Francie propojuje vysoké školy s podnikatelskou sférou

V situaci, kdy se šíří obavy, že druhá největší ekonomika eurozóny sklouzává do recese, a kdy letošní nezaměstnanost mládeže převýšila 26 % (což je sice o 30 % méně než ve Španělsku, ale o 5 % více než v Británii), se francouzská vláda snaží vytvořit pracovní místa pro absolventy škol. Zahajuje subvencované programy na podporu vzniku nových pracovních míst, ale také se obrací na vysoké školy, aby své absolventy lépe vybavily pro svět práce. Zatím posledním krokem v dlouhodobém úsilí propojovat vysoké školy s podnikatelskou sférou bylo v prosinci 2013 ustanovení poradního výboru Comité Sup’Emploi, který má za hlavní cíl zlepšit přechod absolventů na trh práce. Výbor je složen ze 22 zástupců podniků i vysokých škol (a také ministerstva, vysokoškolských odborů a studentů), jejich úkolem je hledat cesty, jak vysoké školy přizpůsobovat potřebám ekonomiky.

Redakce Vysoké školství ve světě

Françoise Griová, která řídí významnou francouzskou firmu v cestovním ruchu Pierre et Vacances (a je podle amerického časopisu Fortune jednou z 50 nejvýznamnějších podnikatelek na světě),která spolu s dalším zástupcem velkých firem předsedá novému poradnímu výboru, k tomu říká: Nemůžeme nečinně přihlížet, jak se naše mládež stává obětí ekonomické krize. Je to celonárodní problém, Francie totiž může obstát v globální soutěži jen díky dovednostem a kvalifikaci svých pracovníků.“ Ministryně pro vysoké školství a výzkum Geneviève Fiorasová zdůraznila, že je třeba změny v požadavcích podniků předvídat a ne je jenom stále dohánět a že je proto nutné s francouzskými firmami spolupracovat. Francouzské univerzity například nedokázaly předvídat, jak digitální revoluce změní ekonomiku. Françoise Griová poznamenala: „Nevím, kde mám získávat nové lidi. Ve Francii není studijní program, který by připravoval studenty na elektronické obchodování. Zůstáváme pozadu.“

Francouzští zaměstnavatelé si stěžují, že absolventi mají zvláště nedostatek přenositelných dovedností. Chybí jim životně důležité soft skills, jako je ovládání informačních technologií, angličtina, prezentování výsledků nebo řízení projektů. Podle Griové „se v Americe i Anglii studenti učí na projektech spolupracovat, ale ve Francii pracují jen izolovaně. Chodí na přednášky do velkých poslucháren a zřídka pracují ve skupině, zejména v humanitních oborech. Ten problém lze snadno řešit, ale vyžaduje určité organizační změny a nové způsoby spolupráce.“

Jinou častou stížností vedení podniků je, že studijní programy kladou příliš velký důraz na úzce chápané odborné znalosti a jen malý důraz na jejich uplatnění v reálném světě. Yves Lecointe, bývalý prezident (rektor) Univerzity v Nantes, s tím souhlasí: „Studijní programy by neměly být zaměřeny jen na ty, kteří chtějí jít učit a zůstat ve školství. Co s velkou většinou těch ostatních? Nemůžeme si dovolit opomíjet nebo dokonce obětovat velkou většinu studentů, kteří po absolvování odcházejí mimo školství, ale nejsou na to připravováni.“ Současně však nabádá vysoké školy, aby se nezaměřily jenom na krátkodobé zvýšení zaměstnatelnosti absolventů, ale aby spíše studentům otevíraly nové perspektivy. Jedním z jeho návrhů je například rozšířit inženýrské studijní programy o výuku práva nebo udržitelného rozvoje.

Také Ministerstvo vysokého školství a výzkumu (Ministère de l’Enseignement supérieur et de la recherche) chce na francouzských univerzitách prosadit podstatné změny. Jak prohlásila ministryně Geneviève Fiorasová, „v kvalitě výsledků výzkumu je sice Francie šestá na světě, ale v inovacích je pouze dvacátá až pětadvacátá. Usilovně se proto snažíme proměnit objevy v laboratořích v inovace, které mimo jiné povedou k vytváření nových pracovních míst.“

Překlenout propast mezi oběma světy, univerzitami a podnikatelskou sférou, je ovšem nemalým úkolem; jejich vzájemné vztahy jsou totiž často nulové a někdy vysloveně nepřátelské. „To, že většina firemních šéfů má až patologickou nedůvěru k univerzitám, je skutečný problém“, soudí Marc Neveu, který přednáší IT na Burgundské univerzitě v Dijonu a je ve vedení vysokoškolských odborů (Syndicat National de l’Enseignement Supérieur). „Všichni studovali na elitních grandes écoles a myslí si, že studenti univerzit jsou líní a diletantští.“

V tomto postoji se odráží rozdělení francouzského vysokého školství na elitní grandes écoles, především specializované inženýrské (technické a ekonomické) školy, které jsou velmi prestižní a také selektivní, a na tradiční univerzity, na něž mají maturanti zcela otevřený přístup a které připravují mimo jiné i v doktorském studiu na kariéru ve výzkumu. V této souvislosti je profesor Neveu přesvědčen, že britské a německé firmy mají k univerzitám podstatně větší důvěru: „V Německu i v Británii většina pracovníků ve výzkumu a vývoji má Ph.D., u nás ani ne polovina. Chceme-li podporovat inovace, musíme se opírat o naše doktorandy a je absurdní to nedělat.“ Mnoho šéfů velkých firem přiznává, že univerzity ignorují a že raději přijímají absolventy grandes écoles. Ale také tvrdí, že univerzity nedokáží zaměstnavatele směrovat k těm absolventům, kteří by mohli odpovídat jejich potřebám.

Poradní výbor Comité Sup’Emploi doufá, že podpoří vztahy mezi oběma světy. Ale není zcela jasné, do jaké míry si univerzity vezmou jeho doporučení k srdci. Profesor Marc Neveu si myslí, že šéfové firem (zaměstnavatelé) mají ve výboru příliš silnou roli a že proto jejich doporučení vyhlídky absolventů spíše zúží, než aby se jim otevřely nové obzory. „Budou dávat přednost takovým programům, které odpovídají specifickým potřebám pracovního trhu, místo toho, aby se podpořily šířeji založené programy, které vedou studenty i k občanským postojům a humanitním hodnotám. Budou-li programy zaměřeny příliš úzce, studenti je nebudou získávat a nebudou pak schopni vykonávat jinou práci například ve zcela nově vznikajících pracovních místech“.

Dalším cílem Comité Sup’Emploi v posilování vztahů mezi vysokými školami a podniky je rozšiřování stages en alternance, kdy se studium prokládá praxí na pracovišti. Takových programů na vyšší sekundární a terciární úrovni se podle posledních údajů z roku 2011 účastnilo již 426 tisíc studentů, do roku 2017 má jejich počet vzrůst na 500 tisíc. Podíl vysokoškolských účastníků v nich se přitom v období 1995–2011 zvýšil ze 3 % na 14 %. Podle Françoise Griové však tato čísla zakrývají velké rozdíly. Na tomto růstu se totiž podílejí jen některé univerzity, přestože „dosažené výsledky jasně ukazují, že čím více kontaktů s podniky student během studia má, tím větší má také naději najít si práci.“ První doporučení má Comité Sup’Emploi zveřejnit již letos na jaře.

Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic

.

 

Clea Caulcutt: France adds employability to the university mission. Times Higher Education, 23 January 2014

Comité Sup’Emploi. Ministère de l’Enseignement supérieur et de la recherche

Advertisements

Napsat komentář

Filed under Absolventi, Ekonomika & VŠ, Francie, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s