Nová role pro vysoké školy „Starého světa“

Helena Nazaré – A new role for ‘old world’ universities. University World News, 207-2012, 5. February 2012.

Článek Heleny Nazaré se pokouší definovat dnešní situaci v transformaci evropského vysokého školství a vysokoškolských institucí, hlavní problémy, před kterými v současnosti stojí, a naznačit způsoby, jak je řešit. Následující text je mírně zkráceným překladem tohoto článku.

Profesorka Helena Nazaré působila v letech 2002–2010 jako rektorka univerzity v portugalském Aveiro a v roce 2009 se stala členkou Rady Evropské asociace univerzit (European University Association – EUA). Na loňské výroční konferenci EUA v dánském Aarhusu byla zvolena její prezidentkou pro funkční období v letech 2012–2015. (Na stejné konferenci byl do Rady EUA zvolen i profesor Václav Hampl, rektor UK.) Funkce se ujme během letošní výroční konferenci EUA, která se koná na University of Warwick v anglickém Coventry ve dnech 22.–23. března 2012.

Redakce Vysoké školství ve světě

Evropské vysoké školství prochází rozsáhlou transformací. Dnes musí vysoké školy reagovat na regionální potřeby a přitom zároveň obstát v globální soutěži. Musí být proto nezávislé a umět jednat samostatně. V minulých deseti letech evropské vysoké školství prošlo obrovskými změnami. Mnohé byly vyvolány masifikací vysokoškolského vzdělávání a požadavkem efektivně připravovat kvalifikovanou pracovní sílu, vybavit ji kompetencemi, které požaduje konkurence na globálním trhu.

Proto přišly boloňské reformy, které přinesly novou strukturu studia, nové metodické postupy zaměřené na proces učení studentů, zvýšenou mobilitu studentů i učitelů a nový důraz na zajišťování a stálé zvyšování kvality. Současně také budování společnosti znalostí vyžadovalo silnější propojení výzkumu a výuky. Brzy však bylo zřejmé, že splnit cíle boloňského procesu a znalostní společnosti bude vyžadovat více než jen novou strukturu studia. Mnoho reforem v jednotlivých zemích (Portugalsko a Finsko jsou jen dva příklady) proto šlo ještě dále a zavádělo nové struktury řízení, různé možnosti, jak si vybírat vedení univerzit a větší využití financování založeného na výkonech/výstupech. Reformy přinesly změny na všech úrovních systému, vyvolaly větší konkurenci, ale také větší spolupráci vysokých škol navzájem i s externími partnery.

Na konci minulého desetiletí však Evropa musela – a stále ještě musí – čelit hluboké finanční krizi a velkým demografickým problémům. Počet obyvatel Evropy se do roku 2050 sníží o 6 %, z toho věková skupina ve věku 15–59 let o 30 %, zatímco věková skupina nad 60 let se téměř zdvojnásobí. Věková skupina těch, kteří dokončují školní docházku a tradičně vstupují na vysoké školy, se proto v celé Evropě zmenší; k tomu rovněž přistoupí rizika spojená se zvyšující se mobilitou z východu a z jihu na západ a na sever. Vysoké školy proto musí čelit řadě nových problémů a výzev.

Nové problémy a výzvy

Mají-li vysoké školy připravit kompetentní pracovní sílu, musí značně rozšířit účast na vzdělávání zejména v magisterském studiu, ale i v celoživotním vzdělávání. Musí také najít efektivnější způsoby, jak do vzdělávání integrovat minoritní skupiny a vybudovat lepší „mezigenerační mosty“ pro učení.

Probíhající současné úsilí o excelenci a budování světových výzkumných univerzit vede k tomu, že se zostřuje soutěž o největší talenty. Mnoho institucí usiluje o to být vysokou školou světové úrovně – ale co to znamená a kolik jich může získat tento status?

Žebříčky a ligové tabulky jsou tu již natrvalo a budou mít stále větší vliv na chování institucí. Zdaleka však není jasné, jaká je jejich role ve zvyšování a podporování transparentnosti; bude-li je vedení vysokých škol užívat bez rozmyslu, může to deformovat výsledky práce vysoké školy. Příkladem je nedostatečné hodnocení postavení společenských a humanitních věd při sestavování žebříčků, a to v době, kdy je nezbytné řešit globální společenské problémy multidisciplinárně.

Navíc existuje nebezpečí, že úsilí vysokých škol o zlepšení pozice v celosvětových žebříčcích může vést k tomu, že zanedbají jiné své funkce, například patřičně přispívat k soudržnosti společnosti a k ekonomickému rozvoji regionu, kde působí. Věnovat příliš mnoho pozornosti zlepšení své pozice na žebříčku může tak uškodit plnění jiných důležitých úkolů, které jsou přitom jádrem poslání evropských vysokých škol.

Nový model

Po staletí bylo posláním univerzit téměř výlučně vzdělávat příští vládnoucí elitu a hledat pravdivé vědecké poznání svobodně a nezávisle na okolním světě (humboldtovský model). I když to přispělo k jejich úspěchu, vyvolalo to v akademické obci také odpor k interakci s okolním světem, silnou soutěživost mezi obory a s tím spjatý nedostatek integrace vědění. Uvedené faktory zhoršují kvalitu a relevanci špičkového výzkumu a inovací a snižují efektivitu využívání prostředků. Velké společenské problémy mohou být vyřešeny jen skutečně multidisciplinárním přístupem ve výzkumu i ve výuce.

Mají-li vysoké školy plně přispívat k udržitelnému růstu v Evropě, založenému na pokročilých technologiích a zahrnujícímu (integrujícímu) celou společnost, musí mít odpovídající rámcové podmínky z oblasti své správy a řízení, autonomie a financování. V posledních deseti letech se v Evropě silně prosazuje trend modernizovat řízení vysokých škol a současně zvyšovat na straně vysokých škol jejich schopnost odezvy, jejich autonomii i odpovědnost. Více se uplatňují modely řízení podobné těm, které se používají v podnikatelské sféře. Schopné vedení instituce je klíčovým faktorem jejího úspěšného rozvoje. Vysoké školy musí proto velkou pozornost věnovat způsobu, jak se vybírá jejich vedení, musí klást velký důraz na schopnost vést a na manažerské kompetence svých představitelů. Vedení vysokých škol musí rychle reagovat na změny, být iniciativní a stát v čele procesu změn.

Pokud se týká financování, EUA sledovala důsledky ekonomické krize na vysoké školství. Její analýzy ukázaly, že ve většině zemí došlo ke snížení – někdy i značnému – veřejných výdajů na vysoké školy, a to především na vzdělávací činnost (méně na výzkum). Ekonomická krize negativně ovlivnila také projekty spolupráce s podnikatelským sektorem i autonomii vysokých škol, protože se vlády uchylovaly k jejich přímému řízení, regulaci a kontrolám, které často působily rušivě. Vedení vysokých škol to přineslo určité problémy.

Jejich řešení je možné jen na základě nové představy vysoké školy jako organizace s jasnou vizí a zaměřením na přesně definované funkce, která uznává, že nové znalosti je nezbytné vytvářet na základě vzájemné interakce různých oborů, od přírodních věd a technických oborů po společenské vědy a humanitní obory. Vyžaduje to především autonomii instituce a její patřičnou podporu a motivaci, umožňující, aby se sama vnitřně organizovala, definovala a realizovala své vlastní poslání, a tak byla zdrojem přidané hodnoty, vyšší kvality a výkonu, tedy výsledků, které Evropa potřebuje.

I když vysoké školy musí využít možnosti se modernizovat a lépe reagovat na potřeby společnosti, současně také musí zůstat zdrojem nezávislé reflexe a plnit své poslání jako kritické svědomí. Znamená to kriticky reflektovat vývoj společnosti a také přispívat k řešení klíčových společenských problémů, formovat veřejnou politiku a hrát svou roli ve výchově občanů, aby vše posuzovali z hlediska dlouhodobé udržitelnosti.

Vysoké školy již nejsou věžemi ze slonoviny. Lepším přirovnáním je, že mají být majáky, které osvětlují cestu vpřed a tak pomáhají společnosti v neustálém procesu změny.

Reklamy

Napsat komentář

Filed under EU (organizace, celek/členské země), Výhled VŠ, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s