Celosvětové mezinárodní sdružení Universitas 21 (založené v roce 1997 a v současnosti sdružující 23 předních výzkumných univerzit z 15 zemí) zveřejnilo 11. května 2012 nové hodnocení vysokoškolských systémů, které na rozdíl od tradičních žebříčků nehodnotí nejlepší instituce, ale nejlepší národní vysokoškolské systémy (Rankings of national higher education systems 2012). Ve zprávě zpracované týmem z Melbournské univerzity, který vedl profesor Ross Williams, jsou zveřejněny výsledky 48 zemí a teritorií z celého světa, jež jsou hodnoceny ve čtyřech dimenzích pomocí dvaceti ukazatelů. Mezi hodnocenými zeměmi je i Česká republika, která se umístila na 26. místě žebříčku. Přes některé metodologické výhrady lze zveřejněnou zprávu považovat za inspirativní a potřebný vstup do nepříliš rozvinuté diskuse o kvalitě vysokoškolských systémů.
Redakce Vysoké školství ve světě
Výsledky hodnocení byly zveřejněny na švédské Lund University, která je také členem sdružení Universitas 21. Nový systém hodnocení byl označen za „důležité měřítko pro vlády, vzdělávací instituce, ale i jednotlivce“. Zveřejnění zprávy mělo značný ohlas, neboť hned v následujících dnech publikovala její výsledky řada odborných periodik.
Podle autorů z University of Melbourne (Melbourne Institute of Applied Economic and Social Research) je cílem hodnocení upozornit na význam, který má pro vysoké školy vytváření silného národního prostředí. Teprve to totiž umožňuje vysokým školám efektivně přispívat k hospodářskému a kulturnímu rozvoji země, poskytovat vysoce kvalitní vzdělávání a další služby svým studentům a pomáhá jim v soutěži o potenciální zahraniční studenty. Hlavní autor, profesor Ross Williams z University of Melbourne, který již dříve sestavoval žebříčky australských univerzit, dodává, že má-li být země v globalizovaném světě ekonomicky konkurenceschopná, je pro ni silné vysoké školství naprosto nezbytné.
Známé a každoročně zveřejňované mezinárodní žebříčky (počínaje nejstarším Šanghajským žebříčkem vydávaným od roku 2003) vysokoškolských institucí kladou důraz především na excelenci ve výzkumu. Všímají si jen nejlepších (výzkumných) univerzit a neposkytují žádné informace o tom, jak dobře příslušné národní vysokoškolské systémy vzdělávají všechny své studenty (tedy na většině ostatních institucí), kteří mají odlišné zájmy, schopnosti a původ.
Ve zprávě se uvádí, že na rozdíl od řady mezinárodních žebříčků vysokých škol nebylo dosud vyvinuto téměř žádné úsilí o sestavení kvalitativních žebříčků národních systémů vysokého školství. Mezi výjimky patří například politický dokument předložený v roce 2008 na zasedání Lisbon Council. Autoři dokumentu University Systems Ranking: Citizens and Society in the Age of Knowledge Peer Ederer, Philipp Schuller a Stephan Willms v něm vyvinuli systém hodnocení vysokoškolských vzdělávacích systémů pro 17 vybraných členských zemí OECD. Jiným příkladem jsou zatím dvě zprávy vypracované týmem vedeným Alexem Usherem pod názvem Global Higher Education Rankings. Accessibility & Affordability in Comparative Perspective, které publikoval v roce 2005 a 2010 a jež zahrnují 16 zemí. Ani v jednom případě však mezi hodnocenými zeměmi není Česká republika.
Pro hodnocení australský tým navrhl a připravil 20 různých ukazatelů rozdělených do čtyř dimenzí: resources (investice vlády a soukromého sektoru do vysokého školství), output (výzkum a jeho vliv, absolventi a vzdělávání s ohledem na potřeby trhu práce), connectivity (mezinárodní spolupráce jako ochrana před izolovaností) a environment (vládní politika a regulace, diverzifikace institucí, účast na vzdělávání). Při výpočtech ukazatelů je navíc zohledňována velikost populace zemí.
Výsledky v jednotlivých dimenzích se přitom na celkovém pořadí země v žebříčku nepodílejí stejnými vahami. Nejvyšší váhu má dimenze output (40 %), nižší pak resources a environment (25 %) a nejnižší dimenze connectivity (10 %). Váhy reflektují důležitost dimenzí, autoři však uvádějí, že jsou ovlivněny také dostupností a kvalitou analyzovaných údajů. Nejúspěšnější zemi v každé dimenzi (a následně i v celkovém žebříčku) je přiřazeno skóre 100 a pozice ostatních zemí jsou vyjádřeny jako procenta z nejvyššího skóre.
V celkovém žebříčku se umístily nejlépe 1. USA (skóre 100), 2. Švédsko (83,6), 3. Kanada (82,8), 4. Finsko (82,0), 5. Dánsko (81,0), 6. Švýcarsko (80,3), 7. Norsko (78,0), 8. Austrálie (77,8), 9. Nizozemsko (77,4) a 10. Spojené království (76,8). Česká republika získala skóre 57,9 a obsadila celkové 26. místo.
V dimenzi resources (5 ukazatelů) uspěly nejlépe 1. Kanada (skóre 100), 2. Dánsko (97,0), 3. Švédsko (94,3), 4. USA (92,1) a 5. Norsko (91,7). Česká republika se umístila na 35. místě (47,2).
Hodnocení v rámci dimenze output (9 ukazatelů) ovládly jednoznačně 1. USA (skóre 100), až s odstupem následuje 2. Spojené království (62,2), 3. Kanada (60,0), 4. Finsko (57,4) a 5. Švédsko (56,7). Nejvyšší váha této dimenze a výrazný odstup USA před ostatními zeměmi stojí také za jejich celkově prvním místem. Česká republika obsadila 30. místo (31,1).
Nejlepších výsledků v dimenzi connectivity (2 ukazatele) dosáhly 1. Rakousko (skóre 100), 2. Singapur (95,9), 3. Švýcarsko (95,9), 4. Austrálie (94,5) a 5. Nový Zéland (83,2). Česká republika obsadila 22. pozici (50,5).
V dimenzi environment (4 ukazatele) jsou podle zveřejněných výsledků nejúspěšnější 1. Nizozemsko (skóre 100), 2. Nový Zéland (99,8), 3. USA (99,1), 4. Hong Kong (98,2) a 5. Polsko (97,8). Česká republika obsadila 11. místo (94,4).
Jednotlivé dílčí ukazatele například říkají, že nejvíce veřejných finančních prostředků vzhledem k hrubému domácímu produktu investují do vysokoškolského vzdělávání ve Finsku, Norsku a Dánsku. Jsou-li ovšem zahrnuty rovněž soukromé výdaje, dostávají se na přední pozice USA, Korea, Kanada a Chile. Z hlediska investic do výzkumu a vývoje jsou na tom nejlépe Dánsko, Švédsko a Švýcarsko. Přestože USA dominují v celkové produkci odborných článků v časopisech, vzhledem k velikosti populace je největší množství odborných článků na obyvatele vydáváno ve Švédsku.
Země s nejvyšší citovaností výzkumných prací (impact) jsou Švýcarsko, Nizozemsko, USA, Velká Británie a Dánsko. Zatímco však vysoké školy USA a Velké Británie obsazují přední pozice světových žebříčků, při uvažování počtu vysokoškolských institucí světové úrovně (world-class) je na tom nejlépe Švýcarsko, Švédsko, Izrael a Dánsko.
Mezi země s nejvyšší mírou účasti na vysokoškolském vzdělávání patří Korea, Finsko, Řecko, USA, Kanada a Slovinsko, zatímco nejvyšší podíl zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním mají Rusko, Kanada, Izrael, USA, Ukrajina, Taiwan a Austrálie. Nejvyšší podíl výzkumných pracovníků v ekonomice má Finsko, Dánsko, Singapur, Norsko a Japonsko.
Ze zprávy také vyplývá, že nejvyšší podíl zahraničních studentů v celkovém počtu studentů je v Austrálii, Singapuru, Rakousku, Velké Británii a ve Švýcarsku. Mezinárodní spolupráce ve výzkumu je nejvýraznější v Indonésii, Švýcarsku, Hongkongu, Dánsku, Belgii a Rakousku.
Čína, Indie, Japonsko a USA obsadily pozice mezi čtvrtinou zemí, které se vyznačují nejméně intenzivní mezinárodní spoluprací ve výzkumu. Pouze s výjimkou osmi zemí tvoří alespoň 50 % všech studentů ženy, nejhůře jsou na tom v tomto ohledu Indie a Korea. Vedle toho v pouhých pěti zemích tvoří ženy alespoň 50 % všech zaměstnanců univerzit, nejméně žen je zaměstnáno na vysokých školách v Japonsku a Íránu.
Podle autorů jsou zveřejněné výsledky výchozím pokusem o hodnocení národních vysokoškolských systémů na relativně velkém počtu zemí a navíc v různých fázích hospodářského rozvoje, což přirozeně znamená složitější sběr dat. Autoři zároveň věří, že v budoucích aktualizovaných vydáních tohoto typu hodnocení bude možné škálu zemí dále rozšiřovat, ale také zkvalitňovat analyzované údaje.
Vysoké školství ve světě 