Univerzity – klíčový faktor ekonomického růstu

Ve dnech 9.–10. května 2012 se na Barcelonské univerzitě konala desátá výroční konference prestižní skupiny západoevropských univerzit LERU (League of European Research Universities) pod názvem Evropské výzkumné univerzity – směr a hnací motor pro Evropu 2050 (European Research Universities—Guide and engine for Europe 2050. LERU Conference, Barcelona, 9–10 May 2012). Rektor univerzity v Cambridge sir Lezsek Borysiewicz přednesl na konferenci hlavní projev s názvem Ekonomický růst přijde z evropských výzkumných univerzit (Economic growth will come from Europe’s research universities). Všichni rektoři univerzit sdružených v LERU stanovisko svého kolegy plně podpořili. Myšlenky, které rektor Borysiewicz ve svém projevu rozvádí, jsou inspirativní také pro diskusi o roli vysokých škol a výzkumu v rozvoji ekonomiky a společnosti v České republice i plánovanou strategii rozvoje vzdělávání v ČR do roku 2020.

Redakce Vysoké školství ve světě

Rektor univerzity v Cambridge Leszek Borysiewicz se ve svém projevu věnoval významu univerzit – a to zejména výzkumných univerzit – pro ekonomický růst. Je podle něj zřejmé, že výzkumné univerzity v Evropě hrají při podpoře ekonomického růstu zásadní roli: vzdělávají budoucí špičkové výzkumníky a další odborníky, realizují výzkum, jehož výsledky využívají vlády i podniky. Objevy a vynálezy jsou prostřednictvím tzv. transferu technologií uváděny do praxe, kde produkují ekonomický zisk. Dobrým příkladem je sama Cambridgeská univerzita – někdy se dokonce hovoří o tzv. cambridgeském fenoménu. Jde o proces zakládání firem samotnými vědci; tyto firmy pak využívají výhod úzkého napojení na excelentní výzkumnou univerzitu. Jedenáct firem, které byly založeny v Cambridge, má dnes hodnotu více než miliardu eur. Na ně se však napojovaly další firmy, takže dnes v okolí Cambridge sídlí více než 1400 high-techbio-tech firem.

Rektor Borysiewicz v této souvislosti zdůrazňuje jednu důležitou a nesamozřejmou věc – role univerzit v ekonomickém rozvoji je vysoce efektivní a úspěšná právě proto, že to není jejich základním cílem. Ekonomická produktivita je tak spíše vedlejším výsledkem výuky a výzkumu, které univerzity dělají z jiných důvodů.

Ukazuje se, že objevy, které vedou k největším ekonomickým ziskům, vycházejí ze základního výzkumu, nikoliv z výzkumu aplikovaného, přímo propojeného s trhem. Dobrým příkladem je farmaceutický výzkum – ten dnes stojí na základním výzkumu z předchozích desetiletí (sir Lezsek Borysiewicz ví, o čem mluví, neboť dříve předsedal britské Radě pro lékařský výzkum). Jiným příkladem toho, že ekonomický přínos je jen by-product, vedlejší výsledek, byl objev struktury DNA. Na začátku stála zvídavost, úsilí objevit, jak funguje základní biologický proces, výsledky však proměnily životy nás všech a také již generovaly nespočetné miliardy euro. Při této příležitosti Borysiewicz cituje bývalého presidenta Královské společnosti (The Royal Society) George Portera, který zdůrazňoval podstatu toho, že základní a aplikovaný výzkum vycházejí z jednoho zdroje, slovy: „Jsou dva typy výzkumu: aplikovaný a ještě neaplikovaný“.

Cesta od základního výzkumu k aplikacím je často velmi dlouhá (některé studie uvádějí průměrnou dobu 17 let), nesmíme ji však přerušit. Základní výzkum, který probíhá dnes, bude totiž využit k aplikacím v následujících letech. Stejně tak není rozumné striktně oddělovat výzkum aplikovaný od výzkumu základního (takového, který ještě nedospěl k aplikacím).

Příklad „cambridgeského fenoménu“ svědčí o tom, že by se univerzity neměly zaměřovat jen na základní výzkum a přenechávat aplikovaný výzkum a inovace výzkumným ústavům a soukromým R&D laboratořím. Cambridgeská univerzita může klastru, který se kolem ní vytvořil, nabídnout nejen přístup k celému spektru výzkumu od základního po aplikovaný, ale i podpůrné služby, jako transfer technologií, vědecké parky a inkubátory, financování začínajících firem (seed funding).

Univerzity musejí být místy, kde probíhá výzkum různých typů, protože právě univerzity dokáží spojovat vědění z mnoha různých zdrojů a oblastí, identifikovat slibný vývoj na neočekávaných místech a propojovat je navzájem, aby výsledkem byla realizovatelná řešení velkých problémů. Univerzity to dokáží právě pro šíři svého zaměření a proto, že jsou autonomní a poskytují svým pracovníkům volnost sledovat slibnou stopu. Jako integrující síla mohou univerzity propojit financování výzkumu s velkými problémy společnosti.

Evropská unie by si při přípravě nového rámcového programu Horizon 2020 měla být vědoma toho, že je to právě výzkum na univerzitách, aplikovaný i ten ještě neaplikovaný, který vytváří udržitelný, dlouhodobý růst nejen ekonomický, ale i celospolečenský.

Reklamy

Napsat komentář

Filed under Anglie, Ekonomika & VŠ, EU (organizace, celek/členské země), Třetí funkce, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s