího kola, které proběhlo v období 2005–2008 (Eurostudent III 2005–2008. Social and Economic Conditions of Student Life in Europe. Synopsis of Indicators). Tento postup umožňuje do jisté postihnout změny, k nimž za necelé desetiletí došlo. Využíváme i některé další výsledky studie o mobilitě studentů (tzv. Intelligence Briefs), kterou v roce 2014 zpracoval nezávislý vídeňský ústav společenských věd Institut für Höhere Studien.

Redakce Vysoké školství ve světě

Desátá kapitola závěrečné zprávy posledního kola výzkumu Eurostudent (Mobility and Internationalisation) je věnována oblasti, která je předmětem zvýšeného zájmu zemí EHEA. Na bukurešťské ministerské konferenci v roce 2012 vyústil tento zájem v přijetí dlouhodobé společné strategie Mobility Strategy 2020. Je třeba zdůraznit, že výzkum Eurostudent V zahrnuje z pochopitelných důvodů pouze časově omezené studijní pobyty v zahraničí, po jejichž absolvování student opět pokračuje ve studiu na své domovské škole (kde se také jako respondent zapojil do výzkumu Eurostudent) a netýká se tedy těch případů, kdy student absolvuje v zahraničí celý studijní program včetně získání diplomu (tedy tzv. diplomové mobility).

Časově omezených studijních pobytů je celá řada (souhrnně je výzkum Eurostudent označuje jako study-related experience abroad). Je to především absolvování části studia, od několika měsíců po celý semestr či studijní rok, které vede k získání započitatelných kreditů (tedy tzv. kreditní mobilita, ve výzkumu ovšem označována jako enrolment). Mezi časově omezené pobyty patří i další typy studia, které nemusí nutně končit získáním kreditu, jako jsou jazykové kurzy, stáže a praxe (internship), výzkumné pobyty (research stays), letní školy a další případy. Výsledky průzkumu uváděné v kapitole 10 se většinou týkají kreditní mobility a osvětlují s ní spojené jednotlivé dílčí problémy, jako jsou:

  • podíl studentů, kteří se účastnili studijního pobytu v zahraničí,
  • hlavní překážky kreditní mobility,
  • organizování a financování kreditní mobility,
  • uznávání kreditů získaných během studijního pobytu v zahraničí,
  • znalost cizích řečí,
  • rozsah výuky v cizí řeči na domovské instituci.

Celkový podíl studentů – první část následujícího grafu (Studijní pobyty v zahraničí a) celkový podíl studentů) – kteří využili některé z možností studijního pobytu v zahraničí (tedy časově omezeného studia, stáže či praxe, jazykového kurzu či jiné možnosti) se v 28 zemích zapojených do výzkumu Eurostudent V pohybuje mezi 5 % a 39 %. Účast českých studentů s podílem 27 % je spolu s Rakouskem čtvrtá až pátá nejvyšší, hned za třemi severskými zeměmi. Ve výsledcích výzkumu Eurostudent III 2005–2008 byla mobilita studentů zhruba poloviční, ale postavení studentů v ČR bylo obdobné: při celkovém rozpětí 3–19 % se ČR s 15 % umístila na pátém místě a jako jediná z nových členských zemí EU překonala hranici 10 %.

Druhá část grafu – b) dílčí podíly studentů (časově omezené studium, stáže či praxe, jazykové kurzy) – znázorňuje tři dílčí podíly studentů: na časově omezeném studiu (modře), na stážích/praxi (šedě) a na jazykových kurzech (modrá čárka). I v tomto případě patří ČR do první čtvrtiny zemí, ovšem až na časově omezené studium, kde je na začátku druhé poloviny zemí. Rovněž v tomto případě je postavení ČR obdobné jako v Eurostudentu III, ovšem s tím, že u českých studentů nebyl uveden žádný údaj o účasti na stážích nebo praxi v zahraničí.

Časově omezené studium v zahraničí (kreditní mobilitu) zkoumal Eurostudent V do větší hloubky. Za prvé zjišťoval nejen podíl studentů, kteří již v zahraničí studovali, ale i podíl studentů, kteří v zahraničí studovat teprve hodlají. Umožňuje to nejen stanovit potenciální výslednou hodnotu, která by více odpovídala výsledkům případného výzkumu absolventů (ovšem pouze tehdy, pokud by se plánované pobyty bez ohledu na překážky skutečně realizovaly), ale ukazuje to rovněž, do jaké míry se zájem studentské populace studovat v zahraničí skutečně využívá. V některých zemích podíl studentů, kteří studovat v zahraničí hodlají, převyšuje více než desetkrát podíl těch, kteří již v zahraničí studovali (mezi ně patří například Slovensko), na druhém konci spektra je rozdíl mezi nimi méně než dvojnásobný (například Rakousko). V ČR je tento rozdíl více než čtyřnásobný, 27 % proti 6 %; v Eurostudentu III byl tento rozdíl podstatně menší, 19 % proti 15 %.

Za druhé výzkum zjišťoval, jak se kreditní mobilita liší podle vzdělanostní úrovně rodiny a oboru studia. Potvrdilo se, že mezinárodní mobilita je sociálně selektivní. Studenti s alespoň jedním vysokoškolsky vzdělaným rodičem uváděli studium v zahraničí (již absolvované i plánované) podstatně, až dvojnásobně častěji než studenti „první generace“; například podíl studentů, kteří již studovali v zahraničí, se pohyboval mezi 10 až 20 % v polovině zemí v prvním případě, ale jen výjimečně přesáhl 10 % v druhém případě. V ČR byl tento rozdíl o něco mírnější, 7 % proti 5 %. Rozdíly podle oboru jsou obdobné i obdobně vysoké, vyšší hodnoty mají obory humanitní a umělecké a nižší hodnoty obory inženýrské, strojírenské a stavební, v ČR jsou rozdíly opět o něco mírnější (v Eurostudentu III byly obě hodnoty vyrovnané, a to 14 %; podíly se však vztahovaly na všechny typy studijních pobytů, nejen na kreditní mobilitu, a byly proto úměrně vyšší). Zvláštní postavení má příprava učitelů, u nichž je účast nejnižší. Přitom právě budoucí učitelé by měli získat co nejvíce zkušeností ze studijního pobytu v zahraničí, protože jednou by měli pozitivně ovlivňovat své žáky a také sami zvládat jejich kulturní rozdílnost.

Důležitou částí výzkumu bylo zjistit, jaké jsou největší překážky kreditní mobility a jak se v jednotlivých zemích liší. Podle nevážených průměrů jednotlivých zemí považovali studenti, kteří studium v zahraničí ani neabsolvovali ani neplánovali, za největší překážku dodatečné finanční břemeno (63 %) a odloučení od partnera, dětí a přátel (47 %). Na mnohem nižší úrovni byly nedostatečná znalost jazyka (29 %) a očekávané problémy s uznáváním kreditů i nedostatek informací poskytovaných domovskou institucí (obojí 22 %). Jako velkou překážku uvedlo v jednotlivých zemích dodatečné finanční břemeno od 42 % po 80 % studentů (v ČR byla tato hodnota třetí nejnižší, a to 47 %), odloučení od partnera, dětí a přátel od 26 % po 61 % studentů, v ČR 49 % (v zemích s nejvyšším podílem tento údaj koreluje s věkovým průměrem studentů), nedostatečnou znalost cizích jazyků od 9 % po 58 % studentů (v ČR 31 %), problémy s uznáváním kreditů od 9 % po 45 % studentů (v ČR 25 %) a nedostatek informací poskytovaných domovskou institucí od 9 % po 43 % (v ČR je tato hodnota pátá nejnižší, a to 14 %).

V celkovém vnímání překážek jsou však mezi zeměmi velké rozdíly; v některých (jako v Maďarsku, v Irsku a v Polsku) je považuje za velmi závažné vysoký podíl studentů, v jiných (jako ve Švédsku či ve Švýcarsku) jen malý. Nedostatek financí či informací lze řešit odpovídající podporou na národní či mezinárodni úrovni, nedostatky spočívajícími v postoji či motivaci studentů je však nutné se zabývat ještě dříve, než vstoupí na vysokou školu.

V Eurostudentu III 2005–2008 byla tato část výzkumu pojata poněkud odlišně. Jako překážky, které nejvíce ovlivňují plány na studijní pobyt v zahraničí, uvedli tehdy studenti, kteří na něm ještě nebyli, finanční nejistotu s hodnotou mediánu ve všech zemích 54 % a v ČR 66 %, nedostatek individuální motivace s celkovým mediánem 48 % a v ČR pak 61 %, jazykovou nevybavenost s 23 %, respektive 35 %, nedostatečnou podporu mobility ve vlastní zemi s 49 %, respektive 56 % a nedostatečnou podporu mobility v cizí zemi s 24 %, respektive 37 %. U studentů, jejichž rodiče neměli vysokoškolské vzdělání, byly tyto hodnoty poněkud odlišné (pouze medián všech zemí): finanční nejistota 68 %, nedostatek individuální motivace 53 %, jazyková nevybavenost 28 %, nedostatečná podpora motivace ve vlastní zemi 46 % a nedostatečná podpora v hostitelské zemi 26 %. Zjišťovalo se také, jaký je vztah mezi finanční nejistotou a HDP dané země: ačkoli HDP Portugalska i ČR byl stejný, míra finanční nejistoty byla v ČR asi o 15 procentních bodů vyšší, a ačkoli byl HDP Španělska asi o 8 procentních bodů vyšší než HDP ČR a HDP Německa asi o 12 procentních bodů, míra finanční nejistoty byla víceméně stejná.

Výzkum Eurostudent V také zjišťoval, jak je studium v zahraničí organizováno. V 19 zemích jsou hlavní cestou programy EU jako Erasmus (ČR s podílem 80 % je pátá), na druhém místě je studium z vlastní iniciativy, tedy organizované mimo rámec mezinárodních programů, které převažuje v 6 zemích (v 7 dalších je jeho podíl větší než 30 %, v ČR 15 %), ve 3 zemích převažují národní programy (ve 4 dalších mají podíl vyšší než 30 %, v ČR jen 5 %). Ve většině zkoumaných zemí existuje určitý rozdíl mezi bakalářským a magisterským studiem. Podíly studentů, kteří využívají programů EU, jsou vyšší v magisterském studiu, podíly studentů, kteří nevyužívají evropských ani národních programů, jsou vyšší v bakalářském studiu. Podle Eurostudenta III byla situace v ČR velmi odlišná – nejvyšší podíl 60 % měly v polovině minulého desetiletí pobyty z vlastní iniciativy, mimo rámec programů, s 24 % následovaly pobyty v rámci evropských programů a s 16 % pobyty v rámci jiných programů.

Pokud se týká financování, výzkum zjišťoval nejprve jeho hlavní zdroje. Na základě nevážených průměrů jednotlivých zemí jsou to veřejné zdroje (40 %) a rodiče či partner (36 %), vlastní výdělek jen ze 14 % a jiné zdroje z 10 %. Mezi jednotlivými zeměmi ovšem existují značné rozdíly, které jsou ilustrovány v následujícím grafu. Ve 12 zemích jsou hlavním zdrojem rodiče či partner (tmavomodrá), stejně tak ve 12 zemích jsou to veřejné zdroje (tmavošedá), jen v Dánsku je to vlastní výdělek (světlemodrá) a jen v Chorvatsku jsou to jiné zdroje (světlešedá). Přitom vůbec nejvyšší podíl veřejných zdrojů (67 %) uvádějí čeští studenti (viz následující graf Zdroje financování časově omezeného studia (kreditní mobility) v zahraničí). Avšak ještě v Eurostudentu III uvádějí studenti zcela jiné podíly zdrojů, v ČR to byla z 94 % rodina či příjmy z práce před studijním pobytem a z 6 % jiné zdroje, podpora z veřejných zdrojů nebyla uvedena žádná.

Průzkum Eurostudent V zjišťoval nejen hlavní zdroje financování, ale i to, jak velký podíl studentů je na nich závislý. Z tohoto hlediska má význačné místo financování rodiči či partnerem, které ve velké většině zemí alespoň v nějaké míře využívá více než 60 % studentů, v některých zemích více než 80 % studentů (mezi nimi jsou ČR s 82 % a Slovensko s vůbec nejvyšším podílem 90 %). Naopak je tomu v severských zemích, kde podíl takových studentů klesá pod 50 % (opět to silně koreluje s jejich věkem). Rozdíly jsou také mezi studenty s vysokoškolsky vzdělanými rodiči a studenty „první generace“. Ve velké většině zemí je podpora rodičů, respektive partnerů vyšší u první skupiny, ve třech zemích dokonce o více než 20 % (v ČR je rozdíl menší než deset procentních bodů). To je patrně jedním ze zdrojů sociální selektivity mezinárodní mobility, která se projevuje v její rozdílné míře a která by měla být v některých zemích více kompenzována.

V 19 z 26 zemí výzkumu byly více než 70 % studentům plně nebo částečně uznány jejich kredity získané během studia v zahraničí. Mezi tyto země patří i ČR, kde je tento podíl po Švýcarsku druhý nejvyšší, 90 % (60 % plné uznání, 30 % částečné). V 6 zemích (mezi nimi ve Švédsku a v Maďarsku) však podíl studentů, jimž kredity uznány nebyly, přesahuje 15 %, a v některých z nich dalších více než 25 % studentů ještě neví, zda jejich kredity uznány budou.

To, zda ovládají alespoň dva cizí jazyky dobře nebo velmi dobře, hodnotili v průzkumu samotní studenti. Jejich podíl se v jednotlivých zemích velmi liší, na jednom konci spektra jsou Malta s 53 % a Slovinsko, Srbsko a Švýcarsko s 41 %, na druhém konci Slovensko, Polsko a Rumunsko se 14 % a Irsko se 7 % studentů. Čeští studenti jsou na tom podle vlastního hodnocení docela dobře, spolu s Rakouskem je ČR šestá až sedmá s 29 %. Ve velké většině zemí jsou tyto podíly vyšší u studentů s vysokoškolsky vzdělanými rodiči než u studentů „první generace“; tento rozdíl je v ČR a v Rakousku výrazně vyšší, o více než 10 procentních bodů. Ve třech zemích (mezi nimi i v Norsku) je tomu však naopak.

V Eurostudentu III 2005–2008 sice obdobné údaje pro ČR chybějí, jsou tam však jiné, také zajímavé. Mezi tři nejčastěji užívané cizí jazyky a jejich znalost (plynulá/dobrá, respektive přijatelná) patřila v ČR angličtina s podíly 47 %, respektive 34 %, němčina s podíly 17 %, respektive 24 % a francouzština s podíly 3 %, respektive 15 %. Mezi tři nejčastěji vybírané země pro studijní pobyt v zahraničí patřilo mezi českými studenty Spojené království s 26 %, Německo s 20 % a USA s 13 %. Konečně rozdílná účast na mobilitě u studentů jazykově dobře a špatně vybavených činila v ČR 33 % pro ty první oproti 0 % pro ty druhé.

Průzkum Eurostudent V také zjišťoval, jak vysoký podíl studentů studuje v jednotlivých zemích na domovské instituci programy nabízené převážně v cizím jazyku. Obvykle se jedná o země, kde je i fyzická mobilita studentů vysoká, a jde tedy o zavádění určitých prvků internacionalizace doma, ať se již jedná o alternativu ke studiu v zahraničí či o přípravu na ně, anebo o snahu získat zahraniční studenty. Tento podíl je vysoký především v severských zemích (v Dánsku, Finsku a Švédsku přesahuje 20 %, v Norsku činí 12 %) a v Nizozemsku (19 %) a je obvykle mnohem vyšší u magisterských programů: například v Dánsku studuje v cizím jazyce polovina magisterských studentů, v Norsku asi čtvrtina a v Nizozemsku dokonce téměř 60 % magisterských studentů. Podrobnější analýzy ukazují, že se jedná ve velké většině o programy nabízené v angličtině. Výjimkou jsou některé postsovětské země, jako Arménie (19 %) či Estonsko (9 %), kde se často nabízejí programy v ruštině, a Slovensko (2 %) s programy v maďarštině.

Na databázi průzkumu Eurostudent IV je založena studie Student mobility in the EHEA. Underrepresentation in student credit mobility and imbalances in degree mobility, kterou pro rakouské ministerstvo vědy a výzkumu zpracoval nezávislý vídeňský ústav společenských věd Institut für Höhere Studien a loni v lednu publikoval jako tzv. Intelligence Briefs. První část studie se přímo zabývá nedostatečným zastoupením určitých skupin studentů na kreditní mobilitě. Druhá část studie pak rámec průzkumu Eurostudent přesahuje a na základě údajů statistického ústavu při UNESCO z roku 2010 analyzuje nevyváženost proudů diplomové mobility mezi jednotlivými oblastmi EHEA, nejen směřování z východní a jižní části Evropy do západní a severní, ale i mezi jednotlivými západními a severními zeměmi EHEA.

Na základě údajů ze 17 zemí byly identifikovány tři skupiny studentů, které se nedostatečně podílejí na kreditní mobilitě: studenti ze sociálně hůře postavených rodin, studenti s prodlouženým přechodem na vysokou školu a starší studenti. Všechny tři skupiny se často překrývají. Starší studenti po ukončení střední školy často vstoupili do zaměstnání a na vysokou školu se dostali až po více než dvou letech a stejně jako studenti z hůře postavených rodin si volí spíše netradiční vzdělávací dráhu.

Finanční problémy a také strukturální problémy jsou největší překážkou pro studenty ze všech evropských zemí, především z východní a jižní Evropy. V severských zemích jsou však za hlavní považovány osobní důvody; menší význam finančních problémů se odráží ve větší účasti jejich studentů na studijních pobytech v zahraničí. Pro starší studenty jsou největší překážkou jejich životní podmínky (rodina, partner a děti).

Další výsledky přinesla hloubková analýza rakouských údajů. Ukázala, že na kreditní mobilitě se nedostatečně podílejí studenti se znevýhodněním, a rovněž účast studentů podle oborů studia je nerovnoměrná. Pro studenty z hůře postavených rodin je rozhodující financování, volí si proto kratší pobyty jako stáže a praxe a častěji pak zůstávají v Evropě než studenti z lépe postavených rodin. Tyto rozdíly jsou větší u mladých studentů, kteří více závisejí na podpoře rodiny a státu. Pro starší studenty jsou větší překážkou jejich životní podmínky.

Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic

.

 

Kristina Hauschildt (ed.): EUROSTUDENT V 2012–2015. Social and Economic Conditions of Student Life in Europe. Synopsis of Indicators. Bertelsmann Verlag 2015

Dominic Orr, Klaus Schnitzer & Edgar Frackmann: Eurostudent III 2005–2008. Social and Economic Conditions of Student Life in Europe. Synopsis of Indicators. W. Bertelsmann Verlag GmbH & Co. KG, Bielefeld 2008

Angelika Grabher, Petra Wejwar, Martin Unger, Berta Terzieva: Student mobility in the EHEA. Underrepresentation in student credit mobility and imbalances in degree mobility.  Projektbericht/Research Report & Additional tables to obstacles of student credit mobility. Institute for Advanced Studies (IHS) Vienna 2014

Reklamy

1 komentář

Filed under EU (organizace, celek/členské země), Internacionalizace, Studenti, Všechny články

One response to “Eurostudent o mobilitě studentů a internacionalizaci studia

  1. MirekNovák

    Tak tohle je skvělý článek. Já se chystal do zahraničí primárně proto, že mi je hodně sympatický titul MSc, nakonec jsem se rozhodl zůstat tady, ale stejně si MSc udělat. Nabízí ho více škol, například Ligs University (titul MSc), kde jsem já 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s