Evropské vysoké školství ve stále propojenějším světě

Španělská soukromá vysoká škola IE University pořádá každoročně mezinárodní konferenci Reinventing Higher Education o úloze vysokých škol v současném světě a o tom, jak se mění jejich poslání. Letošní konference, již pátá v pořadí, se konala koncem října v Madridu s podtitulem Towards a more interconnected world. Zkoumala důsledky internacionalizace vysokého školství a stále větší vzájemné propojenosti vysokých škol a podniků na studium, výuku a výzkum. Na konferenci se diskutovalo i o tom, jak se má pokračovat v Boloňském procesu a čím se evropské školy mohou prosadit v globální světové konkurenci.

Redakce Vysoké školství ve světě

Zakladatelem IE University (respektive IE Universidad, která sama sebe označuje za inovativní podnikatelskou instituci, tedy Una institución innovadora y emprendedora), je vzdělávací společnost Instituto de Empresa SL, která již v roce 1973 založila v Madridu IE Business School, dnes jednu z nejúspěšnějších evropských manažerských škol. V roce 2008 pak převzala i soukromou neziskovou univerzitu v Segovii, na níž nabízí převážně v angličtině bakalářské programy a mezi jejímiž studenty je zhruba jen třetina Španělů.

Ve shodě se svým zaměřením na inovace, podnikatelství a současně humanistickým přístupem pořádá IE University již od roku 2010 každoroční konference o měnícím se poslání a dalším rozvoji vysokého školství pod názvem Reinventing Higher Education. Účastní se jich vybraní a jmenovitě pozvaní evropští i světoví experti, politici a novináři, kteří se zabývají vysokým školstvím.

Vymezené téma letošní konference, která se konala ve dnech 20.–21. října 2014, naznačuje její podtitul: Towards a more interconnected world. Konference probíhala ve čtyřech po sobě řazených panelech. Úvodní panel byl věnován novým prioritám evropského vysokého školství, jež přesahují dnešní rámec Boloňského procesu (Beyond Bologna, targeting new priorities in Higher Education). V dalších třech panelech se diskutovalo o nové generaci studentů, kteří už vyrůstali v digitálním věku (The Next Generation in Higher Education); o úloze angličtiny, jež jako lingua franca spojuje mnohé země (When English is more thanspoken language: the case oflingua franca in Higher Education) a o propojení podniků a vysokých škol (Business and University: fosteringmutual engagement).

Pro nás byla patrně nejzajímavější diskuse v úvodním panelu, která se zaměřila na to, jak dále v Boloňském procesu. Zaznělo v ní, že je třeba postoupit v harmonizaci evropských vysokoškolských systémů, mají-li být evropské vysoké školy schopné pokračovat v globální soutěži. Profesor Kurt Deketelaere z právnické fakulty Lovaňské univerzity, který je generálním sekretářem LERU (League of European Research Universities), varoval, že „nepřežijeme“, bude-li v Evropě vedle sebe i nadále fungovat 28 odlišných systémů a mechanismů financování výzkumu a vysokého školství. Mimo jiné prohlásil: „Vše, co ve vzdělávání a výzkumu děláme, je výsledkem spontánní snahy zdola. 28 členských zemí nedovolí Evropské unii, aby převzala legislativní iniciativu a harmonizovala skutečně volný pohyb studentů a výzkumných pracovníků.“ Také velká rozdílnost systémů školného patří mezi překážky, které brání inovacím, jako jsou například společné diplomy domácí a zahraniční univerzity (joint cross-border degrees). Na závěr řekl: „Chceme-li (Evropa) přežít v soutěži s USA, Čínou a zeměmi BRICS, musíme z hlediska vysokoškolského vzdělávání i výzkumu jednat jako jeden blok.“

Nadšení nad pokračováním Boloňského procesu ovšem na konferenci nebylo všeobecné, a také prof. Deketelaere uznal, že se v něčem možná zašlo příliš daleko, že standardizace někdy vede k problémům, jako když studenti i velmi rozdílných programů musejí studovat totožný modul. Jiní diskutující by však přivítali ještě větší integraci. Tak například Paul Norris, náměstek ředitele britské organizace pro uznávání kvalifikací (UK NARIC – National Recognition Information Agency), řekl, že zavedení diplomů, které jsou uznávány i v zahraničí, výrazně pomohlo především malým a středním podnikům. Dalším společným úkolem v Evropě bude připravit takový popis získané kvalifikace, který se neomezí jen na její název a dosaženou úroveň, ale z kterého potenciální zaměstnavatelé také poznají, jaké dovednosti si absolvent skutečně osvojil.

Dr. Stéphan Vincent-Lancrin, vedoucí analytik OECD-CERI (vedoucí projektů Innovation strategy for education and trainingThe future of higher education) mluvil o výsledcích mezinárodních výzkumů Reflex, podle nichž studenti, kteří během studia řešili praktické úkoly, pracovali ve skupinách a zúčastnili se praxe, byli v zaměstnání inovativnější. Širší využívání praktických metod učení tedy může utvářet takové absolventy, jaké potřebují naše inovativní společnosti. Boloňa přispěla k harmonizaci struktury diplomů, ale již neměla takový dopad na podobu a metody vysokoškolské výuky a „to se patrně stane dalším úkolem.“

V panelu o vzájemném propojení vysokých škol a podniků se diskuse o financování evropských vysokých škol nakonec zaměřila především na to, jaká úroveň školného je nezbytná. Charles Hardy, který na sociální síti LinkedIn vede oblast vzdělávání, navrhl, aby podniky platily vysokým školám za ty absolventy, o něž mají zájem. Zaměstnavatelé totiž jsou schopni ocenit hodnotu vzdělání, které jim taková škola dává; kdyby za své investice do vysoké školy dostali jejich absolventy, zcela jistě by byli ochotni platit mnohem více. Velikost příspěvku by mohla záviset i na velikosti podniku. Charles Hardy také informoval o tom, že v LinkedIn zahájil přípravu vysokoškolských žebříčků, které budou založeny na úspěšnosti pracovní kariéry absolventů.

Podle Christiana Schutze, jenž u firmy Siemens odpovídá za spolupráci s vysokými školami, je financování vysokých škol již dnes významnou částí role společensky odpovědného zaměstnavatele. Školné by i podle něj mohlo značně zlepšit kvalitu vzdělávání, ale také vysoké školy by mohly přispět k řešení svých rozpočtových problémů snížením nákladů na administrativu. Viceprezidentka Amadeus IT Group Sabine Hansen Peck, která také podpořila rozumné školné, rovněž uvedla, že výše nákladů na studium donutila americké vysoké školy, aby se více zaměřily na zaměstnatelnost svých absolventů a zařazovaly proto do studijních programů například i kurzy, jak psát CV či jak vést přijímací pohovory. Evropské univerzity by se podle ní z toho mohly poučit.

Jak zaznělo v diskusi o nové generaci studentů, skutečnost, že vyrůstala již v digitální éře, se pro vysoké školy stává asi největším problémem. „Nástup digitální éry vytvořil dosud největší mezigenerační mezeru a ani univerzity nedokázaly zůstat nadále relevantní“, komentovala to moderátorka Maria Eizaguirre, která na IE University řídí strategii. „Problém je, že zatímco digitální svět reaguje velice rychle, vzdělávací systém reaguje jen pomalu“, připomněl Emmanuel Davidenkoff, šéfredaktor francouzského časopisu l’Etudiant. „Když počítač Deep Blue porazil v roce 1997 Garryho Kasparova, Economist napsal: ‘Změňte zaměstnání, má-li něco společného s šachy’, a to samozřejmě platí i dnes. Vysoké školství se musí zaměřit na to, v čem člověk může nad strojem zvítězit.“

Článek publikovaný v předním španělském listě El Pais právě v den, kdy byla konference zahájena, je názorným příkladem toho, jaké problémy nové technologie přinášejí vysokým školám a jak velká je mezera mezi studijními programy a požadavky trhu práce.

Cristina Rojas, třiadvacetiletá absolventka ekonomie, se během studia nemohla seznámit s digitálním marketingem, protože změny obchodního modelu byly tak rychlé, že vysoká škola neměla čas se jim přizpůsobit. V roce 2012 byly také FacebookTwitter považovány jen za sociální sítě, ještě nerozvinuly svůj online marketingový potenciál, a „mnozí profesoři na vysokých školách ani nevěděli, že vůbec existují.“ Cristina chtěla získat kvalifikaci pro samostatné podnikání, ale nemohla si dovolit školné ve výši 6–8 tisíc € za magisterské studium zaměřené na digitalizaci. Využila však bezplatný kurs, který mezitím Google zorganizoval na Univerzitě v Seville, a pak s podporou jednoho z učitelů založila vlastní firmu.

Kurzy, které Google organizuje, jsou částí programu Activate. Vyhlásily jej některé španělské univerzity v březnu 2014 s cílem zlepšit zaměstnatelnost mladých Španělů tím, že je vybaví digitálními dovednostmi a nástroji druhé generace. Google tak dnes na 23 španělských vysokých školách nabízí pět bezplatných online kurzů: v elektronickém obchodování, ve vývoji aplikací, v cloud computing, v analýze dat a v digitálním marketingu. Informace o tomto pionýrském úsilí vytvořily vhodný kontext pro diskuse, jež se vedly na IE konferenci o nové generaci studentů.

Ahmad Hasnah, viceprezident dubajské výzkumné univerzity (Hamad bin Khalifa University), souhlasil s názorem, že měkké dovednosti (soft skills) mají být na vysokých školách více podporovány, ale zeptal se, jak toho v digitálním světě dosáhnout. „Studenti budou v budoucnu získávat vzdělání nepochybně z mnoha různých zdrojů. Problémem vysokého školství je, že jde o instituce, které jsou velmi dobře adaptovány na prostředí, které už neexistuje.“

Paul Zevenbergen z akreditační organizace Nizozemska a Flander (NVAC – Nederlands-Vlaamse Accreditatieorganisatie) však zastával zcela opačný názor, a to že vysokoškolské systémy dokážou pozoruhodně úspěšně a dlouhodobě plnit požadavky společnosti. Jako příklad uvedl klasickou Univerzitu v Leidenu, která má v nizozemském vzdělávacím systému výbornou pozici a nabízí to, co mnoho studentů požaduje. „Kam společnost směřuje, nevíme. Proto naslouchejme studentům, jak nás hodnotí, absolventům i trhu práce, místo toho, abychom se snažili vzdělávání znovu vynalézat. Nepřehánějme to.“ Setkal se s ostrou odpovědí E. Davidenkoffa, který uvedl jako příklad náhlých změn nový systém objednávání taxi, jenž existenčně ohrozil taxikáře: „Co se stane, když k takové náhlé změně dojde ve vysokém školství? Věci se mohou změnit velmi rychle.“

Panel o nové generaci uzavřel prezident IE University Santiago Iñiguez, když ji definoval jako tvořivou, kosmopolitní, podnikající, společenskou, zřetelně si vědomou své odpovědnosti za stav světa a požadující větší podíl na rozhodování o svém vzdělávání. Podle něj se učitelé nové generace studentů musí vypořádat s dvěma velkými problémy, které se však současně mohou stát východiskem řešení: s dopadem nové technologie na procesy učení a s oceňováním alternativních forem inteligence u studentů. Jak řekl, „potřebujeme nové paradigma a nový mechanismus, jak identifikovat a řešit vzdělávací potřeby podnikatelů, umělců a vizionářů, budu-li jmenovat jen některé.“

Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic

.

 

Reinventing Higher Education. Towards a more interconnected world. The 5th International Conference  IE University, Madrid, October 20–21, 2014

Chris Havergal: EU’s national systems need more alignment, conference told. THE, 30 October 2014

Paul Rigg: Can universities survive the digital age? 31 October 2014 University World News Issue 341

Reklamy

Napsat komentář

Filed under Celý svět, EU (organizace, celek/členské země), Internacionalizace, Výhled VŠ, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s