V polovině července provedl britský premiér David Cameron rozsáhlou obměnu své vlády. Rok před volbami se snaží změnit vnímání kabinetu veřejností jako bašty starých konzervativců: kabinet podstatně omladil, zvýšil zastoupení žen a také nahradil ty ministry, jejichž kontroverzní politika vyvolává odpor veřejnosti (patřil k nim i jeden z nejbližších premiérových spojenců a přátel Michael Gove prosazující radikální reformu veřejného školství; od premiéra však dostal jinou významnou funkci v parlamentu). Mezi těmi, kteří den před oznámením změn ve vládě sami odstoupili, byl i David Willetts, ministr vysokého školství a vědy, který před dvěma roky provedl výraznou reformu financování vysokých škol (podrobněji jsme o tom ve Vysokém školství ve světě informovali v řadě článků uvedených v pramenech). Odstupující ministr současně prohlásil, že se příští rok ve volbách již nebude znovu ucházet o mandát.Redakce Vysoké školství ve světě
David Willetts byl jednou z koncepčních a intelektuálně výrazných postav kabinetu a také jednou z nejkompetentnějších – vysokým školstvím se zabýval od roku 2005, nejprve jako stínový ministr, od května 2010 jako člen nové vlády. Získal si plný respekt vedoucích představitelů vysokých škol i vědecké obce. Vyplývá to z řady významných prohlášení k jeho odstoupení. Byl v nich charakterizován jako „velice vzácný případ ministra, kterému jde skutečně o resort a ne jenom o kariéru“, a i ti, kteří zvýšení školného pokládali za katastrofu, ocenili, že „skutečně věřil v diverzifikované vysoké školství, v mobilitu a přínos zahraničních studentů a ve význam vzdělávání“. Pam Tatlowová, jež řídí univerzitní think tank million +, který mimo jiné prosazuje absolventskou daň jako nejvhodnější řešení problému, jak ufinancovat vysoké školství, konstatovala, že „je velmi neobvyklé, aby byl ministr pověřený zavádět nepopulární reformy vnímán pozitivně, a pro svou integritu si získal respekt i těch, kteří silně nesouhlasili s opatřeními vlády“.
Paul Nurse, prezident britské učené společnosti Royal Society, prohlásil, že „Willetts byl vynikajícím ministrem, který dokázal udržet vědu v centru pozornosti vlády a v popředí britské ekonomické strategie a obnovy“. Hned po nastoupení do funkce dokázal ochránit vědu a výzkum před očekávanými drastickými škrty nové Cameronovy vlády – objem financování vědy z října 2010 ve výši 4,6 mld. £ zůstal ve státním rozpočtu zachován po čtyři následující roky. (Není však upravován podle inflace, a tak jeho reálná výše postupně klesá, v období 2010 až 2015–2016 to bude představovat pokles asi o 1,1 mld. £.)
Podle Aldwyna Coopera, rektora soukromé Regent’s University v Londýně, byl „jedním z těch vzácných ministrů, kteří tvrdě pracovali, aby pochopili celou složitost resortu vysokých škol i resortu vědy“, a podle profesora Christophera Snowdena, předsedy významného sdružení Universities UK (zastřešující organizace rektorů britských univerzit), byl „zdatným a respektovaným obhájcem vysokých škol a prokázal, že skutečně rozumí jejich problémům“. Dr. Wendy Piattová, generální ředitelka skupiny vedoucích výzkumných univerzit Russell Group, vyjádřila „srdečné díky za práci, kterou vykonal, když byl ve vládě. Jeho podporu vědy a výzkumu jsme velmi oceňovali stejně jako ochotu s vysokými školami konstruktivně jednat“.
Zajímavý je rovněž názor Andy Westwooda, který je výkonným ředitelem GuildHE (jedné z organizací reprezentujících vysoké školy). Řekl, že hlavním odkazem Davida Willettse sice zůstane zvýšení školného a na to navazující změny modelu financování vysokých škol, a také to, zda se v následujících letech ukáže jako udržitelný, ale zasluhuje si ocenění za mnohem více – za to, že proti škrtům ochránil rozpočet pro vědu a výzkum (i když ne proti inflaci) a že přesvědčil ministerstvo financí, aby nejprve povolilo zvyšovat počty studentů a nakonec souhlasilo s jejich úplným uvolněním. A v GuildHE mu budou zvlášť vděčni za to, že umožnil řadě menších a specializovaných institucí získat univerzitní status.
V novinovém rozhovoru bezprostředně po svém odstoupení David Willetts řekl, že se dnes anglický systém financování vysokých škol na celém světě považuje za vzor, jak financovat vysoké školy v době omezených zdrojů, a že „není jiné cesty, jak zajistit, aby i v době přísných úspor ve veřejných rozpočtech mohly prostředky na vysoké školství výrazně růst“. Upozornil ovšem také na to, že je škoda, že v systému založeném na školném „je stále ještě podstatný podíl veřejného financování a jeho zacílení méně vidět a méně uznáván“.
Za vrchol svého působení ve funkci označil loňské rozhodnutí vlády zrušit (od roku 2015) směrná čísla a centrální regulaci počtu přijímaných, což bylo možné prosadit vůči Ministerstvu financí právě jen díky výraznému zvýšení školného (od roku 2012 činí strop školného 9 tisíc £ ročně; předtím jen 3 tisíce £). „Myslím, že jsme pro naše vysoké školy udělali tu správnou věc. Podařilo se na jedné straně zajistit pro ně více peněz a na druhé straně se zaměřit na kvalitu vzdělávání … na takový svůj odkaz jsem hrdý.“
K otázce, zda nebyl chybou nedostatek dozoru nad kvalitou soukromých vysokých škol a rozšíření jejich úlohy tím, že i jejich studentům byl umožněn přístupu ke státním půjčkám, řekl: „Ve srovnání s předchozím stavem jsme velmi rychle posílili jejich kontrolu, a když jsme měli důkazy o podvodu a zneužívání, jak se to bohužel stalo v případě takzvaných studentů z Bulharska a Rumunska, zasáhli jsme rychle a tvrdě.“
Pokud se týká školného, David Willetts se domnívá, že po příštích volbách nebude třeba provádět zásadní změny. Budou-li však labouristé nadále trvat na snížení školného na 6 tisíc £, bude to katastrofa, neboť ztrátu příjmu nebude možné v době tvrdých úspor nahradit z veřejných prostředků. „Snižovat školné a sázet na slib, který si nemůžeme dovolit, je populistické a nesmírně nebezpečné.“
Vyjádřil se také ke kritice, že se původní odhady podílu absolventů, kteří nebudou schopni (ochotni) své půjčky splácet, ukázaly jako chybné. Na konci roku 2010 se totiž předpokládalo, že vysoké půjčky, poskytované studentům především na úhradu školného, nebude schopno splácet 28 % absolventů, a podle toho se také do legislativních norem nastavila délka splácení (30 let) i výše příjmů absolventa, nad níž mu povinnost splácet vzniká (21 tisíc £ ročně; předtím 15 tisíc £). V následujících letech se však na základě nových údajů tyto odhady každého půl roku neustále zpřesňovaly směrem nahoru, takže podle posledních odhadů z května 2014 bude procento nesplacených studentských půjček podstatně vyšší, asi 45 %. To se ovšem již začíná velice blížit mezní hodnotě 48,6 % nesplacených půjček, za kterou náklady na zvýšení školného a zavedení a správu půjček převýší finanční přínosy školného. Nesplacené půjčky budou odepsány, a v důsledku toho budou ve státním rozpočtu chybět prostředky na jiné výdaje. Odstupující ministr k tomu jen poněkud mimoběžně poznamenal, že odhady výše těchto odpisů se provádí každých šest měsíců (jsou založeny na prognóze ekonomické situace na dalších cca 35 let), ale nemění základní ekonomický princip splácení půjček absolventy.
Můžeme k tomu jen poznamenat, že vzniklá situace je patrně důsledkem nesprávného nastavení tří klíčových parametrů: výše školného, mezní výše příjmu, od které začínají absolventi splácet, a délky splácení. Do jisté míry jde o obdobu Lafferovy křivky, která zobrazuje závislost celkové sumy vybraných daní na míře zdanění a byla opakovaně v praxi řady zemí potvrzena. (Podle Lafferovy křivky je v obou extrémech daňový výnos nulový – při 0% zdanění je důsledek zřejmý, u 100% sazby zase poplatníci daně raději nic nevydělávají, případně se povinnosti platit daně nějakým způsobem vyhnou. Někde mezi těmito dvěma body – nikdy se však předem neví kde – existuje taková míra zdanění, která generuje maximální výnosy. Zvyšování daňové sazby nad tuto hranici se již projeví negativně v poklesu vybraných daní).
Nástupcem Davida Willettse ve vládě Davida Camerona se stal Greg Clark, který si však podrží i svou dosavadní ministerskou funkci (Ministr of State for Cabinet Office), v níž odpovídá za ekonomický rozvoj měst a za politickou a ústavní reformu. Toto zdvojení funkcí vzbudilo jisté pochyby i podezření, že se až do voleb nepřipravují žádné velké změny. Na druhé straně Andy Westwood z GuildHE, který byl také za vlády labouristů zvláštním poradcem tehdejšího ministra pro univerzity, považuje propojení vysokých škol a vědy s regionálním rozvojem za teoreticky zajímavý přístup, který zdůrazní roli vysokých škol pro ekonomický rozvoj měst a regionů.
Premiér však v souvislosti s vědou a vysokým školstvím provedl ještě další menší změnu. Zřídil novou funkci pro řízení věd o životě (Minister for Life-sciences), aby se propojila práce obou participujících resortů, Ministerstva podnikání, inovací a kvalifikací (Department for Business, Innovation and Skills) a Ministerstva zdravotnictví (Department of Health). Do nové funkce byl jmenován poslanec George Freeman, který již jako poradce vlády (Government Life Science Advisor) vypracoval odpovídající strategii (Strategy for UK Life Sciences). Nyní bude vést své pracovní týmy na obou resortech a také bude podléhat oběma resortním ministrům.
Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic
.
Times Higher Education staff: David Willetts quits as universities minister. Times Higher Education, 14 July 2014
John Morgan: Concerns over new universities and science minister’s dual role. Times Higher Education, 17 July 2014
John Morgan: Few regrets for David Willetts. Times Higher Education, 17 July 2014
David Jobbins: Universities minister quits as PM changes face of government. 16 July 2014 University World News Issue 329
Tania Rabesandratana: David Willetts replaced as U.K. science minister. Science News, 15 July 2014
Cena vysokoškolského vzdělání v Anglii. Vysoké školství ve světě, 31. prosinec 2012
Obhajoba vládní vysokoškolské reformy v Anglii. Vysoké školství ve světě, 19. březen 2013
Kdo zaplatí expanzi vysokého školství. Vysoké školství ve světě, 10. prosinec 2013
Robbinsova zpráva a dvě perspektivy vysokého školství. Vysoké školství ve světě, 12. prosinec 2013
Robbinsova zpráva a britské vysoké školství. Vysoké školství ve světě, 28. listopad 2013
Důsledky expanze pro vzdělávací funkci vysokého školství. Vysoké školství ve světě, 29. listopad 2013
Vysoké školství ve světě 