Vysoké školy se vyrovnávají s požadavky 21. století


Výzkum analytického centra společnosti The Economist Group (The Economist Intelligence Unit) zjišťoval, jak se vysoké školy vyrovnávají s měnícími se požadavky 21. století. Účastnily se jej více než tři stovky pracovníků vysokých škol z celého světa, kteří odpovídali na 40 otázek zaměřených na současné klíčové problémy vysokého školství: na změny ve složení a prioritách studentské populace, které zahrnují i prohlubující se globalizaci a internacionalizaci; na změny ve financování vysokých škol a jejich důsledky pro další oblasti; na dopady zavádění nových technologií do výuky. Studii a šetření zadala a financovala americká společnost Academic Partnerships, která podporuje využívání nových technologií ve vysokém školství. Výsledky výzkumu byly publikovány v březnu 2014 (Higher education in the 21th century: Meeting real-world demands).

Redakce Vysoké školství ve světě

Analytické centrum The Economist Intelligence Unit (EIU) oslovilo v září 2013 vybrané pracovníky vysokých škol z celého světa a získalo od nich celkem 317 vyplněných odpovědí. Polovina z respondentů výzkumu sama učí (51 %), část pracuje ve výzkumu (28 %) nebo ve vysokoškolské administrativě (27 %), více než čtvrtina (26 %) zastává vedoucí a řídící funkce. Reprezentují veřejné (52 %) a neziskové soukromé (33 %) vysoké školy, ale také vysokoškolské instituce zaměřené na zisk (12 %), případně jiné. Hlavní tři světové vysokoškolské regiony jsou zastoupeny víceméně rovnoměrně: 36 % odpovědí přišlo ze Severní Ameriky, 33 % z Asie a Pacifiku, 32 % z Evropy.

Závěrečná zpráva z výzkumu je členěna podle tří hlavních oblastí změn, s nimiž se vysoké školy musí vyrovnávat: získávání studentů a internacionalizace vysokoškolského vzdělávání, problémy s financováním vysokých škol, nové technologie ve výuce, vyučování a učení. Současně je zřejmé, že všechny tři oblasti jsou navzájem těsně propojeny a že společně vedou k hluboké proměně současného vysokého školství, k většímu porozumění pro potřeby studentů a k inovativním formám výuky.

Na otázku, na co se vaše instituce zaměří v příštích pěti letech (viz následující graf), největší část respondentů (39 %) uvedla, že to bude právě integrování online výuky do studijních programů. Pak následovala internacionalizace, zvýšení počtu studentů na terciární úrovni a zaměření nabízených programů na potřeby trhu práce (více než třetina respondentů), kolem 30 % respondentů uvedlo větší přístup netradičních studentů a expanzi do jiných zemí, čtvrtina snížení administrativních nákladů a 15 % snížení nebo alespoň stabilizaci školného.

Měnící se složení a priority studentské populace jsou do značné míry důsledkem globalizace a internacionalizace vysokoškolského vzdělávání. Vysoké školy se snaží získat nové populace studentů, a to zejména ze zahraničí. Globální viditelnost (visibility) se tak pro mnohé z nich stala významnou prioritou do té míry, že zahraniční expanze je dokonce jejich druhým hlavním institucionálním cílem. Třetina institucí zvyšuje nábor zahraničních studentů a zaměřuje se zvláště na rychle rostoucí globální střední třídu (která bývá definována výdělkem v rozpětí 10–100 US $ denně). Podle amerického think tanku Brookings Institution, se má během dvou desetiletí na celém světě zvětšit na téměř trojnásobek, z 1,8 mld. lidí v roce 2009 až na 4,9 mld. v roce 2030, a to především v Asii.

Ale již dnes se na vysokých školách vzdělává mnoho zahraničních studentů, především v USA (tam se počet zahraničních studentů v akademickém roce 2012–13 zvýšil o 7 % na rekordních 820 tisíc studentů). Téměř polovina respondentů uvedla, že za poslední 3 roky se počet zahraničních studentů zvýšil, 57 % respondentů to očekává v příštích 3 letech. Zájem o studium je ještě větší, ale kapacita škol je omezená a dalším omezením jsou také náklady na studium.

Soutěž o získání a udržení nejlepších studentů se zostřuje na celém světě, nejen v USA. Je to nová globální dynamika, která bude mít na další vývoj vysokého školství rozhodující vliv. Studium a stáže v zahraničí se stanou ještě rozšířenější. Studium započaté doma se doplní specializovanými programy v jiných zemích. Již dnes některé univerzity uzavírají dohody s jinými školami o možnosti střídavého studia na obou školách, aby se svými studenty udržely kontakt, a význačné americké univerzity mají detašované areály v celé Asii, od Šanghaje po Dubaj (viz také Integrované formy mobility studentů a Internacionalizace na výroční konferenci EUA 2013).

Podle respondentů výzkumu uvažuje 51 % institucí o zahraniční expanzi, ať již budováním nových poboček nebo celých areálů v zahraničí, zavedením online výuky nebo i jinak. Poslední vývoj však poněkud zpochybňuje výhody budování nových kampusů v zahraničí. Již jen provozní náklady, nájmy a platy, nemluvě o stavebních nákladech, představují totiž velmi náročné podnikání s tisíci různých překážek a nejistými výnosy. Pro vysokoškolské instituce, které mají omezené zdroje a malou viditelnost či jsou financovány z veřejných zdrojů a podléhají tedy kontrole vlád a daňových poplatníků, to není příliš atraktivní či schůdná cesta.

Navíc do soutěže o zahraniční studenty začínají vstupovat i rozvojové země. Jejich vysoké školy nabízejí kombinaci zlepšující se kvalitativní úrovně a současně nižších nákladů, protože mají nižší platy pedagogů a méně nákladné areály, a na rozdíl od zemí rozvinutého světa se ještě těší velkorysé podpoře státu či regionu, který chce udržet svou studentskou populaci doma.

Na otázku, jak dnes vysoké školy získávají studeny (viz následující graf), nejvíce respondentů uvedlo, že zvyšováním odborné relevance nabízených programů (49 %) a zvyšováním prestiže respektive obchodní značky instituce (42 %), kolem třetiny respondentů pak nabídkou studia v zahraničí a začleněním odborné přípravy do výuky, více než čtvrtina respondentů partnerstvím s podniky, úlevami ve školném (stipendia, granty) a zřizováním online, hybridní nebo kombinované výuky, a konečně 16 % vysokých škol nabídkou úplných online programů, které vedou k získání diplomu.

 Vysoké školy v rozvinutých zemích si musí v důsledku finanční krize hledat nové zdroje příjmů a jako nezbytné se ukazuje tzv. kreativní financování. Vysoké školy totiž musí nějak kompenzovat klesající příspěvky a dotace z veřejných zdrojů, což podle více než poloviny respondentů (51 %) dokonce ohrozilo finanční postavení jejich instituce. Dalších 40 % uvedlo, že výzkumné granty jsou hůře dostupné. Jen 9 % vysokých škol se snižování podpory z veřejných zdrojů nedotklo.

Rozpočtová udržitelnost vysokých škol bude záviset na přísném šetření kombinovaném s nalezením nových zdrojů příjmu. O to budou usilovat téměř dvě třetiny vysokých škol. Podle Thomase Estermanna z EUA se evropské instituce nejčastěji snaží vyrovnat svůj rozpočet snižováním základních výdajů. Omezují například placenou dovolenou, zvyšují pracovní úvazky pedagogů a administrativních sil a bedlivěji posuzují efektivitu všech svých činností. Omezuje se i nabídka kurzů a programů (31 % vysokých škol) a snižuje se počet míst pedagogů (22 % vysokých škol), to je ovšem možné jen u podpůrných činností, pokud se nemá ohrozit základní poslání vysokých škol. (viz také Financování vysokých škol v Evropě se mění či Nová publikace EUA o finanční udržitelnosti vysokých škol).

Na otázku „Uveďte tři nejlepší způsoby, kterými se snažíte vyrovnat pokles příjmů nebo snížené financování z veřejných zdrojů“, nejvíce respondentů (38 %) uvedlo, že mezi ně patří snižování provozních nákladů (nejčastěji automatizací), 32 % vysokých škol se pokouší zvýšit příjmy zvyšováním školného. Rozšíření nabídky o online programy, partnerství s podniky soukromého sektoru a větší snahu získat zahraniční studenty uvedlo 30 % respondentů, o procento méně pak snahu donacemi (dary) zvýšit kapitál. O zvýšení počtu netradičních a part-time studentů se snaží 20 % respondentů, 16 % usiluje o získání více domácích tradičních studentů (viz následující graf).

 S nižšími příjmy ovšem vysoké školy nemohou poskytovat stejnou úroveň služeb. Finanční omezení vedla ke zvětšení velikosti skupin studentů při přímé výuce (31 % vysokých škol), k obtížím při získávání kvalitních pedagogů (22 %), k omezení počtu studijních programů (22 %) a dokonce i ke snižování počtu pedagogů (18 %). Některé vysoké školy situované blízko sebe také proto uvažují o společném sdílení zdrojů a zařízení nebo dokonce o sloučení.

Zvyšování školného může mít pro studenty i školy vážné negativní důsledky, snad kromě několika institucí s mimořádnou prestiží, kde počet uchazečů neustále výrazně převyšuje počet míst. Náklady na studium se totiž v některých rozvinutých zemích již blíží k hranici toho, co jsou studenti (a jejich rodiče) schopni a ochotni platit. V některých případech již nedostatek zájemců donutil vysokou školu naopak školné snížit. V zemích s vysokým školným je snižování školného v nejbližších letech dokonce dosti pravděpodobné. Mnoho škol již například používá prostředky určené na pedagogickou činnost na poskytování slev ze školného. Průměrná sleva se během posledních šesti let zvýšila až na 45 %.

Jednou z cest, jak získat prostředky ze soukromého sektoru, jsou smlouvy o realizaci výzkumu. Zvyšují ovšem především příjmy špičkových institucí, jako je v USA Stanfordova univerzita či MIT, v některých případech však mohou ohrozit akademické svobody, když je spolupráce podmíněna tzv. zvláštními zájmy. Například Univerzita na Floridě se tak ve prospěch soukromého subjektu, který jí poskytl dotaci 6,5 mil. $, vzdala práva rozhodovat o obsazení dvou profesorských míst s definitivou a práva ukončit některé akademicky nevyhovující studijní programy (viz také Plusy a minusy strategických partnerství německých vysokých škol a podniků).

­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­Velké naděje skládají vysoké školy do výukových metod založených na využití moderních technologií. Vývoj je ovšem mezi jednotlivými zeměmi i uvnitř zemí značně nerovnoměrný. Zatímco na některých školách se ještě diskutuje, zda na zkoušku zavést několik onlinepředmětů či kurzů, roste počet škol s širokou nabídkou celých studijních programů vedoucích k úplnému vysokoškolskému diplomu či alespoň certifikátu. Příkladem takové expanze do digitální oblasti je Cornellova univerzita, respektive jejípřidružená organizace eCornell. Nabízí přes 30 online profesních programů vedoucích k certifikátu v oborech jako management, supervize, řízení projektů a návrh systémů. Podobně Technická univerzita v Georgiizřídila online organizaci (Georgia Tech Professional Education Online), která nabízí studium při zaměstnání. Online je možné získat i bakalářské a magisterské diplomy. Například Texaská univerzita v Arlingtonu nabízí online bakaláře v ošetřovatelství a řadu dalších online bakalářských i magisterských programů například v pedagogice a veřejné politice (viz také Online studium (MOOC) mění vysokoškolské vzdělávání).

Většina respondentů výzkumu (61 %) věří, že online a distanční programy budou tím, co nejvíce ovlivní vysokoškolské vzdělávání v příštích pěti letech. Jeden ze čtyř respondentů, kteří pracují ve správě vysokých škol, očekává, že online a hybridní (smíšené, kombinované) programy zvýší na jejich škole jak počty studentů, tak finanční příjmy. Šest z deseti je přesvědčeno, že rozšíří vzdělávací poslání jejich instituce, osloví širší okruh studentů po celém světě, a protože mají nižší náklady, než má prezenční výuka, přispějí k vyrovnání rozpočtu vysokých škol. Výuka online snižuje také náklady samotných studentů, například na Georgia Tech jen na šestinu toho, co stojí získání diplomu v prezenčním studiu. Výuka je také více personalizovaná, schopná přizpůsobit se individuálním potřebám, časovým a finančním možnostem studentů i tempu získávání vědomostí a navíc umožňuje bez přerušení postupovat v kariéře.

Jak zpráva v závěru uvádí, vysoké školy musí přehodnotit své priority již proto, že jejich zákazníci – studenti – požadují širší možnosti přístupu k vysokoškolskému studiu. Mobilita a flexibilita se rozšířily i ve vzdělávání, studenti mohou sledovat výuku všude, kde mají přístup k internetu. Rovněž nové ekonomické podmínky narušují dosavadní zvyklosti. Snižuje se financování z veřejných i soukromých zdrojů, školné se blíží svému maximu, a přestože rostoucí životní úroveň v rozvojových zemí zvyšuje poptávku po vzdělávání, soutěž o nové studenty se zostřuje. Vstup nových technologií však mění navyklá pravidla hry. Uplatní-li se vhodně a v odpovídající situaci, může online výuka pomoci vysokým školám, aby zůstaly relevantní ve světě, který je stále více založen na technologiích, a rozšířily svou nabídku na celý svět, aniž by musely budovat nové učebny a koleje.

 

Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic

.

 

Higher education in the 21th century: Meeting real-world demands. The Economist Intelligence Unit Limited 2014

Integrované formy mobility studentů. Vysoké školství ve světě, 21. květen 2013

Internacionalizace na výroční konferenci EUA 2013. Vysoké školství ve světě, 13. květen 2013

Financování vysokých škol v Evropě se mění. Vysoké školství ve světě, 16. leden 2014

Nová publikace EUA o finanční udržitelnosti vysokých škol. Vysoké školství ve světě, 15. únor 2013

Plusy a minusy strategických partnerství německých vysokých škol a podniků. Vysoké školství ve světě, 6. březen 2013

Online studium (MOOC) mění vysokoškolské vzdělávání. Vysoké školství ve světě, 13. březen 2013

Advertisements

Napsat komentář

Filed under Celý svět, Internacionalizace, Výhled VŠ, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s