Potíže ruského vysokého školství

Ruská vláda chce dostat vysoké školství a výzkum na světovou úroveň, a proto zavedla podpůrné programy, které jsou inspirovány programy excelence v různých zemích světa. V roce 2013 zahájila Projekt 5-100, jehož cílem je, aby se do roku 2020 dostalo 5 ruských univerzit mezi nejlepších stovku vysokých škol na světě. Efektivním způsobem, jak modernizovat ruské vysoké školství, je otevřít je co nejvíce světu, především tak, že se podaří výrazně zvýšit počet zahraničních učitelů i studentů a rozšiřovat spolupráci se světovými univerzitami i účast na mezinárodních srovnávacích projektech.

Modernizace vysokého školství v Rusku však naráží na řadu problémů a potíží. Týkají se například přetrvávající „sovětské“ podoby vysokoškolského systému, zastaralých metod a forem studia, neatraktivní a neuspokojivé kariéry akademických pracovníků nebo pasivity až nezájmu studentů. Otázkou proto je, zda se vůbec podaří pokračovat v modernizaci ruského vysokého školství a jaké má vyhlídky v nové mezinárodní situaci.

Redakce Vysoké školství ve světě

Projekt 5-100

Podle celosvětového vysokoškolského žebříčku THE Times Higher Education World University Rankings 2014–15 je Lomonosova moskevská státní univerzita na 196. místě, nejstarší ruská univerzita v Petrohradě založená před 300 lety není ani v první čtyřstovce, do níž se dostala již jen Novosibirská státní univerzita, založená v roce 1959. Někteří odborníci pochybují, zda toto hodnocení odpovídá realitě, protože nebere ohled na výsledky výzkumu publikované pouze v ruštině v asi dvou tisících ruských odborných časopisech. Dalším argumentem je, že se velká část špičkového výzkumu odehrává ve výzkumných ústavech Ruské akademie věd, které zaměstnávají na 45 tisíc výzkumných pracovníků. Ale mnoho expertů pokládá toto nepříznivé hodnocení vysokých škol za oprávněné a považují je za důsledek chronického, desetiletí trvajícího podfinancování, nefunkčního systému podpory akademických talentů a spoléhání na minulé (sovětské) úspěchy v přírodních vědách. Jak to řekl prorektor jedné ruské univerzity, který si nepřál být jmenován: „Ruské univerzity jsou trochu jako zhroucené hvězdy – ještě svítí, ale zdroj světla už před mnoha lety vyhasl.“

Ve snaze řešit tyto problémy zahájil v roce 2013 Putin ambiciózní Projekt 5-100, jehož cílem je, aby se pět ruských univerzit do roku 2020 dostalo mezi sto nejlepších univerzit na světě (Ruské vysoké školy chtějí mezi světovou elitu). Jedním z hlavních cílů je zajistit, aby nejméně 10 % ruských pedagogických a výzkumných pracovníků a 15 % z celkového počtu 7 milionů studentů v Rusku bylo ze zahraničí. Prostředky projektu jdou nyní na 15 univerzit, vybraných v roce 2012 z 36 žadatelů, ale každým rokem se budou postupně koncentrovat až na konečných pět.

Celkový objem financí je však ve srovnání s obdobnými iniciativami v zahraničí poměrně skromný. V období 2013–16 činí asi 44 miliard rublů (tedy přes 16 miliard Kč neboli necelých 0,6 miliardy €), zatímco Německo na první etapu své Exzellenzinitiative věnovalo 1,9 miliardy € a Francie na zlepšení vysokého školství 7,7 miliardy €. Finanční možnosti Projektu 5-100 také ovlivňuje kolaps kurzu rublu, způsobený klesajícími cenami nafty a západními sankcemi. Dnešní ekonomické klima, kdy podle expertů čeká Rusko po pěti letech recese, patrně ochromí pokusy získat výzkumné pracovníky ze zahraničí. Jack Grove k tomu dodává, že „pozice, do které se Rusko dostalo svou náhlou invazí a anexí Krymu a podněcováním války na východní Ukrajině, asi také moc nepomůže vysokým školám, aby zlepšily své zahraniční vztahy“.

Alexander Povalenko, náměstek ministra školství a vědy, nicméně věří, že cíl, kterého chtějí v roce 2020 dosáhnout, není fantazií, přestože vytvoření univerzit světové úrovně trvá desetiletí. „Tempo je hodně vysoké, ale cíle lze dosáhnout. Rusko je tradičně silné v některých oborech, jako je fyzika, takže nezačínáme na nule – potenciál vést si opravdu dobře některé univerzity mají.“ Jeden z nejtěžších úkolů Projektu 5-100 patrně bude přesvědčit zahraniční výzkumné pracovníky, především ruské vědce a mladé akademiky, žijící v zahraničí, aby přijeli, respektive se vrátili do Ruska. Ale Povalenko věří, že špičkové talenty z Ruska i ze zahraničí získá. „Usilujeme o talenty, bez ohledu na jejich národnost, almu mater či dnešní působiště. Náš úkol je relativně jednoduchý – jenom je třeba silně je motivovat, platem, příjemným prostředím, unikátním vybavením a perspektivou fascinující kariéry.“

Výkonnost ruského vysokého školství mohou ovlivnit i další podstatné strukturální změny. Loni byly desítky institucí, které podle Povalenka měly „špatnou kvalitu a působily v celém systému jako jed“, uzavřeny nebo spojeny s jinými vysokými školami. Podaří se však modernizace ruských univerzit? Mohou si dřívější sovětské instituce skutečně osvojit nový americký model managementu vysokých škol, který je založen na potřebách studentů, konkurenčních formách financování výzkumu a odměňování podle výkonu?

V minulých měsících se objevila řada nových problémů způsobených pádem cen nafty a plynu, které tvoří polovinu všech ruských příjmů. Timothy O’Connor, rektor pro studijní záležitosti na moskevské Národní univerzitě přírodních věd a technologie, doufá, že financování Projektu 5-100 bude pokračovat, i když dojede k úsporám, a dodává, že „základní kulturní změny vyžadují dlouhý čas, jinak je celá snaha jen pomíjivá a krátkodobá.“ Investice do vysokého školství jsou životně důležité, jestliže se Rusko chce v budoucnu vyhnout podobné finanční krizi, jeho politici také prohlašují, že hlavním úkolem je „vybudovat inovativní ekonomiku založenou na znalostech.“ Mnozí odborníci však stále více pochybují, že se Rusku – na nějž doléhá finanční krize a ekonomické sankce – podaří najít zdroje a dostatek vůle oživit své velké akademické tradice.

Akademická kariéra

V postsovětských časech jsou průměrné platy na vysokých školách dlouhodobě nižší, než činí ruský HDP na hlavu (per capita income), a vysokoškolští učitelé si v průměru vydělávají méně než odborník (professional) s magisterským diplomem (blíže viz Odměňování vysokoškolských učitelů v zemích bývalého SSSR). To samozřejmě vede k hromadnému odlivu mozků. Odhaduje se, že jenom na začátku 90. let opustilo Rusko asi 80 tisíc vědeckých pracovníků, a počty mladých Rusů, kteří přicházejí na vysoké školy, nestačí nahradit stárnoucí pracovníky, z nichž mnozí již dosáhli důchodového věku. 26 % pracovníků vysokých škol v Rusku je starších 60 let (podle údajů Ruského federálního statistického úřadu Rosstat z roku 2012) ve srovnání s 9 % ve Spojeném království (údaje za rok 2012–13). Ale zvýšit platy na vysokých školách je jen částí toho, co se musí zlepšit. Jak říká Povalenko, je třeba vytvořit příjemné životní podmínky, výzkumní pracovníci musí být nejen dobře placeni, ale také pracovat v příjemném prostředí, mít dobrou zdravotní péči a slušné ubytování. Ale ani to nestačí: „Je třeba, aby jasně chápali, jakou pracovní dráhu mají před sebou, že budou pracovat na zajímavém výzkumu a mít dobré vybavení a že se stanou součástí velkých projektů a také jejich příspěvek bude oceňován.“

Mnoho expertů je však přesvědčeno, že hlavní překážkou zlepšení není jen nedostatek prostředků, ale sám ruský vysokoškolský systém, stále prodchnutý zastaralým sovětským myšlením. „Vynikající lidé, špatný systém“, tak to charakterizuje profesor Philip Altbach, ředitel CIHE (Center for International Higher Education při Boston College) a člen mezinárodního poradního sboru Projektu 5-100. „Navzdory všem ruským problémům jsou ovšem vysokoškolští učitelé dobře připraveni, a v cizině, mimo svou zemi, získávají skutečně dobré pozice a jsou velmi produktivní“, řekl na adresu těch, kteří odešli do zahraničí, „ale nízká produktivita a slabá publikační aktivita jsou na mnoha ruských univerzitách skutečně tristní.“

Nedostatek mobility je dalším vážným problémem. Akademičtí pracovníci často zůstávají po celou svou kariéru v jediné instituci, obvykle v té, kde studovali. „Dostanete diplom, dostanete místo a nikdy je neopustíte“, vysvětluje profesor Altbach, který nedostatek mobility, setrvávání na domovské fakultě (tzv. akademický incest, academic inbreeding), považuje za jednu z hlavních překážek rozvoje vysokého školství. „V rámci normální akademické kariéry je velmi obtížné měnit pracovní místo, a to výrazně omezuje šance na postup.“ Za sovětské éry tento problém do značné míry řešily umístěnky – absolventi museli povinně nastoupit na určenou vysokou školu. To dávalo institucím i v odlehlých částech Ruska možnost získat chytré mladé výzkumné pracovníky, kteří tam často zůstali a sami se stali vedoucími – částečně také proto, že své nadání nemohli uplatnit jinde než v SSSR.

Dnes je ovšem „obecně jen velice malá ekonomická či společenská motivace odejít z Moskvy nebo z Petrohradu a začít dráhu na regionální univerzitě a lidé si spíše najdou nějakou jinou práci, než aby z centra odešli“, uvádí Marija Judkevičová, prorektorka Vysoké školy ekonomické v Moskvě (VŠE), v nové komparativní studii o situaci mladých vysokoškolských učitelů v deseti zemích světa Young Faculty in the Twenty-First Century, jejímž editorem je společně s profesorem Altbachem a docentkou Rumbleyovou z CIHE. Malou mobilitu mezi vysokými školami ještě zhoršuje nedostatek dostupných a transparentních informací o možnostech jinde i skutečnost, že externí granty, stipendia a místa na letních školách závisejí na schválení nebo doporučení nadřízených, což profesorka Judkevičová považuje za praktiky diskriminující mladé pracovníky. V systému, který vysoce oceňuje loajálnost k profesorovi a odměňuje nabídkou místa nebo přednostním zacházením, se „otevřená“ soutěž o místa běžně považuje jen za divadlo a kandidáti zvenčí nemají šanci v soutěži s místními doktorandy a jejich konexemi. Také kultura kolegiálního posuzování (peer-review) je podle Judkevičové nedostatečná, „všechny expertizy a posudky jsou totiž všeobecně extrémně personalizované“ a rovněž pro publikování v místních odborných časopisech je nutné být zadobře s kolegy.

Zavedení otevřenějších a důvěryhodnějších mechanismů pro nábor a kariérní postup akademických pracovníků bude sice hrát klíčovou roli v každém pokusu oživit ruský vysokoškolský systém, ale nedostatečná výkonnost dnešních výzkumných pracovníků je možná ještě naléhavějším problémem, jestliže má Rusko splnit cíle Projektu 5-100. Podle studie mediální firmy Thomson-Reuters o výzkumu v zemích G 20 (The Research and Innovation Performance of the G 20) z dubna 2014 publikovalo 447 tisíc ruských výzkumných pracovníků jen 26,5 tisíc prací indexovaných v roce 2013 na Web of Science, zatímco 328 tisíc německých výzkumných pracovníků publikovalo asi 95 tisíc prací, tedy téměř čtyřikrát více, a 262 tisíc anglických výzkumných pracovníků 100 tisíc prací. Avšak i když se porovnává Rusko s jinými zeměmi BRIC, je Čína více než dvakrát a Jihoafrická republika více než čtyřikrát produktivnější.

Od začátku Projektu 5-100 a s ním spojených reforem z roku 2012 jsou zaváděny upravené pracovní smlouvy, které jsou vázané na výkon. Ke zvýšení platů až o 40 % mělo již dávno dojít, ale podmínky s tím spojené mnoho pracovníků nevítá. „Platí nás teď sice více, ale pracovat musíme dvakrát tolik“, říká jeden z nich, kterého cituje Ivan Pavljutkin, docent sociologie na moskevské Vysoké škole ekonomické, ve své studii, která obsahuje rozhovory s vedoucími pracovníky osmi ruských univerzit a byla publikována v loňském podzimním čísle nového bulletinu Higher Education in Russia and Beyond (HERB připravuje moskevská VŠE a od loňského roku vydává jako přílohu svého amerického čtvrtletníku International Higher Education významná CIHE při Boston College). Někteří pokládají výkonovou složku platu za tak nedostatečnou, že by učitelé mohli odmítnout s tím spojené zvýšení pracovního úsilí; jeden akademický pracovník k tomu řekl: „To si myslíte, že 2 tisíce rublů (přes 700 Kč) skutečně může někoho motivovat pro takové zvýšení objemu práce?“

Ale opatření v odměňování pro zvýšení motivace pracovníků, kteří mají mezinárodně uznávané výsledky, jsou podle profesorky Judkevičové nezbytná, protože jinak „lidé publikují v místních časopisech, které – v mnoha případech – nejsou ani kolegiálně recenzovány a často mají špatnou úroveň.“ Rovněž je třeba více grantů, aby se zvýšila účast na konferencích i na jiných univerzitách: „Někteří pracovníci vystupují jen na místních konferencích pořádaných jejich domácí univerzitou, kde je jen malý nebo vůbec žádný výběr příspěvků.“ Profesorka Judkevičová se problémům mobility a především jejího nedostatku, setrvávání až přežívání pouze na domovské fakultě věnuje systematicky a je také spolueditorem (opět s profesorem Altbachem a docentkou Rumbleyovou z CIHE) další nové komparativní studie Academic Inbreeding and Mobility in Higher Education, která srovnává situaci v osmi zemích celého světa, také v tomto případě včetně Ruska.

Studenti nejsou motorem změn

O tom, že impuls ke zlepšení dnešního stavu nevzejde od ruských studentů, je přesvědčen další ruský expert Igor Čirikov, který je vědeckým pracovníkem moskevské VŠE a současně řídí program Student Experience Mezinárodního konsorcia výzkumných univerzit SERU (Student Experience in the Research University) při CSHE (Center for Studies in Higher Education, University of California – Berkeley). Jak uvádí ve svém článku High satisfaction levels for low quality education, který uveřejnil v bulletinu HERB, jsou ruští studenti spokojeni s tím, co dostávají. A to i přes nízkou kvalitu, která je důsledkem překotné kvantitativní expanze a rychlé masifikace ruského vysokého školství.

Počínaje 90. lety došlo v Rusku k obrovskému růstu počtu studentů. Na vysoké školy vstupuje nyní více než 70 % věkové skupiny 17–22 let a v roce 2010 bylo Rusko na druhém místě na světě v relativním počtu studentů (na 100 tisíc obyvatel). I když to vedlo k rozvoji soukromého vysokoškolského sektoru, převážná většina velice rozmanité studentské populace směřuje na postsovětské instituce. Ty se díky tomu až na malé výjimky vnitřně značně diferencovaly; vzdělávat 70 % věkové skupiny je něco zcela jiného než jen jejích nejlepších 20 %.

Metody výuky a formy studia (learning experience) jsou velice omezené i na špičkových univerzitách. Užívají se tradiční postupy vyučování s dominantním učitelem (teacher centred), jen zřídka jsou studenti postaveni před řešení intelektuálně náročných problémů. Vypovídají o tom dva průzkumy, které realizovala moskevská VŠE v roce 2013. První průzkum zkoumal 4 tisíce studentů ekonomie a řízení na bakalářské úrovni v 11 předních ruských univerzitách, druhý zkoumal v rámci každoročního monitorování vzdělávacích trhů a organizací (MEMO, Monitoring of Educational Markets and Organisations) reprezentativní vzorek téměř 3 tisíc studentů opět na bakalářské úrovni. Oba výzkumy potvrzují, že studium je založené na pasivním učení se. Podle průzkumu MEMO průměrný student stráví 25 hodin týdně v přímé výuce, především na přednáškách a seminářích, a 11 hodin samostatným studiem. Uvedené hodnoty jsou téměř stejné, jako tomu bylo před čtvrtstoletím na konci 80. let.

Co však znamená být v přímé výuce (ve vyučování)? Většinou zapisovat to, co jim diktuje vyučující nebo co opisují z tabule nebo promítací plochy, a pak se to učit nazpaměť (70 % studentů uvedlo, že to dělají často nebo velmi často). Jen asi čtvrtina (20 až 30 %) studentů uvedla, že aplikují teoretické znalosti při řešení problémů nebo kriticky posuzují ideje, teorie a metody. Nepříznivý poměr mezi pasivními a aktivními formami se v průběhu studia nijak významně nemění, i když pochopitelně existují rozdíly mezi různými obory studia.

Při tak vysoké účasti na vyučování nezbývá studentům příliš času na jiné aktivity, jako jsou stáže, praxe, studijní projekty, učení jiných studentů apod. Stáže jsou sice částí studijního programu na všech školách, ale studenti je pokládají spíše za nevyhnutelnou formalitu než za zdroj znalostí a dovedností. Místo toho si raději co nejdříve najdou placenou práci. Podle průzkumu MEMO pracují průměrně 8 hodin týdně, 2 až 3 hodiny v prvním a až 17 hodin v posledním ročníku. Vzhledem k tomu, že studenti jsou velmi vytíženi vyučováním a placenou prací, příliš se neangažují v tvořivých a intelektuálně náročných činnostech.

Masifikací utrpěly také vzájemné kontakty učitelů se studenty. Podle průzkumu EM nejsou časté, jen 18 % respondentů někdy projednávalo zadané úkoly, pojmy nebo myšlenky s učitelem mimo učebnu a jen 6 % s nimi mluvilo o svých plánech, co chtějí dělat po absolvování. Individuální zpětná vazba k zadaným úkolům, ať písemná či ústní, se stala luxusem: jen 17 % studentů uvedlo, že učitelé pravidelně hodnotí jejich práci. Všechny důvody tak omezeného kontaktu nejsou zcela jasné, ale dva jsou patrně ty hlavní: studenti nemají o kontakt příliš zájem a jenom těm, kteří o něj skutečně stojí, se jej podaří navázat; učitelé jsou přetíženi vysokým učebním úvazkem a velkým množstvím posluchačů. Řídké kontakty ovšem nijak nezlepšují dosažené výsledky, ale právě naopak.

Až na malé výjimky neřeší ruské vysoké školy na institucionální úrovni podvody, jako je plagiátorství, falšování semestrálních prací a dokonce ani různé formy „vděčnosti“ za dobrou známku. Podvody tak kvetou jak mezi studenty, tak i učiteli a jen odrážejí korupční praktiky v celé společnosti. Podle průzkumu MEMO 14 % studentů při zkouškách podvádělo a 4 % si koupilo alespoň jednu semestrální nebo i diplomovou práci. Také druhý průzkum to přinejmenším potvrzuje, odhad falšování semestrálních prací je ovšem ještě vyšší.

Ale podvádění tolerují i ti studenti, kteří sami nepodvádějí. Na otázku, co má profesor udělat, když zjistí, že student při zkoušce podvádí, si téměř polovina respondentů zvolila odpověď „jenom varovat studenta, aby to už nedělal.“ Ti, kteří obhajovali přísnější trest jako udělení nedostatečné nebo vyloučení z vysoké školy, byli jen v menšině.

Reakce studentů odpovídají skutečnému chování učitelů, kteří podle průzkumu MEMO podvádějící studenty většinou jen varují nebo jim dají horší známku. Pro takovou toleranci je mnoho důvodů a některé z nich snadno najdeme mimo vysokoškolský systém. Dalším možným vysvětlením je, že podvádění je odpovědí na nudné vzdělávání, které studentům nedává žádný smysl: „studenti podvádějí, neboť jsou sami podvádění.“

Jen zdánlivě paradoxně však mají studenti ruských vysokých škol ke svým studijním zkušenostem kladný vztah. Více než 80 % studentů ekonomie a řízení je se studiem na vysoké škole spokojeno, dvě třetiny jsou pak spokojeny i s oborem, který si vybrali. To, o čem skutečně vypovídá spokojenost studentů, lze vysvětlovat různě: jsou spokojení, protože od nich vysoká škola na cestě k získání diplomu nic nevyžaduje či je dokonce ani neobtěžuje; nebo jsou opravdu spokojeni s kvalitou studia; anebo jenom vůbec neočekávají, že by je vysoká škola mohla intelektuálně stimulovat a přetvářet, a realita tak tedy jenom odpovídá očekáváním. V každém případě nelze od studentů s takovým postojem očekávat, že se stanou aktérem změny vysokého školství v Rusku. Doposud ani nevyvinuli nějaký nátlak, aby vysoké školy modernizovaly své studijní programy a výukové metody.

Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic

.

 

Jack Grove: Russia’s universities: rebuilding ‘collapsed stars’. Times Higher Education, 22 January 2015

Igor Chirikov: The Mystery of Russian Students: Poor Learning Experience, High Satisfaction. Higher Education in Russia and Beyond, Issue 3, Spring 2015

Ivan Pavlyutkin: Gifts, Debts or Pin Money? On the Moral Ambiguity of Academic Contract in Russian Higher Education. Higher Education in Russia and Beyond, Issue 2, Fall 2014

Maria Yudkevich, Philip G. Altbach, and Laura E. Rumbley (eds.): Young Faculty in the Twenty-First Century. International Perspectives. SUNY series in Global Issues in Higher Education, SUNY Press 2015

Maria Yudkevich, Philip G. Altbach, and Laura E. Rumbley (eds.): Academic Inbreeding and Mobility in Higher Education. Global Perspectives. Palgrave Studies in Global Higher Education, Palgrave Macmillan 2015

The Research and Innovation Performance of the G 20. Thomson Reuters, 2014

Ruské vysoké školy chtějí mezi světovou elitu. Vysoké školství ve světě, 27. březen 2013

Odměňování vysokoškolských učitelů v zemích bývalého SSSR. Vysoké školství ve světě, 25. červen 2012

Advertisements

Napsat komentář

Filed under Jiné evropské země, Studenti, Výhled VŠ, VŠ pracovníci, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s