S rychle rostoucím podílem vysokoškoláků se zvláště v posledních letech omezeného ekonomického růstu zhoršují vyhlídky uplatnění absolventů na pracovním trhu. Ve většině vyspělých zemí světa se čím dál častěji diskutuje o překvalifikovanosti absolventů (overeducated resp. overqualified), neboť stále více se jich musí spokojit s pracovním místem, které vysokoškolskou kvalifikaci nevyžaduje a kde je i plat nižší, než očekávali.
Podobně je tomu i v Kanadě, která navíc mezi členskými státy OECD drží dvojí prvenství: má nejvyšší podíl dospělé populace s terciárním vzděláním (51 %), ale zároveň i nejvyšší podíl vysokoškoláků, kteří si vydělají méně, než činí medián pracovního příjmu v dané zemi. Od počátku roku 2014 bylo zveřejněno několik zajímavých článků, studií a shrnutí o aktuální situaci absolventů vysokých škol na trhu práce v Kanadě, která vzbudila značnou pozornost a odezvu.
Redakce Vysoké školství ve světě
Situace absolventů v Kanadě je neradostná stejně jako v řadě dalších zemí, například v Anglii je polovina absolventů nezaměstnaná nebo pracuje v oborech, které nevyžadují vysokoškolskou kvalifikaci. „Vedeme v počtu vysokoškolských studentů, ale také v počtu absolventů, kteří žijí v chudobě,“ říká Benjamin Tal z jedné z největších kanadských bank CIBC (Canadian Imperial Bank of Commerce).
Někteří Kanaďané kritizovali, že vysokoškolské vzdělání je příliš drahé, těžko dosažitelné a že je ho málo. Ale v zemi poseté univerzitami, v zemi s rostoucí nezaměstnaností absolventů a nekončícím závodem za diplomy je ve skutečnosti problémem, že má příliš mnoho – a ne málo – vysokých škol.
Firma Alberta Allalta Credit Union v lednu 1980 hledala ředitele pro svou největší pobočku. Podle inzerátu v Edmonton Journal měl dohlížet na aktiva ve výši 16 milionů kanadských dolarů a mít plat ekvivalentní dnešním 60 tisícům $ ročně. V inzerátu stálo: „Středoškolské vzdělání by bylo velmi vítané.“ O třicet čtyři let později vypadá tento inzerát jako z jiného světa. Například nedávný inzerát hledající ředitele pro obdobnou firmu (Chase, B.C.’s Interior Savings Credit Union) požadoval nejen univerzitní diplom, ale také dva další certifikáty.
Dokonce již před ekonomickým poklesem se při sčítání lidu v roce 2006 ukázalo, že celá jedna čtvrtina mladých lidí s bakalářským titulem pracovala na pozicích, které nevyžadovaly vysokoškolské vzdělání. Tváří v tvář rostoucím počtům překvalifikovaných baristů (‘B.A.rista’) a prodavačů televizí začali být zaměstnavatelé zřejmě dost vybíraví. Před dvěma lety na pracovním portálu CareerBuilder.ca proběhl průzkum, jehož se účastnilo 415 personálních manažerů ze soukromého sektoru. Jedním ze zjištění je, že 36 % personalistů přijímá vysokoškolské absolventy na pozice, které vyžadují pouze středoškolské vzdělání.
Celkovým důsledkem tohoto vývoje je, že vysokoškolský diplom – tedy dokument, který byl kdysi považován za zaručenou jízdenku do střední třídy – dnes ztrácí potenciál zajistit absolventům zaměstnání a odpovídající plat. Ve zprávě z loňského srpna zjistila kanadská banka CIBC, že historická výhoda vysokoškoláků nad středoškoláky s maturitou začíná mizet a že „Kanada zažívá převis nabídky absolventů vysokých škol“.
„Vzdělávací systém je třeba rekonstruovat. Vysoké školy musí více odpovídat potřebám studentů, zaměstnavatelů a trhu práce. V 90. letech byli Kanaďané vyzýváni, aby vstoupili do „znalostní ekonomiky“ a šli na vysoké školy. Nyní se kyvadlo vychýlilo na druhou stranu a Kanaďané jsou vyzýváni, aby se stali kvalifikovanými dělníky. Naše vzdělávací politika je až příliš reaktivní,“ píší Alex Paterson and Claude Dumulon-Lauzière.
Získáním magisterského diplomu se situace absolventů může paradoxně dokonce ještě zhoršit. Podle celostátního výzkumu v roce 2011 je míra nezaměstnanosti magistrů vyšší než bakalářů. Lauren Frieseová, zakladatelka TalentEgg.ca, nejnavštěvovanějších webových stránek zprostředkujících práci pro studenty a absolventy, vysvětlila v National Post, že „s magisterským titulem můžete být pro zaměstnavatele méně žádoucí, protože vás vidí jako překvalifikované, zejména pokud jste pokračovali v magisterském studiu bez jakékoli reálné pracovní zkušenosti.“
Bez ohledu na to, že trh práce je přehlcen diplomy, zájem o studium stále roste. V prvních deseti letech 21. století se každoročně zvyšuje počet zapsaných studentů a v roce 2011 Asociace kanadských vysokých škol (AUCC – Association of Universities and Colleges of Canada) hrdě oznámila, že počet studentů překročil jeden milion. V roce 2014 má Kanada více vysokoškolských studentů, než je všech obyvatel v provincii Saskatchewan. Dokonce i Jane Jacobsová, slavná autorka píšící o problémech urbanismu, ekonomiky i celé společnosti, ve své poslední a poněkud pesimistické knize Dark Age Ahead (Temný věk před námi, česky dosud nevyšlo) věnovala již před deseti lety celou kapitolu tomu, co viděla jako úpadek kvality vysokých škol v kultuře posedlé hromaděním pracovních osvědčení a certifikátů. Napsala, že „vydávání certifikátů, ne skutečné vzdělávání, se stalo primární starostí severoamerických univerzit“.
V roce 2012 se toto téma znovu objevilo v široce publikované zprávě známého kanadského ekonoma Dona Drummonda, který významně ovlivňuje veřejnou politiku Kanady. Obvinil Ontario, že podkopává kvalitu vysokoškolského vzdělání neuváženým zvyšováním počtu studentů. Ve své zprávě například prohlásil, že „by se zkoušky ve třetím a čtvrtém ročníku univerzity neměly skládat zaškrtáváním správných odpovědí v testu (multiple choice questions).
„Samozřejmě, že celková kvalita klesá“, napsal v National Post Ken Coates, historik na Sasketchewanské univerzitě a spoluautor (společně s Bill Morrisonem) známé knihy Campus Confidential: 100 startling things you don’t know about Canadian universities. „Pokud nevěříte, že žijeme v bájné zemi, kdy jsou všichni mladí lidé vysoce talentovaní, pak očividně do vysokoškolského systému vtahujeme stále více slabých studentů.“ Přidejte k tomu větší počet studentů připadající na jednoho učitele, enormní nárůst využívání učitelů s krátkodobým úvazkem a přecpané posluchárny – tedy výrazné zhoršení parametrů výuky. Je zcela jasné, že kvalita vyučování a učení na vysoké škole značně utrpěla, že „vysoké školy často nedosahují svého cíle být místem vhodným pro přemýšlení, studium a vzdělávání“.
Ironií ovšem je, že přes beznadějně přeplněné univerzity zaměstnavatelé, premiéři i ministři federálního kabinetu běžně létají do Irska v zoufalé snaze uspokojit poptávku po kvalifikovaných dělnících. Sdružení stavebních firem Britské Kolumbie (The British Columbia Construction Association), které samo potřebuje obsadit 30 tisíc dělnických pracovních míst, tvrdí, že to je důsledkem společenské kultury, která je posedlá diplomy. „Rodiče věří, že vysoké školy jsou automaticky nejlepší volbou, jak zajistit jejich dětem dobrou kariéru,“ říká prezident asociace Manley McLachlan. „Je to i otázka společenského postavení řemeslníků a živnostníků, kterou nemůžeme ignorovat. V Kanadě jsou zakořeněné hluboké kulturní předsudky proti řemeslům a živnostem jako vhodné kariérní dráze pro ‚chytré‘ studenty.“
Přes všechny tyto očividné skutečnosti mnoho kanadských politiků a studentských organizací stále jen opakuje názory ze 70. let 20. století, že samotné zvyšování počtu studentů je zaručenou cestou k prosperující a světlejší budoucnosti země. Nejdramatičtěji se to ukázalo v roce 2012, kdy si stovky tisíc demonstrujících studentů v Québeku nabarvily obličeje a opakovaně přivedly Montreal do stavu naprostého ochromení při protestech proti zvýšení školného. Argumentovaly při tom tím, že vysokoškolské vzdělávání je veřejným statkem. Také Úřad pro zaměstnanost a sociální rozvoj Kanady (Employment and Social Development Canada – ESDC) uvádí počet absolventů vysokých škol – bez ohledu na jejich ekonomické výsledky – jako ukazatel prosperity země. Před třemi lety Paul Davidson, prezident Asociace kanadských vysokých škol AUCC, dokonce považoval rekordní počty studentů, kteří v důsledku recese pokračují ve studiu, za důkaz, že „univerzitní diplom je rozumnou investicí do budoucnosti“.
Ani ten největší kritik kanadského vysokoškolského systému nenavrhuje, aby se země vrátila do své idylické agrární minulosti, kde právníci a inženýři vystačili s maturitou. Téměř všichni se rovněž shodnou na tom, že kanadské terciární vzdělávání se opravdu potřebuje rozvíjet, ale volají po tom, aby cesta k získání terciárního vzdělání byla náročnější a praktičtější – ne, že se jen dalším tisícům Kanaďanů rozdá vysokoškolský diplom.
Minulý rok v rámci kampaně, která měla upozornit na nedostatek kvalifikovaných sil v Kanadě, přední nezávislý think tank Conference Board of Canada pravděpodobně nejlépe ilustroval situaci tvrzením, že Kanada je sice v čele rozvinutých zemí v podílu studentů vstupujících na vysokou školu, ale že značně zaostává ve využití absolventů na pracovním trhu. Nejzřetelněji v přírodovědných, matematických, informatických a inženýrských oborech, které jsou na trhu práce skutečně požadované a v nichž již třetím rokem počet studentů klesá.
Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic
.
Tristin Hopper: Critics complain of qualification inflation as more Canadian hold university degrees – and low paying jobs. The National Post, January 3, 2014
Daniel Munro: We have the credentials, but do we have the skills? Conference Board of Canada, February 24, 2014
Andrew Parkin: Is Canada’s Post-Secondary System Prepared for the Challenges of the 21st Century? Skills and Post-Secondary Education Summit 2013. Toronto, November 5-7, 2013
Alex Paterson and Claude Dumulon-Lauzière: The ‘B.A.rista’ generation. National Post, August 30, 2013
Daniel Munro: Skills: Where Are We Today? Conference Board of Canada, Centre for Skills and Post-Secondary Education, 2014
Andrew Parkin and Noel Baldwin: Persistence in Post-Secondary Education in Canada. Canada Millennium Scholarships Foundation, 2012
Vysoké školství ve světě 