Eurostudent V. Kolik mají studenti peněz a za co je utrácejí

Výstupy posledního mezinárodního výzkumu Eurostudent jsme zpracovali již ve dvou článcích (Mezinárodní výzkum studentů vysokých škol Eurostudent a Kolik času studenti věnují studiu a kolik placené práci: co zjistil Eurostudent?). Nyní se věnujeme dalším důležitým tématům, týkajících se toho, jak evropští studenti své vysokoškolské studium financují, jaké mají výdaje a z jakých zdrojů je hradí a jaké jsou v tom rozdíly nejen mezi studenty z různých zemí, ale i mezi jednotlivými skupinami studentů. Dnešní příspěvek vychází ze sedmé a osmé kapitoly právě publikované závěrečné zprávy Eurostudent V 2012–2015. Social and Economic Conditions of Student Life in Europe.

Redakce Vysoké školství ve světě

Příjmy studentů a jejich zdroje

Sedmá kapitola závěrečné zprávy z posledního pátého kola výzkumu Eurostudent (Students´ resources) shrnuje všechny údaje o tom, jaké finanční zdroje mají evropští studenti k dispozici a jak se skládají na jejich celkovém příjmu. Autoři v této kapitole odpovídají na následující otázky:

  • Jaký je průměrný příjem studentů vysokých škol?
  • Jak rozdílné jsou příjmy ve studentské populaci v každé zemi?
  • Z jak různých zdrojů pocházejí příjmy studentů?
  • Jaké jsou rozdíly mezi různými skupinami studentů ve využívání určitých zdrojů příjmů?

Prvním důležitým, i když trochu banálním zjištěním je, že se celkový průměrný měsíční příjem studentů v jednotlivých zemích značně liší. Je ovlivněn řadou faktorů, zejména tím, do jaké míry jsou studenti při studiu zaměstnáni, jak je vysoká a jak je dosažitelná veřejná podpora při studiu, jaká je v dané zemi celková ekonomická úroveň (měřená jako HDP na obyvatele v přepočítaných jednotkách, tzv. ppp) a jaká je úroveň cen (obvykle souvisí s výši jejího HDP na hlavu). Protože náklady na bydlení hrají značnou roli, analýzy ve zprávě většinou rozlišují studenty podle toho, zda bydlí s rodiči či nikoli.

Průměrný měsíční příjem studentů, kteří nebydlí s rodiči, činí 885 € (v ČR je to 496 €) s rozpětím od více než 2 tisíc € (v Norsku, Švédsku a Švýcarsku) až po méně než 400 € (v Arménii, Gruzii a Srbsku). Studenti, kteří bydlí s rodiči, mají téměř ve všech zemích (s výjimkou Lotyšska, Černé Hory a Slovenska) příjem nižší, v průměru jen 646 € (v ČR 285 €, druhý nejnižší), rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou přitom obdobné (od cca 1 500 € ve Švédsku, Švýcarsku a Norsku až po méně než 300 € v ČR a v Arménii). Výše příjmu dále závisí na typu (cyklu) studia. Obvykle je vyšší pro magisterské studium (průměrně 719 € pro studenty, kteří bydlí s rodiči, a 976 € pro ty, kteří s nimi nebydlí) než pro bakalářské (průměrně 637 €, respektive 833 €). V několika málo zemích (v Arménii, ČR a ve Švédsku) je tomu naopak.

Značné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou i v distribuci příjmů. Může být víceméně homogenní, nebo vykazovat značné rozdíly. V každé zemi se proto zjišťuje jak medián (tedy nikoli aritmetický průměr, ale prostřední hodnota z řady všech zjištěných výsledků od minima po maximum), tak i 2. decil (tedy hodnota, kterou nepřekračuje 20 % nejnižších příjmů) a 8. decil (tj. hodnota, kterou nepřekračuje 80 % nejnižších příjmů), a jejich odchylka od mediánu. Dále uváděné údaje platí pro příjmy studentů, kteří nebydlí se svými rodiči. Na jedné straně spektra jsou země s vysokými rozdíly: Malta, Rusko, Arménie a ČR (s druhými nejvyššími rozdíly: 8. decil je o 102 % vyšší než medián 342 €, 2. decil je nižší o 44 %). Na druhé straně spektra je především Dánsko (kde odchylky jsou +25 % respektive -22 % při mediánu 1 082 €) a Německo (+32 %, respektive -22 % při mediánu 830 €), následované Rakouskem (+53 % resp. -26 % při mediánu 907 €), Švýcarskem (+55 %, respektive -27 % při mediánu 1 829 €) a Slovinskem (+56 %, respektive -33 % při mediánu 570 €).

Doplňujícím souhrnným ukazatelem o distribuci studentských příjmů je tzv. Giniho koeficient nerovnosti (rozpětí od 0, absolutní rovnosti, až k 1, absolutní nerovnosti). Maximální hodnoty nabývá Gini koeficient v Rusku, kde činí 0,45. Česká republika je čtvrtá s 0,39; nejnižší hodnoty mají Rakousko 0,27, Dánsko s Nizozemskem 0,26 a Německo 0,19. Také distribuce příjmů je ovlivněna řadou faktorů, jako jsou sociálně ekonomická úroveň výchozí rodiny, počet závislých členů (především dětí), typ studia ve vztahu k zaměstnání a nastavení veřejných podpůrných systémů. Vysoká nerovnost v příjmech znamená, že studenti mají přístup k různým a především různě vysokým zdrojům příjmů, což přirozeně vede k vytváření různých podmínek pro studium a ovlivňuje jeho délku i úspěšnost ukončování.

Studenti obvykle využívají více zdrojů příjmů. Výzkum Eurostudent definuje čtyři hlavní zdroje: podporu rodiny, respektive partnera (family/partner), podporu z veřejných zdrojů (public sources), vlastní výdělek (self-earned income) a jiné zdroje (other). Je nutné poznamenat, že celkový objem podpory z veřejných zdrojů může být v některých zemích – jako je například Německo nebo Rakousko – podhodnocený: některé formy podpory, jako například příspěvky na ubytování (housing benefits), se totiž uvádějí v kategorii „jiné zdroje“; podpora, která jde přes rodiče/partnera, jako například příspěvky na děti (child benefits), se zase uvádějí v kategorii „podpora rodiny/partnera“.

Zastoupení různých zdrojů se docela výrazně liší podle toho, zda student bydlí s rodiči či nikoli; následující text se vztahuje pouze ke druhé možnosti. V průměru všech zemí činí podíl podpory ze strany výchozí rodiny či partnera 47 %, vlastní výdělek studenta 35 % a podpora z veřejných zdrojů 11 %, zbývajících 7 % příjmu pochází z jiných zdrojů. (Pro srovnání: pokud studenti bydlí s rodiči, je v evropském průměru podpora rodiny/partnera o něco vyšší – 50 %, o něco nižší je naopak vlastní výdělek – 33 % a také jiná podpora – 6 %, podpora z veřejných zdrojů zůstává zhruba stejná.)

Následující graf Složení příjmu studentů, kteří nebydlí se svými rodiči, ukazuje, jak se situace liší v 26 zemích zapojených do výzkumu Eurostudent V (pro 3 země – Rumunsko, Rusko a Ukrajinu – chybí údaje). Země jsou řazeny podle výše podílu příjmů od rodiny/partnera. Z grafu lze také odvodit i další závěry. Podpora rodiny/partnera je hlavním zdrojem v polovině zkoumaných zemí. Ty zahrnují nejen většinu postsocialistických zemí, ale také Německo, Francii, Itálii a Irsko. Vlastní výdělek má největší podíl v 10 zemích (především severských a některých středoevropských), v polovině z nich přesahuje 50 % (v ČR je s 58 % druhý nejvyšší). Jen v jedné zemi, Dánsku, má největší podíl podpora z veřejných zdrojů, a to dokonce 62 %. V zemích, kde je celkový příjem nominálně nejvyšší (tedy v Norsku, Švýcarsku, Švédsku a Finsku), je jeho hlavním zdrojem vlastní výdělek, naopak v zemích s relativně nízkým příjmem dominuje podpora rodiny/partnera, jejíž podíl je větší než 50 %.

Agregovaná data, která udávají převládající zdroj příjmů v jednotlivých zemích, ovšem zastírají skutečnost, že v každé z nich existují vyhraněné skupiny studentů, které se vzájemně liší podle toho, na kterém zdroji příjmu závisejí (student je závislý na některém zdroji, pokud jeho podíl přesahuje 50 % celkového příjmu). Studenti závisející na vlastním výdělku mají nejvyšší celkový měsíční příjem, průměrně 1 197 €. Pokud závisejí na podpoře rodiny/partnera, mají průměrný příjem 959 €, a pokud závisejí na podpoře z veřejných zdrojů, jen 607 €. I když se to na první pohled zdá, nemusí toto srovnání nutně znamenat, že situace studentů závisejících na podpoře z veřejných zdrojů je nejhorší. Do hry totiž vstupují i jiné faktory. Studenti závislí na vlastním výdělku mají například vysoký průměrný věk (27 let) a mohou také mít mnohem vyšší výdaje (například na rodinu a děti) než ti, kteří závisejí na podpoře z veřejných zdrojů (průměrný věk jen 22 let) a kteří na druhé straně mají nejvyšší podíl na nejlacinějším způsobu ubytování ve studentských kolejích.

Nebezpečná však může být jiná skutečnost. V některých zemích závisejí studenti na jediném zdroji z více než 90 %. Pokud tedy ten selže, nemusí se rychle najít náhrada. Důležitým úkolem vzdělávací politiky je proto sledovat dosažitelnost a dostatečnost zdrojů pro studenty, zejména, avšak nejenom pro ty, kteří závisejí na podpoře z veřejných zdrojů.

Výzkum Eurostudent sledoval i další souvislosti, především jak důležité jsou jednotlivé zdroje příjmu pro různé skupiny studentů. Podíl vlastního výdělku na celkovém příjmu je tak vyšší u studentů „první generace“ (s rodiči bez vysokoškolského vzdělání) než u studentů, jejichž alespoň jeden rodič má přinejmenším bakalářské vzdělání – průměrně 37 % proti 32 %. Je tomu tak ve 20 zemích z 26 a maximální rozdíly dosahují až 17 procentních bodů v Itálii a 16 v Nizozemsku a Slovinsku (v ČR je rozdíl asi 6 procentních bodů). Tito studenti si tak zřejmě musí doplňovat chybějící příjmy, protože podíl podpory rodiny/partnera je nižší, 44 % proti 51 %, a podpora z veřejných zdrojů jen nepatrně vyšší – 12 % proti 11 %. Svědčí pro to i jejich vyšší motivace při studiu pracovat, aby dokázali pokrýt své životní náklady – 67 % proti 57 %.

Význam podpory rodiny/partnera je určován dvěma hodnotami: podílem příjemců této podpory (v průměru 71 %) a podílem této podpory na celkovém příjmu studenta (v průměru 60 %). Pozice jednotlivých zemí ve výsledném grafu se čtyřmi kvadranty potvrzuje předchozí závěry. V kvadrantu, kde jsou obě hodnoty nadprůměrné, se nacházejí (až na Francii a Itálii) země s relativně nízkým HDP, kde podpora studentů je věcí rodiny, a studenti jsou tedy na rodině závislí. Naopak v kvadrantu, kde jsou obě hodnoty podprůměrné, se překvapivě nacházejí všechny severské země a Nizozemsko, tedy země s jasně nadprůměrným HDP, v nichž by rodina mohla přispívat mnohem více. Jejich systémy podpory studentů však vycházejí z představy, že studenti by měli být na rodině finančně relativně nezávislí.

Význam podpory studentů z veřejných zdrojů byl podobně jako v předchozím případě analyzován z hlediska podílu příjemců této podpory (v celoevropském průměru 34 %) a podílem této podpory na celkovém příjmu studenta (v průměru 29 %). Uvedený evropský průměrný podíl 34 % příjemců je ovšem jen průměrem, který zastírá rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Země se v těchto ukazatelích rozdělují do dvou hlavních shluků a konkrétní pozice jednotlivých zemí svědčí stejně jako v předchozím případě o tom, že v různých zemích mají dosti odlišné představy o (ne)závislosti studentů a o financování jejich studia. V případě veřejné podpory je pozice ČR extrémní v obou ukazatelích, veřejnou podporu dostává pouze 9 % studentů a její podíl představuje pouhých 7 % z jejich celkových příjmů (viz graf).

Podíly studentů s vysokou intenzitou studia (tedy více než 40 hodin týdně) a studentů mladších 25 let se pohybují v rozmezí 39 % až 43 %, zatímco podíly studentů s nízkou intenzitou studia (pod 20 hodin týdně) a studentů starších 30 let v rozmezí jen 23 % až 28 %. Uvedená situace může být do jisté míry důsledkem kritérií omezujících získání stipendia či grantu, jako jsou věková a příjmová hranice, a je otázkou, zda existující pravidla odpovídají dnešní skutečné situaci studentů.

Výdaje a kdo je hradí

Osmá kapitola závěrečné zprávy (Students´ expenses) zkoumá strukturu a velikost všech výdajů studentů, rozdělených do dvou hlavních kategorií: životních nákladů (living costs) a nákladů přímo spojených se studiem (study-related costs), jakož i faktory, jež je ovlivňují. Kromě toho, že výdaje jsou členěny do podrobnější struktury, jsou také rozděleny podle toho, kdo je hradí; mnohdy to totiž není samotný student, ale jeho rodiče či partner.

Uvnitř obou kategorií, v životních i ve studijních nákladech, jsou některé výdaje zvlášť důležité: výdaje na ubytování (accommodation) a stravování (food), výdaje na dopravu (transportation), na případné školné (fee) a další výdaje přímo spjaté se studiem (learning materialsother regular study-related cost). Mají velký podíl na celkových výdajích, ale mohou se na ně zaměřit cílená opatření, jako je budování studentských kolejí, přiznání nároku na studentské jízdné a částečné nebo úplné osvobození od školného.

Studenti, kteří nebydlí s rodiči, své životní náklady hradí jen částečně přímo (transfers in cash, tedy z vlastních prostředků), a to 55 % celkových měsíčních výdajů, dalších 32 % hradí rodiče či partneři (transfers in kind, tedy z prostředků, které jinak student k dispozici nemá). Mezi jednotlivými zeměmi jsou ovšem v tomto rozdělení značné rozdíly; v některých zemích (především severských a Rakousku) transfers in cash přesahují 75 %, v jiných (především v zemích s nízkým HDP) představuje naopak transfers in kind více než polovinu. Náklady na studium hradí studenti a rodiče či partneři zhruba napolovic, což činí dalších 6 %, respektive 7 % z celkových měsíčních výdajů (v některých zemích – v Dánsku, Chorvatsku, Nizozemsku, Slovinsku a ČR – je podíl těchto studentů opět výrazně vyšší a přesahuje 10 %). Údaje o životních nákladech studentů, kteří bydlí s rodiči, vykazují pochopitelně jiné podíly transferů in cashin kind (totiž 37 %, respektive 46 %) a rovněž podíly na nákladech na studium jsou o něco vyšší (8 %, respektive 10 %).

Pro studenty, kteří nebydlí se svými rodiči, činí klíčové výdaje na ubytování, školné a dopravu asi třetinu, respektive 9 % a 7 % celkových měsíčních výdajů. Nejvyšší podíl mají výdaje na ubytování ve Francii, Finsku a Švédsku, kde přesahují 40 %, nejnižší v ČR, Arménii, Maltě a Rumunsku, jen 23 % a méně. Školné a jiné studijní poplatky se pohybují v Irsku, Nizozemsku, Lotyšsku a Arménii v rozpětí od 12 % až do 24 %, naproti tomu ve Švédsku, Polsku, Dánsku, ČR, Rakousku, Slovinsku, Estonsku, Slovensku a Maltě nepřesahují ani 5 %. Rozdíly existují i ve výdajích na dopravu: například v Maďarsku činí 10 %, v Nizozemsku, Dánsku a Arménii jen 3 – 4 %. Přestože výdaje na dopravu jsou celkově z uvedených výdajů nejnižší, v 10 zemích (ve skandinávských zemích, Polsku, Rakousku, Slovinsku, Estonsku, Slovensku, ČR a Maltě) jsou vyšší než školné a jiné studijní poplatky.

Pro studenty, kteří nebydlí s rodiči, jsou výdaje na ubytování nejvyšší položkou jejich rozpočtu ve více než 80 % zemí (v průměru všech zemí činí 294 €). Nejvyšší měsíční výdaje na ubytování mají studenti, kteří bydlí s partnerem, případně i s dětmi (320 €), nejnižší ti, kteří bydlí ve studentských kolejích (212 €). Co se týká studentů, kteří závisejí na jednom zdroji příjmu, nejvyšší měsíční výdaje na ubytování mají ti, kteří závisejí na podpoře rodiny (292 €), o něco menší ti, kteří závisejí na svém výdělku (287 €), a jasně nejnižší ti, kteří závisejí na podpoře z veřejných zdrojů (215 €). Nejvyšší výdaje na ubytování jsou v těch zemích, jejichž cenová hladina i úroveň HDP jsou vyšší než průměr EU (jedinou výjimkou je Polsko, kde jsou naopak oba údaje nižší). Z uvedených údajů a ze skutečnosti, že možnosti ubytování především ve velkoměstech jsou stále horší, autoři zprávy dovozují, že existence studentských kolejí bude stále důležitější, protože je nejefektivnějším způsobem, jak zajistit studentům možnost bydlet.

Z 21 zemí, pro něž jsou dostupné údaje, v 7 (ve Švýcarsku, Bosně a Hercegovině, Itálii, Chorvatsku, Slovensku, Arménii a Irsku) platí školné většina bakalářských studentů (dokonce více než 90 % v prvních třech zemích), v ostatních zemích je platí jen menšina. V 9 z 18 zemí platí studenti neuniverzitních vysokých škol vyšší školné než studenti univerzit, v 5 zemích je dokonce nejméně dvojnásobné (v Chorvatsku, Maďarsku, Polsku, Rakousku a Slovinsku). V 16 zemích z 21 sledovaných nedostává žádnou veřejnou podporu většina studentů, kteří platí školné a jiné studijní poplatky (asi v polovině z nich včetně ČR je jich více než 80 %).

Podívejme se na závěr této části na srovnání struktury výdajů všech studentů vysokých škol v některých evropských zemích.

Jak svou ekonomickou situaci vidí studenti

Přestože výzkum Eurostudent V přinesl množství údajů o příjmech a výdajích studentské populace, je na základě agregovaných dat velice obtížné srovnávat situaci jednotlivých studentů. Pouze do jisté míry tento nedostatek nahrazuje subjektivní hodnocení samotných studentů jejich celkové finanční situace, zda jejich příjmy dostatečně kryjí výdaje a především zda nemají problémy, a také, jaké jsou rozdíly mezi studenty, kteří závisejí na různých zdrojích příjmu. Výsledky subjektivního hodnocení studentů uvádí závěrečná zpráva výzkumu na pětistupňové škále (viz následující graf).

V průměru všech evropských zemí zpráva uvádí, že velmi vážné problémy má 11 % studentů, vážné problémy 19 %, mírné 30 % studentů, velmi malé 22 % a žádné problémy nemá 18 % studentů. Velmi vážné a vážné potíže má 29 % studentů, kteří závisejí na podpoře rodiny, 33 % těch, kteří závisejí na vlastním výdělku a 38 % těch, kteří závisejí na podpoře z veřejných zdrojů. V deseti zemích má vážné či velmi vážné obtíže více než třetina studentů, v Irsku je to dokonce 60 % (pro srovnání: v ČR jen 14 %). Většina z těchto zemí má také jen nízké HDP na obyvatele a studenti mají jen podprůměrný měsíční příjem; je však překvapující, že do této skupiny patří také Norsko a Dánsko, tedy země s nejvyšším průměrným měsíčním příjmem na studenta a s rozsáhlým systémem podpory z veřejných zdrojů (jak v podílu na měsíčním příjmu, tak v podílu studentů, kteří ji pobírají).

Uvedené údaje ukazují na poměrně vysoký stupeň finančních problémů či přinejmenším nespokojenosti studentů, kteří pobírají podporu z veřejných zdrojů. Vedle nich existují ovšem ještě studenti, kteří pro nedostatek finančních prostředků předčasně opustili vysokou školu (a neúspěšně ukončili studium), anebo na ni ani nevstoupili, a kteří pochopitelně nejsou v průzkumu Eurostudent zachyceni. To vše vyvolává potřebu dalších šetření na úrovni jednotlivých zemí, zda jejich systém podpory z veřejných zdrojů je dostatečný.

Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic

.

 

Kristina Hauschildt (ed.): EUROSTUDENT V 2012–2015. Social and Economic Conditions of Student Life in Europe. Synopsis of Indicators. Bertelsmann Verlag 2015

Reklamy

Napsat komentář

Filed under EU (organizace, celek/členské země), Studenti, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s