Financování vysokých škol v Evropě se dynamicky vyvíjí

V říjnu 2014 uspořádala EUA (European University Association) na univerzitě v italském Bergamu své 2. fórum o financování EUA (EUA Funding Forum) s názvem Strategie efektivního financování vysokých škol (viz první informaci o průběhu fóra Jak dál ve financování vysokých škol v Evropě?). V lednu 2015 byla zveřejněna závěrečná zpráva fóra (Strategies for efficient funding of universities), jejíž podstatné části přinášíme. Autor zprávy, hlavní zpravodaj profesor Liviu Matei, v ní nejprve charakterizuje, jak se dnes ve srovnání s rokem 2012, kdy se v Salcburku konalo první fórum EUA (viz Jak se evropské vysoké školy udrží v novém ekonomickém klimatu?Financování vysokého školství v Evropě: závěry fóra EUA 2012), změnila situace (blíže viz Krize financování vysokého školství v Evropě pokračuje). V další části shrnuje výsledky i závěry fóra a v plném rozsahu uvádí jeho hlavní i dílčí doporučení.

Redakce Vysoké školství ve světě

První části zprávy se věnují vzniku fóra v roce 2012, kdy se EUA chopila „překvapivé iniciativy“: založila fórum proto, že v Boloňském procesu i v paralelním vytváření EHEA (European Higher Education Area) byly ošetřeny všechny klíčové aspekty rozvoje vysokého školství až na ten nejpalčivější, financování vysokých škol. EUA iniciovala i další aktivity, založila Public Funding Observatory a zahájila projekt DEFINE.

Zaměření fóra, které sdružuje jak příjemce finančních prostředků, vysoké školy, tak dárce, to je reprezentanty všech zdrojů financování (především, avšak nejen veřejných), padlo na úrodnou půdu a to se projevilo i na stoupající účasti – 2. fórum o financování EUA mělo již více než 250 účastníků z 35 zemí. Také téma tohoto fóra (Strategies for efficient funding of universities) je vysoce aktuální: tlak na efektivitu práce vysokých škol se zvyšuje, vyžaduje se value for money, mění se formy a mechanismy financování a konkurence v soutěži o veřejné zdroje se stále zvyšuje.

Prezentace i následné diskuse se zaměřily na několik problémových okruhů: analýzu současného stavu financování vysokých škol v Evropě, přehled nejnovějších trendů a modelů financování, jejich vzájemné působení a vliv na výslednou restrukturalizaci vysokého školství v některých zemích, začlenění na výkon zaměřeného financování do celkových pravidel financování vysokých škol (viz Financování vysokých škol v Evropě se mění), financování programů podporujících nejvyšší kvalitu (viz Financování na podporu excelence), zkušenosti se slučováním vysokoškolských institucí a konečně na to, jak financování z evropských zdrojů odráží různé cíle evropské vzdělávací politiky.

Jak dále uvádí Liviu Matei, lze program fóra shrnout do dvou velkých oblastí: za prvé, jaké je dnes financování vysokých škol v Evropě, a za druhé, jaké efektivní strategie financování existují a jak k nim dospět, zejména jak o nich uvažovat a jak je vůbec pojímat ještě dříve, než se začne mluvit o jejich realizaci.

Současná situace ve financování vysokých škol v Evropě

V roce 2012 bylo jedním z hlavních závěrů prvního fóra zjištění, že ekonomická krize měla na vysoké školy tak negativní dopad (převážně škrty v rozpočtu), že „co bylo, se již nikdy nevrátí“. Zvláště význačným rysem byla nejistota o budoucnosti a to, že chyběla cesta, jak dál. Také se diskutovalo o možnostech „využít krizi“ k prosazení pozitivní transformace vysokého školství především tím, že se uplatní nový přístup k efektivitě institucí.

Na konci roku 2014 dospělo 2. fórum o financování EUA k závěru, že hlavním faktorem, který ovlivňuje situaci, je pomalý ekonomický růst nebo přetrvávající recese (záleží na dané zemi či regionu). Přestože se vysoké školy i tvůrci vzdělávací politiky stále snaží najít nějaká řešení, nikdo dnes již neočekává, že se financování vrátí na starou úroveň. Velmi významným rysem dnešní situace je tedy to, že „dočasná“ politika úspor se stala trvalou.

Dalším novým závažným faktorem, který podstatně ovlivňuje práci vysokých škol včetně financování, je demografie. To již platí pro dnešní demografickou situaci v některých zemích, ale ještě větší obavy budí předvídané demografické trendy. O demografii se jednalo již na prvním fóru, ale dnes se důsledky jejího vývoje jeví mnohem závažnější, než se zdály v Salcburku. Zatímco tehdy se patrně právě „dosáhlo demografického vrcholu“ (neočekával se další větší růst počtu zapsaných), dnes již některé země (i když ne všechny) čelí velkým demografickým problémům strmého a neustálého poklesu počtu zapsaných.

Je však důležité připomenout, že hlavní charakteristiky financování jsou v Evropě v jednotlivých regionech, zemích i institucích velmi rozdílné, jak o tom svědčí například údaje poslední zprávy Public Funding Observatory (viz Krize financování vysokého školství v Evropě pokračuje) i projektu DEFINE a také údaje přednesené účastníky fóra. Můžeme tedy mluvit ne o jedné, ale o více liniích, podle kterých se rozděluje financování vysokých škol v Evropě, a jimž odpovídají různé trajektorie financování. Přestože tedy financování vysokých škol bylo v některých zemích značně redukováno, nestalo se tak všude a některé země zachovaly jeho úroveň nebo ji dokonce zvýšily. A současně v některých zemích demografie hraje velkou roli, v jiných ne. Podrobnou analytickou mapu těchto trendů i konkrétních situací poskytuje EUA Public Funding Observatory.

Efektivní strategie financování

Zatímco úrovně financování i konkrétní situace jednotlivých zemí jsou v Evropě značně rozdílné, z projektu DEFINE vyplývá, že rozmanitost existujících či využívaných nástrojů financování je omezena (určité nástroje se užívají častěji než jiné). Jinými slovy, rozmanitost nástrojů financování neodráží rozmanitost situací v Evropě. Ale přesný výběr nástroje – byť z omezené nabídky – ve spojení s úrovní financování bezesporu přispívá k větší diverzitě.

Je tedy zapotřebí uvažovat nové nástroje financování a rozšiřovat jejich nabídku, aby se uznala a lépe (tedy především diferencovaněji) řešila dnešní situace, která v Evropě vykazuje nejen velké rozdíly, ale dokonce i velké předěly? Na tuto otázku fórum nedalo konečnou odpověď, padl však návrh řídit se způsoby financování v EU, které v programech Horizon 2020, Erasmus+ či ve fondech soudržnosti řeší mnoho rozdílných situací. Rovněž je třeba uvážit nové zkušenosti a iniciativy v jiných částech světa. Diskuse se také zabývala rozsahem, v němž se při financování z různých zdrojů má brát ohled na širší rámec financování, aby se podpořily synergie a eliminovaly kontraproduktivní nedůslednosti (na národní i evropské úrovni).

Ale jaké jsou ty dobré nástroje a mechanismy a jaké strategie jsou efektivní? Na fóru byla uvedena řada nedávných pozitivních zkušeností z několika zemí, jak se vysoké školy přizpůsobují postupům a nástrojům financování a jak je využívají. Mezi ně patří například úloha vedení vysoké školy při slučování institucí a vytváření jejich aliancí nebo v programech excelence, což v obou případech vede ke koncentraci finančních prostředků. Trend k financování nejvyšší kvality vyplynul také z vystoupení účastníků těch zemí, kde existují modely funding for excellence.

Realizaci programů excelence se na fóru věnovala zvláštní pozornost. Diskusi podnítily závěry projektu DEFINE, stejně jako zvláštní zkušenosti některých zemí a vysokoškolských institucí, které přednesli účastníci fóra. Diskutovalo se o nutnosti zajistit, aby se iniciativy excelence realizovaly ve stabilním ekonomickém i právním prostředí, takže se financování excelence nestane náhražkou řádného veřejného financování, dále o nutnosti zveřejnit pravidla programu v předstihu a potom je neměnit, o nutnosti zajistit určitou flexibilitu, aby jednotlivé obory měly stejné podmínky, o nutnosti, aby se stanovily jasné cíle i nastavila odpovídající kritéria výběru a o nutnosti zajistit stálé monitorování, aby se umožnilo vyhodnocovat míru plnění cílů programu a průběžně posuzovat vzniklé náklady. Překvapivým výsledkem projektu DEFINE bylo totiž mimo jiné zjištění, že evaluace programů excelence je spíše výjimkou než pravidlem.

Účastníci většinou sdíleli názor, že výkonové financování již zůstane a že ho reformy financování budou stále více využívat. Zkušenosti s těmito postupy a nástroji, které byly zaváděny na vysoké školy zvenčí, jsou převážně pozitivní, ale je také třeba, aby vysoké školy vyvinuly své vlastní interní strategie, jak s těmito postupy a mechanismy financování efektivně pracovat uvnitř vysokoškolských institucí samotných.

Zvláštní pozornost byla na fóru věnována sdílení nákladů, účasti rodičů a studentů na hrazení části nákladů na vysokoškolské vzdělávání především (ale nikoli výlučně) placením školného. Sdílení nákladů znamená přesun břemene z přednostního nebo dokonce výlučného spoléhání se na veřejné finanční prostředky. V diskusi o efektivitě sdílení nákladů byla shoda v tom, že se musí pečlivě uvážit individuální poznatky dříve, než se začne generalizovat. Jiným široce sdíleným závěrem bylo, že opatření na sdílení nákladů nemají vést k tomu, že se úplně vyloučí účast státu (financování z veřejných zdrojů musí být zachováno, přinejmenším například ve formě půjček nebo grantů).

V systémech, kde se náklady ve větší míře sdílejí, je přirozeně předmětem zvláštního zájmu inkluze, tedy přístup různých sociálních skupin k vysokoškolskému vzdělávání. Srovnávací studie prezentovaná na fóru ukázala, že sdílení nákladů nemá všude stejné důsledky, protože je ovlivňováno dalšími faktory, které jsou také ve hře. Jiným závěrem ovšem je, že pořád máme příliš málo údajů, abychom dokázali objektivně hodnotit efektivitu sdílení nákladů. Důležité také je si v prvním kroku alespoň ujasnit, jaké údaje máme zjišťovat a jak je interpretovat. Například můžeme zkoumat, jak sdílení nákladů skutečně funguje (Jak se zvyšují příjmy vysokých škol? Jaký je vzájemný vztah mezi výší nákladů studentů a jejich sociálně ekonomickým zázemím? Jaký dopad má sdílení nákladů na kvalitu vzdělávání a studia?).

Zvláště významným závěrem, který se týká strategického uvažování vysokých škol, je, že jsme v poslední době v Evropě svědky významného posunu: vysoké školy si začaly uvědomovat svou roli ve financování. Dnes již většina vysokých škol jen prostě a pasivně nepřijímá financování ze strany státu, ale ani postupy, které přitom používá. Samotné vysoké školy se vědomě a aktivně angažují v definování a realizaci strategií a pravidel financování nejen vnitřních, tedy ve vlastní vysokoškolské instituci, ale i vnějších, ve vzájemném působení s ostatními partnery. Celkové prostředí financování vysokých škol se rychle vyvíjí a je stále složitější a komplexnější také proto, jak se zvyšuje počet bezprostředních partnerů nad rámec tradičního vztahu státu a vysoké školy.

Doporučení

Hlavní doporučení 2. fóra o financování EUA jsou rozdělena na doporučení pro vysoké školy a na doporučení pro tvůrce vysokoškolské vzdělávací politiky. Dále byla formulována řada dílčích konkrétních doporučení.

Doporučení pro vysoké školy:

  1. Vypracujte strategii instituce, jak podpořit efektivní financování ve vzájemném působení s postupy a mechanismy externího financování.
  2. Strategie instituce musí být účinná po technické i odborné stránce, ale musí také vycházet z širších úvah a promýšlení, jaká jsou poslání instituce a její hodnoty, charakteristické rysy, cíle a aspirace státu či regionu a širší společenské a ekonomické reality a procesy (jako jsou chudoba, nezaměstnanost, sociální stratifikace atd.).

Doporučení pro tvůrce vzdělávací politiky:

  1. Při návrhu reforem financování se musí vycházet z dlouhodobé perspektivy a výsledky je nutné úzkostlivě hodnotit ex post.
  2. Alokaci prostředků je třeba zjednodušovat, aby se vyloučily nezamýšlené a potenciálně škodlivé vedlejší účinky příliš komplikovaného mechanismu.

Dílčí konkrétní doporučení:

  • Vysoké školy se mají aktivně snažit o kontakt s politiky a tvůrci vzdělávací politiky. Je důležité vytvořit mezi nimi vztah vzájemné důvěry.
  • Vedoucí představitelé vysokých škol mají společně s politiky definovat opatření i mechanismy financování. Vysoké školy samotné mají navrhovat mechanismy a nástroje financování, namísto aby jen reagovaly na iniciativu politiků. Vedoucí představitelé vysokých škol mají do vzájemného dialogu přinášet informace o skutečných nákladech (tedy například včetně nepřímých nákladů), o vlastních opatřeních na zvýšení efektivity i další údaje a ukazatele.
  • Vysoké školy mají usilovat o komunikaci i s tvůrci jiných důležitých politik, například je podstatné zapojit do dialogu i ministerstvo financí (právě to by se mohlo stát tématem příštího, 3. fóra o financování EUA).
  • Je důležité vypracovat jasné a účinné strategie, jak si počínat v období ekonomické krize. Evropské zkušenosti ukazují, že je nutné hned na začátku zavést velmi tvrdá úsporná opatření nebo instituci restrukturalizovat a strategicky reprofilovat. Ačkoli v takové situaci může být snazší cestou omezovat jen krátkodobě méně významné výdaje (například kapitálové), po jisté době se obvykle projeví významné negativní důsledky takových kroků.
  • Vypracování a realizování efektivní finanční strategie instituce musí také řešit problémy její správy (řízení). Skutečně platí, že „dobrá správa znamená dobré financování“.
  • Efektivní finanční strategie se musí týkat rovněž řízení výdajů, nejenom zvyšování příjmů.
  • Pro financování jsou zapotřebí spolehlivá a využitelná data. Public Funding Observatory je příkladem, jak různí partneři včetně vysokých škol mohou sbírat a pak využívat sofistikovaná, spolehlivá a informačně bohatá data o veřejném financování.
  • Slučování institucí se nemá podporovat nebo realizovat, pokud jeho jediným cílem je zvýšit efektivitu a snížit náklady, ale má se primárně provádět z akademických důvodů.
  • Při přípravě reformy mají mít zástupci jednotlivých zdrojů financování celkový, holistický pohled a být si vědomi, jaké je vzájemné působení všech zdrojů a jaké mají potenciální důsledky pro ostatní partnery.
  • Veřejná správa i vysoké školy mají spolupracovat na systematickém a pravidelném vyhodnocování dopadu reforem financování na jednotlivé vysoké školy i na vysoké školství jako celek.
  • Opatření a nástroje financování musejí vždy respektovat princip autonomie vysokých škol.
  • Opatření a nástroje financování musejí využívat takové stimuly efektivity, které odpovídají specifickým rysům vysokého školství.
  • Procesy, které vedou k vypracování, realizaci a hodnocení mechanismů financování, by měly být co nejvíce transparentní a zahrnovat co nejvíce celé vysoké školství.

 

Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic

.

 

Liviu Matei: 2nd EUA Funding Forum. Strategies for efficient funding of universities. Forum report, Bergamo, 9-10 October 2014

Krize financování vysokého školství v Evropě pokračuje. Vysoké školství ve světě, 2. prosinec 2014

Jak dál ve financování vysokých škol v Evropě? Vysoké školství ve světě, 6. listopad 2014

Financování vysokého školství v Evropě: závěry fóra EUA 2012. Vysoké školství ve světě, 18. prosinec 2012

Jak se evropské vysoké školy udrží v novém ekonomickém klimatu? Vysoké školství ve světě, 4. červenec 2012

Advertisements

Napsat komentář

Filed under EU (organizace, celek/členské země), Financování, Politika & VŠ, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s