Jak se evropské vysoké školy udrží v novém ekonomickém klimatu?

Ve dnech 11. až 12. června upořádala Evropská asociace univerzit (European University Association – EUA) v Salcburku své první fórum o financování (EUA Funding Forum), jehož se účastnilo na 600 zástupců evropských vysokých škol, expertů a osob odpovědných za vysokoškolskou politiku i soukromých investorů. Jednali o důsledcích ekonomické krize na financování vysokého školství v jednotlivých evropských zemích a o způsobu, jak na to vysoké školy reagují, o připravovaných evropských programech pro období 2014–2020 a především o tom, jak do budoucnosti zajistit udržitelné financování vysokých škol. Přinášíme první ohlasy, které se objevily v médiích. Nejzávažnějším zprávám a prezentacím se budeme věnovat v dalších příspěvcích.

Redakce Vysoké školství ve světě

V úvodním projevu dvoudenního fóra prezidentka EUA profesorka Helena Nazaré zdůraznila, že je naprosto zásadní, aby ekonomická krize nezastínila dlouhodobější problémy, před kterými společnost stojí. Upozornila na klíčovou otázku, kterou v řadě zemí vysokoškolská politika v současnosti klade: kdo to má platit? (who should pay?). V těchto souvislostech připomněla tvůrcům vzdělávací politiky, jak důležité pro vysoké školství i výzkum je udržitelné veřejné financování, a zdůraznila, že je nutné je považovat za investici a ne za pouhou spotřebu či výdaje veřejných rozpočtů.

Závažnou zprávu, která byla na fóru představena, vypracovala Observatoř veřejného financování (Public Funding Observatory), která byla zřízena při EUA a od roku 2008 sleduje dopady ekonomické krize na vysoké školství. Zpráva ukazuje, že všechny evropské vysokoškolské systémy byly krizí nějak zasaženy, i když ve velmi rozdílné míře. Avšak dokonce i tam, kde nedošlo ke škrtům nebo byly jen velmi malé, musí vysoké školy čelit mnoha jiným tlakům a rizikům, jako jsou zvyšující se počty studentů, postupné zavádění spolufinancování ze strany studentů a obtíže, které mají vysoké školy při získávání dodatečných zdrojů příjmu.

Řada zemí zejména na jihu a východě Evropy provedla od roku 2008 velké či podstatné škrty v rozpočtech vysokého školství. Stalo se tak, přestože některé z nich již předtím vykazovaly nižší úroveň celkového financování vysokého školství jako podílu z hrubého domácího produktu (HDP). Podle EUA tím vzniká riziko, že se v Evropě začínají vytvářet hluboké rozdíly v úrovni a způsobech financování vysokoškolských systémů. (Zprávou Observatoře se pro její závažnost budeme detailně zabývat v dalším příspěvku o salcburském fóru EUA.)

Dalším rizikem tohoto trendu je, že vyvolá odliv talentovaných akademických pracovníků z těchto zemí (tzv. brain drain) a že může výrazně ztížit ne-li ohrozit účast jejich vysokých škol na evropských programech financování výzkumu, které vyžadují spolufinancování. Jak ukázaly analýzy EUA, evropské programy financování výzkumu se stávají stále významnějším zdrojem příjmů evropských vysokých škol.  EUA se proto domnívá, že jejich další generace by neměla brát v úvahu jenom ekonomický kontext, ale i dlouhodobou finanční udržitelnost evropského systému vysokého školství a financovat podporované aktivity v plné výši.

V dalších příspěvcích a diskusích promluvila řada představitelů evropských vysokých škol o svých zkušenostech. Z České republiky se fóra zúčastnil rektor brněnské Masarykovy univerzity Mikuláš Bek (vystoupil v rámci panelu tří rektorů se svými kolegy z Irska a ze Španělska), rektor Univerzity Pardubice Miroslav Ludwig, rektor pražské Akademie múzických umění Ivo Mathé a jako pozvaný expert ředitel Střediska vzdělávací politiky PedF UK Jan Koucký (vystoupil s referátem o proměnách financování vysokého školství v ČR).

„Dobrou zprávou je, že žádná vysoká škola ještě nezkrachovala,“ řekl například v rámci panelu rektorů Michael Murphy, prezident University College Cork. Neskrýval však vážnost finanční situace sedmi irských univerzit, které mají dohromady 100 tisíc studentů a od roku 2008 ztratily čtvrtinu státní podpory. „Kvůli snížení platů veřejných zaměstnanců o 5–15 % a zvýšení odvodů na penzi klesl můj příjem o 30 %.“ V jeho očích je však nejhorší, že počet pedagogů se snížil o 12 %, zatímco počet studentů vzrostl o 6 %. Poměr učitel/student se tak změnil z 1:18 na 1:24. Přispívat musí i studenti, jejich zápisné (v Irsku se nehovoří o školném, ale o příspěvku, contribution) se zvýšilo z 825 € v roce 2008 na 2 000 € v roce 2012 a na 3 000 € v roce 2014. „Před čtyřmi roky studenti pokrývali 10 % celkových nákladů školy na vzdělávání, dnes už to je čtvrtina a za dva roky to bude téměř polovina nákladů.“ Současně však krizi chápal jako „transformační zkušenost“. Ta donutila irské vysoké školy rychle se vyrovnat s tvrdými změnami, které „bychom stejně museli provést, abychom zůstali ve světové soutěži“.

Irsko samozřejmě není izolovaným případem. Rovněž ve Španělsku „krize jen urychlila, co se mělo stát“, jak uvedl Daniel Peña, rektor Univerzity Carlose III v Madridu. Třetinu pracovní doby nyní rektor tráví na jednání s podniky v úsilí najít další zdroje financování a uzavírá aliance s dalšími institucemi, jako třeba s pěti vysokými školami, s kterými chce společně získávat studenty ze zahraničí. Změny v legislativě umožnily zvýšit školné i španělským studentům, takže nyní kryjí čtvrtinu celkových nákladů, a souhlas získají jen ty nové studijní programy, které je možné nabízet za tržní ceny.

Ani informace od dalších představitelů univerzit nebyly příliš veselé. Například v Portugalsku již přestali nahrazovat pedagogy, kteří odcházejí do důchodu. V Řecku vedly 35% škrty v rozpočtu například k tomu, že se omezují laboratorní pokusy při výuce přírodních věd. Maďarská vláda snížila počet studentů ze 120 tisíc na 100 tisíc, stipendistů z 50 tisíc na 30 tisíc a realizuje další tvrdá opatření.

Dramatické snížení veřejného rozpočtu má skutečně tvrdé dopady na španělské univerzity. Financovány jsou sice provinčními vládami, ty ale stejně závisejí na příspěvcích od státu. Dnešní situace je navíc negativně ovlivněna předcházejícími léty zdánlivé prosperity a vysokých dotací od EU; past, do které se vysoké školy v současnosti dostaly je varováním i pro Českou republiku. „Mezi roky 2004 a 2008 se úvěry zvyšovaly a Evropa tak financovala výstavbu luxusních budov pro náš kampus, který je považován za excelentní,“ říká Olga Gil-Medrano, prorektorka pro zahraniční styky univerzity ve Valencii. Dnes však pochybuje, že budou schopni se postarat o jejich údržbu. „Evropské finanční prostředky, které byly ve skutečnosti půjčkami, vytvořily dluh 240 miliónů €. V důsledku toho bylo nutné zvýšit studentům zápisné o 70 % a snížit platy. Bojíme se úniku mozků, který již začal. Nejlepší profesoři jsou v pokušení hledat lepší (především finanční) podmínky pro výuku jinde.“

Kromě těchto krizových opatření se však znovu posuzuje a přehodnocuje celý ekonomický model fungování vysokých škol. Většina škol se obrací na ekonomický sektor, kde chtějí najít prostředky a navázat partnerství ve výzkumu. „Podařilo se nám získat další 4 miliony €, tedy 3–4 % našeho rozpočtu, od irských podniků, které byly samy zasaženy krizí,“ vysvětloval například Michael Murphy. Hodně vysokých škol spoléhá také ještě na evropské fondy, ale riskují, že budou zklamány, protože veřejné prostředky se nedostávají ani na úrovni EU.

Rovněž slučování vysokých škol nebo alespoň sdílení jejich infrastruktury a vybavení bylo častým tématem diskusí. Zajímavě o tom referoval Farid Ouabdesam, prezident univerzity v Grenoblu, která se zapojila do vzniklého centra slučujícího šest existujících vysokoškolských a výzkumných institucí v Grenoblu ve snaze uspět ve světové soutěži. Francie je přitom jednou z mála zemí Evropy, která i za krize zvýšila financování vysokých škol z veřejných prostředků. Současně však změnila jejich alokování. Právě nový zákon z roku 2006 umožnil vytvářet společná centra vzdělání a výzkumu (Pôles de recherche et d´enseignement supérieur – PRES), aby posílil spolupráci vysokých škol v regionu a omezil ve Francii již od Napoleona tradiční oddělení vysokého školství a výzkumu. Během Sarkozyho prezidentského mandátu bylo zřízeno více než dvacet těchto PRES. Předpokládá se, že právě především PRES budou schopny získávat prostředky z nových vládních (francouzských) programů financování i z evropských fondů (Horizon 2020).

Vzhledem k nedostatku veřejných i soukromých finančních prostředků si vysoké školy pomáhají, jak se dá. Některé pronajímají nedostatečně využívané prostory, jiné sdílí své nákladné vybavení – jako univerzita ve Valencii, která má dva špičkové počítače. Portugalská vláda například po vysokých školách požaduje, aby nabízely nové a zcela netradiční služby, jako je vzdělávání nezaměstnaných. Úspory nutí vysoké školy k omezování nabídky studijních programů, takže například anglické univerzity snížily počet nabízených programů o čtvrtinu. Ještě „účinnější“ je omezování prezenční výuky až na osm hodin týdně podle „amerického vzoru“, kde se distanční studium stává běžnou normou i v rámci prezenční formy studia. A konečně existuje i velké pokušení přivábit co nejvíce zahraničních studentů z neevropských zemí, kterým je možné účtovat plné školné (například v USA školné mnohdy dokonce převyšuje skutečné celkové náklady na vzdělávání; setkat se s tím je však možné u školného pro neevropské studenty již i na některých evropských vysokých školách). Na tuto cestu se vydala Anglie, která usiluje o to, aby se její vysoké školství stalo skutečně jedním z konkurenceschopných odvětví ekonomiky. Soutěž mezi vysokými školami tedy již začala.

Jedním ze závěrů fóra bylo, že se evropské vysoké školy musí smířit se skutečností, že již nemohou očekávat štědré financování z veřejných zdrojů. Jde o dlouhodobý a nezvratitelný trend, který finanční krize jen prohloubila. Přestože se evropská ekonomika možná dostává z nejhoršího, celou diskusí pronikalo vědomí, že evropské vysoké školy procházejí něčím mnohem závažnějším. „Evropské vysoké školství prochází nejistou dobou. Jedinou jistotou je, že již nic nebude jako dříve,“ řekl v závěrečném vystoupení Liviu Matei, bývalý rumunský ministr školství a dnes vice-president Středoevropské univerzity (CEU) a autor závěrečné zprávy (o které rovněž přineseme samostatný příspěvek). Podle jeho předběžných závěrů z fóra se „od vysokých škol nevyžadují jen dílčí změny ve fungování, ale jejich hluboká transformace“.

Prameny:

EUA warns of the impact of widely divergent trends in public funding of higher education in Europe. EUA Press release: 12 June 2012.

Isabelle Rey-Lefebvre: Etudiant ou enseignant, qui paie la crise? Le Monde, 21 juin 2012.

Aisha Labi: European Universities Consider How to Adapt to the New Economic Climate. Chronicle of Higher Education, June 12, 2012.

Elizabeth Gibney: Europe’s economic crisis threatens continental rift. Times Higher Education, 13 June 2012.

Economic crisis splits EU education. ScienceGuide, 12 juni 2012.

Osobní poznámky a postřehy Jana Kouckého ze salcburského fóra EUA.

Reklamy

Napsat komentář

Filed under EU (organizace, celek/členské země), Financování, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s