Jak školné mění chování studentů a vysokých škol

Evropská komise zveřejnila v květnu 2014 novou rozsáhlou studii, která analyzuje, jaké důsledky má zavedení či zvýšení školného (neboli jak se ve studii politicky neutrálně říká sdílení nákladů, cost sharing) na skutečné chování studentů a vysokoškolských institucí (Do changes in cost-sharing have an impact on the behaviour of students and higher education institutions?). Rozsáhlá komparace zahrnuje celkem devět vybraných zemí s různými modely financování, rozdílným školným a s odlišnými výchozími parametry, z toho sedm evropských (Anglie, Finsko, Maďarsko, Německo, Polsko, Portugalsko a Rakousko) a jako příklady další dvě rozvinuté země ze Severní Ameriky (Kanada) a z Asie (Jižní Korea).

Studie analyzovala důsledky školného z klíčových hledisek udržitelnosti, efektivity a spravedlivosti (equity). Podle Androully Vassiliou, evropské komisařky pro vzdělávání, kulturu, vícejazyčnost a mládež, je „placení školného realitou pro velkou část evropských studentů, ale současně také kontroverzní politickou záležitostí. Předkládaná studie zpochybňuje některé běžné názory a přináší důležitá fakta pro diskusi, která bude v EU nepochybně pokračovat, jak nejlépe financovat vysoké školství, aby to zajistilo co nejvyšší kvalitu vzdělávání pro stále rostoucí počty studentů a současně se zaručil rovný přístup mladých lidí na vysoké školy.“

Redakce Vysoké školství ve světě

Studie Do changes in cost-sharing have an impact on the behaviour of students and higher education institutions? Je součástí rozpracovávání programu modernizace evropských vysokoškolských systémů ze září 2011 (An agenda for the modernisation of Europe’s higher education systems). Studie má dva svazky, Komparativní zprávu (Volume I) a Národní zprávy (Volume II). Autory jsou Dominic Orr a Johannes Wespel z DZHW (Deutsches Zentrum für Hochschul- und Wissenschaftsforschung) a Alex Usher z kanadské konzultační firmy HESA (Higher Education Strategy Associates).

Studie ověřuje a šířeji rozebírá především čtyři výchozí hypotézy. První dvě se týkají chování vysokoškolských institucí: „Když se zvyšuje podíl financování ze soukromých zdrojů, celkové příjmy institucí rostou“ a „Když se zvyšuje motivace získat financování ze soukromých zdrojů, instituce více reagují na poptávku studentů“. Další dvě se týkají chování studentů: „Zvýšené financování ze soukromých zdrojů má negativní důsledky na poptávku studentů po studiu“ a „Zvýšené financování ze soukromých zdrojů ovlivňuje volbu studentů, jak a co studovat“.

Výběr zkoumaných zemí vycházel z představy, že nejzajímavější bude analyzovat vývoj v těch zemích, v nichž se školné ve zkoumaném období nejvíce a nejvýrazněji měnilo, protože lze očekávat, že se tím chování studentů i vysokých škol ovlivnilo více než během víceméně stabilní situace. Ve výběru se proto objevily kromě zemí, jež podstatně neměnily svůj model financování (Finsko, Jižní Korea, Kanada, Maďarsko a Polsko) také země, kde se model financování měnil výrazně (Anglie v roce 1998, 2006 a 2012, Německo v letech 2006–2007 a 2011–2013, Rakousko v roce 2001 a 2009 a Portugalsko v roce 2003). Jednotlivé modely byly charakterizovány podle dvou klíčových údajů: jak se měnil podíl studentů platících školné a jak se měnila průměrná výše školného.

Následující tabulka (Overview of tuition fee policy change in the period of investigation) ukazuje, že ve Finsku se obě hodnoty neměnily, zatímco v Jižní Koreji a v Kanadě podíl platících studentů zůstal zhruba stejný, ale výše školného se zvýšila. V Polsku se naopak snížily obě hodnoty, v Maďarsku se sice snížil podíl studentů, ale výše školného se zvýšila. V Anglii díky změnám ve financování v roce 1998 a v roce 2006 rostly obě hodnoty, ale v souvislosti s mimořádným zvýšením školného v roce 2012 se podíl platících studentů již nemění. V Německu kvůli zavedení školného nejprve obě hodnoty rostly a během jeho postupného rušení opět klesají. Obdobný vývoj je i v Rakousku. V Portugalsku se sice zvýšilo školné, ale podíl platících studentů se již téměř neměnil.

Národní zprávy zpracované pro každou analyzovanou zemi obsahují podrobnější informace o modelu financování vysokých škol, o podílu veřejných a soukromých zdrojů a o rozsahu sdílení nákladů, tedy především o výši školného. Na základě národních zpráv je samozřejmě možné vyvodit řadu závěrů, ovšem s vědomím, že údaje o vysokém školství jsou v mnoha zemích nedostatečné. V některých zemích, především v Maďarsku a Polsku, je téměř nemožné získat jednoduché informace, jako například z jakých zdrojů jsou vlastně vysokoškolské instituce financovány. Někdy je dokonce obtížné zjistit i to, jak vysoké školné se skutečně platí. Prvním závěrem komparace tedy je, že údaje o vysokém školství nejsou úplné. Srovnávací analýza ovšem obsahuje dalších sedm důležitých závěrů.

Zavedení školného obvykle vede ke zvýšení celkového objemu prostředků pro vysoké školství. Studie prokázala, že se přitom financování z veřejných zdrojů ve většině zemí i zkoumaných časových období nesnižuje, výjimkami jsou ovšem období ekonomické krize (jako v Kanadě v 90. letech nebo v Evropě po roce 2009) či období masivního růstu počtu studentů v případě jednotkových nákladů (jako v Polsku v 90. letech a v Rakousku na konci minulého desetiletí). Důležité jsou ovšem i případy, kdy se školné zavádělo především proto, aby se změnil poměr veřejných a soukromých výdajů, jak tomu bylo například v Rakousku, kdy se po zavedení školného celkový objem prostředků nezvýšil, ale především v Anglii, kde se školné postupně stalo hlavním zdrojem financování vysokého školství (s tím, že bylo doplněno systémem studentských půjček) a naopak financování z veřejných zdrojů se dramaticky snížilo. Naproti tomu důvodem zavádění školného v Německu nebo v Portugalsku bylo zvýšení celkového objemu financování vysokých škol, a proto se nezměnila výrazná převaha financování z veřejných zdrojů.

Zdroje získané ze školného nejsou vždy využity tak, jak se slibuje a očekává, tedy na zřetelné zvýšení kvality studia. V některých případech se naopak dokonce dále dlouhodobě zvyšoval poměr počtu studentů k pedagogům, extrémně pak v Kanadě, kde se tento poměr zvýšil o 20 %, přestože se díky školnému prostředky na studenta zvýšily o 40 %. Vedou k tomu tři důvody. Za prvé se někdy nové finanční zdroje namíří spíše na další expanzi místo na kvalitu. Jde sice o naprosto legitimní politický cíl, ale často vede k námitkám, že „studenti platí více, ale dostávají stále stejně málo“. Pravda to je ovšem pouze na individuální úrovni. Za druhé k tomu podstatně přispívá inflace nákladů na platy pedagogů, která pochopitelně zvyšuje náklady na studenta. Za třetí se v některých zemích (zejména v Anglii a v Kanadě) zvýšily výdaje na nevýukové aktivity, například na administrativu a řízení vysokých škol. Rovněž výzkum se stal v posledních asi 15 letech mnohem důležitější jak pro politiky, tak i pro vysoké školy, částečně v důsledku postupné transformace rozvinutých zemí na znalostní ekonomiky a částečně v důsledku soutěžení o prestiž, které vyvolaly globální žebříčky vysokých škol založené především na ukazatelích výzkumu. Zvýšení výdajů na výzkum má sice pozitivní důsledky pro vysoké školy i pro celou ekonomiku a společnost, pokud jsou však hrazeny ze školného, mohou se pokládat za odklonění zdrojů od vlastního cíle, jak jej vidí platící studenti, tedy od zlepšení kvality výuky.

Školné nemá nezbytně vliv na chování vysokoškolských institucí. Běžný argument používaný při obhajobě školného, totiž že pak vysoké školy více reagují na poptávku studentů, je založen na povrchních a zjednodušujících představách o hodnotách a motivaci chování vysokých škol, především veřejných univerzit, a podle závěrů této studie neplatí, alespoň ne obecně. Rozhodující není samotné školné, ale celá motivační struktura vysokoškolských institucí. Ve skutečnosti totiž především tři vnější faktory mají vliv na to, zda po zavedení školného instituce zvýší také své úsilí získávat nové studenty:

Konkurence jiných finančních pobídek. Jsou-li vysokoškolské instituce dlouhodobě financovány například podle počtu studentů, již dříve se zaměřily na získávání studentů a zavedení školného tudíž jejich chování už příliš nezmění.

Konkurence jiných prestižních pobídek. Univerzity neusilují tolik o maximalizaci příjmů, jako spíše o maximalizaci prestiže. V některých zemích jde více méně o totéž, protože peníze se transformují do prestiže, a tak v Anglii, v Jižní Koreji a v Kanadě se vysoké školy výrazně angažují v podnikání, aby zvýšily své příjmy. Ale v Německu a v Rakousku to nedělají, přestože mohou získat značné prostředky například nabídkou dalšího profesního vzdělávání, protože to většinou nepokládají za své poslání nebo za něco, co zvyšuje jejich akademickou prestiž.

Kontinuita politiky státu. Ve Finsku, v Německu a v Rakousku vysoké školy odkládaly velké investice, které měly zajistit úspěch plánů nové vlády (například na získání více zahraničních studentů ve Finsku), protože neočekávaly, že změna politiky bude trvalá. V Německu a v Rakousku se ovšem politika státu vůči školnému skutečně změnila, zatímco ve Finsku se o tom rozhodne až v roce 2015, kdy skončí pilotní etapa, v rámci níž se ve vybraných studijních programech zavedlo školné pro zahraniční (mimoevropské) studenty.

Zvyšující se reagování vysokých škol na poptávku studentů není důsledkem zavedení školného, ale důsledkem vzniku nových institucí. Našlo se jen pár známek zvýšeného reagování na poptávku studentů (koneckonců to ani nepatřilo mezi cíle například při zavádění školného v Německu a v Rakousku). Vysoké školy mají jen zřídka dostatečně velkou autonomii, aby mohly radikálně změnit své studijní programy a činnosti. Nejvíce změn v této oblasti přineslo zřizování soukromých vysokých škol nebo nových specifických typů veřejných institucí. Na soukromých vysokých školách v Jižní Koreji, v Maďarsku a v Polsku se významně změnily počty studentů v jednotlivých oborech, do značné míry podle požadavků trhu práce. Ve Finsku byl zřízen velmi odlišný sektor odborných vysokých škol (ammattikorkeakoulu nebo též polytechniky), který se postaral o zhruba čtyři pětiny nárůstu počtu vysokoškolských studentů mezi roky 1995 až 2010. V Rakousku byly ještě dlouho před zavedením školného zřízeny podle německého vzoru Fachhochschulen, které odpovídaly za zhruba dvě třetiny celkové expanze vysokých škol. Stejně jako ve Finsku nabízejí oproti univerzitám dosti odlišné studijní programy a změnily tak celkový profil vysokého školství. Rovněž v Německu se počty studentů Fachhochschulen záměrně zvyšovaly podstatně rychleji než na tradičních univerzitách a s obdobnými důsledky pro celé vysoké školství jako v Rakousku. V těchto případech se přizpůsobení měnící se poptávce realizovalo spíše na systémové úrovni – změnou struktury vysokého školství – než zvýšenou odezvou jednotlivých institucí.

Zvýšení školného zřejmě nemá viditelný dopad na poptávku a počet studentů, pokud není příliš vysoké. Téměř bez výjimky se během analyzovaného období účast na vysokoškolském vzdělání ve všech zemích zvyšovala bez ohledu na školné; pokud došlo k poklesu účasti, téměř vždy byly příčinou demografické změny. V některých zemích (zejména v Jižní Koreji a v Polsku) dokonce možnost, aby instituce po studentech požadovaly školné, prokazatelně napomohla kvantitativní expanzi. Míra účasti na vzdělávání se nezvyšovala jedině v Maďarsku v období 2005–2010, kdy sice školné existovalo, které se však neměnilo, a ve stejném období i ve Finsku, ale tam školné není zavedeno vůbec. Zjištěná fakta ukazují, že díky vysokému individuálnímu přínosu vysokoškolského vzdělání (na zaměstnatelnost, příjmy, zdraví, životní styl apod.) mají relativně malé změny výše školného jen malý či žádný vliv na účast na vzdělávání. Naopak mohou působit pozitivně, pokud jsou prostředky ze školného využity pro zvýšení počtu studijních míst. Jediným zřejmým příkladem toho, že zvýšení školného ovlivnilo poptávku, se stala Anglie po dramatickém nárůstu školného v průměru na téměř 9 tisíc liber v roce 2012. Avšak ani tento šok nepůsobil dlouho a dnes již počet nově zapsaných v Anglii opět roste.

Školné však může ovlivňovat sociální složení studentské populace. Nelze to zcela vyloučit, protože ve většině zkoumaných zemí se nezjišťuje nebo nevyhodnocuje účast na vzdělávání podle různých sociálních skupin, vymezených rozdílným rodinným zázemím, společenskou třídou nebo národností. Nicméně alespoň některá dostupná data naznačují, že zavedení, zrušení nebo změna výše školného nemá vliv na genderové složení studentů (počet studentek se ve všech devíti zemích zvyšoval rychleji než počet studentů), má jen velmi malý nebo vůbec žádný vliv na podíl studentů z nižšího sociálně ekonomického prostředí nebo na národnostní složení studentů. Také věkové složení studentů se po zavedení školného příliš nemění. Jen v Anglii se po extrémním zvýšení školného výrazně snížil počet studentů vyššího věku, počet osmnáctiletých studentů se však prakticky nezměnil. Do jisté míry to koresponduje s teorií lidského kapitálu, podle které se budoucí studenti rozhodují podle toho, jak se jim vyplatí investice (z hlediska celoživotních příjmů) do studia. Naopak této teorii neodpovídá, že se po zavedení školného účast na vzdělávání s věkem postupně nesnižuje, neboť důsledky pro devatenáctileté až dvacetileté byly zhruba stejné jako pro čtyřicetileté.

Studie také zkoumala důsledky školného na dokončování studia. Jen čtyři země měly nějaké údaje o dokončování studia, a ty neprokazovaly negativní důsledky školného. Ze srovnávaných zemí se jedině ve Finsku objevují negativní tendence v dokončování studia, ale ty musí mít jiné příčiny, protože školné tam pro občany EU není zavedeno.

Na podpoře studentů záleží. Změny v počtu studentů se analyzovaly v závislosti na změně čistých nákladů připadajících na studenta (tedy celkových nákladů minus různé formy studijní podpory). Zvýšení školného mělo jen malé důsledky na celkový počet studentů nebo na znevýhodněné studenty také proto, že až na malé výjimky bylo spojeno se zvýšením podpory studentů. V Anglii bylo zvýšení školného kompenzováno studijními půjčkami, v Kanadě většinou stipendii nebo slevami na daních, v Jižní Koreji se ve sledovaném období podstatně zvýšily půjčky a v Polsku stipendia. V Rakousku všichni příjemci sociální podpory mohou získat také dodatečnou podporu, která kompenzuje školné. Ve Finsku školné sice neexistuje, ale zato je rozvinutý rozsáhlý systém podpory studentů (podobně jako v dalších severských zemích), což je nepochybně jedním z důvodů, proč tam účast na vzdělávání patří mezi nejvyšší v Evropě. Zjištěná fakta potvrzují, že mají-li se vysvětlit změny v účasti na vzdělávání nebo ve studijní úspěšnosti, nelze se izolovaně dívat jen na změny ve výši školného; přinejmenším na agregované úrovni se naopak jeví, že studenti reagují především na vyvážení školného a studijní podpory.

Sdílení nákladů vyžaduje propojit financování institucí a podporu studentů. Cílem studie bylo podívat se na problém školného (sdílení finančních nákladů na vysokoškolské vzdělávání) z obou stran, z hlediska vysokých škol i studentů. Na každou z nich působí řada vzájemně se prolínajících faktorů, které ovlivňují chování institucí i jedinců. Jen několik málo analyzovaných zemí působilo dojmem, že tuto vzájemnou propojenost berou v jejich modelu plně v úvahu. Hlavním úkolem vysokoškolské politiky je proto vypracovat celistvý a komplexní model sdílení nákladů, který bude koordinovat regulativní i motivující prvky, působící na instituce i na studenty (a v konečném důsledku také na všechny ostatní partnery).

Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic

.

 

Dominic Orr, Alex Usher, Johannes Wespel: Do changes in cost-sharing have an impact on the behaviour of students and higher education institutions? Evidence from nine comparative studies. Volume I: Comparative Report. Volume II: National Reports. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2014

Peta Lee: Student support crucial to offset impacts of fee increases. University World News, 11 July 2014, Issue 328

Ekonomická krize dál škrtí rozpočty evropských vysokých škol. Vysoké školství ve světě, 24. červen 2013

Další země zavádějí školné, aby vysoké školy přežily. Vysoké školství ve světě, 14. duben 2012

Reklamy

Napsat komentář

Filed under Celý svět, Financování, Studenti, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s