Australská reforma se zatím odkládá

Po dvou příspěvcích o vládním návrhu reformy vysokého školství v Austrálii (Radikální reforma vysokého školství v Austrálii) a o tom, jak byly přijaty (Spory o australskou vysokoškolskou reformu), přinášíme další, který sleduje, jak se vládní koalice snažila během podzimního projednávání v Senátu různými ústupky získat potřebné hlasy nezávislých senátorů a jak nakonec neuspěla ani ve druhém čtení na posledním zasedání Senátu v prosinci 2014. Již dnes proto australská vláda připravuje nové znění zákona s dalšími ústupky, po jejichž zapracování má zákon na jarním zasedání Senátu v roce 2015 pravděpodobně projít.

V průběhu posledních týdnů se v australském tisku objevily komentáře, které si kladou zásadní otázky, zda navrhovaná reforma skutečně vyřeší hlavní problémy vysokého školství. Sledování průběhu politického procesu implementace radikální australské reformy je zajímavé, neboť se po dramatickém zvýšení školného v Anglii jedná o další pokus rozvinuté země OECD zajistit dlouhodobou finanční udržitelnost masového vysokého školství.

Redakce Vysoké školství ve světě

Během projednávání reformy v Senátu publikoval mezinárodně uznávaný expert profesor Vin Massaro, který se na University of Melbourne zabývá řízením vysokého školství a zajišťováním jeho kvality, zajímavý článek, jímž zasadil současnou australskou diskusi o vysokém školství do širšího kontextu a pokusil se ji tak směrovat ke skutečně podstatným otázkám. Přinášíme výtah z jeho nejzajímavějších myšlenek: „Diskusi o školném dominuje bohužel politická rétorika, která nebere zřetel na to, že vysoké školy musí získat větší pravomoci, aby mohly plnit své poslání a realizovat své silné stránky. Veřejnost má v hlavách zmatek, neboť neví, čeho se vlastně vláda snaží svou reformou vysokého školství dosáhnout a jaké může mít reforma nezamýšlené nebo nepřiznané dopady; o každém bodu reformy existují mezi lidmi dosti chaotické představy. Reformy žene vpřed nutnost finančních úspor, ale přitom chybí jejich rozumné vysvětlení. Deregulace školného je však opravdu nezbytná, chce-li Austrálie řešit stálé snižování veřejných výdajů na studenta (per capita funding), které škodí kvalitě vysokého školství již více než třicet let. Avšak návrh zákona je třeba podstatně upravit, abychom se vyhnuli nechtěným následkům.

Vysoké školy nakonec celkové zaměření vládního reformního balíčku zdráhavě podpořily, protože si uvědomily, že jinak budou i nadále podfinancovány. Na labouristech, kteří sami v rozpočtu na rok 2013 omezili veřejné financování vysokého školství o 10 %, spočívá nyní odpovědnost, aby využili vládní návrh reforem, po úpravách balíček podpořili a zajistili tak určitou kontinuitu financování, kterou budou moci zachovat, až se příště dostanou k moci. Věrohodný plán B v současnosti totiž bohužel neexistuje a labouristé budou jednou dnešní koalici vděčni, že udělala, co by nakonec museli udělat sami.

Argumenty, že usilujeme o světovou úroveň, užívají obě strany politického spektra, levice i pravice. Úroveň financování však této nadsázce vůbec neodpovídá: zatímco země OECD dávají na vysoké školství průměrně 1 % HDP a USA dokonce 2 %, v Austrálii je to pouze 0,5 % a v dohlednu se to nemá zvyšovat. Samozřejmě je nesmysl, že nová opatření náhle vynesou australské vysoké školství v mezinárodních žebříčcích nahoru, avšak deregulace školného může alespoň udržet dnešní slušnou pozici několika australských univerzit. Deregulace školného je logickým pokračováním politiky obou hlavních stran, z nichž však ani jedna nebyla skutečným zastáncem vysokého školství. Jednotkové výdaje na studenta (per capita) se snižují již od 80. let minulého století, a bylo to za vlády labouristů, kdy studenti museli začít na vzdělávání přispívat a kdy byl zaveden nový systém dodatečně splácených půjček (Higher Education Contribution Scheme, HECS). Jakmile toto rozhodnutí jednou padlo, dalo se očekávat, že příspěvek studentů se bude stále zvyšovat. V následujících letech k tomu také skutečně docházelo bez ohledu na to, která politická strana byla u moci.

Vysokoškolský systém se dlouhodobě nemůže vyrovnat s reálným snížením finančních prostředků z veřejných rozpočtů o 30 %, pokud vysoké školy nebudou moci požadovat od studentů takové školné, které odráží jejich poslání, výkonnost a kvalitu i reálné náklady. Nemůže také dobře fungovat, pokud není diverzifikovaný, protože diverzifikace umožňuje, aby se každá instituce zaměřila právě na to, v čem je skutečně dobrá.

Na základě rozborů financování vysokých škol je například zřejmé, že pokud by se podíl výzkumu snížil a ušetřené prostředky se přesunuly na výuku, nemuselo by se školné příliš zvyšovat a vysoké školy budou přesto prosperovat. Dnes to ovšem není možné, protože legislativa striktně požaduje, aby každá univerzita prováděla výzkum. Přitom je veřejným tajemstvím, že na několika univerzitách je výzkum velice slabý, takže by požadované kritérium na výzkum nesplnily, kdyby se o vstup do univerzitního systému ucházely dnes. Chtějí-li tedy Australané vynakládat prostředky efektivně, omezit další zvyšování školného, podporovat institucionální diverzifikaci a zajistit, že veřejné univerzity budou schopny soutěže s veřejnými i soukromými neuniverzitními vysokými školami, musí se z definice univerzity vypustit požadavek na výzkum.

Navrhované vládní reformy mají příliš mnoho ožehavých prvků, než aby další vývoj mohl být ponechán trhu a jeho kouzelné (neviditelné) ruce. Vstup mnoha nových institucí po rozšíření systému studentských půjček HECS-HELP i na další typy studia (než je jen ukončené bakalářské) vyžaduje, aby se napřed vytvořil silný regulativní rámec pro zajišťování kvality. Místo toho však dnes existující organizaci Tertiary Education Quality and Standards Agency hrozí omezení rozpočtu i pravomocí, protože jsou k její činnosti vznášeny vážné výhrady. Austrálie se také nemůže vystavit možnosti, že „tržní síly“ povedou ke zrušení těch studijních programů a kvalifikací, které jsou nezbytné pro pracovní trh. Nejspíš již nastal čas pro vznik nezávislého koordinačního orgánu, který bude projednávat a spravovat kontrakty mezi federální vládou a univerzitami, a zajistí, že si Austrálie udrží fungující vysoké školství světové úrovně.“ Tolik tedy profesor Vin Massaro.

Na podzim během projednávání v příslušném výboru Senátu (Senate Education and Employment Legislation Committee) se postupně začalo rýsovat, jak se v případě přijetí zákona vysoké školy asi zachovají. Jako první oznámila Západoaustralská univerzita (University of Western Australia, UWA), že hodlá zavést pro všechny své programy paušální školné ve výši 16 tisíc AUD ročně a tím současné školné zvýšit v průměru zhruba o třetinu (University of Western Australia unveiled plans to hike fees). Podle jejího prorektora je takové zvýšení zcela oprávněné, protože zaměstnatelnost absolventů UWA bez ohledu na obor studia je v západní Austrálii dlouhodobě velmi dobrá. Šestileté studium medicíny tak přijde na 100 tisíc AUD (tedy asi 1,9 milionu Kč).

Profesor vzdělávací politiky Peter Noonan z University of Victoria v Melbourne označil toto plánované zvýšení školného na UWA za očekávané. Řekl však, že „požadovaná výše školného za studium medicíny dobře ilustruje určitý problém deregulace, protože medicína se může studovat jen na omezeném počtu univerzit a také počet studentů i míst na klinikách je velmi omezený. Nejedná se sice přímo o monopol, ale taková situace se velmi blíží uzavřenému trhu, kde je možné požadovat velmi vysoké školné, protože opravdová soutěž ve skutečnosti neexistuje.“ Plánovanou výši školného na UWA komentoval také ministr školství Christopher Pyne a využil ji k podpoře vládní argumentace. Považuje ji totiž za další doklad toho, jak opozice zastrašuje studenty a veřejnost tvrzením, že se školné zvýší přinejmenším na 32 tisíc AUD ročně (tedy na dvojnásobek oproti plánům UWA).

Univerzita v Sydney se ještě nerozhodla, jaké stanoví školné, projde-li reforma (letos tam činí roční školné podle oboru 6 044 až 10 085 AUD). Její rektor profesor Michael Spence však řekl, že „si musíme být jisti, že to neohrozí přístup na vysokou školu. Žádná australská vysoká škola dnes nemá odpovídající zdroje na podporu studentů ze znevýhodněného prostředí. Jestliže k deregulaci školného skutečně dojde, bude to pro nás znamenat významnou oblast výdajů.“ Univerzitě to však umožní, aby zdvojnásobila svůj program stipendií, který v současnosti činí 80 milionů AUD ročně; stipendium díky tomu získá téměř třetina domácích studentů bakalářské úrovně. „Budeme schopni poskytnout studentům ze znevýhodněného prostředí docela velkorysou podporu, větší než mají dnes. Celou situaci jsme modelovali, přičemž cena školného za tříleté bakalářské studium odpovídala ceně rodinného vozu.“

Po řadě slyšení během října vydal senátní výbor pro školskou a pracovní legislativu požadovanou zprávu. Její závěry hodnotily navrhovanou reformu pozitivně a z širších hledisek, než je jenom „podpora ekonomického růstu a produktivity. Primárně reformy podporují individuální a společenské bohatství, rozšiřují možnosti volby pro studenty a umožňují, aby si instituce vytvořily inovativní, tvořivé – a především udržitelné – podnikatelské a rozpočtové modely. Cílem reforem je rozšířit přístup pro studenty ze slabších regionů, z prostředí s nízkým sociálně ekonomickým statusem, pro potomky domorodého obyvatelstva a pro starší studenty a zajistit, aby každý měl stejnou příležitost dosáhnout svého potenciálu. Navrhovaný model je celosvětově jedinečný pro svou inovativnost a spravedlivost, ale současně jde o velmi potřebnou a sociálně progresívní renovaci dlouhodobě neudržitelného systému.

Výbor zastává názor, že tyto reformy podpoří excelenci ve vzdělávání i výzkumu a zajistí udržitelnou budoucnost, která bude spravedlivá vůči studentům, absolventům i daňovým poplatníkům. Lidé, kteří by dříve jinak ani neuvažovali o studiu na vysoké škole, budou mít nyní na výběr celou škálu možností a vysokoškolský systém, který je bude podporovat na další cestě.“ Výsledkem rozsáhlých konzultací s vysokými školami je „řada doporučení, která zkvalitní navrhované reformy. Výbor vyzývá Senát i vládu, aby tato doporučení přijali a návrh schválili.“

Zpráva senátního výboru obsahuje kromě tohoto závěrečného doporučení ještě čtyři další:

  • řešit určité finanční překážky pro znevýhodněné studenty;
  • rozšířit balíček o pomoc vysokým školám při „strukturálním přizpůsobování plně deregulovanému systému“;
  • znovu uvážit zvyšování úrokové míry studentských půjček vzhledem k nepředvídaným dopadům takového zvýšení na studenty;
  • prověřit možnosti, jak zajistit splácení půjček těmi, kdo pracují v zahraničí.

Vláda ovšem nestihla projednat návrh zákona během říjnového zasedání Senátu. Nebyla si jista ani tím, zda se jí to podaří během prosincového zasedání Senátu, přestože schválení zákona do konce roku 2014 je podmínkou, aby mohl platit od ledna 2016. Proto počátkem listopadu ministr školství Christopher Pyne oznámil, že vláda raději platnost zákona o rok odloží, aby měla dost času na vyjednávání s opozičními stranami a zajistila si, že zákon skutečně projde. Také vyjádřil ochotu vlády ustoupit od zvýšení úrokové míry (které navíc sám původně ani nenavrhoval, ale do reformního balíčku se dostalo až při projednávání rozpočtu).

Po skončení říjnového zasedání Senátu proběhlo ve dnech 12.–14. listopadu 2014 v Melbourne důležité setkání klíčových aktérů připravované reformy (Informa Higher Education Reform Summit), především politiků (úřadujícího i stínového ministra školství) a rektorů, ale také zahraničních expertů (mezi nimi i Davida Willettse, bývalého anglického ministra pro vědu a vysoké školství, který od roku 2012 výrazně dereguloval školné v Anglii; blíže viz Britský ministr vysokého školství a vědy David Willetts odstoupil). Často na něm zaznívalo volání po odložení platnosti zákona o rok, což by umožnilo racionální a smysluplnou diskusi a lepší vyvážení reformního balíčku.

Rektor Technické univerzity v Queenslandu Peter Coaldrake konstatoval, že se sice vysoké školy mohou dočkat dohody v Senátu až v březnu 2015, ale že je důležité, aby se nespoléhalo jen na získání podpory menších stran a nezávislých senátorů, ale aby mezi sebou jednaly obě hlavní strany. Ukázalo se však, že šance na takovou dohodu mezi vládní koalicí a labouristy jsou mizivé, neboť stínový ministr školství Kim Carr dokonce prohlásil, že právě na odporu k připravované reformě labouristé založí svou kampaň v příštích celostátních volbách na konci roku 2016.

Také průzkumy veřejného mínění ukázaly, jak je celý návrh rozpočtu a s ním spojené vysokoškolské reformy nepopulární, a útoky labouristů na jeho nespravedlivost do značné míry ochromily schopnost vlády jej lépe veřejnosti vysvětlit a prodat. Prosadit návrh bude těžké, navrhovaná opatření jsou hlavním jablkem sváru mezi koalicí a opozicí, a ani nezávislí senátoři nejevili příliš ochoty návrh přijmout nebo to vázali na nepřijatelné požadavky z hlediska financování celého balíčku. Jednotlivá opatření jsou totiž provázána a vzájemně se kompenzují – a tak například není možné podstatně rozšířit systém HECS, jak vláda navrhuje, bez současného snížení federální podpory vysokým školám.

Jak konstatovala již na začátku vyjednávání Group of Eight ve svém Zpravodaji (September 2014 Newsletter): „Na rozhodování nezávislých senátorů se kladou neúměrné nároky. Jde o velkou reformu, jež má mnoho různých, ale vzájemně propojených částí, které jsou samy o sobě složité a pro neodborníky až záhadné. Pro většinu senátorů to je zcela nová a většinou neznámá oblast, přitom oproti stínovým ministrům opozičních stran se jim dostává mnohem méně podpory a pomoci, aby mohli seriózně zhodnotit důsledky vládních návrhů reformy a mohli sami navrhovat reálné alternativy. Celý politický proces se tak stal značně zranitelný a nepředvídatelný a vůbec mu nepomáhají zavádějící tvrzení odpůrců reforem o tom, jaké budou mít reformy vysokého školství negativní důsledky.“

Ještě před prosincovým zasedáním senátu slíbil ministr školství Christopher Pyne, že vláda nejen ponechá nízké úročení studentských půjček podle růstu životních nákladů, ale že také odpustí úroky na dobu pěti let při narození dítěte, a přidal další ústupky: vláda zřídí „fond pro strukturální přizpůsobení“ ve výši 100 milionů AUD pro univerzity s vysokým podílem nemajetných studentů, vytvoří pro ně speciální stipendia a pověří Australian Competition and Consumer Commission dohledem nad školným, aby se zabránilo jeho nadměrnému zvyšování.

Problémy, s nimiž se Pyne setkal při prosazování návrhu, do značné míry vyplývají i z toho, jak postupoval. Ač ještě těsně před volbami v roce 2013 on i tehdejší vůdce opozice a dnešní premiér Tony Abbott slibovali, že v případě získání vládních pozic nepodniknou v oblasti financování vysokých škol a školného žádné kroky, návrh nového rozpočtu založili na radikální reformě, kterou nejenže nikdo neočekával, ale jež byla přímým porušením toho, co slibovali, a kterou se nikdo ani nesnažil vysvětlit. Postavila se proti ní většina obyvatel, studenti i vysokoškolské odbory. Podle nich mají navržené změny jen přesunout náklady na studenty a jejich rodiče, cílem je ušetřit výdaje ve výši 4 miliard AUD ročně (neschválení návrhu značně zhoršuje a komplikuje špatnou finanční situaci vlády). Z rektorů se proti reformě veřejně vyslovil těsně před hlasováním jen jediný, profesor Stephen Parker z University of Canberra, přestože několik dalších rektorů k ní vyjádřilo podstatné výhrady.

Vysokoškolské odbory (National Tertiary Education Union, NTEU) prohlásily, že drobné úpravy návrhu neodstraňují obavy, že v deregulovaném systému školné prudce vzroste. Zástupce sekretáře NTEU Matthew McGowan kritizoval vládu, že navrhované úpravy jsou posledním zoufalým pokusem zastřít skutečné důsledky deregulace. „Bude-li školné deregulováno, bude o tom, kdo se dostane na univerzitu, rozhodovat bankovní konto rodičů a ne výsledky ve škole. Je to jen přesouvání nákladů v obrovském měřítku, a to v ekonomice, která musí růst a být konkurenceschopná, nemá místo. Zoufalé drobné úpravy, které vláda navrhuje, jsou jen přiznáním toho, jak nefér jsou její návrhy na reformu, protože ta zabrání vstupu na vysokou školu mnoha studentům, těm starším, z chudšího prostředí, ženám a domorodým obyvatelům.“

Týden před zahájením prosincového zasedání Senátu, kdy se při druhém čtení mělo rozhodovat o osudu návrhu, vystupňovala organizace australských rektorů Universities Australia své úsilí, aby byl vládní návrh zákona přijat (ovšem s podstatnými úpravami, jak je formulovala ve svém stanovisku – viz Spory o australskou vysokoškolskou reformu). V této souvislosti podnikla zcela výjimečný krok a 24. listopadu 2014 publikovala ve všech australských hlavních listech svůj otevřený dopis senátorům, především ovšem těm nezávislým.

Jak řekla Belinda Robinson, výkonná ředitelka Universities Australia, „nebylo to lehké rozhodnutí. Vysoké školy však nemohou v systému, který je finančně neudržitelný a nepředvídatelný, zajistit takovou kvalitu, jakou od nich studenti i jejich rodiče očekávají. Odkládat problémy a čekat, že je vyřeší někdo jiný, jenom povede k nevyhnutelnému úpadku.“ Přivítala poslední ústupky vlády, ale varovala ji, že „nebudou stačit, aby uspokojily volání celého sektoru po podstatných úpravách, které povedou k větší spravedlivosti a dostupnosti vysokoškolského vzdělání.“ Prohlásila, že zřízení „velmi skrovného fondu strukturálního přizpůsobení“, poskytnutí záruk, že školné pro domácí studenty bude nižší než pro zahraniční, a ponechání nízké úrokové míry studentských půjček jsou sice kroky správným směrem, ale nikoli dostatečné. Požadovala, aby snížení federální podpory o 20 % bylo zmírněno a aby navrhovaný fond byl zřízen ve výši nikoli 100, ale 500 milionů AUD. Další minimální podmínkou pro schválení návrhu je zřízení nezávislého expertního panelu, který bude dozírat na realizaci navrhovaných změn.

V průzkumu veřejného mínění, konaného v den hlasování 2. prosince 2014, se 56 % respondentů vyslovilo proti schválení návrhu, pro návrh bylo jen 23 % respondentů. Vláda také nakonec v Senátu získala jen 4 hlasy místo potřebných 6 a návrh byl tedy ve druhém čtení zamítnut v poměru 33:31 hlasů. Ministr školství hned nato upravené znění zákona se všemi ústupky, které vláda během vyjednávání učinila, okamžitě předložil dolní komoře, aby ho znovu schválila a na začátku příštího roku opět postoupila Senátu. Komentoval to slovy: „Velké reformy chtějí čas. Senát bude mít o Vánocích možnost si to všechno znovu promyslet.“

Je docela pravděpodobné, že po dalších úpravách některých detailů a po dalších dohodách s nezávislými senátory – některým šlo nyní konec konců jen o to získat více času pro diskusi – bude zákon schválen (možná s tím, že se začnou znovu omezovat počty přijímaných studentů, aby se snížily náklady na dosažení kompromisu). V tisku se však bezprostředně po prosincovém zasedání Senátu objevily první komentáře, jaké poučení je třeba z dosavadního průběhu vyvodit a jakou reformu vlastně australské vysoké školství potřebuje. Za všechny shrňme alespoň jeden ze zajímavých příspěvků.

Hannah Forsythová z Australian Catholic University například dospěla k závěru, že „neúspěch vládního návrhu ukázal i další vady našeho vysokého školství.“

Za prvé by politici neměli spoléhat jen na názory rektorů, neboť jen málo jich je schopno usilovat o to, co je dobré pro Austrálii, proti tomu, co je (krátkodobě) finančně dobré pro ně. Jejich podpora se nerovná podpoře celého sektoru. Je-li reforma nutná, pak je třeba lidí, kteří jsou schopni uvažovat o prospěchu Austrálie více než o svém vlastním.

Za druhé je nutné nahradit dnešní vrcholnou reprezentaci vysokých škol Universities Australia. Vysoké školy se navzájem považují za soupeře (i když je to spíše jejich pohled než skutečnost) a jejich schopnost spolupracovat je téměř mizivá. Je jasně zapotřebí takové organizace, která skutečně reprezentuje roli vysokých škol ve společnosti a neposuzuje pouze finanční přínosy pro nejhlasitější rektory.

A za třetí nikdo dnes neví, jak má vlastně masové vysoké školství fungovat. A dokud to nevyřešíme, nemůžeme přijít na to, jak je financovat. Co tím chci říci? Položme si jen několik otázek:

  • Je skutečně pravda, že nemůžeme financovat masový vysokoškolský systém stejně vysokým normativem jako v elitním vysokém školství?
  • Co to prakticky znamená vzdělávat 40 % či ještě více australské mládeže na vysokých školách? Opravdu si myslíme, že každý, kdo dnes vstupuje na univerzitu, již ví, jak studovat?
  • Jaké vzdělávací cesty se nabízejí těm studentům, pro něž stávající systém nebyl navržen, jako jsou studenti s nízkým sociálně ekonomickým statusem, potomci domorodého obyvatelstva a ti, kteří se dostali na vysokou školu jako první v rodině? Jak změnit systém, aby k nim byl spravedlivější?
  • Co znamená zajistit patřičnou výuku pro všechny studenty, a ne je jenom do systému vrhnout a pak odměnit ty přeživší a předstírat překvapení, že nejlepší výsledky má právě ta elita, pro kterou byl systém původně navržen?
  • Je možné o propojení výzkumu a výuky uvažovat tvůrčím způsobem tak, aby se skutečně všichni studenti bez ohledu na instituci setkali během studia alespoň s nějakými špičkovými výzkumnými pracovníky ve svém oboru?
  • Jaké jsou kariérové vyhlídky akademických pracovníků v systému, který rozděluje výzkumné pracovníky na některé vysokoškolské instituce a pedagogické pracovníky na jiné?

Uvedené otázky jsou jen začátkem mnohem důkladnější diskuse a ani se netýkají všech důležitých problémů. Ale reformovat vysoké školství, aniž si takové otázky položíme, znamená zapřahat koně až za vůz. Pokud nedokážeme řešit problém, jak má fungovat masové vysoké školství, nemůžeme přijít ani na to, jak je nejlépe financovat.“

Položme si na závěr exkurze po australské vysokoškolské reformě otázku: netýkají se přinejmenším některé z uvedených problémů a otázek také nás? Objeví-li se v pokračující australské diskusi zajímavé odpovědi na některé z nich, rádi o tom budeme dále informovat, stejně jako přineseme zprávu o výsledku celého úsilí o radikální reformu vysokého školství v Austrálii.

Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic

.

 

Radikální reforma vysokého školství v Austrálii. Vysoké školství ve světě, 16. prosinec 2014

Spory o australskou vysokoškolskou reformu. Vysoké školství ve světě, 19. prosinec 2014

Matthew Knott: Vice-chancellor warns against private college funding. The Sydney Morning Herold, 26 September 2014

New normal in higher education policy. Address by Michael Gallagher, Executive Director, Group of Eight, to the Criterion Conference on Higher Education Deregulation, Melbourne, 01 October 2014

Geoff Maslen: Future of Australia’s universities at risk. University World News, 02 October 2014, Issue 337

Geoff Maslen: Australia’s universities face ‘inevitable decline’. University World News, 09 October 2014, Issue 338

Geoff Maslen: New students face an uncertain fees future. 31 October 2014 University World News Issue 341

James Glenday: Fee deregulation will create scholarships, says v-c. ABC News, 31 October 2014

Education minister flags possible delay on university bill. The Australian, 07 November 2014

Andrew Trouson: Push for universities bill delay intensifies. The Australian, 14 November2014

Universities body steps up calls for changes to reforms. University World News, 28 November 2014, Issue 345

Universities Australia: Submission to the Senate Committee Inquiry into Higher Education and Research Reform Amendment Bill 2014. The Voice of Australia´s Universities, 24 September 2014,

UWA to hike fees 30 per cent if deregulation gets green light. ABC News, 23 September 2014

Geoff Maslen: Government desperate to have reforms adopted. University World News, 03 December 2014, Issue 346

Michelle Grattan: Senate torpedoes Pyne’s university deregulation. The Conversation, 2 December 2014,

An unloved orphan. The Scan: Tertiary sector news & views, 04/12/2014

Hannah Forsyth: Fee deregulation is a bad idea, but our universities do need reform. The Conversation, 4 December 2014

Reklamy

Napsat komentář

Filed under Austrálie, Financování, Politika & VŠ, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s