Již podruhé vydává sdružení výzkumných univerzit Universitas 21 (The leading global network of research universities for the 21st century) žebříček nikoli jednotlivých vysokých škol, ale celých vysokoškolských systémů (U21 Ranking of National Higher Education Systems). Žebříček připravil na základě nových údajů tým pracovníků Institutu aplikovaného ekonomického a sociálního výzkumu australské Univerzity v Melbourne vedený mezinárodně respektovanými profesory Simonem Marginsonem a Rossem Williamsem. Porovnali 22 ukazatelů vysokoškolských systémů v 50 zemích světa. Letošní výsledky se jen trochu liší od těch loňských. Česká republika se ocitla opět uprostřed hodnocených zemí na 25. místě. Oproti roku 2012 si o jednu pozici polepšila.
Redakce Vysoké školství ve světě
Pro hodnocení vysokoškolských systémů australský tým navrhl, prozkoumal a připravil 22 různých ukazatelů, mezi něž patří mimo jiné úroveň a transparentnost monitorování vysokých škol, diverzifikace jejich financování, nezávislost při výběru vedoucích představitelů vysokých škol a pro stanovení podmínek zaměstnání. Využil rovněž údaje Světového ekonomického fóra o mezinárodní spolupráci, které zahrnují počty zahraničních studentů a článků připravených společně se zahraničními autory. Mezi výstupní ukazatele zařadil například výsledky a dopad výzkumu, počet vysokých škol zařazených do mezinárodních žebříčků, účast na vysokoškolském vzdělávání, kvalifikaci pracovní síly a relativní míru nezaměstnanosti absolventů. Při definování některých ukazatelů tým přirozeně zohledňoval velikost každé země.
Všechny ukazatele jsou rozděleny do čtyř dimenzí: resources (veřejné a soukromé výdaje na vysokoškolské vzdělávání a výzkum), connectivity (mezinárodní spolupráce a zahraniční studenti, otevřený přístup k informacím a dokumentům), environment (vládní politika a regulace, kvalita poskytovaných informací, podíl žen mezi učiteli a studenty) a nejdůležitější output (umístění škol v mezinárodních žebříčcích, počty vědeckých článků a jejich citací, absolventi a jejich zaměstnatelnost na trhu práce).
Výsledky v jednotlivých dimenzích se přitom na celkovém pořadí země v žebříčku nepodílejí stejnou měrou. Nejvyšší váhu má dimenze output (40 %), za ní následuje resources (25 %), pak environment (20 %) a nejnižší váhu má dimenze connectivity (15 %). Váhy reflektují nejen věcný význam jednotlivých dimenzí, ale také dostupnost, kvalitu a spolehlivost získaných a analyzovaných údajů. Nejúspěšnější zemi v každé dimenzi (a následně i v celkovém žebříčku) je vždy přiřazeno skóre 100 a pozice ostatních zemí jsou vyjádřeny jako procenta z nejvyššího skóre.
Podle výsledků zveřejněných v letošním roce patří mezi 10 nejlepších vysokoškolských systémů na světě (v sestupném pořadí) USA, Švédsko, Švýcarsko, Kanada, Dánsko, Finsko, Nizozemsko, Austrálie, Singapur a Spojené království. Prvních deset zemí se opakuje z loňska až na Norsko, které se posunulo na 12. pozici a v první desítce bylo nahrazeno Singapurem. Do žebříčku zařazená padesátka zemí je ovšem vybrána z celosvětové databáze dvou stovek zemí. Znamená to, že vlastně všechny země v žebříčku – i ty, které se umístily v jeho spodní části – jsou vysoko nad celosvětovým průměrem a představují nejúspěšnější čtvrtinu vysokoškolských systémů ze všech zemí.
Zajímavé je samozřejmě umístění zemí v každé ze čtyř uvedených dimenzí. V investicích do výzkumu a vývoje vede Dánsko následované Švédskem a Švýcarskem. Podobné země se opakují mezi těmi, jejichž výzkum má největší dopad – Švýcarsko, Nizozemí, USA, Spojené království a Dánsko. Nejvyšší podíl výzkumných pracovníků v ekonomice má Finsko, Dánsko, Singapur, Norsko a Japonsko. USA stále dominují v celkovém počtu publikovaných článků stejně jako Švédsko v počtu článků na obyvatele. Podle rozsahu mezinárodní spolupráce ve výzkumu však patří USA společně s Čínou, Indií a Japonskem do spodní skupiny sledovaných zemí, což do značné míry souvisí s velikostí trhu, na němž jejich výzkumníci působí.
Zatímco největší počet vysokoškolských institucí zařazených do mezinárodních žebříčků sídlí v USA a ve Spojeném království, v počtu těchto nejlepších vysokých škol na obyvatele vedou Švýcarsko, Švédsko, Izrael a Dánsko. Nejvyšší účast na vysokoškolském vzdělávání (tedy kvantitativní rozsah vysokého školství) mají Korea, Finsko, Řecko, USA, Kanada a Slovinsko, nejvyšší procento pracovní síly s vysokoškolským vzděláním pak Rusko, Kanada, Izrael, Ukrajina, Tchaj-wan a Austrálie. Nejvyšší podíl zahraničních studentů z celkového počtu studentů navštěvuje vysoké školy v Austrálii, Singapuru, Rakousku, Spojeném království a Švýcarsku, největší relativní rozsah mezinárodní spolupráce ve výzkumu lze pozorovat v Indonésii, Švýcarsku, Hongkongu, Dánsku, Belgii a Rakousku (tedy vesměs v menších zemích).
Celkově 25. Česká republika získala v roce 2013 průměrných 56,7 bodů; za Španělskem, Portugalskem a Slovinskem, ale před Itálií, Polskem, Řeckem nebo Maďarskem. Zatímco v dimenzi connectivity jsme dosáhli na 64,4 a v dimenzi environment dokonce na 92,9 bodu, v dimenzi resources získala Česká republika jen 46,2 a v dimenzi output pouze 32,8 bodu. Přestože jsme v dimenzi output získali tak málo bodů, oproti roku 2012 jsme si v ní mírně polepšili. Zato jsme si však pohoršili ve všech ostatních dimenzích, tedy v dimenzi environment, connectivity i v dimenzi resources.
Mezi výsledky systému a jeho financováním existuje docela silný vztah: jen dva z nejlepších systémů, Spojené království a Austrálie, nepatří také mezi nejlépe financované systémy. V celkovém pořadí zemí existuje určitá zajímavá tendence, že sousedící země se drží pohromadě, jako by se chtěly navzájem vyrovnávat – čtyři severské země patří mezi sedm nejlepších, čtyři země Dálného východu jsou na 18. až 22. příčce, země střední a východní Evropy jsou spolu zhruba uprostřed žebříčku (všechny získaly mezi 48 až 58 body) a také latinskoamerické země tvoří jednu skupinu.
Metodologie sestavení žebříčku se proti loňsku o něco vylepšila (a zlepšila se i použitá databáze; u Ukrajiny například podstatně), přesto však má nadále řadu nedostatků, které jsou spojené především s omezeními danými dostupností kvalitních údajů. Problémem ovšem také je, jak například hodnotit vysoké školství ve velkých zemích s vysokým počtem obyvatel, jako jsou Čína nebo Indie. Jaký počet výzkumných univerzit je pro ně optimální? Můžeme je porovnávat například se severskými zeměmi? Ty totiž mají zhruba jednu světovou univerzitu (zařazenou mezi prvních 500 univerzit v mezinárodních žebříčcích) na milion obyvatel. Čína by jich tedy musela mít 1 300, aby se Skandinávii vyrovnala! Lze vůbec srovnávat vysoké školství v Číně například s Českou republikou?
Přes všechny metodologické problémy a obtíže s daty je však možné shrnout, že se podruhé zveřejněný žebříček vysokoškolských systémů zatím úspěšně vyvíjí a pokračuje ve vytýčené cestě. Jeho cílem podle autorů je totiž ukázat, jak úspěšně a efektivně vysoké školství v jednotlivých zemích připravuje mladé lidi pro jejich ekonomické funkce a uplatnění na pracovním trhu, do jaké míry vytváří potřebné výstupy vědy a výzkumu a jak propojuje svou domovskou zemi se světem. Vždyť významným úkolem vysokého školství je podporovat úspěšný rozvoj země přípravou vysoce kvalifikované a konkurenceschopné pracovní síly a neustále zvyšovat inovační a technologický potenciál její ekonomiky.
U21 Ranking 2012 2013 Pořadí Skóre Pořadí Skóre Spojené státy 1 100 1 100 Švédsko 2 83,6 2 85,2 Švýcarsko 6 80,3 3 81,6 Kanada 3 82,8 4 80,0 Dánsko 5 81,0 5 79,8 Finsko 4 82,0 6 79,4 Nizozemsko 9 77,4 7 78,2 Austrálie 8 77,8 8 77,2 Singapur 11 75,4 9 76,6 Spojené království 10 76,8 10 74,9 Rakousko 12 73,8 11 71,8 Norsko 7 78,0 11 71,8 Belgie 13 73,7 13 71,0 Nový Zéland 14 72,5 14 69,7 Německo 17 69,4 15 68,2 Hongkong 18 68,9 16 67,6 Francie 15 70,6 16 67,6 Irsko 16 69,5 18 66,8 Izrael 19 67,4 19 63,8 Španělsko 24 59,9 20 60,5 Japonsko 20 66,1 21 59,6 Portugalsko 23 60,1 22 59,1 Slovinsko 28 55,8 23 58,4 Jižní Korea 22 60,2 24 57,6 Česká republika 26 57,9 25 56,7 Tchaj-wan 21 62,0 26 56,0 Malajsie 36 50,5 27 52,4 Saúdská Arábie – – 28 52,3 Itálie 30 54,0 29 52,1 Polsko 27 56,2 30 51,9 Řecko 29 54,7 31 50,5 Srbsko – – 32 50,0 Ruská federace 32 52,4 33 49,5 Maďarsko 34 50,8 34 49,2 Chile 37 48,9 35 49,0 Ukrajina 25 58,6 35 49,0 Slovensko 35 50,6 37 47,9 Bulharsko 31 52,5 38 47,7 Rumunsko 33 51,3 39 47,5 Argentina 38 48,6 40 45,8 Brazílie 40 47,2 41 45,6 Čína 39 48,3 42 44,5 Mexiko 43 45,3 43 42,8 Chorvatsko 44 44,9 44 39,2 Turecko 45 44,4 45 38,9 Jihoafrická republika 46 43,4 46 38,1 Thajsko 41 46,6 47 37,9 Írán 42 45,8 48 37,2 Indie 48 34,4 49 36,3 Indonésie 47 37,5 50 35,3 Země jsou seřazeny podle výsledku v roce 2013
Sdružení výzkumných univerzit Universitas 21 (The leading global network of research universities for the 21st century), založené v roce 1997, dnes zahrnuje již 24 výzkumných univerzit z 16 zemí (7 vysokých škol ze čtyř evropských zemí – z Nizozemska, Švédska, Irska a ze Spojeného království). Žebříček vysokoškolských systémů je výstupem projektu, který sdružení Universitas 21 finančně podporuje. Projekt samotný má řídící skupinu jmenovanou sdružením Universitas 21. Řeší ho tým pracovníků Institutu aplikovaného ekonomického a sociálního výzkumu (Melbourne Institute of Applied Economic and Social Research – MIAESR) australské Univerzity v Melbourne vedený mezinárodně vysoce respektovanými profesory Simonem Marginsonem, Rossem Williamsem a Paulem Jensenem.
.
U21 Ranking of National Higher Education Systems. Executive Summary and Full Report 2013. Universitas 21 and Institute of Applied Economic and Social Research, University of Melbourne, 2013
Vysoké školství ve světě 