Vysoké školy zvyšují zaměstnatelnost absolventů

Zaměstnatelnost absolventů vysokých škol se v posledních letech, po nebývalé expanzi vysokých škol a v době doznívající ekonomické krize, stává jedním z naléhavých problémů dalšího rozvoje vysokého školství v Evropě. Mimo jiné se jí zabývá nedávno vydaná publikace Eurydice Modernisation of Higher Education in Europe: Access, Retention and Employability, o níž jsme již celkově informovali v článku Zpráva o modernizaci vysokého školství v Evropě. V dalším článku, Jak evropské země řeší zaměstnatelnost absolventů, jsme se pak věnovali různým pojetím zaměstnatelnosti a způsobům, jak se zjišťují požadavky trhu práce. V tomto závěrečném článku z květnové publikace Eurydice přinášíme přehled způsobů, jak se jednotlivé evropské země snaží zaměstnatelnost absolventů vysokých škol zvýšit, jak se zaměstnanost absolventů sleduje a jak se posuzuje úsilí vysokých škol o její zlepšení.

Redakce Vysoké školství ve světě

Vedle úsilí státu i vysokých škol různým způsobem usměrňovat přijímání vysokoškoláků do těch oborů studia, po nichž je na pracovním trhu poptávka, se objevují další postupy, jak zlepšovat vyhlídky absolventů, že po ukončení studia získají a poté si i udrží odpovídající práci (zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost). Vysoké školy se snaží zvýšit zaměstnatelnost svých absolventů dvěma hlavními způsoby: zaprvé do studijních programů začleňují také pracovní zkušenosti, praktický výcvik (practical training)strukturované praxe v podnicích nebo u jiných zaměstnavatelů (work placement) a zadruhé svým studentům poskytují kariérové poradenství (career guidance).

Získání pracovní zkušenosti během studia

Široce sdílená mezinárodní zkušenost potvrzuje, že zařazenípraxedo studijních programů hraje klíčovou úlohu, protože výrazně zvyšuje šance absolventů najít si zaměstnání. Praxe jako povinná součást studijních programů je na celoevropské úrovni vyžadována jen vyjímečně. Evropská směrnice 2005/36/EC o uznávání profesních kvalifikací upravuje začlenění praktického výcviku do některých profesně zaměřených studijních programů (například medicínských nebo farmaceutických) a požaduje to také většina členských zemí EU.

V ostatních programech většinou samotné vysoké školy rozhodují, zda ji začlení, a to povinně či volitelně; některé země však svobodu vysokých škol omezují. Někdy to závisí na druhu vysoké školy: v Dánsku je například praktický výcvik povinný pro neuniverzitní vysoké školy, ale nikoli pro univerzity. Jindy to závisí na druhu nebo úrovni diplomu: ve Francii se to týká tzv. profesního bakalářského diplomu, v Litvě všech bakalářských programů. Černá Hora vyžaduje při akreditaci nového studijního programu, aby vysoké školy předkládaly předběžnou dohodu s podniky o zajištění praktického výcviku. Ve Finsku musí všechny technické obory na bakalářské úrovni obsahovat alespoň tříměsíční stáž a praktický výcvik je povinný i pro některé univerzitní obory. V Lotyšsku 86 % studentů 1. cyklu a 14 % studentů 2. cyklu prochází praktickým výcvikem, v Itálii to je téměř 60 % studentů 1. cyklu a 56 % studentů 2. cyklu. Ve většině zemí však údaje o rozsahu praxe během studia nejsou k dispozici.

Proto chybějící informace o praxi a stážích studentů nahrazujeme údaji ze šetření absolventů vysokých škol evropského projektu REFLEX. V rámci projektu byli totiž absolventi mimo jiné dotazováni, zda byl během jejich vysokoškolského studia kladen důraz na stáže a praxe (work placements or internships). Následující graf ukazuje podíl kladných odpovědí v různých zemích Evropy a také z tohoto hlediska dosti negativní zkušenost absolventů českých vysokých škol.

Existují však i jiné možnosti, jak lze již během studia získat pracovní zkušenosti. Například ve Francii funguje i na vysokých školách tzv. duální systém (alternance), který kombinuje teoretickou výuku na vysoké škole s prací v podniku na základě speciální smlouvy, kterou s ním studenti uzavírají. V současnosti tak studuje na 5 % studentů francouzských univerzit a 7 % studentů ostatních typů vysokých škol.

Stát může podporovat získání pracovní zkušenosti během studia nejen regulací, ale i jinými způsoby. Většina zemí motivuje vysoké školy i podniky, aby zvyšovaly počet míst s praktickým výcvikem. Tato místa jsou určena pro všechny studenty a alespoň částečně hrazena z veřejných zdrojů. Například v Bulharsku jde o projekt Student placements, kdy se z prostředků Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů (financovaného převážně z prostředků EU) hradí náklady studentů i výdaje na mentory z vysoké školy i z podniků. V Řecku motivují studenty i podniky ke stážím v rámci Operačního programu Vzdělávání a celoživotní učení. V Polsku byl v roce 2013 zahájen nový program stáží v podnicích. Podporu získají ty vysoké školy, které ve výběrovém řízení prokáží, že s podniky připravily kvalitní výcvikové programy. V pilotní fázi se jedná o nejméně tříměsíční programy pro asi 10 tisíc studentů.

V Chorvatsku umožňuje nový zákon o podpoře zaměstnanosti (z roku 2012), aby na základě programu Dohoda o odborném výcviku bez zaměstnání podniky uzavřely s absolventy bez předchozí pracovní zkušenosti smlouvu až na dobu 12 měsíců, po níž za ně nemusí platit daně ani zdravotní a sociální pojištění a absolventi dostávají od státu měsíční podporu ve výši zhruba 200 €. Rovněž v Litvě podporují praktický výcvik studentů všech oborů a bakalářského i magisterského cyklu ve veřejných i soukromých podnicích, organizacích a institucích. Cílem je nejen vybavit studenty dovednostmi pro podnikání, ale také podněcovat spolupráci vysokých škol s dalšími partnery. O podporu se mohou ucházet sdružení zaměstnavatelů společně s vysokými školami a případně dalšími institucemi a organizacemi. Další program podporuje stáže studentů v nejkvalitnějších výzkumných organizacích země. Ústřední orgán pro financování vysokého školství v Anglii (Higher Education Funding Council for England, HEFCE) pomáhá financováním řady programů, aby studenti získali dovednosti, které podniky potřebují. Jako v jediné zemi existuje v Anglii i speciální program pro podporu znevýhodněných studentů. Rovněž ve Skotsku byl zřízen od roku 2010 obdobný program Adopt-an-Intern.

Kariérové poradenství

Poradenské služby jsou zvláště důležité pro netradiční studenty (sociálně, kulturně či zdravotně znevýhodněné, imigranty, starší studenty apod.), zejména, jsou-li poskytovány během celého studijního cyklu. V první řadě je poskytují samotné vysoké školy (ve všech zemích s výjimkou Chorvatska), a to ve valné většině povinně, jen v několika málo zemích (mezi nimi i v ČR) to závisí na rozhodnutí vysoké školy. Asi v polovině zemí mají studenti k dispozici i externí poradenské služby (ČR mezi ně nepatří).

Poradenské služby jsou obvykle přístupné všem studentům a odpovídají jejich individuálním potřebám. Mezi země, které poradenství zaměřují také na některé cílové skupiny, patří například Anglie, Wales a Severní Irsko. V uvedených částech Spojeného království se zvláště podporují studenti s postižením, v Řecku je podpora zaměřena na znevýhodněné a sociálně ohrožené skupiny.

Poradenské služby, které poskytují vysoké školy pro absolventy, tedy pro své bývalé studenty, nejsou již tak rozšířené. Povinně je školy musí poskytovat v 18 zemích, v dalších 8 zemích záleží na rozhodnutí školy (mezi nimi i v ČR). V několik málo zemích existují pro absolventy jen externí poradenské služby, ve třech pak vůbec žádné.

Hodnocení zaměstnatelnosti absolventů (především v systému zajišťování kvality)

Výsledky, kterých dosahují vysoké školy v zaměstnatelnosti absolventů, se často hodnotí i externě. Nejvýrazněji se kritéria zaměstnatelnosti absolventů uplatňují v procesu zajišťování kvality, který je hlavním mechanismem, jak přimět vysoké školy, aby zvyšovaly zaměstnanost svých absolventů. Ve více než 20 zemích je povinností vysokých škol předkládat údaje o zaměstnanosti absolventů při akreditaci studijních programů či pro průběžnou evaluaci institucí a studijních programů. Avšak v 9 zemích (mezi nimi i v ČR) je toto kritérium volitelné a v 6 zemích se v rámci procesu hodnocení a zajišťování kvality vysokoškolského studia o něm vůbec neuvažuje.

Kritéria zaměstnatelnosti se mohou uplatňovat různým způsobem. V některých zemích (mezi nimi i v ČR) musí vysoké školy prokazovat, že jejich studijní programy odpovídají požadavkům trhu práce, v jiných, že do jejich přípravy jsou zaměstnavatelé přímo zapojeni nebo že školy uplatňují jejich názory a doporučení. V několika zemích musí vysoké školy pravidelně uvádět údaje o zaměstnanosti absolventů nebo alespoň prokazovat, že mají zavedený systém jejich pravidelného sledování. V Itálii se ověřuje, že na vysokých školách existují služby podporující přechod absolventů na trh práce; zaměstnatelnost a uplatnění absolventů sleduje centrálně projekt AlmaLaurea.

Jinou formou, jak zajistit, že se při hodnocení kvality uplatnila také kritéria zaměstnatelnosti a studijní programy odpovídají požadavkům trhu práce nebo že se na jejich vývoji zaměstnavatelé podíleli, je přímá účast zaměstnavatelů v procesu externího hodnocení a zajišťování kvality. Tak se postupuje asi v polovině evropských vysokoškolských systémů, téměř vždy povinně (jen ve 2 zemích je tomu tak bez formálního požadavku).

Jiné možnosti evaluace a finanční motivace

Některé země používají pro hodnocení studijních programů podle zaměstnatelnosti a uplatnění absolventů i další zdroje informací, jako jsou například šetření prováděná zaměstnavateli. Zjišťují jejich spokojenost s úrovní znalostí a dovedností vysokoškoláků přijatých bezprostředně po absolvování a rovněž s tím, jak odpovídají požadavkům daného pracovního místa. Takové průzkumy se provádějí v mnoha evropských zemích (viz například EU Skills Panorama – Employer survey); například v Irsku se první národní průzkum realizoval v roce 2012 a v dalších letech bude periodicky opakován.

Zdrojem dalších informací jsou i samotné vysoké školy. Mohou nejenom samy organizovat šetření svých absolventů, ale také zveřejňovat svá opatření, jak snaží zvýšit jejich zaměstnatelnost. Například již zmíněný ústřední orgán pro financování vysokého školství v Anglii (HEFCE) vyžaduje, aby vysoké školy informovaly, co dělají pro zaměstnatelnost svých studentů, jejich přechod do zaměstnání i další pracovní kariéru.

Jedním z důležitých cílů hodnotících procesů je zveřejňování relevantních informací o vysokých školách i jejich studijních programech pro potřeby dnešních i budoucích studentů. Například ve Spojeném království jsou na oficiální webové stránce Unistats srovnávány údaje o spokojenosti studentů jednotlivých vysokých škol, o akreditaci studijního programu profesními organizacemi (Professional, Statutory and Regulatory Bodies – PSRBs), o zaměstnanosti a příjmech absolventů i o tom, co samy vysoké školy říkají o zaměstnanosti svých absolventů. Navíc britská agentura pro statistiku vysokého školství (Higher Education Statistics Agency, HESA) zveřejňuje ukazatele výkonnosti jednotlivých institucí, mezi nimiž je i míra zaměstnanosti absolventů. V Bulharsku zveřejňuje Ministerstvo vzdělávání a vědy žebříček vysokých škol (Рейтингова система на висшите училища в България), v němž zaměstnanost a pracovní příjem (plat nebo mzda) absolventů je částí jednoho ze šesti složených ukazatelů „pracovní kariéra a relevance pro trh práce“ (Реализация и връзка с пазара на труда).

Řada zemí (mezi nimi i ČR) zavedla nebo připravuje systémy výkonového nebo účelového financování, kde údaje o zaměstnanosti absolventů mají vliv na financování institucí. Například ve Španělsku se vstup na trh práce bere v úvahu při financování vysokých škol. Měří se mírou zaměstnatelnosti absolventů jeden rok a pět let po absolutoriu a procentem absolventů, kteří pět let po absolutoriu mají vyšší příjem než ti pouze se středním vzděláním. Jak to však ovlivní výsledné financování každé vysoké školy, je záležitostí regionální úrovně řízení v autonomních společenstvích, pod které univerzity spadají. V Itálii patří mezi ukazatele, podle nichž se stanoví finanční prostředky pro vysoké školy, také počet stáží ve studijním programu a podíl zaměstnaných absolventů jeden rok po absolutoriu na celkovém počtu všech absolventů dané školy a studijního programu. Ve studii se uvádí, že také v ČR je výsledná finanční částka pro vysoké školy z 80 % alokována normativně, a to z asi tří čtvrtin podle počtu studentů a asi z jedné čtvrtiny podle tzv. ukazatelů kvality, z nichž jedním je úroveň zaměstnanosti absolventů.

V Rakousku je rozpočet veřejných univerzit složen ze základního rozpočtu a ze strukturálních fondů pro vysoké školství. Základní rozpočet je výsledkem dohody o výkonech (Leistungsvereinbarungen) mezi vysokou školou a Spolkovým ministerstvem pro vědu, výzkum a hospodářství, která je uzavírána každý třetí rok. Vysoká škola musí uvést své záměry mimo jiné i z hlediska zvyšování zaměstnatelnosti absolventů. Rovněž ve Finsku je od roku 2014 část financování vysokých odborných škol (polytechnik) ze státního rozpočtu založena na údajích o zaměstnatelnosti jejich absolventů.

Sledování zaměstnanosti absolventů

V rozboru Eurydice se konstatuje, že nejčastějším a také nejpřesnějším nástrojem pro hodnocení zaměstnatelnosti a uplatnění absolventů jsou šetření založená na jejich vlastním hodnocení studijního programu. Umožňují nejen měřit podíl absolventů, kteří našli zaměstnání, ale také popisovat kvalitu pracovního místa, délku hledání místa, spokojenost absolventa s prací i to, zda kompetence absolventa odpovídají požadavkům pracovního místa. Umožňují ovšem také analyzovat relativní dopad na jedné straně osobních charakteristik absolventa a na straně druhé studijního programu, který absolvoval.

Na evropské úrovni však existuje jen několik málo šetření (CHEERS, REFLEX, HEGESCO a TRACKIT), která umožňují vzájemné srovnání. Navíc se realizovala jen v omezeném počtu evropských zemí a jen jednorázově, což příliš neumožňuje srovnání v čase. Proto se v současné době s podporou Evropské komise zpracovává projekt EuroGraduate, který má některé hlavní nedostatky dosavadních šetření překonat. Je však zřejmé, že výsledky celoevropského šetření nemusí být zcela relevantní na úrovni jednotlivých vysokých škol nebo dokonce fakult. Proto je třeba pokračovat nebo zahájit systematická a periodicky opakovaná šetření zaměstnatelnosti a uplatnění absolventů také na národní úrovni a vytvořit tak účinný tok informací mezi absolventy, vysokoškolskými institucemi i studijními programy a správou a řízením vysokého školství.

Šetření zaměstnanosti absolventů 2012–2013

Všechny evropské země s výjimkou Chorvatska a Černé Hory již nějaké šetření absolventů vysokých škol realizovaly (přinejmenším na úrovni alespoň některých institucí). Pravidelná šetření absolventů se provádí ve čtrnácti národních nebo regionálních vysokoškolských systémech v Evropě, ad hoc šetření v dalších šesti (viz obrázek Šetření zaměstnatelnosti absolventů). Příklady šetření realizovaných v letech 2012–2013 jsou uvedeny v následující tabulce (Příklady šetření zaměstnanosti absolventů 2012–2013); jejich podrobnější přehled pak na webových stránkách EU Skills PanoramaGraduate survey.

Jen některé z těchto zemí však získané informace a výsledky šetření také systematicky využívají. Nejčastěji v procesu hodnocení a zajišťování kvality nebo pro evaluaci vysokoškolských studijních programů a také pro informační a poradenské služby pro budoucí i dnešní studenty a absolventy vysokých škol.

Příklady šetření zaměstnanosti absolventů 2012–2013

Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic

.

 

Modernisation of Higher Education in Europe: Access, Retention and Employability. Eurydice Report. European Commission/EACEA/Eurydice, Luxembourg: Publication Office of the European Union, 2014

Advertisements

Napsat komentář

Filed under Absolventi, EU (organizace, celek/členské země), Studenti, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s