Co v evropských zemích platí za studium studenti a jakou dostávají podporu

Evropská informační síť Eurydice vydala v říjnu 2014 zprávu National Student Fee and Support Systems in European Higher Education 2014/15, která přehledně shrnuje současný stav i vzájemný poměr obou komplementárních systémů – spoluúčasti studentů na nákladech studia a různých forem podpory studentů respektive jejich rodin – v evropských zemích. Zpráva tak dokumentuje, jak se v praxi naplňuje jeden ze základních cílů Evropské komise, který nedávno vyjádřila Androulla Vassiliou, bývalá evropská komisařka (do konce roku 2014) pro vzdělávání, kulturu, vícejazyčnost a mládež: „Evropa zoufale potřebuje zlepšit přístup mladých lidí z různých společenských vrstev k vysokoškolskému vzdělání. Rozhodnou-li se tedy členské země EU zavádět školné, měly by současně zavést taková opatření (včetně stipendií), která podpoří rovný přístup ke studiu pro všechny, především pro mladé lidi ze sociálně znevýhodněného prostředí.“

Redakce Vysoké školství ve světě

Zpráva tak navázala na studii Do changes in cost-sharing have an impact on the behaviour of students and higher education institutions?, kterou komise představila v květnu 2014 (podrobněji Jak školné mění chování studentů a vysokých škol). Studie se zabývala systémovými, institucionálními i individuálními důsledky zavedení školného na vysokých školách a mimo jiné zdůraznila také význam odpovídajícího systému podpory studentů.

Nová zpráva Eurydice zahrnuje 33 evropských zemí – 28 členských zemí EU, Černou Horu, Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Turecko. Protože však v Belgii existují tři vysokoškolské systémy jednotlivých společenství a v Spojeném království dokonce čtyři systémy jednotlivých více či méně autonomních částí, je ve zprávě popisováno celkem 38 vysokoškolských systémů.

Pro každou zemi (respektive pro každý vysokoškolský systém) je zpracována samostatná informační karta, která přehledně a přitom dostatečně podrobně uvádí podstatné údaje o způsobu a rozsahu spoluúčasti studentů na financování studia i o různých existujících formách podpory studentů. V úvodu zprávy jsou shrnuty a na mapkách znázorněny z tohoto hlediska nejdůležitější charakteristiky popisovaných vysokoškolských systémů, jako je podíl studentů, kteří musí něco hradit, i výše úhrady, a obdobně procento studentů, kteří dostávají studijní granty (stipendia) a podle jakých kritérií, výše těchto grantů a jiné typy podpory atd.

Situace v jednotlivých zemích se značně různí jak v nastavení obou systémů, tak v jejich vzájemném poměru. Na jednom kraji takto vymezeného spektra se v evropském kontextu dnes nachází nepochybně Anglie s mimořádně vysokým školným, ale s univerzálním systémem studentských půjček splácených až po absolutoriu podle výše platu a navíc s dalšími formami sociální podpory. Na druhém konci pak Dánsko, Švédsko a Finsko, kde studenti neplatí školné ani administrativní poplatky a všichni mají nárok na studijní granty.

Zpráva poněkud překvapivě konstatuje, že systémy spoluúčasti studentů (na školném a dalších studijních poplatcích) jsou relativně stabilní. Významnou výjimkou je Německo, kde se v jednotlivých spolkových zemích od roku 2007 školné nejprve zavádělo a pak rušilo, až se v posledním akademickém roce (2014/2015) zrušilo i v poslední spolkové zemi (Dolní Sasko).

Zpráva klasifikuje všechny formy úhrady studentů jako poplatky (fees), které tedy zahrnují nejen samotné školné, ale například i zápisné (při vstupu do studia, respektive do každého vyššího ročníku) nebo poplatek za certifikaci. Pro čtenáře mohou být proto trochu zavádějící přehledné mapky uvedené v úvodní části zprávy, neboť na jedné z nich je například ČR označená stejně jako Anglie, protože v obou případech všichni studenti musí něco platit, i když u nás se jedná o nízké zápisné, zatímco v Anglii jde o mimořádně vysoké školné. Údaje o poplatcích (fees) se vztahují jen na veřejné vysoké školy. Jsou diferencovány podle cyklu (bakalářský, magisterský) a typu studia (full-time, part-time) a rozlišují domácí a zahraniční studenty (mimo EU). Uvádí se také, jak velký podíl studentů musí poplatky (školné) hradit.

Především v severských zemích, ale i v Rakousku, Skotsku Slovinsku, Řecku, Turecku, na Maltě a Kypru) neplatí studenti denního studia žádné poplatky, tedy ani školné, ani zápisné či jiné administrativní poplatky. Jen menší administrativní poplatky se platí u nás, v Německu, Polsku, na Islandu a Slovensku. V ostatních zemích se platí školné. Nejvyšší je v Anglii, relativně vysoké je i v Irsku, Itálii, Litvě, Lotyšsku a Nizozemsku.

Sankční poplatky za překročení normální doby studia případně za nedostatečné výsledky existují nejen u nás, ale i v Chorvatsku, Maďarsku, Polsku, Rakousku, na Slovensku a ve Španělsku. Když například Estonsko v minulém akademickém roce povolilo, aby vysoké školy vyžadovaly školné od těch studentů, kteří za předchozí rok nezískali předepsaný minimální počet kreditů, postihlo toto opatření 15 % studentů (jako příklad viz následující ukázka tabulky za Estonsko).

Také formy podpory jsou velmi rozdílné. Nejobvyklejší formou jsou studijní granty (nevratná stipendia) a zvýhodněné studentské půjčky. Někdy má student nárok na obojí, někdy však jen na jednu z nich; obě formy podpory se kombinují v Německu, Norsku a Lichtenštejnsku, kdy se část podpory uděluje jako grant a část se musí splácet. Studijní granty se udělují podle dvou kritérií. Podle potřeby, tedy ze sociálních důvodů se udělují všude s výjimkou Řecka, Černé Hory a Islandu. Ve čtyřech zemích (Dánsko, Finsko, Kypr a Malta) je dokonce dostávají všichni studenti, v dalších pěti (Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Skotsko a Švédsko) většina studentů. Prospěchová stipendia existují ve 23 vzdělávacích systémech (včetně Řecka a Černé Hory).

Zvýhodněné studentské půjčky existují asi v polovině zemí. Rovněž zhruba v polovině zemí není podporován přímo student, ale podle sociální situace jeho rodina, a to především formou odpisů z daní nebo rodinnými přídavky. Všechny tři formy kombinují v Německojazyčném společenství (Belgie), v Německu, Polsku a na Slovensku, odpisy a přídavky pak kromě nás i ve Valonsko-bruselské federaci (Belgie), Francii, Litvě, Portugalsku a Rakousku, půjčky a odpisy v Estonsku a Lotyšsku, půjčky a přídavky v Řecku a Vlámském společenství (Belgie). Žádnou z těchto forem podpory studenta či jeho rodiny nepoužívají v Bulharsku, Chorvatsku, Rumunsku a ve Španělsku.

Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic

.

 

European Commission: National Student Fee and Support Systems in European Higher Education 2014/15. Eurydice – Facts and Figures, European Commission, October 2014

Fees and grants for students widely differ across Europe. Press release, 17 October 2014

Jak školné mění chování studentů a vysokých škol. Vysoké školství ve světě, 16. září, 2014

Reklamy

Napsat komentář

Filed under EU (organizace, celek/členské země), Financování, Jiné evropské země, Studenti, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s