V péči o studenty se francouzské univerzity mají inspirovat v zahraničí

V oblasti služeb pro studenty se francouzské vysoké školy mají učit od svých zahraničních kolegů. K tomuto závěru došli odborníci významného „think-tanku“, podle nichž se má vysokoškolské vzdělávání ve Francii více orientovat na studenta. Vysoké školy, které nedávno posílily svou autonomii, mají od státu převzít část odpovědnosti za podmínky, ve kterých studenti žijí.

Centrum pro strategické analýzy (CAS – Centre d’analyse stratégique) při kanceláři francouzského předsedy vlády tak reagovalo na jeden z bodů volebního programu nového francouzského prezidenta. Ve své zprávě Quels services rendus aux étudiants par les universités? (Jaké služby mají univerzity studentům poskytovat?) srovnává péči věnovanou studentům ve francouzském vysokoškolském systému se službami, které zajišťují pro své studenty vysoké školy v zahraničí.

Redakce Vysoké školství ve světě

Odborníci z CAS srovnávali důkladně situaci na několika vybraných vysokých školách ve čtyřech zemích: na anglických univerzitách v Oxfordu a East London, na södertörnské a uppsalské univerzitě ve Švédsku, na univerzitě ve švýcarské Ženevě a na univerzitách v Hirošimě a v Seikei v Japonsku.

Výzkumníci z CAS docházejí k závěru, že služby pro studenty zaujímají celosvětově stále důležitější místo ve veřejné politice, v níž se projevuje tendence přesunovat odpovědnost za tuto oblast ze státu na vysoké školy a současně rozšiřovat odpovídajícím způsobem jejich autonomii. Ve Francii je to skutečně důležité, neboť v tradičně etatistickém (napoleonském) pojetí státní správy celou řadu služeb v rámci péče o studenty stále ještě zajišťuje stát. Ve většině ostatních evropských zemí, včetně České republiky, byly tyto funkce převedeny na vysokoškolské instituce.

Francie si již dříve stanovila jako cíl, že polovina příslušné věkové skupiny dosáhne vysokoškolského vzdělání. V důsledku toho došlo k diverzifikaci vysokoškolských kvalifikací a ke zvýšení počtu studentů v různých profesně orientovaných programech. „Proto je pro vysoké školy nesmírně důležité zlepšit podmínky pro studenty, aby se jim studium dařilo úspěšně absolvovat a školy tak získávaly na atraktivitě pro místní i zahraniční uchazeče,“ píše se ve zprávě CAS.

Zpráva se zabývá dvěma typy služeb, které se mohou zčásti překrývat. Jde o služby související se studiem (péri-universitaire) jako například přijímání nových studentů, informace a poradenství o nabízených studijních programech a kurzech, podpora při studiu a opatření pro postižené studenty či studenty, kteří se po nějaké době vracejí do vzdělávacího systému. Druhý typ služeb souvisí s životními a sociálními podmínkami studentů. Sem patří ubytování, dotovaná strava, doprava a kulturní a sportovní vyžití (para-universitaire).

CAS konstatuje, že za organizaci a financování služeb typu para-universitaire byl ve Francii tradičně odpovědný především stát. Od 1. ledna 2012 však platí nový zákon o svobodě a odpovědnosti vysokých škol (LRU), který vysokým školám předává větší pravomoci i odpovědnost (blíže viz například Vysoké školství, výzkum a francouzské volby 2012). Podle odborníků z CAS tak mohou školy především v důsledku větší finanční autonomie dále rozšiřovat nabídku služeb, které přímo nesouvisejí se studiem.

Podpůrné služby typu péri-universitaire zajišťují ve všech zkoumaných zemích vysokoškolské instituce. Odborníci z CAS však dospěli k tomu, že existují značné rozdíly v jejich konkrétní podobě.

Různit se mohou i konkrétní podoby služeb v kategorii para-universitaire (kromě společenských a sportovních aktivit, které více či méně nabízejí školy ve všech zemích). Podle zprávy je mohou zajišťovat či na jejich organizaci spolupracovat přímo vysoké školy ve vlastních prostorách, ale běžné jsou i aktivity, které pořádají různé veřejné či soukromé organizace nebo sami studenti.

Srovnání služeb pro studenty v různých zemích

Srovnání služeb studentům v jednotlivých zemích přineslo následující poznatky.

V Anglii kladou vysoké školy velký důraz na to, aby se studenti „v nejvyšší možné míře učili učit ze zkušenosti“. Při poskytování služeb uplatňují různá kritéria, zejména postižení a věk studentů. V důsledku „inkluzivního pojetí vzdělávání, které je v této zemi ústředním tématem veřejné politiky, se vysoké školy přizpůsobují různorodé studentské populaci, jejíž potřeby se snaží naplnit“.

V oblasti para-universitaire nabízejí anglické vysoké školy celou škálu služeb, takže „zohledňují nejrůznější potřeby, které studenti vyjádří“. Většina vysokoškolských institucí poskytuje studentům ubytování v areálu školy (kampusu). Každopádně je toto ubytování garantováno všem studentům prvních ročníků. Dále mohou studenti v kampusu využívat různé sociální i komerční služby, jako jsou restaurace, obchody, zajištění péče o děti, zdravotní péče či osobní poradenství.

Odpovědnost švédských vysokých škol je často omezena na vzdělávací proces a služby kategorie peri-universitaire. Důraz je totiž kladen především na podporu akademických činností a poskytování informací a poradenství v souvislosti se studiem. Vzdělávací systém je „velmi inkluzivní“ a vysokoškolské instituce proto věnují značnou pozornost i problematice různorodosti (včetně rovných příležitostí pro muže, ženy a postižené osoby) a zdravotní péči. V poslední době se ve Švédsku stává stále důležitější také podpora absolventů při získávání pracovního uplatnění, což pro vysoké školy dříve nebylo významné téma.

Řada služeb typu para-universitaire jako například zdravotní péče, ubytování a sportovní vyžití, je ve Švédsku považována za věc daného studenta, nikoliv vysoké školy, protože přímo nesouvisí se vzděláváním. Roli poskytovatelů těchto služeb plní především studentské organizace. Zejména jde o různé společenské a kulturní akce, studentské brigády a některé placené služby jako ubytování.

Japonsku se vysokoškolské instituce – zejména výzkumně orientované – až donedávna soustředily pouze na akademické záležitosti. Nabídka nejrůznějších služeb pro studenty začala nabývat na významu až poté, co v roce 2000 vydalo ministerstvo školství zprávu, jejímž cílem bylo postavit studenta do centra vysokoškolské politiky. V reakci na tuto zprávu začaly téměř všechny japonské vysoké školy rozvíjet služby péri-universitaire, především poradenství související se studiem a budoucím uplatněním a podporu v rámci vzdělávacího procesu.

Pokud jde o služby v oblasti para-universitaire, nemají japonské univerzity kromě zdravotní péče žádné povinnosti. Mohou však podle uvážení samy či prostřednictvím soukromých subjektů zajišťovat například ubytování či dotované stravování.

Takzvané „družstevní“ asociace studentů a pracovníků vysokých škol, které působí na většině japonských veřejných a přibližně pětině soukromých škol, mohou zakládat komerční agentury (například v oblasti realitních či cestovních služeb), jejichž cílem je zlepšovat životní podmínky celé vysokoškolské komunity.

Švýcarsko. Univerzita v ženevském kantonu klade důraz především na služby typu péri-universitaire, které zahrnují například poskytování informací a poradenství týkající se studijních programů a kurzů, akademickou podporu a řešení otázek genderové rovnosti. Tyto služby však začala univerzita nabízet až poměrně nedávno.

Přestože příprava studentů na uplatnění na trhu práce původně nebyla pro švýcarské vysoké školy otázkou většího významu, zakládání specializovaných, profesně orientovaných institucí, ke kterému v posledních letech dochází, přimělo vysokoškolské instituce k tomu, že se začaly zapojovat do organizace stáží a dalších podob praktické přípravy studentů na pracovišti.

V oblasti  para-universitaire se vysoké školy ve Švýcarsku angažují jen omezeně s výjimkou sportu, jehož role je naopak docela výrazná. Kromě toho nabízejí školy i zdravotní péči a také omezené služby v oblasti ubytování a stravování. Většinou jsou však za tyto záležitosti odpovědní samotní studenti.

Faktory ovlivňující služby studentům

Odborníci z CAS došli k závěru, že zvýšení autonomie vysokých škol vede k tomu, že se školy více angažují ve věcech, které se týkají života studentů. Finanční autonomie škol včetně jejich práva určovat výši školného (nebo zápisného) a řídit finanční a další příslušné zdroje instituce nejen umožňuje, ale také skutečně vede k vytváření otevřeného (stále se rozšiřujícího a zdokonalujícího) systému služeb pro studenty.

Na státu nezávislé anglické vysoké školy jsou toho příkladem: „Vysokoškolský sektor je ve skutečnosti tak trochu trh. Služby, které nabízí studentům, jsou totiž jedním z hlavních motivačních momentů pro domácí i zahraniční studenty.“

Dalším důsledkem autonomie je podle CAS vnitřní rozmanitost vysokoškolských systémů. Jako příklad uvádějí na jedné straně studium tutoriálního typu (výuka probíhá především v malých skupinách studentů s tutorem) na Oxfordu a na straně druhé centralizovanou podporu akademické úspěšnosti na univerzitě East London.

Dalším efektem služeb typu para-universitaire je, že podporují budování ucelených kampusů (nejen se sjednocujícím designem, ale také například s jednotným systémem širokopásmových internetových služeb pro univerzitní prostředí).

K dalším faktorům, které ovlivňují rozsah služeb pro studenty, patří:

  • celková výše výdajů na studenta, která kolísá podle ekonomické situace dané země a míry účasti na vysokoškolském vzdělávání. Například Švýcarsko má tuto míru poměrně nízkou, což znamená, že může na studenta vynaložit vyšší sumu (téměř 21 577 US dolarů – upraveno podle parity kupní síly) než Francie (14 642 dolarů);
  • širší přístup k vysokoškolskému vzdělávání a s tím související větší různorodost studentů, které postupně vedou k rozšiřování spektra poskytovaných služeb;
  • postavení studentů coby „sociální skupiny“, která je jedním z cílů působení veřejné politiky. V Anglii jsou studenti tradičně v péči příslušných vysokých škol, zatímco ve Švédsku je vysokoškolské vzdělávání pouze jednou z řady sociálních aktivit. Starší studenti, z nichž někteří již sami mají děti, jsou považováni za nezávislé s tím, že prioritou je pro ně v dané době studium.

Japonsko tradičně vnímá své studenty jako velmi nezávislé, takže vysoké školy nemají žádnou nabídku v oblasti služeb péri-universitaire. Kromě toho stát nebere příliš ohled ani na studentskou mobilitu, čímž lze vysvětlit omezenou škálu sociálních služeb (například státem podporovaných ubytovacích zařízení). V Japonsku však studenti nebývají zastoupeni ani v různých akademických orgánech.

Co z toho plyne pro Francii

Experti CAS došli k závěru, že Francie se může ze zkušeností ostatních zemí v mnohém poučit.

Francouzské vysoké školy mají podle nich rozvíjet především nabídku služeb v oblasti studia (péri-universitaire), které běžně zajišťují vysokoškolské instituce v jiných zemích. Ve Francii má však větší prioritu výzkum, zdroje jsou omezené a chybí jejich strategické zacílení.

Zákon o autonomii vysokých škol (LRU) vstoupil v platnost teprve nedávno, zatím nebyl plně implementován a školy jsou proto „ve srovnání s jejich evropskými protějšky stále v situaci jakési polovičaté autonomie“.

V první řadě, tvrdí odborníci z CAS, se francouzské vysoké školy mají zaměřit mnohem více na studenta a zvláštní pozornost věnovat poskytování informací o vysokoškolském studiu a studijních programech studentům lyceí (široké spektrum francouzských středních škol ve škále od našich gymnázií až po střední odborné školy). Vysoké školy se také mají zabývat podporou svých studentů a pomáhat jim v jejich budoucí zaměstnatelnosti. Pokud se školy snaží zjišťovat, co jejich studenti očekávají, a dokáží se tomu přizpůsobit, má to na jejich vývoj velmi pozitivní vliv.

Kromě toho mají francouzské vysoké školy zkvalitňovat služby i v kategorii para-universitaire, zejména ubytování a stravování, a upravovat je podle potřeb dané studentské komunity.

Je také třeba, aby více prostředků vysokých škol směřovalo do oblasti péri-universitaire. Nezbytné finance lze získat úpravou financování univerzitního typu studia v rámci celého systému terciárního vzdělávání, diferenciací prostředků přidělovaných univerzitám podle udělovaných akademických kvalifikací a zvýšením míry financování z regionů, od podniků a v neposlední řadě z vlastních zdrojů studentů (školné i další poplatky).

Na vytváření a řízení služeb, které vysoké školy poskytují, by se měli ve větší míře podílet také samotní studenti.

Prameny:

Centre d’analyse stratégique (CAS): Quels services rendus aux étudiants par les universités? Les enseignements d’expériences étrangères. Note d’analyse 292 – 11 Octobre 2012

Jane Marshall: Universities can learn student care from abroad. University World News, Issue 244, 21 October 2012

Vysoké školství, výzkum a francouzské volby 2012. Vysoké školství ve světě 30. duben 2012

Advertisements

Napsat komentář

Filed under EU (organizace, celek/členské země), Francie, Studenti, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s