Vysoké školství, výzkum a francouzské volby 2012

Sarkozy skládá účty a Hollande se připravuje na funkci

Ve Francii letos probíhají dvojí volby – prezidenta i parlamentu. Rozhodnou také o tom, jak se bude dále vyvíjet francouzské vysoké školství a výzkum: zda se bude pokračovat ve směru, který nastavily v posledních pěti letech rozsáhlé Sarkozyho reformy, nebo zda dojde k jejich úpravám a korekcím či dokonce k zásadním změnám. Další vývoj ve Francii nezávisí ovšem jenom na tom, které ze dvou hlavních uskupení ve volbách vyhraje. Existuje i další možnost – spoluvládnutí, kohabitace, nevyhraje-li v obou volbách stejná strana. A ovšem záleží rovněž na tom, co dovolí nebo bude vyžadovat ekonomická situace.

Přinášíme proto ještě před druhým kolem prezidentských voleb nejprve shrnutí toho, co Nicolas Sarkozy stačil za pět let svého funkčního období ve vysokém školství realizovat. Následuje krátká informace o prioritách, které má François Hollande, druhý hlavní kandidát (a podle posledních předpovědí i vítěz – les carottes sont cuites, mrkev je uvařena, jak říkají Francouzi). Text uzavírají komentáře v tisku ke školnému, klíčovému problému, který čeká na řešení, ať již vyhraje kdokoli.

Redakce Vysoké školství ve světě

Pro Sarkozyho je rok 2012 nejen rokem, kdy se ve volbách rozhodne, zda bude pokračovat ve funkci, ale také termínem, který si sám stanovil před pěti lety pro radikální transformaci vysokého školství i výzkumu i pro to, aby se nejméně 10 francouzských center excelence dostalo mezi nejlepší vysoké školy na světě.

Ve své prezidentské kampani v roce 2007 Nicolas Sarkozy slíbil, že vysoké školy a výzkum budou jeho prioritami. V příštích pěti letech měly proto vysoké školy dostat skutečnou autonomii, aby samy mohly rozhodovat o svých finančních, personálních i majetkových záležitostech, které dotud řídil stát. Sarkozy také hodlal zvýšit rozpočet vysokých škol o 5 miliard € a rozpočet výzkumu o 4 miliardy €. Chtěl rovněž zlepšit špatné postavení francouzských vysokých škol v mezinárodních žebříčcích a slíbil proto uvolnit další miliardy pro ty vybrané instituce, které budou mít největší naději na úspěch.

Ministerstvo vysokého školství a výzkumu (Ministère de l’enseignement supérieur et de la recherche) po první čtyři roky prezidentova mandátu vedla Valérie Pécresse, než při přestavbě vlády po odchodu Christine Lagarde do MMF převzala ministerstvo financí; ministerstvo proto v posledním roce vede Laurent Wauquiez, předtím ministr pro evropské záležitosti. Přes odpor odborů Ministerstvo vysokého školství a výzkumu reformy skutečně prosadilo. Během Sarkozyho funkčního období tak došlo k hluboké proměně celého vysokoškolského systému. Ještě v roce 2007 byl schválen nový zákon (LRU – Loi relative aux libertés et responsabilités des universités), podle kterého již téměř 90 % z celkem 73 francouzských univerzit získalo autonomii (zbývající ji pak musí získat do konce pětileté lhůty, tedy do srpna letošní roku).

Stát totiž hraje ve vysokém školství ve Francii tradičně (především od reforem Napoleona) velice silnou roli a poskytuje univerzitám méně autonomie než v jiných evropských zemích. Potvrzuje to i nedávná zpráva EUA (University Autonomy in Europe II – The scorecard). Ve srovnání 28 evropských zemí se podle ní Francie dostala nejvýše z hlediska organizační autonomie jako šestnáctá, z hlediska autonomie finanční však byla až dvacátá druhá, v personální autonomii předposlední a v akademické autonomii dokonce poslední.

Dalším Sarkozyho cílem bylo vytvořit centra vysokého školství a výzkumu, která by obstála v mezinárodní soutěži. O to se snažil jeden z prvních programů vyhlášený již v roce 2007, Opération Campus. Z celkem 66 projektů v něm bylo vybráno 12 regionálních sdružení vysokých škol a výzkumných center (PRES – Pôle de recherche et d’enseignement supérieur), jež se stanou centry excelence, a jsou dotována 5 miliardami € (ještě dalších 9 sdružení dostane omezenou podporu v celkové výši 250 milionů €). Druhým obdobným programem zahájeným v roce 2010 je program Iniciativa pro excelenci (IDEX – Initiatives d’excellence), který má financovat vytvoření pěti až deseti center excelence světové úrovně. Je však financován odlišně, z prostředků získaných velkou národní půjčkou (grand emprunt national).

Velká národní půjčka vypsaná v roce 2010 pod názvem Investice do budoucnosti (Investissement d’avenir), byla připravena po finanční krizi v letech 2008–2009 pro financování strategických priorit země, které nelze realizovat z omezených každoročních veřejných rozpočtů. Do roku 2030 se má investovat do čtyř klíčových oblastí s cílem proměnit strukturu francouzské ekonomiky. Celková výše půjčky je 35 miliard €, největší podíl 22 miliard € připadá na vzdělávání a výzkum (dalšími oblastmi jsou průmysl a malé střední podniky, udržitelný rozvoj a digitální ekonomika). Z půjčky se financuje celkem devět programů (jedním z nich je právě IDEX) a další aktivity (také poslední tranše již zmíněného programu Opération Campus). Programy a aktivity v oblasti vzdělávání a výzkumu financuje a administruje Národní organizace pro výzkum (ANR – Agence Nationale de la Recherche), pod niž spadá projektové financování.

Zavedením výběrových programů se ovšem podstatně změnil dosavadní rovnostářský přístup státu k jednotlivým institucím. Některé vysokoškolské instituce také zjistily, že autonomie spojená s nutností ucházet se o finanční prostředky v soutěži s ostatními není tak jednoduchá. Několik univerzit tak vstoupilo do roku 2012 s finančními problémy, neboť dva roky po sobě vykázaly deficit. Správa jejich rozpočtů byla proto převedena na nadřízenou úroveň a ministerstvo ve spolupráci s francouzskou konferencí rektorů (CPU – Conférence des Présidents d’Université) zřídilo společný výbor, aby jim pomohl překonat jejich obtíže.

Sdružování několika vysokých škol je jednou z dalších cest, jak zlepšit postavení Francie v mezinárodních žebříčcích, kde se při hodnocení někdy prosazuje i kritérium velikosti instituce (například v ARWU – Academic Ranking of World Universities). Francouzský velmi rozdrobený vysokoškolský systém a francouzské vysoké školy to ovšem v mezinárodní soutěži dosti znevýhodňuje; vždyť například v Paříži je 17 univerzit, v Bordeaux 4 a v několika dalších městech více než jedna. Další možností jsou fúze. Na začátku roku 2009 se spojily 3 univerzity ve Štrasburku, spojením 3 univerzit vznikla také Univerzita v Aix-Marseille, která se stala největší vysokou školou ve Francii s celkem 70 tisíci studentů, 7,5 tisíci pracovníků a rozpočtem 650 milionů € (jenom pro srovnání roční rozpočet Univerzity Karlovy s 50 tisíci studentů a 6,5 tisíci pracovníků činí necelých 8 miliard Kč a je tedy méně než poloviční).

Již v roce 2007 vyhlásila ministryně Valérie Pécresse další z hlavních cílů – dostat do roku 2012 ve světových žebřících dvě francouzské instituce mezi prvních dvacet a deset institucí mezi prvních sto. Prozatím se to nepodařilo. Podle posledního hodnocení ARWU je Francie mezi první stovkou zastoupena jen třikrát, a to je méně než v roce 2007, kdy to bylo čtyřikrát. Nejvýše se dostala Univerzita Paříž-Jih (Université Paris-Sud), která byla na 40. místě. Podle žebříčku THE (Times Higher Education World University Rankings) nejvyšší hodnocení získala pařížská Ecole Normale Supérieure na 59. místě.

Ve své volební kampani François Hollande zdůrazňuje, že hlavní prioritou jeho programu pro Francii je mládež. Na vystoupení na lékařské fakultě v Nancy počátkem března načrtl také některé body svého programu pro vysoké školství a výzkum.

Pozornost chce věnovat vzdělávání na prvním (bakalářském) stupni vysokých škol, zároveň zlepšit podmínky studia zřízením 40 tisíc nových míst na kolejích a – pokud to dovolí finanční zdroje – zavedením nové podpůrné dávky pro vysokoškolské studenty. Rovněž chce na prvním stupni pro zlepšení individuálního vedení a podpory studentů vytvořit 5 tisíc nových pracovních míst, a to z celkového počtu 60 tisíc nových míst v celém vzdělávacím systému). Také v doktorském studiu má dojít ke změnám, především každá doktorská práce má být financována na základě pracovní smlouvy.

François Holland je přesvědčen, že nový vysokoškolský zákon z roku 2007 je nutno změnit. Autonomie vysokých škol zůstane sice zachována, ale změní se způsob, jak je realizována – kolegiálnějším a demokratičtějším řízením a financováním, které nezvyšuje nerovnosti mezi institucemi. Nerovnosti, které způsobil program Investice do budoucnosti (Investissements d’Avenir), bude nutné korigovat novým rozdělením těch prostředků, které jsou ještě k dispozici; učiněné závazky státu se však dodrží.

Volební rok 2012 tedy rozhodne, zda a jakým způsobem se bude pokračovat dále. Otevřená rovněž zůstává zásadní otázka, zda postačí tradiční financování z veřejných zdrojů a zda se bude možné do budoucna obejít bez většího příspěvku od studentů. O choulostivém problému školného však ve volební kampani prezidentští kandidáti nemluví a mlčí i jejich strany. A to přesto, že se obecně očekává podstatné zvýšení dosud nízkého školného, ať již vyhraje kdokoli.

Od získání autonomie totiž vysoké školy usilují o alternativní zdroje financování, protože neočekávají, že stát bude schopen jejich financování zlepšit. Reforma z roku 2007 umožnila vysokým školám hledat alternativní zdroje financování a obracet se na privátní sektor i své bývalé studenty, to však je zdlouhavý proces s nejistým výsledkem. Školné by přineslo okamžitý výsledek. Jeden pařížský think-tank blízký socialistům navrhuje zvýšit školné třikrát, což by pomohlo v boji proti absencím studentů a vysokým školám přineslo jednu miliardu € navíc. Avšak Socialistická strana odmítá nařčení, že školné zvýší, dostane-li se po volbách k moci. Jak řekl Bertrand Monthubert, její mluvčí pro vysoké školy, „místo zavádění komplikovaného mechanismu školného bychom měli pro financování vysokých škol upravit daně z příjmu“ (zavést absolventskou daň).

Francouzi považují své vysoké školy za dlouhodobě podfinancované. Laurent Wauquiez, současný ministr pro vysoké školy a výzkum, dokonce prohlásil: „Doháníme třicet let nedostatečného financování. Již jsme začali, ale abychom byli úspěšní, musíme pokračovat. To však závisí na tom, jaké zdroje bude mít stát k dispozici.“ (K tomu je třeba poznamenat, že „podfinancované“ francouzské vysoké školy podle OECD EaG 2011 vydaly za rok na jednoho studenta 14 079 $ přepočtených na paritu kupní síly, zatímco vysoké školy v Německu 15 390 $, ve Velké Británii 15 310 $, v USA 29 910 $ a v České republice 8 318 $.)

Konference představitelů elitních tzv. velkých škol (CGE – Conférence des Grandes Ecoles) vyzvala vládu, aby vysokému školství přidala dalších 20 miliard €, tedy asi 1 % HDP. Navrhla také, aby studenti po skončení studia postupně zaplatili školné ve výši 3 tisíce €. Jak řekl Pierre Tapie, prezident CGE a rektor ESSEC Business School, „klíčovou myšlenkou je, že studenti něco vrací vzdělávacímu systému pouze tehdy, jsou-li úspěšní (tedy dosáhli určitého příjmu). Je to typická situace, kdy vyhrávají obě strany.“ Školné na státních univerzitách je dnes velmi nízké (je to spíše jen poplatek za zápis) a kryje jen 2–3 % rozpočtu školy. Naopak školné na státních i soukromých elitních školách, grandes écoles, si stanoví samotné školy.

Na těchto elitních školách studuje asi 10 % všech vysokoškolských studentů. Stát vydává na jejich studenty o 50 % více než na studenty jiných vysokých škol.  Před dvěma lety vyjednala Valérie Pécresse s CGE, že rozšíří přístup do těchto vysoce výběrových institucí i pro studenty z méně privilegovaného rodinného prostředí. Jako cíl bylo dohodnuto, že podíl studentů, kteří pobírají podporu ve studiu, se zvýší z obvyklých 10–15 % až na 30 %.

Také konference univerzitních rektorů (CPU – Conférence des Présidents d’Université) připustila, že školné podpoří, pokud vláda zavede účinný systém stipendií pro znevýhodněné rodiny. Yves Lecointe, rektor univerzity v Nantes, považuje školné za „chybějící díl skládanky. Jestliže uvážíme všechny reformy zavedené od roku 2007, je jasné, že konzervativci mají školné v programu.“ Ale dnešní ministr pro vysoké školy a výzkum Laurent Wauquiez to popírá. Podle deníku Le Monde řekl: „V době krize, kdy klesá kupní síla obyvatelstva, je takový krok nepřijatelný.“

Některé použité prameny:

Jane Marshall – Election year: Change or more of the same? University World News, 8 January 2012.

Clea Caulcutt – Laissez-faire attitude to Sarkozy’s reforms as election looms. Times Higher Education, 15 March 2012.

Advertisements

Napsat komentář

Filed under EU (organizace, celek/členské země), Francie, Politika & VŠ, Utváření VŠ, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s