Stále více vysokých škol po celém světě nabízí programy doktorského studia a počet jejich absolventů výrazně roste. Mnoho z nich však nemůže najít odpovídající místo (či takové, které by splňovalo očekávání absolventů doktorských programů) a v některých oborech se již zdá, že je jich příliš mnoho; někdy také nenaplňují požadavky zaměstnavatelů na potřebné kompetence. Náklady na doktorské studium přitom stále stoupají. Stále častěji se proto objevují otázky jako: Jsou absolventi zaměstnatelní? Není jich příliš mnoho? Je jejich přínos společnosti větší než veřejné náklady na jejich studium? Diskuse o Ph.D. studiu, o jeho účelu a efektivitě probíhá na celém světě. Známé uskupení osmi australských předních výzkumných univerzit (Group of Eight –Go8) nyní vydalo podkladovou studii, která diskusi o doktorském studiu zasazuje do širšího kontextu a uvádí některé návrhy na reformy.
Redakce Vysoké školství ve světě
Šedesátistránková studie The Changing PhD byla publikována v březnu 2013. Její autor Les Rymer je poradcem Go8 pro politiku postgraduálního (tj. magisterského a doktorského) vzdělávání, předtím působil jako hlavní poradce novozélandské vlády pro výzkum a inovace. Studie se zaměřuje na celosvětový rozmach doktorského studia a na důvody, proč jednotlivé státy usilují o vyšší počty doktorandů a na jejich zvyšující se různorodost, na problémy s financováním vědecké přípravy i na snahy o její zkvalitňování.
Některé problémy plynoucí z expanze doktorského studia, jako jsou například počty absolventů v jednotlivých zemích a jejich kvalita a relevance jejich studia s ohledem na pracovní uplatnění, jsou již nyní předmětem diskusí. Kladou se i otázky, zda zvyšování počtu absolventů nejde na úkor jejich kvality a zda přínosy diplomu skutečně převyšují náklady na jeho získání. Cílem studie je proto „zjistit, s jakými obavami se dnes dívají různé skupiny na doktorské studium a jeho absolventy, zasadit jejich pohled do širšího kontextu obecnějších trendů, které ovlivňují vzdělávání, a současně poukázat na některé reformy a další změny, které již probíhají.“
Velký nárůst doktorandů znamená, že populace absolventů je dnes mnohem různorodější než v nedávné minulosti. Navíc titul Ph.D. přestává mít „elitní“ charakter a proto mizí „přínos plynoucí z diplomu, který má jen velmi málo lidí“. K tomuto stavu přispěla zejména masifikace vysokoškolského vzdělávání a rozšiřující se nabídka magisterského a celoživotního vzdělávání. Mění se také charakter doktorského studia. „Přestože jeho jádrem zůstává realizace důležitého výzkumného projektu, stále více zahrnuje i další výuku, která má za cíl rozvíjet všeobecné nebo přenositelné kompetence a doplnit tak vědomosti a dovednosti v daném oboru, které rozvíjejí výzkumný projekt.“
O kvantitativní expanzi svědčí řada údajů. V USA dnes doktorské programy nabízí asi 400 institucí. V letech 1920 až 1999 získalo doktorát přes 1,35 milionu lidí. 62 % titulů bylo uděleno ve vědeckých a technických oborech, což „samo o sobě odráží skutečnost, že moderní ekonomiky jsou stále závislejší na vědeckém a technologickém rozvoji“. V zemích OECD dosáhlo v roce 2010 na doktorskou úroveň vysokoškolského vzdělání již 1,6 % příslušné věkové kohorty, což je dvojnásobek proti roku 2000 (podobný vývoj proběhl i v České republice). Také v Brazílii se v období 1999 až 2009 počet doktorandů na univerzitách zdvojnásobil a dokonce i chudobou sužovaná Zimbabwe plánuje, že do roku 2015 by měl mít doktorát každý vysokoškolský pedagog. Malajsie si stanovila cíl, že do roku 2023 chce mít 60 tisíc držitelů doktorského titulu, Evropská unie zamýšlí do roku 2020 vytvořit milion nových pracovních míst ve výzkumu a v Indii doufají, že dosáhnou počtu 20 tisíc doktorských absolventů ročně.
Na prvním místě je Čína, která v roce 2008 poprvé překonala Spojené státy co do počtu absolventů ročně. Udělila 240 tisíc doktorátů za pouhých třicet let od roku 1978, kdy byly obnoveny doktorské programy zastavené za kulturní revoluce. Tehdy do nich nastoupilo prvních 18 studentů, pak se však počet doktorandů ročně zvyšoval o 24 %. Počet kvalifikovaných školitelů však nerostl stejným tempem – každý čínský školitel musí vést v průměru 5,8 doktorandů, což je podstatně více než činí mezinárodní průměr – a to vyvolává obavy, že kvantitě udělovaných diplomů neodpovídá jejich kvalita. V posledních sedmi letech roste nezaměstnanost absolventů magisterských programů, která byla v letech 2009 až 2012 dokonce vyšší než nezaměstnanost bakalářů. To je jeden z důvodů, proč se v Číně podporuje růst počtu profesionálně zaměřených doktorátů a přesunování výzkumu do podniků.
Jednou z příčin diskuse o doktorském vzdělávání je i představa, že přinejmenším v některých oborech je počet absolventů doktorského studia příliš vysoký. Na definici „doktoranda jako někoho, kdo se vzdává současného příjmu, aby se mohl vzdát i příjmu budoucího, je kus pravdy, tedy alespoň v některých zemích a v některých oborech.“ Těch, kdo mají Ph.D. diplom, přibývá stále vyšším tempem, ale „pracovní místa i jistota a finanční ohodnocení, které jsou jim nabízeny, nejsou bohužel vždy úměrné nákladům na nerealizované příležitosti během studia – alespoň z pohledu držitelů doktorských diplomů“. Řada Ph.D. absolventů nemůže najít místo na akademické půdě, případně pracují jen nárazově, dobrovolně či na částečný úvazek. Pracovní místa, která jsou k dispozici, často nesplňují jejich očekávání z hlediska zajištění a postavení, jsou špatně placena nebo nevyžadují konkrétní dovednosti či oborové znalosti, které doktorand během vědecké přípravy získal. „Jsou případy, kdy uchazeči o zaměstnání s titulem Ph.D. jsou vnímáni jako překvalifikovaní, nebo se přepokládá, že nebudou mít odpovídající obecné kvality, které musí mít dobrý zaměstnanec – například komunikační dovednosti či schopnost efektivně pracovat v týmu.“
Podle zprávy amerického Úřadu pro statistiku práce (Bureau of Labor Statistics) má 317 tisíc číšníků a číšnic v USA vysokoškolské vzdělání a přes 8 tisíc z nich má dokonce doktorát nebo profesionální diplom (umožňující vykonávat některé z tzv. registrovaných povolání, profession). Ve Velké Británii téměř 80 % těch, kteří získali Ph.D. v přírodních vědách, v nich nakonec nepracuje. Není důvod se domnívat, že ve společenských, humanitních a uměleckých oborech je situace jiná, a to zejména vzhledem k tomu, že ve srovnání s přírodními vědami, technikou a matematikou je příprava v těchto oblastech často méně zaměřena na konkrétní profesní uplatnění. Také není důvod si myslet, že je situace jiná v ostatních vyspělých zemích.
Závěry zprávy jsou však přeci jen o něco optimističtější. Tlak na změny v současné době sílí, a to především kvůli rostoucímu počtu doktorandů, jejich větší různorodosti a problémům s podporou externích studentů, kteří často nepracují přímo na vysoké škole nebo v akademickém prostředí. Spektrum pracovních příležitostí pro absolventy doktorského studia se stále rozšiřuje a to vyvolává například otázky, „jaký typ a rozsah dalších kompetencí kromě výzkumných potřebují nebo mají získat, aby mohli na trhu práce lépe konkurovat absolventům bakalářského studia s praxí. Potřebu různých a širších souborů kompetencí vyvolává i rostoucí důraz na velké mezioborové projekty, které mají již předem definované výstupy, na rozdíl od výzkumu, jehož hlavním cílem je získávat nové poznatky.“
Studii uzavírá konstatování, že „bez ohledu na probíhající diskusi doktorský titul je a i nadále zůstane vrcholem, kterého lze ve formálním akademickém vzdělávání dosáhnout. Austrálie i další země budou stále potřebovat jedince, kteří mohou přispět k rozvoji země, a budou čerpat z odborných znalostí a výzkumných kompetencí, které doktorské studium poskytuje.“
.
The Changing PhD. Discussion paper. The Group of Eight, Australia, March 2013
Geoff Maslen: The Changing PhD – Turning out millions of doctorates. University World News, 03 April 2013, Issue 266
Výzkumné univerzity zakládají globální síť. Vysoké školství ve světě, 15. duben 2013
Vysoké školství ve světě 