České vysoké školství se postupně zlepšuje

V pořadí již pátá zpráva o nejprestižnějším, nejznámějším a také nejserióznějším světovém žebříčku, který srovnává kvalitu celých vysokoškolských systémů (U21 Ranking of National Higher Education Systems), byla publikována krátce před létem 2016. Žebříček, který od roku 2012 zveřejňuje nadnárodní sdružení výzkumných univerzit U21 (The leading global network of research universities for the 21st century, Universitas 21), zahrnuje také pro rok 2016 padesátku zemí a znovu uvádí pořadí jejich vysokoškolských systémů ve čtyřech definovaných dimenzích. Z nich také nakonec odvozuje celkové pořadí jednotlivých zemí. Česká republika se v roce 2016 v celkovém hodnocení meziročně opět mírně zlepšila. Tentokrát postoupila o jednu pozici (v roce 2015 dokonce o tři pozice) a umístila se na 22. místě.

Redakce Vysoké školství ve světě

Žebříček U21 (Universitas 21) vznikl v reakci na diskuse o potřebě přesunout pozornost od žebříčků nejlepších vysokých škol k nejlepším vysokoškolským systémům. Jeho základní myšlenkou je, že ekonomický, sociální a kulturní rozvoj země závisí na kvalitě celého vysokého školství, a nikoli na kvalitě několika výzkumně orientovaných univerzit (blíže viz například Nejlepší vysokoškolské systémy). Snaží se tak překonat jedno z významných omezení světových žebříčků vysokoškolských institucí. Toto omezení spočívá v tom, že v některých zemích je historicky vysoké školství uspořádané vertikálně jako například v USA, kde vedle dvoustovky špičkových univerzit funguje také několik tisíc velmi průměrných vysokoškolských institucí, zatímco jinde je vysoké školství orientováno horizontálně jako například v Německu, kde funguje kolem 150 kvalitativně mnohem spíše srovnatelných univerzit a vysokých odborných škol. Německé vysoké školy se proto v žebříčcích neumisťují tak dobře jako americké či anglické, což však neznamená, že je vysoké školství jako celek v Německu horší.

Zprávu o úrovni vysokého školství v padesáti nejdůležitějších zemích světa zpracovává pro U21 tým pracovníků australského Institutu aplikovaného ekonomického a sociálního výzkumu na University of Melbourne. Tým vede profesor Ross Williams, který již dříve sestavoval oficiální žebříčky australských univerzit. Celkový koncept žebříčků U21 popsal společně s celosvětově známým profesorem Simonem Marginsonem a dalšími dvěma kolegy v roce 2013 v článku o faktorech, které ovlivňují kvalitu vysokoškolských systémů (The determinants of quality national higher education systems). Při prezentaci žebříčků během tiskové konference poznamenal, že chce-li být kterákoliv země v globalizovaném světě ekonomicky konkurenceschopná, je pro ni silné vysoké školství naprosto nezbytné.

Vysokoškolské systémy jsou v žebříčku U21 hodnoceny podle více než dvou desítek ukazatelů zařazených (s různými vahami) do čtyř dimenzí: resources (zdroje: veřejné a soukromé výdaje na vysokoškolské vzdělávání a výzkum), environment (prostředí: vládní politika a regulace, kvalita poskytovaných informací, podíl žen mezi učiteli a studenty, úroveň celého vzdělávacího systému), connectivity (otevřenost: mezinárodní spolupráce a zahraniční studenti, otevřený přístup k informacím a dokumentům) a nejdůležitější output (výsledky: umístění vysokých škol dané země v mezinárodních žebříčcích, počty vědeckých článků a jejich citací, absolventi a jejich zaměstnatelnost na trhu práce). Ukazatele nejsou uvažovány v absolutních, ale v relativních hodnotách, které berou v úvahu rozdílnou velikost každé země (podle počtu obyvatel).

Počet srovnávaných ukazatelů se od vzniku žebříčku stále vyvíjí. Z původních 20 v prvním vydání žebříčku z roku 2012 jejich počet postupně rostl až na současných 25 ukazatelů (22 v roce 2013, 24 v roce 2014 a 25 v roce 2015). Poslední rozšíření v roce 2015 proběhlo v dimenzi environment, kam byl nově zařazen ukazatel převzatý z výsledků mezinárodního šetření World Economic Forum (WEF) mezi řídícími pracovníky (manažery). Tento ukazatel vypovídá o celkové úrovni vzdělávacích systémů a vztahu k potřebám ekonomiky (How well does the educational system in your country meet the needs of a competitive economy?). V letech 2012–2014 se měnily rovněž váhy každé ze čtyř definovaných dimenzí; v letech 2015 a 2016 však zůstaly na úrovni z roku 2014, tedy: output 40 %, connectivity 20 %, resources 20 % a environment 20 %.

Nejúspěšnější zemi v každé ze čtyř dimenzí (a následně i v celkovém žebříčku) je přiřazeno skóre 100 a pozice ostatních zemí jsou vyjádřeny jako procenta z nejvyššího skóre. Znamená to ovšem, že skóre každé země má vždy relativní povahu vůči nejlepšímu výsledku, a tedy absolutní zlepšení hodnoty ukazatele se nemusí nutně projevit ve vyšším skóre, neboť záleží také na dynamice vývoje ostatních vysokoškolských systémů.

Výsledky roku 2016

Žebříček U21 v roce 2016 stejně jako v předchozích letech zveřejňuje pořadí 50 nejúspěšnějších zemí nejen podle celkového hodnocení, ale rovněž v každé ze čtyř definovaných dimenzí. Do žebříčku zařazená padesátka zemí je vybrána z celosvětové databáze přibližně dvou stovek zemí. Znamená to tedy, že vlastně všechny země v žebříčku – i ty, které se umístily v jeho spodní části – jsou vysoko nad celosvětovým průměrem, protože představují čtvrtinu nejlepších vysokoškolských systémů na světě.

Podle výsledků celkového hodnocení patří v roce 2016 mezi 10 nejlepších vysokoškolských systémů opět stejná skupina zemí jako ve třech předchozích vydáních (2013–2015) a téměř stejná skupina jako v roce 2012 (viz tabulka). V čele jsou stále USA, druhé místo udrželo Švýcarsko (které tak potvrdilo své vynikající postavení z roku 2015, kdy se posunulo z 6. na 2. místo) a třetí zůstává Dánsko. Ve srovnání s rokem 2015 došlo v první desítce k několika více či méně významným posunům v pořadí. O další tři pozice se meziročně zhoršila Kanada (do roku 2014 nejhůře 4. místo, v roce 2015 pokles na 6. místo a v roce 2016 pokles až na 9. místo – zejména kvůli zhoršení v dimenzi output), o dvě pozice se zhoršilo také Finsko, které se pravidelně pohybuje mezi 4. a 6. místem. Naopak dokonce o čtyři pozice (na dosud nejlepší celkové 4. místo) si polepšilo Spojené království (v případě UK je to do značné míry vlivem revidovaných údajů z databáze OECD o objemu veřejných výdajů na vysoké školství) a o další jednu pozici Singapur (8. místo).

Vedle UK a Singapuru se v žebříčku mezi roky 2015 a 2016 zlepšily nejvíce Čína o čtyři pozice (z 34. na 30. místo) a Turecko o pět pozic (ze 49. na 44. místo). K obojímu přispělo především zahrnutí aktuálnějších údajů v dimenzi resources. Jihoafrická republika, která zaznamenala největší posun vpřed mezi roky 2014 a 2015 (ze 45. na 39. místo) se zlepšila o další dvě pozice na 37. místo. Na druhé straně vedle Kanady a Finska se meziročně nejvíce zhoršilo Bulharsko o pět pozic (ze 43. na 48. místo zejména v důsledku zhoršení v dimenzi connectivity), které pokračuje v negativním trendu (31. místo v roce 2012, 38. místo v roce 2013 a 40. místo v roce 2014). Změny v pořadí u ostatních zemí nepřesáhly dvě pozice.

Tlačíme se do první dvacítky

České vysoké školství nasbíralo v roce 2016 historicky nejvyšší celkové skóre 60,0 (59,9 v roce 2015, 58,2 v roce 2014 a 56,7 v roce 2013) a umístilo se na 22. místě opět například před Španělskem, Portugalskem či Slovinskem, ale také před vysokým školstvím v Itálii, Maďarsku, Polsku nebo v Řecku. V dimenzi connectivity jsme získali skóre 65,2 (63,7 v roce 2015, 66,2 v roce 2014 a 64,4 v roce 2013). V dimenzi environment jsme sice dosáhli až na skóre 84,1, ale současně v ní spíše oslabujeme (84,3 v roce 2015, 92,1 v roce 2014 a dokonce 92,9 v roce 2013). V dimenzi resources získala Česká republika dosud nejvyšší skóre 57,9 a postupně se v ní zlepšuje (56,8 v roce 2015, 46,3 v roce 2014 a 46,2 v roce 2013). Nejhůře jsme na tom ovšem v nejdůležitější dimenzi output, v níž máme stále velmi nízké skóre 35,9 (35,4 v roce 2015, 32,7 v roce 2014 a 32,8 v roce 2013).

Za zmínku jistě stojí zlepšení nebo dokonce výborné postavení českého vysokého školství v některých dílčích ukazatelích. Například v dimenzi connectivity se jedná o ukazatel vypovídající o úrovni přenosu znalostí (knowledge transfer) mezi vysokými školami a podnikatelským sektorem převzatý z ročenky konkurenceschopnosti švýcarského IMD (IMD World Development Centre), kde mezi země s největším posunem vpřed patří právě Česká republika (ze 40. na 30. místo) společně s Novým Zélandem a Rumunskem; v ukazateli dominují Švýcarsko, Izrael, Kanada a USA. Navíc v ukazateli webové prezentace vysokých škol (počet zveřejněných dokumentů na počet obyvatel) je v roce 2016 Česká republika společně s Tchaj-wanem hodnocena jako vůbec nejlepší.

V dimenzi output je české vysoké školství hodnoceno pozitivně v ukazateli vypovídajícím o uplatnění absolventů vysokých škol na trhu práce – mezi zeměmi s nejnižší mírou nezaměstnanosti absolventů vysokých škol ve srovnání s absolventy nižších stupňů vzdělávání je uvedena Česká republika společně s Maďarskem, Jihoafrickou republikou, Ruskem a Polskem. Naopak v pěti mimoevropských zemích (Malajsie, Mexiko, Tchaj-wan, Thajsko a Saúdská Arábie) je míra nezaměstnanosti absolventů vysokých škol dokonce vyšší než u absolventů nižších stupňů vzdělávání.

V některých dílčích ukazatelích si přirozeně zdaleka tak dobře nevedeme. Konkrétně například v dimenzi output, v níž je Česká republika nejslabší, se jedná o ukazatel zohledňující skóre získané v šanghajském žebříčku ARWU třemi nejvýše umístěnými univerzitami dané země (české vysoké školství se ocitlo až na 38. místě) a o ukazatel celkového počtu článků v databázi Scopus (33. místo). V dimenzi environment jde o ukazatel podílu žen mezi akademickými pracovníky (35. místo), v dimenzi connectivity o ukazatel podílu článků v databázi Scopus vzniklých ve spolupráci se zahraničními autory (31. místo) a v dimenzi resources o ukazatel celkových výdajů na studenta přepočtených dle parity kupní síly (28. místo).

Rozdílné pořadí ve čtyřech dimenzích

Hodnocení v rámci dimenze output (9 ukazatelů a nejvyšší váha v celkovém hodnocení) ovládly opět jednoznačně USA (skóre 100) s třicetibodovým odstupem (stejným jako v roce 2015 a o 6 bodů nižším než v roce 2014). Za USA následuje jako 2. UK (69,8), 3. Austrálie (63,0), 4. Dánsko (62,9) a 5. Švédsko (62,5). Zajímavostí je meziroční zhoršení Kanady z 2. na 7. místo. Nejvyšší váha této dimenze a výrazný odstup před ostatními zeměmi stojí také za celkovým prvním místem USA. Významně k tomu ovšem přispívá ne zcela srozumitelná výjimka, kdy jediný ze všech ukazatelů – celkový počet vědeckých článků publikovaných v daném kalendářním roce – je do dimenze output započítán v absolutní hodnotě a navíc s váhou 25 % v rámci této dimenze. To samozřejmě mimořádně zvýhodňuje USA a další velké země na úkor zemí malých. Česká republika obsadila v dimenzi output 30. pozici stejně jako v letech 2014 a 2015.

V dimenzi resources (5 ukazatelů) uspěly nejlépe na 1. místě Dánsko (skóre 100), 2. Singapur (93,8), 3. USA (92,7), 4. Kanada (92,2) a 5. Švédsko (92,1). Česká republika potvrdila 22. místo z roku 2015, na něž se posunula z 33. místa, které obsadila ještě v roce 2014. K tomuto zlepšení došlo hlavně vlivem zvýšení jak vládních, tak soukromých výdajů na vysoké školství.

Nejlepších výsledků v dimenzi connectivity (6 ukazatelů) dosáhly na 1. místě Švýcarsko (skóre 100), dále následovalo 2. Dánsko (88,1), 3. Rakousko (87,5), 4. UK (85,3) a 5. Belgie (83,0). České vysoké školství se z 19. místa v letech 2014–2015 dostalo na 17. místo.

V dimenzi environment (5 ukazatelů) jsou podle zveřejněných výsledků nejúspěšnější stejné země jako v roce 2015: 1. USA (skóre 100), 2. Hongkong (98,7), 3. Finsko (97,0), 4. Nový Zéland (97,0) a 5. Nizozemsko (96,7). Česká republika se sice meziročně posunula o dvě pozice na 20. místo, avšak ještě v roce 2014 obsadila dokonce 12. místo. Ke zhoršení mezi roky 2014 a 2015 v České republice došlo zejména v důsledku slabého skóre v nově zařazeném ukazateli převzatém z výsledků mezinárodního šetření World Economic Forum. Ukazatel vypovídá o celkové úrovni vzdělávacího systému a jeho schopnosti uspokojit potřeby ekonomiky (How well does the educational system in your country meet the needs of a competitive economy?). V roce 2015 jsme v něm získali pouhých 60 bodů a v roce 2016 si polepšili na 62,3 bodů vůči nejlepšímu vysokoškolskému systému.

Ekonomická vyspělost a úroveň vysokého školství

Vedle hlavního žebříčku U21 vytvářejí jeho autoři od roku 2014 navíc paralelní žebříček očištěný o vliv rozdílné ekonomické úrovně jednotlivých zemí (měřené úrovní HDP na obyvatele ve srovnatelných tzv. PPP dolarech přepočítaných podle parity kupní síly). Žebříček vlastně ukazuje, zda a nakolik si jednotlivé země ve srovnávaných ukazatelích vedou lépe či hůře v porovnání s očekávanou hodnotou vycházející z ekonomické úrovně země. Je totiž nesporné, že vyspělost ekonomiky a vysokého školství spolu úzce souvisí; následující graf ukazuje, že ekonomická úroveň vysvětluje 62 % rozptylu úrovně vysokoškolských systémů.

Očištění vlivu rozdílné ekonomické úrovně vyvolává každoročně velké přesuny v pořadí zemí oběma směry. Na prvních pěti pozicích se v paralelním žebříčku v roce 2016 v pořadí od nejlepšího umístily UK, Srbsko, Dánsko, Švédsko a Čína, která zaznamenala meziroční zlepšení v paralelním žebříčku z 16. na 5. místo (v roce 2015 to byly Srbsko, UK, Dánsko, Švédsko a Finsko). Ve srovnání s hlavním žebříčkem U21 se v paralelním žebříčku 2016 nejvíce nahoru posunuly Srbsko (o 37 pozic), Indie (o 34 pozic), Jihoafrická republika (o 30 pozic), Čína (o 25 pozic), Portugalsko (o 17 pozic) a Brazílie (o 16 pozic). Znamená to tedy, že podle hodnocení U21 má Srbsko podstatně lepší vysoké školství, než by odpovídalo jeho celkové ekonomické úrovni. Naopak v takto konstruovaném paralelním žebříčku se nejvýrazněji propadly Saúdská Arábie a Hongkong (konkrétně o 20 a 18 pozic) a Norsko, Japonsko a USA (shodně o 15 pozic). Jejich vysoká ekonomická úroveň se tedy odpovídajícím způsobem nepromítá do úrovně vysokého školství.

Česká republika se v roce 2016 v žebříčku s hodnotami očištěnými od vlivu ekonomické úrovně umístila na 19. místě (stejně jako v roce 2015), tedy o 3 pozice výše než v hlavním žebříčku U21. Znamená to tedy, že Universitas 21 hodnotí naše vysoké školství o něco lépe, než odpovídá úrovni české ekonomiky.

Dobře jsme na tom i s produktivitou

Novinkou ve zprávě z roku 2016 je rozbor vztahu mezi skórem dosaženým v dimenzích resourcesenvironment (tzv. vstupy – inputs) na jedné straně a skórem získaným v dimenzích outputconnectivity (tzv. výsledky – outcomes) na straně druhé. Poměr obou těchto veličin je autory žebříčku U21 interpretován jako ukazatel produktivity vysokého školství. Výsledky provedené regresní analýzy přitom ukazují, že přibližně tři čtvrtiny variability ve výstupech (outcomes) jsou vysvětleny právě úrovní vstupů (inputs), tedy úrovní investovaných finančních prostředků a kvalitou prostředí a podmínek pro vysoké školství. Vliv úrovně finančních prostředků se přitom ukazuje jako o něco silnější, ale obě dimenze se potvrzují jako významné.

Autoři žebříčku neuvádějí přesné pořadí jednotlivých zemí v produktivitě vysokého školství, ale zveřejňují je v pěti desetičlenných skupinách. Do skupiny zemí, která má (vzhledem k investovaným finančním prostředkům a skutečným podmínkám) nejproduktivnější vysoké školství, patří (abecedně): Austrálie, k našemu potěšení rovněž Česká republika a dále Itálie, Izrael, Jihoafrická republika, Maďarsko, Německo, Řecko, Slovensko a UK. České vysoké školství si tedy v porovnání s očekávanými možnostmi vede nadprůměrně dobře a při zlepšení finančních a ostatních souvisejících podmínek má tak značný potenciál pro další posun v hodnocení vysokého školství.

Další novinkou je od roku 2016 rozbor vlivu úrovně investovaných finančních prostředků (dimenze resources) a úrovně podmínek a prostředí vysokého školství (dimenze environment) na celkovou výkonnost vysokých škol ve výzkumné činnosti. Závěry analýzy ukazují, že finanční prostředky a kvalita podmínek a prostředí vysokého školství vysvětlují také v tomto případě přibližně tři čtvrtiny variability v úrovni výzkumné aktivity vysokých škol. Konkrétně to znamená, že růst investic do výzkumné činnosti o 10 % vede v průměru k očekávanému růstu publikační a citační činnosti vysokých škol o téměř 5 %.

Autoři ani tentokrát neuvádějí pořadí zemí podle výkonnosti ve výzkumné činnosti vzhledem k investovaným finančním prostředkům a reálným národním podmínkám, ale pouze deset nejlépe umístěných zemí. Patří mezi ně (v abecedním pořadí): Austrálie, Belgie, Indie, Itálie, Jihoafrická republika, Řecko, Slovensko, Slovinsko, UK a USA. Uvažuje-li se navíc jako součást výzkumné výkonnosti podíl publikací vzniklých ve spolupráci s podnikatelským sektorem, pak desítku nejúspěšnějších tvoří: Belgie, Chorvatsko, Itálie, Jihoafrická republika, Jižní Korea, Maďarsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a UK.

Zpracovali Aleš Bartušek a Jan Koucký

.

 

U21 Ranking of National Higher Education Systems 2016. Executive Summary and Full 2016 Report. Universitas 21 and Institute of Applied Economic and Social Research, University of Melbourne, 2016

Ross Williams, Gaétan de Rassenfosse, Paul Jensen & Simon Marginson: The determinants of quality national higher education systems. Journal of Higher Education Policy and Management, Volume 35, Issue 6, 2013

České vysoké školství se zlepšuje, říká nový žebříček U21. Vysoké školství ve světě, 16. června 2015

Nejlepší vysokoškolské systémy. Vysoké školství ve světě, 5. června 2014

Nový žebříček nejlepších vysokoškolských systémů. Vysoké školství ve světě, 29. května 2013

Kdo má nejlepší vysoké školství? Žebříček vysokoškolských systémů. Vysoké školství ve světě, 18. května 2012

Advertisements

Napsat komentář

Filed under Celý svět, Kvalita, Utváření VŠ, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s