Potřebuje norská ekonomika magistry?

Již přes rok probíhá v Norsku diskuse o uplatnění absolventů magisterského studia v praxi. Podle výsledků různých šetření a průzkumů totiž dnes velké procento absolventů nemá příležitost svou kvalifikaci využívat a jejich místo by mohli zastávat i bakaláři. Vysoké školy ovšem namítají, že zaměstnavatelé hodnotí jen dnešní situaci a vycházejí z dnešních požadavků norské ekonomiky. Průběh diskuse není tedy příliš překvapující a podobá se diskusím i v jiných zemích, jak o tom Vysoké školství ve světě často informuje. Nicméně je zajímavé se seznámit s tím, jak reagují a co všechno berou v úvahu jednotliví účastníci diskuse jak v Norsku, tak i v jiných zemích.

Redakce Vysoké školství ve světě

Profesorka Linda Laiová z norské Vysoké obchodní školy (Handelshøyskolen BI) loni rozpoutala intenzivní diskusi o tom, zda má vysokoškolské magisterské studium po podniky smysl. Na semináři, který uspořádal vedoucí hospodářský deník Dagens Næringsliv, prohlásila, že se jeho potřeba často přehání a že to může uškodit absolventům i zaměstnavatelům. Její tvrzení bylo založeno na průzkumu více než 20 tisíc pracovníků ve veřejném i soukromém sektoru. „Mnoho podniků vyžaduje diplom magistra i pro pracovní místa, kde ve skutečnosti zjevně není zapotřebí. Zároveň platí, že čím vyšší vzdělání máte, tím méně jste ochoten se v práci přizpůsobit a vykonávat méně kvalifikovanou práci.“ Asi 25 až 40 % pracovníků nemůže využívat to, co se naučili, a je tomu tak především v prvním zaměstnání po absolvování. Ale vykonávat práci, ve které se nevyužívá získaná kvalifikace, negativně ovlivňuje celkový postoj absolventa k práci a může vést například i ke zdravotním obtížím. „Když se stane společenskou normou vyžadovat magisterský diplom pro práce, které jej nepotřebují, jde o mastersyke, tedy magisterskou horečku.“

Pojem mastersyke se poté ve veřejném prostoru rychle uchytil a norské noviny byly plné článků o absolventech magisterského studia, zejména společenskovědních oborů, kteří dlouho bez úspěchu hledají zaměstnání a dnes litují, že promarnili peníze (mohli začít dříve vydělávat) i roky studia.

Také Konfederace norských podniků (NHO – Næringslivets Hovedorganisasjon) provedla šetření mezi svými 23 tisíci členy, jaké kompetence a vysokoškolské kvalifikace potřebují dnes a jaké budou potřebovat během následujících pěti let. Do šetření se zapojilo 5,5 tisíce podniků. Výsledky potvrzují závěry profesorky Laiové. Jen jedna odpověď z deseti uvádí, že v příštích pěti letech budou zapotřebí magistry, více než polovina podniků uvádí, že na místech, které dnes zastávají magistři, by mohli být i bakaláři, a většina respondentů by dala přednost dalšímu podnikovému vzdělávání svých zaměstnanců před přijímáním nových absolventů.

Generální ředitelka NHO Kristin Skogen Lundová vyzvala vládu, aby změnila priority norského vysokého školství. „Cílem by nemělo být co nejvíce studium prodloužit, ale připravit studenty jako kvalifikovanou a současně využitelnou pracovní sílu. Někdo už musí zlomit ten trend vedoucí k mastersyke. Toho lze dosáhnout tím, že bakalářské studium bude více odpovídat požadavkům trhu práce, že bude relevantní a svébytné a že nebude jenom přípravou na magisterské studium, jako je tomu dnes.“

S názorem zaměstnavatelů podle očekávání nesouhlasí reprezentanti vysokých škol. Jak na svém blogu potvrdil rektor Univerzity v Oslo Ole Petter Ottersen, mastersyke se skutečně stala jedním z pojmů norské diskuse o vysokých školách. Měla ji údajně způsobit nadprodukce magistrů, v jejímž důsledku jsou absolventi překvalifikovaní a tak se plýtvá veřejnými prostředky. Rektor však namítá, že „například na nedávném semináři Nordického institutu pro studium inovací, výzkumu a vzdělávání (NIFU – Nordisk institutt for studier av innovasjon, forskning og utdanning) byl pacient shledán celkem zdravý. Naši magistři nacházejí práci, většina z nich i odpovídající práci. Společnost tedy absorbuje zvýšený počet absolventů magisterského studia z našich univerzit a z dalších typů vysokých škol.“

Profesor Daniel Apollon, který vede digitální výzkum na Univerzitě v Bergenu, označil stanovisko NHO za krátkozraké a navíc také v protikladu k expanzi magisterského studia v jiných zemích. „NHO žádá, aby se omezil počet asi 900 magisterských programů v Norsku jako jedno z opatření k omezení počtu studentů na magisterské úrovni. Odhaluje tím i své statické a nepříliš přesvědčivé pojetí norského trhu práce, když se dívá na studenty jen jako na potenciální zaměstnance, a poněkud překvapivě vůbec nebere v úvahu, že by mohli sami podnikat. Norští zaměstnavatelé i vysoké školy by měli uvažovat o dlouhodobější spolupráci mezi soukromou a veřejnou sférou, například při nabídce stáží v podnicích během magisterského studia.“ Jako příklad uvedl profesor Apollon Francii. Loni tam tehdejší ministryně vysokých škol a výzkumu Geneviève Fiorasová chtěla zredukovat celkový počet téměř 6 tisíc specializovaných magisterských programů, aby zvýšila jejich lisibilité, tedy čitelnost, a odstranila tak džungli vytvořenou téměř 250 francouzskými vysokými školami, jež podle ní studentům vlastně komplikovala volbu programu studia nebo jí v ní přímo bránila. „Zatímco Francie hledá cesty, jak přístup k magisterskému studiu usnadnit, norští zaměstnavatelé od něj chtějí studenty odradit.“

Michael Gaebel, který vede oddělení vysokoškolské politiky v EUA (European University Association), připomenul, že podle studie EUA z roku 2009 i dalších dílčích zpráv je magisterský diplom v Evropě nejuniverzálnější. Uvedl, že větší starosti EUA dělá spíše uznávání bakalářského diplomu, které se v mnoha zemích stále setkává s problémy. V tomto ohledu jsou výsledky norského průzkumu pozitivní. Ukazují totiž, že podobně jako v některých dalších evropských zemích jsou i v Norsku bakaláři zaměstnatelní a případně mohou později pokračovat ve studiu. „Obecně je však velmi krátkozraké radit studentům, aby si studium zkrátili (a nepokračovali v magisterském studiu). Podle mezinárodních statistik absolvování vyšší úrovně studia zvyšuje šanci získat zaměstnání i výhledy na lepší kariéru. Kromě toho by se měla uvažovat i jiná hlediska, jako je osobní vývoj studentů a jejich seberealizace.“

Docentka psychologie na Stockholmské univerzitě Lena Adamsonová k tomu uvedla, že obdobné diskuse, které se týkaly smyslu vysokoškolského studia, probíhaly rovněž ve Švédsku. „Ale podle mé zkušenosti magisterské programy zavedené v rámci Boloňského procesu značně posílily interdisciplinární a internacionální prvky studia, a to je pro řadu zaměstnavatelů velmi důležité.“ Podle některých ekonomů také každé nové vysoce kvalifikované pracovní místo s náročnou náplní generuje dvě až tři další pracovní místa ve službách a ve výrobě. Jak předvídá nezávislá švédská nadace pro strategický výzkum (Stiftelsen för strategisk forskning, SSF), trh práce se během příštích dvaceti let zcela promění a digitální technologie nahradí 53 % pracovních míst. Ve Švédsku to postihne na 2,5 milionu pracovníků. „A kdo jiný by mohl vytvářet nová pracovní místa, jež budou zapotřebí, než absolventi magisterského studia?“

Potud informace o probíhající norské diskusi. Obdobné diskuse jsou ovšem evergreenem. V této souvislosti je možné připomenout starší zkušenost z 90. let, kterou získal profesor Jo Ritzen, bývalý nizozemský ministr školství a také bývalý rektor Univerzity v Maastrichtu. Ministr financí mu jednou hodil na stůl novinový článek a zeptal se ho, proč stále zvyšuje počet míst na vysokých školách, když vysokoškoláci jen nahrazují lidi s nižším vzděláním. Nemohlo by jich být méně a tak snad i utrácet trochu méně peněz? Ministr Ritzen mu ovšem – poučen od svých zahraničních kolegů – připomenul, že „jsme prokázali, že nejde o nahrazování, ale o zvyšování úrovně. Fakt, že firma zaměstná vysokoškoláky, jí umožní zlepšit výrobu i technologii a dostane ji na trhu do lepší pozice. Nevyužívání kvalifikace (relativní nezaměstnanost) je tedy jen přechodným jevem.“ Podle něj velké zvýšení počtu absolventů v posledních deseti letech nevedlo k nouzi o pracovní místa a nižším příjmům vysokoškoláků, ale naopak podnítilo ekonomický růst, který taková místa vytvořil.

A když se ve zprávě Eurydice z roku 2012 (Key Data on Education in Europe 2012) objevilo zjištění, že asi jeden z pěti absolventů je překvalifikován pro práci, kterou zastává, zpochybnil Andreas Schleicher z OECD sám pojem překvalifikovanosti. „Ten předpokládá, že naše ekonomiky i trhy práce jsou hrou s nulovým součtem (zero-sum game). Ale můžeme se na to také dívat opačně – ten jeden z pěti, který je schopen více než jen plnit dnešní pracovní požadavky, může inovovat svou práci i celé pracovní prostředí. Když v 50. letech začali v Japonsku vysokoškoláci pracovat v automobilkách, všichni se smáli, protože ty přece vyžadují jen málo kvalifikovanou dělnickou práci. Ale přestali jsme se smát, když Japonci vybudovali nejproduktivnější automobilový průmysl světa.“

Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic

.

 

Jan Petter Myklebust: Heated debate over the value of masters degrees. 16 August 2014 University World News Issue 330

Jan Petter Myklebust: One in five graduates ‘overqualified’ for their job claim challenged. 23 February 2012 University World News Issue 210

Advertisements

Napsat komentář

Filed under Absolventi, Ekonomika & VŠ, EU (organizace, celek/členské země), Norsko, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s