O radikální reformě financování vysokých škol v Anglii vás průběžně informujeme (naposledy viz Financování anglických vysokých škol se má změnit). V roce 2015 se celý proces dostává do dalšího stadia. Bakalářské studium již končí první studenti, kteří je absolvovali po trojnásobném zvýšení školného z 3 na 9 tisíc £ ročně a také po souběžném rozšíření systému půjček a podpory studentů, které byly zavedeny v akademickém roce 2012–2013. Letos na podzim má být jako další a poslední z významných kroků reformy odstraněno centrální stanovování počtu přijímaných studentů (směrných čísel). Má být zcela ponecháno na tržním rozhodnutí jednotlivých vysokoškolských institucí. Zda k tomu dojde, závisí také na výsledcích letošních květnových všeobecných voleb. Školné na vysokých školách je totiž jedním z význačných volebních témat; labouristé je hodlají snížit na 6 tisíc £ ročně.
Následující rozbor pojednává ovšem o dopadech zavedení vysokého školného v Anglii na zájem uchazečů o vysokoškolské studium a na měnící se strukturu přijatých z hlediska nerovností v přístupu k vysokoškolskému vzdělání, přechodu ze střední školy na vysokou, z hlediska volby vysokoškolské instituce a oboru studia v Anglii, ale i v celém Spojeném království. Rozbor vychází především ze zprávy UCAS (Universities and Colleges Admissions Service) z konce roku 2014 (End of Cycle Report. UCAS Analysis and Research), v návaznosti na to vydaný text oxfordského profesora Dorlinga a z dalších článků a informací.
Redakce Vysoké školství ve světě
Profesor sociální geografie na Oxfordské univerzitě Danny Dorling se intenzivně zajímá o společenské nerovnosti vůbec a o nerovnosti ve vzdělávání zvláště. Výrazně podporuje snížení školného jako první krok k jeho úplnému odstranění. Ve své nové studii si v souvislosti se zvýšením školného položil tři hlavní otázky: Jak se zvýšila účast na vysokoškolském vzdělávání? Jak zvýšení školného ovlivnilo rozhodování studentů a chování vysokých škol? Co mohou dosavadní trendy v počtu a struktuře uchazečů i přijímaných napovědět o dalším vývoji po zrušení směrných čísel?
Profesor Dorling ve svém textu (Money Changes Everything. Recent trends in UK university admissions) a ve stejné době vydaném zkráceném článku (Six trends in university admissions) vycházel především z posledních údajů obsažených ve zprávě End of Cycle Report 2014. Jako na konci každého roku ji v prosinci 2014 vydala britská ústřední organizace pro přijímání na vysoké školy UCAS.
Ze zprávy UCAS především vyplývá, že téměř všechny vysokoškolské instituce v Anglii již překonaly jednorázový pokles počtu přijímaných studentů poté, co se v roce 2012 zvýšilo maximální školné až na 9 tisíc £. Jen hrstka vysokých škol přijala v roce 2014 do denního bakalářského studia méně nových studentů ze Spojeném království a ze zemí EU než o dva roky dříve a pouze 4 vysokoškolské instituce přijaly alespoň o 5 % uchazečů méně než v roce 2012, kdy se na mnoha vysokých školách propadl počet přijímaných studentů o 20 i více procent.
Na druhé straně ovšem počty přijímaných studentů rostly rychle především v těch institucích, které získaly univerzitní status po roce 1992 (do té doby šlo většinou o polytechniky založené během vlny masifikace anglického vysokého školství ve druhé polovině 60. let) a současně byly schopny využít loňského dodatečného zvýšení celkového počtu studentských míst (směrných čísel, která stanovuje ministerstvo financí) o 30 tisíc (jež má být letos nahrazeno úplným zrušením směrných čísel). To sice ukazuje, že nové univerzity jsou pro studenty atraktivní, ale nedává to úplný obraz o institucionální situaci, protože reforma vedla v rámci celkového počtu k růstu přijatých především do úplného vysokoškolského studia (full-time), zatímco počty studentů neúplného studia (part-time) nadále klesají.
Silné přírůstky ovšem vykázala i řada elitních výzkumných univerzit (z tzv. Russell Group), a to nejen ve srovnání s rokem 2012, ale i s rokem 2011, tedy posledním rokem před zvýšením školného. Počet přijímaných studentů ve Skotsku, kde je vysokoškolské vzdělávání bezplatné pro skotské studenty i pro studenty z ostatních zemí EU (ale ne pro anglické studenty), se mění především podle rozhodnutí financujícího orgánu (Scottish Funding Council). Ve Walesu, kde došlo ke zvýšení školného, které však nebylo zdaleka tak výrazné jako v Anglii, profitovaly některé vysoké školy právě z přílivu anglických studentů.
Zpráva UCAS také uvádí vývoj počtu přijímaných studentů podle skupin oborů studia (subject groups), respektive jejich kombinací (v následující tabulce jde o skupiny oborů A–X, respektive jejich kombinaci Y–Z). Z porovnání údajů za rok 2014 s údaji za rok 2011 (poslední rok před zvýšením školného) vyplývá, že většina změn v počtu domácích studentů se pohybuje v pásmu do +/– 10 % (výraznější změny o 20–30 % a více jsou ojedinělé a především v kombinacích skupin).
Ve své úvaze vymezil profesor Dorling několik dalších probíhajících trendů v přijímání na vysoké školy, které přinejmenším naznačují odpověď na jím položené otázky.
Prvním trendem je skutečnost, že na vysoké školy vstupuje více studentů než kdykoli předtím. V probíhajícím akademickém roce 2014–2015 celkový počet studentů přijatých do 1. ročníku denního bakalářského studia na vysokých školách ve Spojeném království poprvé překročil půlmilionovou hranici; je jich o téměř 17 tisíc více než v předchozím roce. O růst se většinou postarali domácí studenti, jejichž počet se zvýšil o téměř 14 tisíc (což je o 3,2 %) na téměř 448 tisíc, zvýšil se ale i počet studentů z ostatních členských zemí EU a také počet studentů ze zámoří je rekordní. Většina domácích studentů přijatých na vysoké školy ve Spojeném království pochází z Anglie (je jich přes 382 tisíc, tedy o 4 % více než loni a o jednu třetinu více ve srovnání s rokem 2006).
Také vysoké školy v Anglii měly v roce 2014 největší přírůstek v počtu přijatých studentů, o téměř 17 tisíc na 443 tisíc, což znamená rovněž čtyřprocentní růst a dosud nejvyšší počet vůbec. Údaje o Walesu jsou podle zprávy UCAS nižší a také situace v Severním Irsku je stabilnější. Skotská data nejsou úplná, protože tam přes UCAS nejdou všechny přihlášky na vysoké školy. Právě počty anglických studentů způsobily největší překvapení. Přestože platí zdaleka nejvyšší školné v celé Evropě, rozhodlo se jich studovat na anglických vysokých školách více, než kdykoli předtím, a to i těch z nejchudších sociálních skupin a oblastí. Proč? Působí na to více faktorů.
Dále se zvyšuje počet studentů, kteří na střední škole prošli odbornou přípravou, ale nejen jich, také těch, kteří studovali všeobecně vzdělávací předměty. Loni na podzim vstoupilo na vysokou školu asi 30 % anglických studentů ve věku 18 let (doposud největší podíl v tomto věku) a více než 40 % jich vstoupilo ve věku 19 let. Jedním z důvodů takového růstu je skutečnost, že stále více vysokých škol přijímá i studenty, kteří na střední škole získali odbornou kvalifikaci BTEC (uděluje ji Business & Technology Education Council, zvlášť oblíbené jsou obory Podnikání a Informační technologie). Na druhé straně ovšem stoupl také počet těch, kteří ukončili středoškolské vzdělávání závěrečnými zkouškami z všeobecně vzdělávacích předmětů (A-levels), takže celkový růst nemusí být doprovázen snížením požadované úrovně.
Ze zprávy UCAS také vyplývá, že celkový počet přijímaných studentů s kvalifikací BTEC se ve srovnání s rokem 2008 téměř zdvojnásobil (ze 44 tisíc na 85 tisíc); na některých vysokých školách se však zvýšil až trojnásobně, takže dnes na nich tito studenti představují dokonce čtvrtinu ze všech přijímaných (výjimečně až 40 %). Mary Curnock Cook, která vede UCAS, vyzvala špičkové univerzity, aby i ony přijímaly uchazeče s BTEC, přestože mohou postrádat některé dovednosti požadované pro vysokoškolské studium, jako je například psaní esejů a rozsáhlé studium literatury.
Rostl i podíl přijatých studentů ze znevýhodněného prostředí. V roce 2009 vstoupilo na vysoké školy jen 10 % absolventů střední školy, kteří měli nárok na školní stravování zdarma (v Británii používaný ukazatel úrovně sociálně ekonomického původu žáků a studentů), v roce 2014 se tento podíl zvýšil na 15 %. Toto zvýšení je především důsledkem jejich podstatně lepších výsledků na střední škole. Podíl žáků s nárokem na školní stravování zdarma, kteří získali ve zkouškách GCSE (General Certificate of Secondary Education, nižší úroveň závěrečných zkoušek ve věku 16 let) dobré známky z pěti předmětů (což je často podmínkou pro přístup k vyšší úrovni), vzrostl mezi lety 2005 a 2013 z 18 % na 36 %; dobré výsledky pak měli i po dalších dvou letech středoškolského vzdělávání ve zkouškách vyšší (advanced) úrovně ve věku 18 let, která opravňuje ke studiu na vysoké škole (A-levels nebo jím na roveň postavené, jako je např. BTEC). Je sice pravda, že v období 2010 až 2014 celkově stoupl podíl žáků, kteří mají nárok na školní stravování zdarma, z 12 % na 14 %. Z porovnání obou trendů je však zřejmé, že nejde o hlavní důvod vyšší účasti na vysokoškolském vzdělávání.
Podobný trend se projevuje i v nejvíce znevýhodněných oblastech Anglie a Walesu, kde se šance dostat se na vysokou školu zvýšily během 5 let o třetinu, a to z obdobných důvodů: na vysoké školy vstupují středoškoláci se závěrečnou zkouškou BTEC z těchto oblastí a především se tam podíl studentů ze znevýhodněného prostředí s dobrými studijními výsledky zdvojnásobil. Na uvedeném trendu se částečně podílejí samotné vysoké školy, které právě ve znevýhodněných oblastech zvyšují své externí aktivity.
Uchazeči ze znevýhodněných oblastí mají také větší šanci dostat se i na elitní instituce, podle údajů UCAS dokonce o 40 % větší, než měli před třemi lety. Nicméně je jejich šance stále sedmkrát menší než těch, kteří pocházejí ze zvýhodněných oblastí (v roce 2006 ovšem byla dokonce devětkrát menší). Podíl studentů z nejchudších oblastí Spojeného království, kteří studují na elitních institucích, je tedy přesto stále zanedbatelný, zvýšil se o necelé procento na 3,2 %. A v absolutních číslech je toto zvýšení jen polovinou toho, o kolik se zvýšil počet studentů ze zvýhodněných oblastí.
Nejnovější údaje publikované ve zprávě UCAS také umožňují, abychom si představili, co se letos na podzim může stát, uvolní-li se trh a anglické vysoké školy si budou samy moci určit, kolik studentů přijmou, budou-li mít ovšem dostatek uchazečů.
Dnešní podmínky na trhu práce jsou pro mladé absolventy dosti obtížné. Asi 740 tisíc, tedy 17 % z věkové skupiny 16–24 let, je podle oficiálních statistik nezaměstnaných, mnozí další pracují jen na částečný úvazek anebo se i vykazují jako samostatně výdělečně činní, aby unikli stigmatu nezaměstnanosti. Z toho mála pracovních míst, která se mladým pracovníkům nabízejí, je většina nejistých a téměř všechna jsou velmi špatně placena například ve srovnání s obdobnými místy v severní Evropě. Největší pokles reálné hodinové mzdy v období 2008–2014 se v Británii týkal právě nejmladší skupiny zaměstnanců. Možností přijetí do učebního poměru je přitom mnohem méně než mladých nezaměstnaných: loni do něj vstoupilo na 440 tisíc lidí všeho věku, tedy o 70 tisíc méně než v roce 2012–13. A protože recese pokračuje ve většině zemí Evropy i rozvinuté části světa, hledat si práci v cizině je mnohem méně atraktivní, než bylo dříve. To vše dělá ze studia na vysoké školy lákavou nabídku, neboť nic moc jiného se nenabízí.
V pohledu z druhé strany mají studenti pro vysoké školy stále větší ekonomickou cenu, protože většina anglických vysokých škol může požadovat maximální školné. Již dnes, kdy je počet přijímaných stále ještě centrálně omezován, zvyšují vysoké školy své výdaje na marketing. Jak loni zveřejnily Times Higher Education, vysoké školy na něj v roce 2012–2013 vydaly již přes 36 milionů £ , tedy o 14,7 % více než o rok dříve a dokonce o 33 % více než v roce 2010–2011. A vysoké školy již dnes také rozšiřují v rámci existujícího systému své nabídky studijních míst pro uchazeče.
Základní postup přijímání na britské vysoké školy
V britském centralizovaném systému přijímání na vysoké školy se uchazeči mohou hlásit nejvýše do pěti studijních programů, ale podávají jedinou přihlášku adresovanou UCAS, která ji pak rozešle na příslušné instituce. Vysoké školy samy vyhodnotí vhodnost uchazeče, a pokud o něj mají zájem, studijní místo mu nabídnou; téměř vždy je však nabídka podmíněna výsledky vyšší úrovně závěrečné zkoušky (A-levels), kterou středoškoláci skládají většinou ve věku 18 let. Ta se totiž koná až po termínu podání přihlášky (pro valnou většinu oborů v lednu, pro některé dokonce v říjnu předchozího roku), a uchazečova střední škola na ní pouze uvádí, jaký výsledek předpokládá na základě výsledků nižší úrovně (GCSE), kterou žáci podstupují o dva roky dříve v 16 letech. Ve své podmíněné nabídce vysoká škola uvede, jaké známky musí uchazeč v této zkoušce získat, aby ho přijala. Dostane-li uchazeč více nabídek, smí potvrdit jen dvě z nich, tzv. první volbu a pojistnou volbu. Pak již vše záleží jen na tom, zda při závěrečné zkoušce skutečně dosáhne požadované známky. (Toto základní schéma je ještě doplněno některými dalšími opravnými mechanismy.) Druhá alternativa nabídky vysoké školy, příslib studijního místa, který se neváže na výsledky závěrečné zkoušky, je zatím stále výjimečná. Je ovšem zajímavé, že v roce 2014 vysoké školy čtyřnásobně zvýšily své nabídky studijních míst bez dalších podmínek, tedy bez podmínek pro skutečné výsledky závěrečné zkoušky na střední škole. Takových nabídek je sice stále ještě velmi málo, jen 12 tisíc neboli 1,4 % z celkového počtu nabídek, ale jejich počet rychle roste.
Důležitější však je, že v minulých letech značně rostl celkový počet nabídek, které jsou téměř vždy podmíněné, tedy vázané na výsledek závěrečných zkoušek. V roce 2014 vzrostl o dalších 100 tisíc a dosáhl rekordní výše 1,8 milionu v celém Spojeném království. Počet uchazečů, kteří dostanou podmíněnou nabídku studijního místa od všech pěti vysokých škol, které ve své žádosti o přijetí uvedli, tak vzrostl o 50 % ve srovnání se situací jen před několika málo lety. Odstraní-li se omezení v počtu přijímaných, bylo by překvapující, kdyby se počet nabídek dále rychle nezvyšoval. Pro vysokou školu je výhodnější než pro studenty, začnou-li studovat již v 18 letech: vysoká škola dostane své peníze dříve a student má méně času si rozmyslet, zda a kam má jít vlastně studovat.
Podmíněné nabídky studijního místa jsou založeny na tom, jaký výsledek závěrečné zkoušky svého absolventa střední škola předpovídá. To je obtížné, a střední školy odhady výsledků raději nadsazují. Jak rovněž vyplývá ze zprávy UCAS, je stále těžší předpovídat výsledky vyšší úrovně (A-levels) na základě výsledků nižší úrovně (GCSE). Například pravděpodobnost předpovědi, že uchazeč skutečně dosáhne vysokých známek, které se vyžadují pro přijetí na elitní vysokou školu, během posledních čtyř let klesla z 32 % v roce 2010 na 21 % v roce 2014. To se ovšem může změnit a dokonce je pravděpodobné, že se náročné požadavky vysokých škol na výsledky závěrečných zkoušek uchazečů zmírní, budou-li odstraněna omezení v počtu přijímaných studentů.
Poslední údaje o přijímání do vysokoškolského studia ukazují, že vysoké školy jsou v těžkých časech docela bezpečným útočištěm. Po dokončení střední školy se mladým lidem neotevírají příliš nadějné vyhlídky a nabízí se jim jen málo možností uplatnění. Na druhé straně vysoké školy otevřely své brány nebývalému množství mladých lidí z nebývale rozmanitého sociálního prostředí. Nikdy také vysoké školy nebyly tak motivovány k tomu, aby nabíraly více studentů. Při vysokém školném tím ovšem nevyhnutelně roste také zadlužení studentů – nejvyšší v průměru na studenta a pochopitelně i v celkové sumě – jaké v Anglii pamatují. Mnoho studentů však má jen malou reálnou možnost se rozhodnout o tom, zda se zadlužit či ne.
Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic
.
End of Cycle Report. UCAS Analysis and Research. UCAS, December 2014
Danny Dorling: Money Changes Everything. Recent trends in UK university admissions. Times Higher Educational Supplement, 12 February 2015
Danny Dorling: Six trends in university admissions. Times Higher Education, 12 February 2015
Jack Grove: Student admissions bounce back after 2012 slump. Times Higher Education, 29 January 2015
Financování anglických vysokých škol se má změnit. Vysoké školství ve světě, 4. únor 2015
Vysoké školství ve světě 