Vývoj vzdělání očima OECD

Nové vydání každoroční zprávy OECD Education at a Glance 2014, které se objevilo v září 2014, přináší dosud nejrozsáhlejší soubor mezinárodně srovnatelných ukazatelů o vzdělávání a vzdělávacích soustavách v rozvinutých zemích světa, samozřejmě včetně vysokého školství. Množství zveřejněných ukazatelů přitom nevychází zdaleka pouze ze statistických dat, ale je založeno například také na výsledcích dalšího kola programu PISA (Programme for International Student Assessment), hodnotícího patnáctileté žáky v roce 2012, ale i nových programech OECD, jako je program TALIS (Teaching and Learning International Survey), který přináší údaje o učitelích nižšího sekundárního stupně z roku 2013, a především program PIAAC (Programme for the International Assessment of Adult Competencies), v jehož rámci se v roce 2012 zjišťovaly kompetence dospělé populace (Survey of Adult Skills). Údaje ze šetření PIAAC přitom podstatně rozšířily a prohloubily dosavadní znalosti o rozsahu a kvalitě dosaženého vzdělání a jeho ekonomických a sociálních souvislostech.

Redakce Vysoké školství ve světě

Periodická zpráva Education at a Glance 2014 přináší komplexní údaje o stavu vzdělávání ve všech 34 členských zemích OECD, v pěti zemích se statutem klíčových partnerů OECD (Brazílie, Čína, Indie, Indonésie, Jihoafrická republika) a v dalších zemích (Argentina, Kolumbie, Lotyšsko, Rusko, Saúdská Arábie).

Jedním ze závažných zjištění zprávy Education at a Glance 2014 je skutečnost, že se vzestupná mobilita začala v rozvinutém světě zpomalovat. V rozvinutém světě totiž roste podíl osob, jež mají nižší kvalifikaci než jejich rodiče – přestože se vysokoškolské vzdělání stále vyplácí a nerovnosti mezi osobami s terciárním vzděláním a ostatními skupinami společnosti se zvyšují.

Termínem terciární vzdělání OECD upozorňuje, že v mezinárodních srovnáních vysokého školství již dávno nejde jen o tradiční vysoké školy nebo dokonce jen univerzity; v různých zemích se jedná o celou škálu nejrůznějších typů institucí, jako jsou například polytechniky, vysokoškolské instituty nebo koleje, akademie nebo naše vyšší odborné školy.

Hlavním zjištěním ovšem přesto je, že přístup ke vzdělávání se stále rozšiřuje. V členských zemích OECD získalo průměrně 43 % osob z věkové skupiny 25–34letých terciární vzdělání. To je o 15 % procentních bodů více než ve věkové skupině 55–64letých, a v mnoha členských zemích pak tento rozdíl přesahuje i 20 procentních bodů. Krize tedy nezastavila expanzi vzdělávání. Naopak omezené možnosti na trhu práce vedly k tomu, že mnozí lidé pokračovali ve vzdělávání, aby zlepšili své šance, a v rozvíjejících ekonomikách (emerging economies) expanduje vzdělávání ještě rychleji než v rozvinutých zemích. Podíl 15–29letých, kteří již nejsou ve vzdělávání, se v průměru zemí OECD snížil z 54 % v roce 2008 na 51 % v roce 2012. Průměrný patnáctiletý stráví během následujících 15 let asi sedm let ve formálním vzdělávání a dříve než dosáhne třicítky, bude více než pět let v zaměstnání, téměř jeden rok nezaměstnaný a více než jeden rok nebude ani ve vzdělávání, ale ani nebude hledat pracovní místo.

Nepřekvapuje proto, že se značně zvýšila i úroveň kvalifikace celé populace, jak zjistilo šetření kompetencí dospělé populace PIAAC (Survey of Adult Skills), které v první etapě proběhlo ve 24 členských zemích OECD či jejich regionech (také ČR se účastnila první etapy šetření PIAAC). Nejvyšší úrovně například v literární gramotnosti (literacy proficiency) dosáhlo v nejmladší věkové skupině průměrně o 13 procentních bodů více respondentů než v nejstarší věkové skupině, a v řadě zemí tento rozdíl přesahoval dokonce 20 procentních bodů. Ale údaje také svědčí o tom, že ne ve všech zemích se úroveň dosaženého vzdělání a získaných kompetencí shoduje. Naopak, v jednotlivých zemích mohou mít dospělí se stejnou úrovní formálního vzdělání velmi rozdílnou úroveň kompetencí.

Na celém světě se však nejen rozšiřuje přístup k vzdělávání a celkově zvyšuje úroveň kompetencí v populaci, ale současně se také prohlubují sociální a ekonomické rozdíly mezi těmi, kdo mají a kdo nemají terciární vzdělání. Získané formální vzdělání a jeho skutečné kompetence mají mnohem větší dopad na životní šance každého jedince, především v zaměstnatelnosti a v pracovních příjmech.

Průměrně více než 80 % dospělých osob s terciárním vzděláním je v zaměstnání proti necelým 60 % těch, kteří nemají ani střední vzdělání. V řadě zemí přitom tento rozdíl přesahuje 30 procentních bodů. Ale ani lidé s terciárním vzděláním nejsou zcela imunní proti nezaměstnanosti. V průměru zemí OECD byla v roce 2012 míra nezaměstnanosti dospělých osob (ve věkové skupině 25–64 let) s terciárním vzděláním 5,0 % (proti 3,3 % v roce 2008), ale ve věkové skupině 25–34 let byla 7,4 % (proti 2,6 % v roce 2008). Míra nezaměstnanosti osob bez středního vzdělání činila v roce 2012 ve věkové skupině 25–34 let 19,8 % oproti 13,6 % v roce 2008. Tyto údaje tedy znovu potvrzují, že ekonomická krize dopadla nejtvrději na mladé lidi pouze se základním vzděláním.

Riziko nezaměstnanosti také zvyšují nedostatečné kompetence, a to i mezi osobami na stejné úrovni vzdělání. Například v šetření Survey of Adult Skills bylo nezaměstnaných 5,8 % dospělých osob bez středního vzdělání, ale se střední úrovní gramotnosti, proti 8,0 % osob na stejné úrovni vzdělání, ale jen s nízkou úrovní gramotnosti. Obdobně bylo bez zaměstnání 3,9 % dospělých s terciárním vzděláním, ale s nižšími úrovněmi gramotnosti, oproti jen 2,5 % procentům osob s terciárním vzděláním a nejvyšší úrovní gramotnosti.

Rovněž údaje o příjmech ukazují na vzrůstající rozdíly mezi osobami bez středního vzdělání a s terciárním vzděláním. Jestliže stanovíme průměrný příjem osob se středním vzděláním ve věkové skupině 25–34 let roven 100, pak pro osoby bez středního vzdělání poklesl z 80 v roce 2000 na 76 v roce 2012, zatímco pro osoby s terciárním vzděláním vzrostl ze 151 v roce 2000 na 159 v roce 2012. Tyto údaje také ukazují, že průměrné relativní rozdíly v příjmech mezi osobami se středním a vysokoškolským vzděláním jsou dvakrát větší než rozdíly mezi osobami se středním vzděláním a bez něho. To znamená, že se osoby se středním vzděláním svým příjmem relativně přiblížily těm bez něho, což odpovídá tezi o „propadání střední třídy“.

Rostoucí nerovnosti v příjmech jsou v současném rozvinutém světě stále více důsledkem nerovnosti ve vzdělání a kompetencích. V členských zemích OECD se 73 % osob bez středního vzdělání nachází pod mediánem příjmů proti jen 27 % absolventů vysokých škol. Podle úrovně vzdělání a úrovně kompetencí lidé míří do chudoby či k relativnímu bohatství; na nich také závisí úroveň nerovností v příjmech. Nerovnosti jsou vysoké především v zemích s velkým podílem málo kvalifikovaných nebo s polarizovaným kvalifikačním profilem (tedy s vysokými hodnotami nejméně i nejvíce kvalifikovaných); rozdělení vzdělání i kompetencí přitom obvykle odpovídá sociálnímu a ekonomickému prostředí.

Vzdělání a kompetence jsou tak podle OECD nejen stále důležitější dimenzí problému nerovností ve společnosti, ale také nezbytnou součástí jejich řešení, pokud ovšem vzdělání zvyšuje mobilitu ve společnosti. Patrně největším ohrožením inkluzivního rozvoje společnosti tedy je, že se zvyšování mobility zadrhne a zastaví. Porovnání údajů pro různé věkové skupiny ukazuje, že toto riziko je v řadě zemí OECD zcela reálné. Podle údajů šetření PIAAC mělo průměrně 39 % osob z věkové skupiny 35–44 let terciární vzdělání. Pokud alespoň jeden z rodičů měl terciární vzdělání, tento podíl se zvýšil na 68 %, pokud však rodiče neměli ani střední vzdělání, podíl se snížil na 24 %. Ale i v mladší věkové skupině 25–34 let, kde se průměrný podíl osob s terciárním vzděláním zvýšil na 43 %, zůstává vliv vzdělání rodičů stejně výrazný. Podíl se zvětšil na 65 %, pokud alespoň jeden z rodičů měl terciární vzdělání, a zmenšil na 23 %, pokud oba rodiče neměli střední vzdělání. Jinak řečeno, na expanzi terciárního vzdělávání se sice podílela střední třída, ale expanze jen málo zasáhla slabší sociální skupiny.

Přestože se přístup ke vzdělávání rozšiřuje, příliš mnoha rodinám stále hrozí, že z toho nebudou nic mít, protože nebudou schopny svým dětem pomoci k vyššímu vzdělání. Z dat šetření PIAAC (Survey of Adult Skills) vyplývá, že podíl těch, kteří mají vyšší vzdělání než jejich rodiče (vzestupná vzdělanostní mobilita), činí ve věkové skupině 55–64 let 42 % a ve věkové skupině 45–54 let 43 %, ve věkové skupině 35–44 let však klesá na 38 % a ve věkové skupině 25–34 let na 32 %. Naopak stoupá podíl těch, kteří mají nižší kvalifikaci než jejich rodiče (sestupná vzdělanostní mobilita). Ve věkové skupině 55–64 let jich je 9 % a ve věkové skupině 45–54 let 10 %, ale ve věkové skupině 35–44 let 12 % a ve věkové skupině 25–24 let již 16 %. A jak uvádí generální sekretář OECD Angel Gurría v úvodu ke zprávě Education at a Glance 2014, „údaje ukazují, že expanze vzdělávání zatím nevedla k inkluzivnější společnosti a že musíme tento problém naléhavě řešit.“

Také Andreas Schleicher, který řídí Direktorát pro vzdělávání OECD, považuje nerovnosti za jeden z největších problémů, kterým čelí rozvinutý svět. Jak řekl při publikování zprávy počátkem září, „nerovnosti existují v příjmech i v zaměstnatelnosti. Ve vzdělávání sice spatřujeme mocný vyrovnávací faktor, který každému dává šanci na úspěch, ale data to bohužel nepotvrzují. V několika málo zemích – například ve Finsku a v Koreji – existuje silná vzestupná mobilita, ale ve většině zemí Evropy a v Severní Americe nahoru postoupí jen někteří, avšak hodně lidí klesá ve skutečnosti dolů. Nejhůře na tom jsou mladí lidí, čerství absolventi, které čeká jen minimální mobilita.“ Poukázal také na to, že se sice výrazně zvětšily vzdělávací možnosti, ale nadále přetrvávají problémy, jak mají mladí lidé – tentokrát dokonce s vysokoškolským vzděláním – získat práci. „Spousta lidí dosahuje vyšší kvalifikace. Ale zároveň mnoho nezaměstnaných absolventů hledá práci, přestože si zaměstnavatelé stěžují, že nemohou najít lidi, jaké potřebují. Velkým úkolem je, aby se vzdělávání stalo relevantnějším a zaměřilo se na ty, kteří je nejvíce potřebují a kteří je mohou nejvíce využít. V dnešní společnosti se hlavní hnací silou nerovností stala kvalifikace (dosažené formální vzdělání a skutečné kompetence), která je velmi těsně propojena se zaměstnáním a s příjmy. Jestliže nevybudujeme základy pro spravedlivou společnost, budou nerovnosti stoupat i nadále.“

Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic

.

 

OECD: Education at a Glance 2014: OECD Indicators. OECD Publishing, Paris 2014

Angel Gurría: Education and skills for inclusive growth. OECD Publishing, Paris 2014

Andreas Schleicher: Educational mobility slows in industrialised world, says OECD. OECD Publishing, Paris 2014

Karen MacGregor: Educational upward mobility slowing – OECD report. University World News, 09 September 2014, Issue 334

Advertisements

Napsat komentář

Filed under Ekonomika & VŠ, OECD (organizace, celek/členské země), Společnost & VŠ, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s