Dánská diskuse o reformě vysokého školství

V Dánsku pokračuje intenzivní diskuse o reformách vysokého školství. O protestech studentů proti připravované reformě studijní podpory a zpřísnění požadavků na včasné dokončování studia informovalo Vysoké školství ve světě v článku Reforma podpory studentů v Dánsku. Tentokrát jde především o reakce rektorů vysokých škol na závěry dánské Komise pro produktivitu z konce roku 2013. Snažíme se také nastínit, jaký dopad na další vývoj reforem mohou mít nedávné přesuny ve vládě, kdy v čele resortu, který odpovídá za vysoké školy, stanula nová ministryně.

Redakce Vysoké školství ve světě

Ve zjitřené atmosféře, kterou vyvolaly studentské protesty proti připravovaným reformám v listopadu minulého roku, vydala v polovině prosince 2013 Komise pro produktivitu svou další, čtvrtou zprávu Vzdělávání a inovace (viz článek Produktivita v dánském vysokém školství). Vzápětí po jejím zveřejnění na ni reagovaly univerzity i příslušné ministerstvo. Profesor Jens Oddershede, který byl do konce ledna 2014 předsedou dánské konference rektorů (Danske Universiteter), bezprostředně po zveřejnění zprávy uvedl, že dánské univerzity jsou připraveny se konstruktivně účastnit debaty o návrzích komise a že žádají pouze o to, aby „rozhodnutí o případných změnách byla založena na důkladnějších analýzách, než jsou ty, které komise použila ve své zprávě“.

Tehdejší ministr pro výzkum, inovace a vysoké školy Morten Østergaard sice komisí navrhovanou možnost zavést školné odmítl, přiznal však, že zpráva vystavila znepokojivou diagnózu vysokého školství, a slíbil podrobně prozkoumat její doporučení a analýzy. Především se chce zabývat návrhy na zásadní změnu dnešního normativního systému financování, na základě kterého jsou vysokým školám přidělovány prostředky podle počtu absolventů bez ohledu na kvalitu jejich vzdělávání a na schopnost absolventa si najít odpovídající pracovní místo. Podle komise to totiž nezaručuje vytvoření dostatečné hodnoty vzdělání, která odpovídá vysokým veřejným výdajům na přípravu každého absolventa. Tuto skutečnost potvrdila i Rada pro kvalitu a relevanci vysokoškolského vzdělávání (Utvalg for kvalitet og relevans i de videregående uddannelser), kterou zřídil před rokem sám ministr Østergaard, aby prozkoumala, zda absolventi vysokých škol skutečně splňují požadavky trhu práce.

To ovšem byly jen první reakce. Po Vánocích se rozpoutala mediální přestřelka. Zahájil ji ministr Morten Østergaard, když v rozhovoru pro jedny z hlavních dánských novin (Berlingske) řekl, že školy otevírají příliš studijních programů – jen počet bakalářských vzrostl od roku 1990 čtyřnásobně – a jejich množství musí být podstatně omezeno. Bude také nutné upravit systém financování univerzit. „Když existuje téměř jeden a půl tisíce studijních programů včetně magisterských, je pro uchazeče téměř nemožné si z nich vybrat a pro zaměstnavatele vyznat se v rozdílech mezi nimi. Dospěli jsme k závěru, že máme mnohem více programů, než je jich třeba, a že se proto zaměříme na podporu programů vysoké kvality.“ (Unge har udsigt til færre uddannelser).

Reakce byla okamžitá. Předseda konference rektorů profesor Jens Oddershede řekl v rozhovoru pro stejné noviny (Ministerens kritik er uretfærdig, urimelig og uhæderlig): „Jestliže bude financování vysokých škol záviset na zaměstnanosti jejich absolventů, bude velmi obtížné předvídat finanční příjem a rozpočet univerzit. Ekonomické trendy v požadavcích na vysoce kvalifikované pracovníky se mohou rychle měnit a vysoké školy se mohou dostat do rizika, že přijdou o peníze. Tento návrh tak povede k nedostatečnému financování vysokých škol a v důsledku toho ke snížení kvality vzdělávání.“ V dalším komentáři Oddershede napsal, že navržená opatření vůbec nemusí řešit problémy, které komise diagnostikovala, a opakoval svou bezprostřední reakci na zprávu komise, totiž, že univerzity jsou připraveny konstruktivně spolupracovat, ale že jsou třeba mnohem důkladnější analýzy.

Dnešní dánský normativní model financování (podle počtu absolventů) obhajovali i další rektoři a prohlásili, že plánovat potřebu pracovních sil na více než šest let je velice nejisté. Podle rektora i prorektora Kodaňské univerzity je dokonce zcela nemožné podle návrhů komise financovat vysoké školy. Zpochybnili rovněž některé ministrovy argumenty s tím, že jsou založeny jen na informacích z doslechu, a vyzvali ho, aby si uvědomil, že jejich univerzita (Kodaňská) je v mezinárodních žebříčcích často uváděna jako nejlepší z vysokých škol celé Skandinávie.

Profesor Oddershede si do diskuse přisadil, že dánské univerzity jen loajálně plnily požadavky několika ministrů pro vysoké školy, aby vytvářely další studijní místa, a že ministr Morten Østergaard je jen nečestně obviňuje, že to dělaly kvůli vyššímu rozpočtu. „Dělali jsme jen to, oč nás ministři žádali, kritika je tedy nespravedlivá. Jestliže si ministr myslí, že se zřídilo příliš mnoho programů, přestože nebyly zapotřebí, pak to je implicitní kritika ministerské akreditační komise, která je všechny schválila.“

Spor pokračoval dále. Profesor fyziky Flemming Besenbacher, který je však především šéfem velké dánské soukromé nadace Carlsberg Foundation, prohlásil, že mít tolik různých studijních programů je „hloupé a současně směšné“. Požadoval naopak, aby se rozšířily elitní formy studia. Rektorům doporučil, aby nežádali, co je nejlepší pro jejich vysokou školu, ale co je nejlepší pro Dánsko. Současně navrhl pokračovat ve slučování vysokoškolských institucí (které bylo na programu v minulém desetiletí) a dnešní počet univerzit ještě snížit z osmi až na tři.

Předseda konference rektorů Oddershede ovšem v následující tiskové zprávě potvrdil, že prostě není pravda, že univerzity otevírají nové programy jen proto, aby získaly více peněz. V období 2007–2013 bylo otevřeno 41 nových programů, z toho jen jeden v humanitních vědách (tedy v oborech, jejichž absolventi mají nejvyšší míru nezaměstnanosti). A opět ve stejných novinách navíc shrnul na třech stránkách své osmileté zkušenosti předsedy dánské konference rektorů pod titulkem „Politici se příliš tvrdě snaží regulovat a kontrolovat dánské univerzity a vyvolávají tím nedůvěru“. Ministr Morten Østergaard k tomu ovšem prohlásil: „Dostávají-li univerzity miliardy korun z veřejných prostředků, musí se smířit s tím, že jim politici budou věnovat značnou pozornost.“

Na začátku února 2014 však došlo k přesunům v dánském kabinetu. Morten Østergaard (1976) z jedné ze dvou koaličních stran, ze sociálně-liberální Radikální levice (Radikale Venstre), se stal ministrem pro daně, do čela jeho bývalého resortu nastoupila Sofie Carsten Nielsenová (1975) ze stejné strany. Posuzováno českýma očima by se mohlo zdát, že jde o banální politický tah, který současně ohlašuje ukončení reforem. Současná dánská menšinová koaliční vláda je však charakteristická především právě svým reformním étosem, díky kterému obě strany (tradiční Sociální demokracie a sociálně-liberální Radikální levice) uspěly v roce 2011 ve volbách.

Všeobecně se proto v Dánsku očekává, že se nová ministryně bude snažit ze všech sil, aby reformy pokračovaly, stejně jako diskuse, jak zvýšit kvalitu dánských vysokých škol a především relevanci studia pro trh práce. Nemusí se jí však podařit vyvíjet takový tlak na vysoké školy jako její předchůdce. Morten Østergaard totiž měl a stále má ve vládě velmi silnou pozici, je jedním z jejích tří reprezentantů v rozpočtovém výboru parlamentu, což je v Dánsku velmi významná funkce, a navíc je jako ekonom v problematice dobře orientován a podporuje tak strategii, jak může vysoké školství přispět k hospodářskému růstu.

Sofie Nielsenová hned po nástupu na začátku února změnila název resortu na Ministerstvo pro vzdělávání a výzkum (Uddannelses- og Forskningsministeriet), vzdělávání tedy dala na první místo a v názvu vynechala slovo inovace. To ovšem nemusí znamenat zásadní změnu její politiky, ale určitě naznačuje její zaměření – vzdělávání více pro osobní rozvoj a pro společnost. V rozhovoru publikovaném v jednom z význačných dánských listů Politiken řekla: „Budeme se i nadále zaměřovat na to, jak mají vysoké školy zajistit relevantní zaměstnání pro absolventy. Ale vzdělání nás má také utvářet jako lidské bytosti. Formuje nás jako nezávislé a kritické občany demokratické společnosti. Také to znamená relevance vzdělání.“

Jen několik dnů poté, co ministryně převzala úřad, odletěla do USA, aby navštívila přední univerzity – Harvard, Stanford, MIT a Berkeley – a zkoumala, v čem mohou sloužit jako vzor pro dánské vysokoškolské instituce. Po návratu řekla, že kromě toho, že mají k dispozici podstatně větší zdroje, věnují americké elitní instituce v porovnání s dánskými mnohem větší pozornost výuce. Tím přispěla k debatě, že dánští studenti zejména humanitních a společenskovědních oborů mají příliš málo hodin výuky týdně a že jejich nejlepší profesoři jsou často osvobozeni z povinnosti vyučovat kvůli náročnému výzkumu (což je na nejlepších amerických školách nemyslitelné).

Úvahy odborníků, jaký asi bude další vývoj, vycházejí z dosavadního průběhu reformního procesu, který v Dánsku probíhá již patnáct let. Dánská reforma patří mezi nejpozoruhodnější koncepce vysokého školství na celém světě již pro tradiční vysokou úroveň jeho financování, pro intenzivní zájem, který vzdělávání, vysokému školství a výzkumu věnuje parlament i vláda, a také proto, že dánští politikové jsou všeobecně považováni za velmi kompetentní a pracují na základě dlouhodobé vize.

Poté, co v roce 2006 došlo k široké dohodě parlamentních stran, se počet studentů vysokých škol výrazně zvýšil. Například počet doktorandů se v letech 2006–2012 zdvojnásobil, ale počet studentů rostl i na ostatních úrovních vysokoškolského studia. Bohužel podmínky a pravidla financování vysokých škol byly nastaveny tak, že vysoké školy zřizovaly především méně nákladná studijní místa, zejména v humanitních oborech a ve společenských vědách. Když pak přišla v roce 2008 a opět v roce 2011 ekonomická krize, nezaměstnanost absolventů se značně zvýšila. Vedlo to k zintenzivnění politické diskuse o rozvoji vysokého školství, která ještě za předchozího ministra dosáhla intenzity nevídané od šedesátých let minulého století.

Podle mínění komentátorů bude celková diskuse i nadále řešit otázky, které formuloval předchozí ministr, totiž „jak dosáhnout toho, aby studium bylo relevantnější pro potřeby trhu práce“. Již dnes má diskuse dva nové důležité příspěvky. Za prvé nově zvolený předseda dánské konference rektorů – rektor kodaňské univerzity profesor Ralf Hemmingsen – v tiskové zprávě uvedl, že by se nová studijní místa měla vytvářet v oborech požadovaných trhem práce. To je ovšem ze strany rektorů zcela nový signál.

Avšak další příspěvek do pokračující diskuse o kvalitě vysokého školství představitele vysokých škol znovu pohněval. Dánská akreditační instituce (Danmarks Akkrediteringsinstitution) totiž 11. února 2014 vydala devatenáctistránkovou zprávu pod názvem „Univerzitní vzdělávání má problémy s relevancí. Nedostatek relevance a dialogu se zaměstnavateli: zpráva o velkých problémech a dobrých řešeních“ (Universitetsuddannelser udfordret på relevansen). Zpráva konstatovala, že více než polovina žádostí o akreditaci neobsahuje povinnou dokumentaci a doložení potřeby daného oboru na pracovním trhu, a ředitelka instituce Anette Dörgeová navrhla, jak tento prvek akreditačního procesu posílit.

Předseda dánské konference rektorů Ralf Hemmigsen reagoval okamžitě pod titulkem „Akreditační instituce se pohybuje na tenkém ledě“ (Akkrediteringsinstitution på glatis), a ptal se, zda tím ona sama nezpochybňuje svoji kompetentnost akreditovat studijní programy, a také „proč akreditační instituce vydala memorandum právě v tuto chvíli, kdo jim to nyní zadal? Ta zpráva je selektivní a zpolitizovaná.“

Otázky o kvalitě a relevanci vysokého školství tak i nadále polarizují dánskou akademickou obec. Ta nyní docela s napětím čeká na první zprávu, kterou má Rada pro kvalitu a relevanci vysokoškolského vzdělávání vydat na začátku dubna 2014. Vzhledem k probíhající živé debatě o způsobech financování vysokých škol se očekává, že se bude zabývat dnešním modelem normativního financování na absolventa a že v něm patrně navrhne podstatné změny.

Vysoké školství ve světě bude opravdu zajímavou a pro nás v mnoha ohledech mimořádně podnětnou dánskou diskusi i nadále sledovat a o jejím vývoji informovat.

Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic

.

 

Morten Østergaard: Unge har udsigt til færre uddannelser). Berlingske, 26. december 2013

Jens Oddershede: „Ministerens kritik er uretfærdig, urimelig og uhæderlig“. Berlingske, 26. december 2013

Ralf Hemmigsen: Umuligt at forudsige beskæftigelsen. Berlingske, 10. februar 2014

Universitetsuddannelser udfordret på relevansen. Mangelfuld relevans og aftagerdialog på universitets- uddannelser: notat om massive udfordringer og gode løsninger. Danmarks Akkrediteringsinstitution, 11. februar 2014

Ralf Hemmigsen: Akkrediteringsinstitution på glatis. Politiken, 16. februar 2014

Reforma podpory studentů v Dánsku. Vysoké školství ve světě, 20. únor 2014

Produktivita v dánském vysokém školství. Vysoké školství ve světě, 30. leden 2014

Jan Petter Myklebust: Universities feel stabbed in the back by the minister. 23 January 2014 University World News Issue 304

Jan Petter Myklebust: New minister and the hot issues of quality, relevance. 21 February 2014 University World News Issue 308

Zpracovatelé využili také další osobní poznámky k aktuální situaci v Dánsku, které jim písemně poskytl Jan Petter Myklebust a ústně sdělili dánští účastníci semináře EUA konaného 19.–20. února 2014 v Kodani. 

Advertisements

Napsat komentář

Filed under Absolventi, Dánsko, Financování, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s