Nejistota a rozpory v mobilitě studentů

Hans de Wit – Confusion, contradiction in student mobility. University World News, Issue 203, 08 January 2012.

Mezinárodní mobilita vysokoškoláků sice až do loňského roku rostla, ale není jasné, jaký bude její další vývoj. Především v evropských zemích se totiž veřejné výdaje na vysoké školství omezují a jejich náhrada se hledá v soukromých zdrojích. Jaký bude mít vliv zvyšující se školné na zájem zahraničních studentů a jak se projeví nová přísnější vízová opatření? Jak se v mobilitě zobrazí ekonomická krize a s ní rostoucí nezaměstnanost a problémy v rodinných rozpočtech? Jak se díky různým vlivům změní pozice jednotlivých hostitelských zemí? Tyto otázky položil a také na ně hledá odpověď nizozemský profesor Hans de Wit, přední světový odborník v oblasti internacionalizace vysokého školství. 

Redakce Vysoké školství ve světě

Nadějné tendence

Rok 2011 byl rokem matoucích a rozporuplných signálů v oblasti internacionalizace vysokoškolského vzdělávání. Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) publikovala údaje o celosvětovém nárůstu mezinárodní mobility studentů (3,7 milionu studentů). Ve Spojených státech Institut mezinárodního vzdělávání (Institute of International Education) a Rada škol poskytujících magisterské a doktorandské studium (Council of Graduate Schools) informovaly o pětiprocentním zvýšení počtu zahraničních studentů směřujících do Ameriky. Největší nárůst mobility zaznamenaly Čína a Saúdská Arábie.

Asociace pro akademickou spolupráci (Academic Cooperation Association) loni zveřejnila analýzu mezinárodní studentské mobility ve 32 zemích v roce 2007, kdy v Evropě studoval rekordní počet 1,5 milionu zahraničních studentů. Jako celek se tak Evropa dostala na první příčku v podílu přijíždějících studentů, který představuje 50,9 %  z celosvětového počtu, přičemž studenti ze zemí mimo Evropu převažují nad evropskými.

Nárůst počtu zahraničních studentů v roce 2011 oznámila Kanada. Čína, Japonsko, Singapur a Malajsie. Tyto země, které po dlouhou dobu především vysílaly studenty do zahraničí, se pravděpodobně v budoucnu stanou vyhledávanými cílovými zeměmi.

Znepokojivý vývoj

Vzestupné hodnoty a vyhlídky na stále rostoucí počty studentů, kteří budou v nadcházejících letech studovat jinde než ve své zemi, je však třeba vidět na pozadí některých nových zásadních a znepokojivých skutečností.

Austrálii, která byla po desetiletí vzorem úspěšné politiky při získávání zahraničních studentů, hrozí, že v Číně a v Indii v důsledku různých incidentů, negativní prezentace v tisku a omezujících vízových předpisů může o tuto pozici přijít.

Australská vláda na konci roku 2011 schválila doporučení předložená bývalým ministrem Michaelem Knightem, která na základě přezkoumání systému udělování víz studentům řeší poslední z výše uvedených problémů. Uznala tak riziko, které omezení mezinárodního vzdělávání – druhého největšího „vývozního artiklu“ Austrálie – může pro její ekonomiku představovat. Ovšem náprava již vzniklých škod může trvat i několik let.

V důsledku vyššího školného a tvrdších vízových předpisů může velkou část svého podílu na mezinárodním trhu vzdělávání (evropském i mimoevropském) ztratit i další z vyhledávaných cílových zemí, Velká Británie, a čelit tak odlivu vlastních studentů do zahraničí (například do Nizozemska).

Ve Francii, která představuje další z předních destinací, s rostoucím znepokojením sledují, jaký dopad budou mít na počty přijíždějících studentů zpřísněná pravidla pro udělování povolení k pobytu a práci mimoevropským studentům a absolventům. Tato opatření vstoupila v platnost přesně v době, kdy počet zahraničních studentů vykázal nárůst díky iniciativám, které v posledních letech vyvinula vláda společně s vysokými školami.

Ve Spojených státech probíhá intenzívní diskuse o plusech, mínusech a etických rozměrech praxe, kdy vysoké školy využívají agenty (zprostředkovatele), aby si udržely svůj podíl na rostoucí mezinárodní studentské mobilitě.

Kanadská federální vláda i vlády jednotlivých provincií se snaží více než kdy jindy zajistit Kanadě pozici cílové země nejen pro studenty, ale i kvalifikované imigranty. Hlavním soupeřem a zároveň vzorem pro Kanaďany byla Austrálie. Zvolený postup však vzbuzuje i určité obavy, zejména v souvislosti s vážnými problémy, se kterými se v současné době Austrálie potýká.

A nad světem se navíc vznášejí temná mračna hospodářské krize a sílícího politického napětí, která vytvářejí pocit nejistoty a vyvolávají otázky, jak to s vysokoškolským vzděláváním a pohybem studentů vlastně bude.

Otázky do budoucna

Budou vysoké školy muset vyvažovat rozpočtové škrty zvyšováním školného pro zahraniční (případně i domácí) studenty, tedy zvolit již nastoupenou cestu a případně ještě přitvrdit, jak ukazuje příklad Velké Británie?

Budou mít studenti a jejich rodiny ještě vůbec co investovat do studia v zahraničí v době, kdy roste nezaměstnanost i náklady na vzdělávání? Nebo začnou vlády uvažovat v dlouhodobém horizontu a budou skutečně investovat do vysokoškolského vzdělávání a znalostní ekonomiky?

Vzhledem k těmto rozporuplným signálům a nejisté době, ve které žijeme, se nabízí otázka, kterou Hans de Wit spolu s Uwe Brandenburgem položili na začátku roku 2011 v provokativní stati (The End of Internationalization) pro zpravodajský bulletin International Higher Education – totiž zda internacionalizace vysokého školství ve své současné podobě končí, nebo zda se bude těšit dalšímu rozmachu, jak naznačují loňské statistiky.

Podaří se rychle se rozvíjejícím ekonomikám v Asii, Latinské Americe, na Středním východě a v Africe další skok na cestě k tomu, aby se staly žádanými poskytovateli vysokoškolského vzdělávání? Za rok možná budeme vědět více.

Přestože není pravděpodobné, že by v tomto ohledu došlo k nějakým překotným změnám, trend je zcela jasný.

Pokud jde o Severní Ameriku, ta o svou přední pozici tak rychle nepřijde. Zato především Evropa a Japonsko mohou mít při obhajování své vůdčí role větší potíže než ostatní hráči. Evropské ekonomiky se potýkají s vážnějšími problémy, ve vysokém školství se spíše očekávají škrty než nové investice a tlaky proti přistěhovalcům, ať už kvalifikovaným či nekvalifikovaným, zde mají větší podporu než jinde.

Z tradičních nejvyhledávanějších cílových zemí by mohla ze současného vývoje nejvíc vytěžit Kanada. Její ekonomika nebyla podle všeho tolik zasažena krizí, je otevřená kvalifikovaným imigrantům a získávání špičkových odborníků. Kanadská federální vláda i vlády provincií jsou po letech nekoordinovaných snah a iniciativ zřejmě připraveny společně s univerzitami pracovat na tom, aby se pro zahraniční studenty stala jejich země vhodnou volbou.

Zároveň mají Kanaďané dost zdravého rozumu na to, aby se vyhnuli riziku, že půjdou příliš rychle a zajdou příliš daleko. A možná právě toto kritické zvažování hodnot a etických principů ve spojení s podnikatelským duchem bude pro vývoj v nadcházejících letech určující.

Profesor Hans de Wit působí na amsterodamské polytechnice (Hogeschool van Amsterdam, University of Applied Sciences), je také ředitelem CHEI (Centre for Higher Education Internationalisation) na Katolické univerzitě San Cuore v Miláně, hostujícím profesorem v CAPRI (Centre for Academic Practice and Research in Internationalisation) Metropolitní univerzity v Leedsu a spolurediguje časopis Journal of Studies in International Education.

Reklamy

Napsat komentář

Filed under Celý svět, Internacionalizace, Studenti, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s