Masové otevřené on-line kurzy na vysokých školách

V současné době můžeme pozorovat především v americkém vysokém školství trend rychlého rozvoje masových otevřených on-line kurzů (MOOC). První vlaštovky tohoto trendu se objevují už i na evropských vysokých školách. Proč k tomu vysoké školy přistupují? Kde jsou kořeny tohoto trendu? Ale především: Jedná se o nový trend v dostupnosti vysokoškolského vzdělání?

Redakce Vysoké školství ve světě

Přestože se může zdát, že masivní otevřené on-line kurzy (Massive open online course – MOOC) jsou horkou novinkou, není tomu tak. Myšlenkové pozadí tohoto konceptu najdeme již v 60. letech minulého století. Již v té době Douglase Engelbart, mimo jiné vynálezce počítačové myši, prosazoval ve Standfordském výzkumném institutu myšlenku využití propojení počítačů pro vzdělávací a výzkumné účely. Myšlenku otevřeného vzdělávání pak rozvinul Ivan Illich ve své slavné knize Odškolnění společnosti (Deschooling Society), kterou vydal v roce 1971.

MOOC jsou často vystavené na principech vycházejících z konektivistického paradigmatu výuky. Mezi tyto principy patří především:

1)   Agregace: jedním z důležitých principů MOOC je to, že na jednom místě je shromážděno obrovské množství obsahu, který může být produkován na různých místech i v průběhu kurzu. Tento obsah je později agregován na webovou stránku, která slouží jako výchozí bod pro účastníky MOOC. Rozdíl oproti tradičnímu vzdělávání spočívá v tom, že obsah vzdělání nemusí být vytvářen dopředu.

2)   Dalším principem je „znovumixování“. Materiály se můžou propojovat mezi různými kurzy či znovu používat kdekoliv jinde.

3)   Tyto materiály se používají a mixují tak, aby vyhovovaly cílům každého účastníka (individualizace).

4)   „Znovuupravené“ materiály, myšlenky a obsahy jsou sdíleny tak, aby byly přístupné všem dalším zbývajícím zájemcům o ně.

MOOC se rozvíjí v Americe zhruba od roku 2007. V současnosti MOOC nabízí mnoho prestižních amerických vysokých škol. V Evropě můžeme z významnějších jmenovat například University of Edinburg nebo švýcarskou École Polytechnique Fédéral de Lausanne.

Nejvýznamnější technologické platformy pro MOOC jsou Coursera a edX. Coursera byl vyvinut profesory Andrew Ng a Daphne Kollerovou ze Stanford University. Alespoň jedním kurzem v rámci Coursera prošlo již více než milion studentů ze 196 zemí. Projekt je financován z počátečního kapitálu složeného zainteresovanými partnery. Zatím své služby nabízí zdarma, ale uvažuje se o různých formách financování, například platbou za certifikáty o absolvování kurzu. Jeho zakladatelé předpokládají také příjem z reklamy a z propojování studentů se zaměstnavateli.  Coursera využívají například výše zmíněná University of Edinburgh, École Polytechnique Fédéral de Lausanne, Stanford University, dále pak University of Washington, Columbia University, Princeton University a mnohé další.

EdX je neziskový projekt iniciovaný Massachusetts Institute of Technology (MIT) a Hardvard University a je postaven jako open source software. V současnosti se k projektu jako partneři tzv. X University Conscortium připojily University of California v Berkley a sdružení univerzit The University of Texas System. Dalším partnerem je softwarová společnost 10gen.

Obě platformy nabízejí široké portfolio kurzů od informatiky přes biologii až například po sociologii. Obě platformy fungují podobně jako systémy, které univerzity využívají pro výuku prostřednictvím počítače a internetu již delší dobu. Učitelé natáčejí své přednášky a studenti mají k dispozici jednotlivá videa (v obou systémech lze už také nalézt videa opatřená českými titulky), která se věnují konkrétním tématům ze sylabu. Ověřování získaných znalostí probíhá prostřednictvím on-line testů, kdy student vybírá z několika odpovědí. Současně je možné do systému ukládat písemné práce, které může následně hodnotit samotný učitel či studenti navzájem, což je další rozvíjející se trend.

V současné době získávají absolventi kurzů certifikáty, a nikoli plnohodnotné vysokoškolské tituly nebo formálně platné kredity za absolvované kurzy. Univerzity, které participující na edX , uzavřely dohodu se společností Pearson o využití jejích akreditovaných zkušebních center k ověřování výsledků distančního studia účastníků. Studentům bude nabídnuta možnost složit zkoušku z absolvovaných kurzů za úplatu (podstatně nižší, než by stálo prezenční studium kurzů) v některém ze 450 center společnosti Pearson ve 110 státech (včetně ČR) a získat tak formálně platný certifikát.

Mezi významné výhody MOOC patří úspora prostoru na univerzitách, úspora času a financí na straně studentů a školy, neformální způsob výuky, sdílení veškeré práce, instrukcí a myšlenek všemi účastníky a dále individualizace hodnotících procesů. Díky překladům (používání titulků) se také zmenšují jazykové bariéry. MOOC přispívají i k rozvíjení počítačových dovedností studentů.

Protože se jedná o nový koncept vysokoškolského vzdělávání, bude třeba také vyřešit celou řadu problémů. Mezi ně patří hlavně kontrola hodnocení výsledků studia a přijetí nových paradigmat výuky. Jak  konstatuje profesor Jeff Haywood, prorektor University of Edinburgh, „v celé této nové koncepci stále ještě nejsou vyřešeny otázky hodnocení a akreditace distančního vzdělávání.“