Eurostudent o kvalitě studia a očekávaném uplatnění na trhu práce

Posledními tématy, která jsme připravili z nedávno publikované závěrečné zprávy evropského výzkumu Eurostudent (EUROSTUDENT V 2012–2015. Social and Economic Conditions of Student Life in Europe. Synopsis of Indicators) jsou zaprvé studentská hodnocení kvality studia a zadruhé další studijní plány studentů a představy o jejich uplatnění na trhu práce. Tímto pátým článkem současně uzavíráme řadu příspěvků o jednotlivých tématech pátého kola evropského výzkumu studentů Eurostudent, který v členských zemích zemí EHEA proběhl v letech 2012–2015 (viz uvedené prameny na konci článku).

Redakce Vysoké školství ve světě

Jedenáctá kapitola závěrečné zprávy průzkumu Eurostudent V (Students’ assessment of their studies and future plans) nejprve uvádí, jak jsou studenti spokojeni se čtyřmi charakteristikami svého vysokoškolského studia: s kvalitou výuky, s organizací a časovým rozvrhem studia, s přístupem školy ke studentům a s úrovní materiálního vybavení školy. Kapitola ovšem obsahuje také názory studentů na to, jak hodnotí své šance na dobré uplatnění na národním i mezinárodním trhu práce, a to diferencovaně, například podle stupňů a oborů studia. Kapitolu uzavírá rozbor plánů studentů na pokračování ve studiu, opět diferencovaně podle toho, zda hodlají pokračovat ihned po ukončení stávajícího programu nebo až po delší pauze, zda doma či v zahraničí, a do jaké míry to závisí na vzdělanostní úrovni jejich výchozí rodiny.

Spokojenost studentů s poskytovaným vzděláváním se posuzovala na čtyřstupňové škále, dva nejvyšší stupně (velmi spokojen, respektive spokojen) byly agregovány. Celková úroveň spokojenosti (tedy nevážený průměr všech zemí) je nejvyšší u dvou charakteristik, u kvality výuky (65 % spokojených studentů) a u úrovně materiálního vybavení (64 %), nižší je spokojenost studentů s přístupem školy ke studentům (59 %) a nejnižší s organizací a časovým rozvrhem studia (jen 55 %). Rozdíly ve výsledcích hodnocení těchto čtyř charakteristik studia mezi jednotlivými zeměmi jsou ilustrovány na následujícím grafu Spokojenost studentů s jejich studijními programy (a–d).

Spokojenost českých studentů je poměrně velmi vysoká, ve dvou charakteristikách, v kvalitě výuky (a) s podílem 78 % spokojených studentů a v úrovni vybavení (d) s podílem 80 %, je dokonce druhá nejvyšší, v přístupu školy ke studentům (c) s podílem 73 % spokojených je druhá až třetí nejvyšší a i s organizací a časovým rozvrhem studia (b) s podílem 65 % je pátá až šestá nejvyšší. Podobně hodnocení irských studentů je vždy jedno z nejlepších. Na opačném konci patří například spokojenost rakouských studentů mezi vůbec nejhorší, ve dvou charakteristikách, v kvalitě výuky (a) s podílem 44 % a v úrovni vybavení (d) s podílem 43 %, je druhá nejnižší a v organizaci a časovém rozvrhu studia (b) s podílem 47 % je pátá nejnižší. Špatně dopadá například také hodnocení vysokoškolských studentů v Rumunsku. Samotní autoři závěrečné zprávy ovšem připouštějí, že uvedené výsledky nemusí vypovídat vůbec nic o rozdílech v kvalitě, ale spíše o rozdílném kontextu, o různých postojích a očekáváních studentů.

Výzkum Eurostudent v této souvislosti rovněž zjišťoval, jaký je rozdíl ve spokojenosti studentů univerzit a studentů neuniverzitních vysokých škol. Ve většině zemí jsou spokojenější studenti neuniverzitních institucí s charakteristikami organizace studia, s přístupem školy ke studentům a zejména s kvalitou výuky.

Studenti také na pětistupňové škále (oba nejvyšší stupně byly opět agregovány) posuzovali, jaké mají šance se po ukončení studia uplatnit, a to zvlášť na národním i na mezinárodním trhu práce (viz následující graf Hodnocení studentů, jaké mají šance na národním i mezinárodním trhu práce). Ve velké většině zemí (na grafu jsou umístěny pod úhlopříčkou) studenti hodnotili své šance na národním trhu práce lépe než na mezinárodním, a také méně často volili další možnost odpovědi: „neumím posoudit“. Přesto existuje skupina zemí, kde studenti hodnotí lépe své šance na mezinárodním trhu práce. Nepřekvapuje, že vedle Irska a Maďarska jde o nástupnické státy bývalé Jugoslávie. Navíc je třeba poznamenat, že irští studenti posuzují příznivě své vyhlídky nejen na mezinárodním, ale i na národním trhu práce.

Své šance na národním trhu práce hodnotí pozitivně 57 % českých studentů (a 5 % je neumělo posoudit), zatímco na mezinárodním trhu pouze 27 % (a neumělo je posoudit 22 %), což je kromě studentů vysokých škol v Rumunsku vůbec nejnižší hodnota. Zajímavé je srovnání vyhlídek českých studentů se studenty ze dvou zemí, jejichž hodnocení šancí na mezinárodním trhu práce je obdobné (jen o něco málo lepší než u nás), ale na národním trhu práce velmi rozdílné, totiž se Slovenskem (s podíly 30 %, respektive 32 %) a s Norskem (31 %, respektive 73 %).

Určité rozdíly ve vnímání šancí se projevují mezi studenty obou cyklů studia i typů vysokých škol. Liší se samozřejmě také podle zemí. Pro české studenty platí, že své šance na národním trhu práce hodnotí lépe v průběhu magisterského než na bakalářského studia (61 % proti 55 %). Rovněž své šance na mezinárodním trhu práce pak hodnotí poněkud lépe v průběhu magisterského než bakalářského studia (28 % proti 27 %).

Velice zajímavé jsou ovšem rozdíly mezi studenty různých oborů studia. Výzkum Eurostudent totiž zjišťoval rozdíly ve vyhlídkách studentů na národním trhu práce nejen v průměru, ale i diferencovaně podle oboru studia. Celkově nejvyšších průměrných hodnot dosahuje Norsko se 71 %, pak následuje 10 zemí s průměrnými podíly mezi 64 % až po 55 % (ČR), zbývajících 14 zemí má podíly nižší než 48 % a z nich vůbec nejnižší Rumunsko s 19 %.

Šance studentů jednotlivých oborů jsou proti průměru značně diferencované. Ve všech zemích (až na Černou Horu) jsou šance studentů humanitních a uměleckých oborů výrazně horší, v ČR o více než 20 procentních bodů, v Norsku, na Maltě, ve Švédsku a v Nizozemsku dokonce o více než 25 procentních bodů. Naopak ve velké většině zemí mají vyšší šance studenti inženýrských oborů, strojírenství a stavebnictví (v ČR o více než 10 procentních bodů, v Nizozemsku, Maďarsku, Slovinsku a v Černé Hoře o více než 15 procentních bodů), obdobně i přírodovědných oborů (v Litvě a Slovensku o více než 15 procentních bodů, v ČR méně než o 10 procentních bodů) a zdravotnických oborů (ve Francii a Finsku o více než 20 procentních bodů, v ČR naopak nepatrně pod průměrem). Situace v učitelských oborech je mezi zeměmi více polarizovaná, největší podíly přesahují průměr o více než 15 procentních bodů, nejmenší pak jsou nižší než průměr o více než 10 procentních bodů.

Rozdíly v šancích studentů na mezinárodním trhu práce podle oborů jsou obdobné, ale ještě o něco výraznější. Podíly českých studentů, kteří považují své šance za (velmi) dobré, jsou nejvyšší u zdravotnických oborů (37 %), pak u inženýrských a přírodovědných oborů (obojí 35 %), podstatně méně u humanitních a uměleckých oborů (20 %) a nejméně u učitelských oborů (14 %). Celkový český průměr je 27 %, tedy téměř poloviční ve srovnání s šancemi českých studentů na národním trhu práce.

Výzkum Eurostudent zjišťoval rovněž plány studentů na případné další pokračování ve studiu, opět diferencovaně podle více hledisek. Prvním z nich bylo, zda student hodlá ve studiu pokračovat bezprostředně, tedy do jednoho roku po ukončení programu, který právě studuje, nebo až později. Výsledky jsou uvedeny v následujícím grafu Plány studentů na pokračování ve studiu. ČR s 64 % patří mezi 7 zemí, kde chce ve studiu pokračovat více než 60 % studentů, na druhém konci spektra je 8 zemí, kde tento podíl činí méně než 50 %. Rozdíly mezi zeměmi jsou ještě výraznější, uplatní-li se uvedené hledisko diferenciace. Více než 80 % studentů chce bezprostředně pokračovat ve studiu asi ve třetině zemí (mezi ně patří i ČR, kde je 6% podíl těch, kteří chtějí studium odložit druhý nejnižší), odložit jej hodlá více než třetina studentů zhruba ve třetině zemí, které rovněž mají relativně starší studentskou populaci (dvě země s vůbec nejnižšími podíly studentů, kteří chtějí pokračovat, jsou Finsko s 38 % a Švédsko s 35 %).

Celý obraz se podstatně promění, uplatní-li se i další hledisko diferenciace podle vzdělanostní úrovně výchozí rodiny studenta. Podíl studentů, kteří chtějí pokračovat ve studiu – a především těch, kteří chtějí pokračovat bezprostředně – je asi v polovině zemí vyšší o více než 5 až 10 procentních bodů u studentů, jejichž alespoň jeden rodič má nejméně bakalářský diplom, než u studentů „první generace“. Pouze u studentů, kteří sice chtějí pokračovat ve studiu, ale s odkladem, jsou rozdíly mezi oběma skupinami velmi malé a navíc někdy i opačné. (Odpovídající rozdíly u českých studentů jsou plus necelých 5, respektive 10 procentních bodů u těch, kteří chtějí pokračovat, respektive pokračovat bezprostředně, ale minus 5 procentních bodů u těch, kteří chtějí pokračovat s odkladem.)

Genderové rozdíly nejsou zdaleka tak výrazné, studentky mají ve většině zemí vyšší podíl těch, které chtějí pokračovat (především s odkladem), a nižší podíl těch, které nechtějí (v ČR je tomu však naopak). Rozdíly v počtu těch, kteří ještě nevědí, jsou nepatrné a celkem vyrovnané.

Posledním hlediskem, které se v průzkumu uplatnilo, bylo, zda chtějí bakaláři studovat magisterský program doma či v zahraničí. V 6 zemích podíl těch, kteří chtějí studovat v zahraničí nebo o tom uvažují, ale ještě nejsou rozhodnuti, přesahuje 50 %, většinou se však pohybuje kolem 30 %, v 5 zemích činí 20 % nebo je ještě menší; mezi ně patří i ČR s vůbec nejnižším podílem 13 % (mezi nimi jsou navíc jen 4 % již rozhodnutých a 9 % jen o tom uvažujících).

Jak poznamenává zpráva, je nutno tato zjištění interpretovat s opatrností, mohou znamenat nedostatek odpovídajících domácích institucí (což je jistě případ řady malých a „nových“ zemí) stejně jako snahu získat zahraničním pobytem další kompetence, a mohou také vést k větší mobilitě na mezinárodním trhu práce a nakonec i zvýšit brain drain. Ovšem extrémní pozice českých studentů je nepochybně zarážející.

Také v tomto případě se projevuje vliv vyšší vzdělanostní úrovně rodiny, rozdíl mezi oběma skupinami se asi v polovině zemí pohybuje kolem plus 5 procentních bodů nebo činí ještě více. Genderové rozdíly jsou opět méně výrazné. Ve většině zemí je podíl studentů, kteří chtějí pokračovat ve studiu doma, poněkud vyšší než podíl studentek, a ve více zemích je podíl studentek, které chtějí pokračovat ve studiu v zahraničí, vyšší než podíl studentů.

Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic

.

 

Kristina Hauschildt (ed.): EUROSTUDENT V 2012–2015. Social and Economic Conditions of Student Life in Europe. Synopsis of Indicators. Bertelsmann Verlag 2015

Mezinárodní výzkum studentů vysokých škol Eurostudent. Vysoké školství ve světě, 8. duben 2015

Kolik času studenti věnují studiu a kolik placené práci: co zjistil Eurostudent? Vysoké školství ve světě, 15. duben 2015

Eurostudent V. Kolik mají studenti peněz a za co je utrácejí. Vysoké školství ve světě, 23. duben 2015

Eurostudent o mobilitě studentů a internacionalizaci studia. Vysoké školství ve světě, 30. duben 2015

Reklamy

Napsat komentář

Filed under EU (organizace, Kvalita, Studenti, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s