Ve dnech 9.–10. května 2012 se na Barcelonské univerzitě konala desátá výroční konference prestižní skupiny západoevropských univerzit LERU (League of European Research Universities) pod názvem Evropské výzkumné univerzity – směr a hnací motor pro Evropu 2050 (European Research Universities—Guide and engine for Europe 2050. LERU Conference, Barcelona, 9–10 May 2012). Rektor univerzity v Cambridge sir Lezsek Borysiewicz přednesl na konferenci hlavní projev s názvem Ekonomický růst přijde z evropských výzkumných univerzit (Economic growth will come from Europe’s research universities). Všichni rektoři univerzit sdružených v LERU stanovisko svého kolegy plně podpořili. Myšlenky, které rektor Borysiewicz ve svém projevu rozvádí, jsou inspirativní také pro diskusi o roli vysokých škol a výzkumu v rozvoji ekonomiky a společnosti v České republice i plánovanou strategii rozvoje vzdělávání v ČR do roku 2020.
Redakce Vysoké školství ve světě
Rektor univerzity v Cambridge Leszek Borysiewicz se ve svém projevu věnoval významu univerzit – a to zejména výzkumných univerzit – pro ekonomický růst. Je podle něj zřejmé, že výzkumné univerzity v Evropě hrají při podpoře ekonomického růstu zásadní roli: vzdělávají budoucí špičkové výzkumníky a další odborníky, realizují výzkum, jehož výsledky využívají vlády i podniky. Objevy a vynálezy jsou prostřednictvím tzv. transferu technologií uváděny do praxe, kde produkují ekonomický zisk. Dobrým příkladem je sama Cambridgeská univerzita – někdy se dokonce hovoří o tzv. cambridgeském fenoménu. Jde o proces zakládání firem samotnými vědci; tyto firmy pak využívají výhod úzkého napojení na excelentní výzkumnou univerzitu. Jedenáct firem, které byly založeny v Cambridge, má dnes hodnotu více než miliardu eur. Na ně se však napojovaly další firmy, takže dnes v okolí Cambridge sídlí více než 1400 high-tech a bio-tech firem.
Rektor Borysiewicz v této souvislosti zdůrazňuje jednu důležitou a nesamozřejmou věc – role univerzit v ekonomickém rozvoji je vysoce efektivní a úspěšná právě proto, že to není jejich základním cílem. Ekonomická produktivita je tak spíše vedlejším výsledkem výuky a výzkumu, které univerzity dělají z jiných důvodů.
Ukazuje se, že objevy, které vedou k největším ekonomickým ziskům, vycházejí ze základního výzkumu, nikoliv z výzkumu aplikovaného, přímo propojeného s trhem. Dobrým příkladem je farmaceutický výzkum – ten dnes stojí na základním výzkumu z předchozích desetiletí (sir Lezsek Borysiewicz ví, o čem mluví, neboť dříve předsedal britské Radě pro lékařský výzkum). Jiným příkladem toho, že ekonomický přínos je jen by-product, vedlejší výsledek, byl objev struktury DNA. Na začátku stála zvídavost, úsilí objevit, jak funguje základní biologický proces, výsledky však proměnily životy nás všech a také již generovaly nespočetné miliardy euro. Při této příležitosti Borysiewicz cituje bývalého presidenta Královské společnosti (The Royal Society) George Portera, který zdůrazňoval podstatu toho, že základní a aplikovaný výzkum vycházejí z jednoho zdroje, slovy: „Jsou dva typy výzkumu: aplikovaný a ještě neaplikovaný“.
Cesta od základního výzkumu k aplikacím je často velmi dlouhá (některé studie uvádějí průměrnou dobu 17 let), nesmíme ji však přerušit. Základní výzkum, který probíhá dnes, bude totiž využit k aplikacím v následujících letech. Stejně tak není rozumné striktně oddělovat výzkum aplikovaný od výzkumu základního (takového, který ještě nedospěl k aplikacím).
Příklad „cambridgeského fenoménu“ svědčí o tom, že by se univerzity neměly zaměřovat jen na základní výzkum a přenechávat aplikovaný výzkum a inovace výzkumným ústavům a soukromým R&D laboratořím. Cambridgeská univerzita může klastru, který se kolem ní vytvořil, nabídnout nejen přístup k celému spektru výzkumu od základního po aplikovaný, ale i podpůrné služby, jako transfer technologií, vědecké parky a inkubátory, financování začínajících firem (seed funding).
Univerzity musejí být místy, kde probíhá výzkum různých typů, protože právě univerzity dokáží spojovat vědění z mnoha různých zdrojů a oblastí, identifikovat slibný vývoj na neočekávaných místech a propojovat je navzájem, aby výsledkem byla realizovatelná řešení velkých problémů. Univerzity to dokáží právě pro šíři svého zaměření a proto, že jsou autonomní a poskytují svým pracovníkům volnost sledovat slibnou stopu. Jako integrující síla mohou univerzity propojit financování výzkumu s velkými problémy společnosti.
Evropská unie by si při přípravě nového rámcového programu Horizon 2020 měla být vědoma toho, že je to právě výzkum na univerzitách, aplikovaný i ten ještě neaplikovaný, který vytváří udržitelný, dlouhodobý růst nejen ekonomický, ale i celospolečenský.
Vysoké školství ve světě 