Globální soutěž o nejlepší mozky poškozuje rozvojové země

interstudentSnahy špičkových světových univerzit získat ty nejnadanější studenty z celého světa a pak jim zajistit takové podmínky, aby na univerzitě nebo alespoň v hostující zemi zůstali, jenom zesílily mezinárodní brain drain, který ohrožuje především rozvojové a nově se rozvíjející země. Navíc se uvedené snahy nejlepších univerzit těší silné podpoře národních vlád, protože ty si dobře uvědomují, jaký význam pro ně má příliv nejlepších a nejkvalifikovanějších odborníků. Americký profesor Philip G. Altbach kritizuje chování bohatých zemí, které na jedné straně vyhlašují pomoc rozvojovému světu, ale na druhé straně ho ochuzují o jeho nejtalentovanější mozky. Jako konkrétní příklad takového chování je uvedena nejnovější politická iniciativa francouzské vlády.

Redakce Vysoké školství ve světě

Některé rozvinuté země začínají pociťovat nedostatek zejména vysoce kvalifikovaných sil. Příčin je více – rapidní demografický pokles v Japonsku a některých evropských zemích, snížení podílu studentů z odpovídající věkové skupiny, kteří studují náročné obory (STEM – Science, Technology, Engineering, Mathematics), celková stagnace počtu vstupujících na vysoké školy například v USA nebo nízký podíl úspěšného dokončování studia. Stále více se proto snaží získat ty nejlepší zahraniční studenty, zejména z rozvojových zemí, aby se po ukončení studia nevraceli domů a zůstali u nich pracovat. Přestože brain drain existuje již více než sto let, situace se v současnosti dále vyhrocuje. Pro rozvojové země a země na vzestupu to samozřejmě představuje ohrožení, že nebudou stačit globální ekonomice znalostí, nedokážou dále zvyšovat svou konkurenceschopnost a dlouhodobě tak ohrozí svou budoucnost.

Podíl těch, kteří se nevracejí, je již nyní hodně vysoký. Za poslední půlstoletí zůstalo ve Spojených státech více než 80 % indických a čínských absolventů, kteří tam získali své postgraduální (magisterské a doktorské) diplomy. Tvrzení, že za význačnou část vytvoření a rozvoje Silicon Valley vděčíme úsilí Indů, rozhodně není přehnané. Nedávné šetření americké National Science Foundation (NSF) zjistilo, že velká většina absolventů doktorského studia z rozvojových zemí, především z oborů STEM, hodlá zůstat na amerických vysokých školách. V Evropě a Austrálii je to bezpochyby podobné. Situace se trochu zlepšuje teprve v posledních letech, neboť ekonomika rozvojových zemí pokračuje v růstu, zatímco bohaté země zůstávají nadále v recesi.

Ve skutečnosti to znamená, že rozvojové země i země na vzestupu podstatně přispívají na vysokoškolské systémy bohatších zemí. Zahraniční studenti totiž přispívají ekonomice hostitelské země již během studia a samozřejmě i poté, když v ní zůstanou. Během studia přispívají školným, které platí, a výdaji souvisejícími s jejich pobytem. V roce 2011 celkem 764 tisíce zahraničních studentů ve Spojených státech přispělo americké ekonomice částkou více než 22 miliard USD za jediný rok. Obdobná čísla platí například i pro Austrálii (17 miliard USD) nebo Spojené království (21 miliard USD).

Ještě větším problémem jsou však subvence, které rozvojové a rozvíjející se země poskytují bohaté hostitelské zemi, když v ní zahraniční studenti zůstanou. Jedná se o veškeré náklady, které poskytly na vzdělávání těchto studentů před jejich odchodem do zahraničí – jsou jimi nejen náklady na základní a střední vzdělání, ale mnohdy také na bakalářské studium, neboť ke vstupu na vysokou školu v cizině často dochází až na úrovni (navazujícího) magisterského či doktorského programu. Příklady uvedeme z Indie a Číny, dvou největších exportérů mozků.

V roce 2012 studovalo ve Spojených státech 100 tisíc indických studentů, velká většina z nich přitom po absolvování v USA zůstává. Podle údajů UNESCO výdaje na vzdělávání od primární školy po bakalářský diplom stálo indického daňového poplatníka 7 600 USD (v paritě kupní síly – tedy PPP). Odhaduje se, že zhruba podobnou částku vydávají na vzdělávání svých dětí i indické rodiny, souhrnná částka za jednoho studenta se tedy v průměru pohybuje kolem 15 000 USD (PPP). Celková subvence z Indie do USA činí tedy v případě právě této kohorty studentů kolem 1,5 miliardy USD.

Pro Čínu je tato suma ještě vyšší. Podle výsledků výzkumů vydá průměrná čínská rodina na vzdělání vysokoškoláka kolem 39 000 USD (PPP), což při počtu 194 tisíc čínských studentů, kteří studovali ve Spojených státech v roce 2012, znamená subvenci ve výši 7,6 miliard USD. K tomu by se pochopitelně měly ještě přičíst veřejné výdaje na vzdělávání v Číně, které však bohužel nejsou k dispozici.

Kromě těchto vyčíslitelných (nákladových) subvencí ovšem hostitelské země enormně profitují především z obrovského intelektuálního kapitálu, který tímto způsobem získávají z rozvojového světa. Právě tím však rozvojový svět a především jeho vysoké školství obrovsky ztrácejí – talenty ve vzdělávání a výzkumu i nové a inovativní myšlenky, které by mohly vzejít ze zahraniční zkušenosti.

Bohaté země činí vše pro to, aby v nich zahraniční studenti zůstávali – liberalizují vízové předpisy, připouštějí zaměstnání studentů, otevírají trh práce, usnadňují uznávání kvalifikací a zlepšují spolupráci mezi vysokými školami, státem a podniky. Právě z uvedených důvodů Spojené království a Austrálie, tedy země, které nedávno zpřísnily svou imigrační politiku, uvažují o jejím zmírnění; rovněž americká akademie věd usiluje o liberalizaci víz. Nikdo z politiků přitom neupozorňuje na zásadní rozpor mezi na jedné straně uvedenou snahou získat nejlepší mozky z rozvojových zemí a na straně druhé programem OSN na potlačení chudoby rozvojových zemí Millenium Development Goals (jehož jedním z osmi cílů je například dosažení univerzálního primárního vzdělávání). Také africké země s vyspělejším vysokým školstvím a vyššími platy, jako je Jihoafrická republika či Botswana, lákají mladé talenty z ostatních afrických zemí. Brain drain ovšem funguje i mezi vyspělými zeměmi. Například Německo se jen s malým úspěchem usilovně snaží o návrat svých studentů, kteří po absolvování zůstali ve Spojených státech.

Globalizace jistě mění vysoké školy a vysokoškolské systémy na celém světě. Internet výrazně usnadnil vzájemnou komunikaci a spolupráci, podíl společného výzkumu špičkových institucí a publikací, na nichž se podílejí autoři z více zemí, se rychle zvyšuje. Distanční vzdělávání, společné studijní programy a zahraniční pobočky (branch campuses) jsou dalšími rysy globalizovaného světa a vysokého školství. Nicméně nic z toho nevyváží ztrátu špičkových talentů.

Vzhledem k tomu, že mnoho čínských akademiků pracuje v zahraničí, založila Čína řadu programů, aby ty nejlepší přilákala opět domů. Programy se však týkají i nabídky dvojí profesury (joint appointment) pro ty, kteří chtějí v zahraničí zůstat, aby i čínské univerzity mohly těžit z jejich práce. I jiné úspěšné pokusy zajistily alespoň spolupráci nejlepších pracovníků doma s těmi, kteří zůstali v zahraničí – Jižní Korea, Turecko, ale například i Skotsko a další země realizovaly takové programy.

Ani takové pokusy však neohrozily postavení špičkových vědeckých center. Pracovat přímo v nich je mnohem atraktivnější než jen komunikovat po internetu či vyjíždět do zahraničí pouze na studijní pobyty či o letních prázdninách. Stálá kariéra, atraktivní platy, akademická svoboda a neomezený přístup k posledním vědeckým a intelektuálním poznatkům, to vše velmi přitahuje. Jen málo pokusů, jak vrátit zpět domů ty, kteří zůstali v zahraničí, nebo omezit mobilitu, mělo nějaký úspěch. Ze zkušeností mnoha zemí je totiž zřejmé, že dokud univerzity v rozvojovém světě nebudou nabízet stejně vyspělou akademickou kulturu a vybavení, včetně akademické svobody, neomezeného přístupu k informacím a laboratořím, nezískají a neudrží ty největší talenty.

Chování bohatých zemí jim v tom však vůbec nepomáhá. „Univerzitní velmoci“ nepociťují žádnou zodpovědnost. Jejich jedinou starostí je zvýšit podíl zahraničních studentů, kteří se nevracejí domů, a liberalizovat imigrační politiku, aby v zemi mohlo zůstat co nejvíce těch nejlepších a nejchytřejších. Neměly by bohaté země alespoň uhradit rozvojovým zemím náklady na jejich předchozí vzdělávání, například právě v rámci programu OSN Millenium Development Goals?

Je mnoho možností, jak situaci zlepšit – například společnými doktorskými programy, které poskytnou mladým vědcům z rozvojových zemí možnost realizovat část doktorského programu v zahraničí, při tom nepřeruší jejich spojení s domovskou vysokou školou a současně zvyšují její výzkumnou kapacitu. Pak alespoň rozvojové země přestanou subvencovat vysoké školství těch bohatých.

Jako čerstvý příklad uváděných trendů a chování bohatých zemí je možné ukázat na současnou diskusi ve Francii. Také Francie si je vědoma ostré mezinárodní konkurence, především ze strany velkých anglicky mluvících zemí. Aby získala nejchytřejší studenty z rozvojových zemí, připravuje Francie řadu opatření. V televizní stanici France 24 o nich počátkem dubna 2013 promluvila ministryně pro vysoké školy a výzkum Geneviève Fioraso. Připravovaná opatření mají zahraničním studentům ve Francii usnadnit život a otevřít přístup na trh práce. Zahrnují zjednodušení administrativy, vydávání víceletých víz, která odpovídají typu a délce studia, místo aby se musela obnovovat každý rok, jednodušší přechod ze studia do zaměstnání, kurzy francouzštiny a výstavbu dostupných kolejí v Paříži. Projednávání potřebných nových zákonů však bylo v Národním shromáždění zatím odsunuto kvůli kontroverznímu zákonu o manželství a adopcích párů stejného pohlaví.

Francouzská ministryně dále zdůraznila, že francouzské univerzity musí aktivně usilovat o vedoucí úlohu ve světě a že se musí zaměřit na spolupráci s rozvojovými zeměmi. Musí se také rozšířit okruh zemí, odkud zahraniční studenti přicházejí, především o nové ekonomiky, jako jsou země BRIC. Jen málo studentů do Francie přichází také z Jižní Koreje, země, která silně investuje do výzkumu a vývoje, rovněž výměna studentů s Indií je nízká. Ministryně varovala, že Francie již klesla ze 4. na 5. místo v počtu zahraničních studentů, a přestože má stále vynikající prestiž, její pozice je v ohrožení. Za situace, kdy například anglofonní země udávají tón v programech mezinárodních výměn, a prezident Obama zahájil velkorysé akce na získávání vědců pro USA, nemůže Francie situaci ignorovat a nedělat nic.

.

 

Philip G Altbach: The global brain race – Robbing developing countries. University World News, Issue 268, 20 April 2013.

Joseph Bamat: French universities court world’s brightest students. France 24, International News, 17/04/2013.

Reklamy

Napsat komentář

Filed under Celý svět, Francie, Internacionalizace, Studenti, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s