Cena vysokoškolského vzdělání v Anglii

Zavádění reforem je většinou provázeno nejen důsledky, které byly důvodem a cílem reforem, ale i řadou dalších, neočekávaných a mnohdy nepříznivých dopadů, které mohou být i v přímém rozporu s reformními záměry. Obvykle je tomu tak proto, že ne všichni aktéři a partneři jednají tak, jak se předpokládalo, anebo proto, že se úplně nedomyslely všechny mnohdy i nečekané a dlouhodobé důsledky.

Zdá se, že tomuto osudu neunikne ani poslední vysokoškolská reforma, kterou v Anglii od roku 2011 zavádí nová vláda. Svědčí o tom i aktuální údaje britského ministerstva, jehož náplní je podpora hospodářského rozvoje a do jehož působnosti spadají také vysoké školy (Department for Business, Innovation and Skills). Nejsledovanějším bodem reformy je totiž výrazné zvýšení horní hranice pro školné (9 tisíc £ ročně). Průběh anglické reformy a její zamýšlené i skutečně dopady jsou přitom pozorně monitorovány v celé Evropě, neboť mohou předznamenávat směřování příštích změn ve vysokém školství v řadě zemí na evropském kontinentu.

Redakce Vysoké školství ve světě

Uvedené údaje se ovšem v rámci Spojeného království týkají jen Anglie, jen na ni se vztahuje nová Bílá kniha o reformě vysokého školství Higher Education – Students at the Heart of the System z června 2011. Ve Skotsku školné úplně zrušili, v Severním Irsku ponechali jeho dřívější horní hranici 3 575 £ ročně, ve Walesu sice horní hranici zvýšili stejně jako v Anglii, ale nezavedli systém půjček na studium a zachovali původní systém studijních grantů (stipendií).

Již po zavedení reformy se vysoké školy nezachovaly tak, jak se očekávalo. Bílá kniha stanovila základní školné pro bakalářské programy ve výši 6 tisíc £, současně však umožnila jeho zvýšení za určitých podmínek až do výše 9 tisíc £, předpokládalo se ovšem, že horní hranici budou požadovat jen špičkové školy a ostatní budou mít školné úměrně nižší. Nakonec maxima 9 tisíc £ ročně (tedy asi 275 tisíc Kč) v roce 2012 využily plné dvě třetiny vysokých škol, školné v rozmezí mezi 8–9 tisíci £ požadovalo necelých 30 % škol a konečně mezi 7–8 tisíci £ vybíralo jen zbývajících přibližně 5 % anglických vysokých škol.

Je to ovšem celkem pochopitelné, protože stát zároveň snížil svoji dotaci vysokým školám na vzdělávání (tzv. teaching grants) o 80 %! Drasticky snížená státní dotace navíc nebude rozdělována plošně, ale je určena na podporu nákladných oborů, jako je lékařství, přírodovědné obory vyžadující laboratorní vybavení a inženýrské obory. Kromě toho získají podporu také obory považované za „strategicky významné a zranitelné“ (strategic and vulnerable), na něž se výše zmíněná státní dotace nevztahuje, včetně cílené podpory malých a specializovaných institucí s vyššími náklady (jako jsou umělecké školy).

Záměry reformy nemusí být naplněny ani v další klíčové oblasti, totiž v zavedení takového systému půjček na studium, který by chránil absolventy, kteří nebudou mít vysoké příjmy a budou půjčku splácet mnohem déle. Nyní se ukazuje, že mnozí absolventi nakonec splatí podstatně více než původně předpokládaných 70 tisíc £. Podle nových údajů Ministerstva pro podnikání, inovace a kvalifikace (BIS – Department for Business, Innovation and Skills), které odpovídá i za vysoké školství, budou splácením půjčky na školné nejvíce postiženi absolventi s jen průměrnými až podprůměrnými příjmy, protože zaplatí mnohem více na úrocích. Zato absolventi, kteří budou mít nadprůměrné platy, budou schopni splácet rychleji a ušetří na úrocích desítky tisíc liber. Ze studentů, kteří vstoupili na vysoké školy na podzim 2012, asi 70 % by tak mělo během svého života celkově splatit podle výše svých příjmů částku mezi 65 až 85 tisíc £ (ti s vyššími příjmy zaplatí méně), dalších zhruba 10 % splatí dokonce 85 až 100 tisíc £. Na druhé straně asi 20 % absolventů s nejnižšími příjmy (mezi nimi budou mít převahu ženy) nebude nikdy schopno splatit celý dluh; jeho zbytek jim bude po 30 letech splácení odpuštěn a z hlediska státu tedy odepsán.

Základní předpisy nejsou složité. Půjčka, uzavřená na začátku studia, se splácí prostřednictvím daňového systému poté, kdy roční příjem převýší tzv. prahovou hodnotu. Délka období splácení je omezena na 30 let od uzavření půjčky, poté se případná nesplacená část odepíše. Každoroční splátka činí 9 % z té části ročního příjmu, který převyšuje 21 tisíc £ (tato prahová hodnota stanovená pro rok 2012 se ovšem bude zvyšovat podle inflace), a to bez ohledu na výši půjčky a úrokové míry. Pokud má absolvent příjem nižší (případně je nezaměstnaný), půjčku v daném roce nesplácí, ovšem dluh se každým rokem dále úročí. Úrok je stanoven jako součet dvou položek – míry inflace a další položky, jejíž výše závisí na velikosti pracovního příjmu absolventa (pro rok 2012 je při ročním příjmu 21 tisíc £ nulová, pak se postupně zvyšuje a od výše příjmu 41 tisíce £ činí 3 %); maximální výše úroku platí ovšem také během studia a první rok po jeho ukončení. V Bílé knize z června 2011 (Higher education: Students at the Heart of the System. BIS White Paper, 14 June 2011) se předpokládalo, že absolventi splatí asi 70 % všech výdajů státního rozpočtu na financování studentských půjček, úhrada zbývajících 30 % zůstane na státu (za nezaměstnané nebo pečující o rodinu, za vydělávající méně, než je prahová hodnota, a za odpisy nesplacených půjček).

Co absolventi skutečně splatí, závisí tedy na jejich příjmu. Projekce ministerstva podrobně simulují každoroční průběh splácení, výši úroků a dalších poplatků, a to pro tisíce kombinací výše příjmu, nástupu do studia, délky a průběhu zaměstnání i různých životních situací. Ozřejmí to několik příkladů. Patrně spíše výjimečným příkladem je muž pracující ve finančním sektoru, jenž by v roce 2012 začal studovat ve věku 28 let a jehož tehdejší příjem 21 tisíc £ ročně by vzrostl po absolvování tříletého studijního programu na 60 tisíc £ a po 15 letech až na šestimístnou sumu; tento muž bude schopen dluh za školné splatit již během 13 let od uzavření půjčky (tedy od začátku studia) s tím, že výše dluhu bude činit pouze 42 tisíc £. Na druhé straně žena, která bude mít asi jen třetinové příjmy a začne vydělávat až několik let po absolutoriu, bude půjčku splácet 28 let a zaplatí téměř 62 tisíc £. Žena, která by začala studovat ještě před třicítkou, zaměstnání přerušovala pro rodinné povinnosti a za svou pracovní kariéru si vydělala méně než 1 milión £, zaplatí na splátkách jen necelých 20 tisíc £ a odepsaná část jejího dluhu bude činit téměř 60 tisíc £. (Pro orientaci uvádíme, že v Anglii činil v minulém akademickém roce průměrný plat vysokoškolských pedagogů na plný úvazek s výjimkou profesorů necelých 44 tisíc £, včetně profesorů přes 47 tisíc £, průměrný plat výzkumných pracovníků v roce 2009 pak 29 tisíc £; na druhé straně byl vloni průměrný roční pracovní příjem zaměstnaných na plný úvazek 26,5 tisíce £.)

Dnešní studenti, zejména ti s průměrnými platy, budou tedy enormně zadluženi. Ke splácení dluhu za školné je totiž třeba přidat ještě životní náklady po dobu studia, na které se rovněž poskytuje samostatná půjčka (její výše závisí na příjmu domácnosti, ve které student žije a na dalších okolnostech a může činit až téměř 8 tisíc £ ročně), jež se pak splácí společně s půjčkou na školné. I když se nižším příjmovým skupinám poskytuje nevratná podpora životních nákladů (maximálně 3 250 £ pro roční příjem do 25 tisíc £, postupně klesá až na 50 £ pro roční příjem 42 tisíce £) a také vysoké školy samy poskytují podle svých možností stipendia, odhaduje se dnes průměrné zadlužení studenta při ukončení studia na 53 tisíc £ (tedy přes 1 630 000 Kč). Skutečné celkové náklady na získání bakalářského diplomu včetně splácení půjček tedy mohou vystoupit zhruba na 100 tisíc £ (což je více než 3 miliony korun). To je několikanásobek současného maximálního školného, které pro 3–4leté bakalářské studium činí 27–36 tisíc £ (dnes studuje 300 tisíc studentů tříleté programy a 117 tisíc čtyřleté programy). Mnoho studentů s podprůměrnými příjmy pak nebude během 30 let splácení vůbec schopno celý dluh uhradit. Odhaduje se, že odepsané částky se budou pohybovat v řádu miliard liber; někteří komentátoři jsou přesvědčeni, že půjde o časovanou daňovou bombu, která ohrozí příští generace.

Poslední reforma má proto řadu kritiků z různých pozic, především proto, že se nemyslelo na její dlouhodobé účinky. Podle nich vláda pouze odložila dnešní výdaje, ale ty se vrátí za 30 let. Jak tvrdí zástupci UCU (University and College Union), vláda přijala zvýšení školného, aniž řádně uvážila jeho finanční dopady. Přitom UCU vládu varovala, že školné zvýšené až těsně pod maximální hranicí 9 tisíc £ se stane pravidlem a že její výpočty splácení jsou chybné. Poukazuje se také na to, že jednotlivé parametry pro splácení školného se budou muset upravovat. I když prahová hranice 21 tisíce £ se bude s inflací zvyšovat, mělo by se prodloužit i období splácení – čím budou náklady vyšší, tím více bude muset stát po třiceti letech odepsat (ministerstvo také propočítává i varianty se splácením 35 let).

Prameny:

Department for Business, Innovation and Skills: Higher education – Students at the Heart of the System. BIS White Paper, 14 June 2011

Department for Business, Innovation and Skills: Student Finance Resources: BIS – Publications

Department for Business, Innovation and Skills: Future Students – Paying for University in 2012/13

Paul Gallagher: Revealed: How the cost of a degree is now £ 100,000, The Independent on Sunday, 9 December 2012

Advertisements

Napsat komentář

Filed under Absolventi, Anglie, EU (organizace, celek/členské země), Financování, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s