Nové poslání a ambice ruských univerzit

Před ruskými vysokými školami stojí řada nových úkolů. Mají nejenom připravovat vysoce kvalifikované odborníky pro ekonomiku země, ale hrát rovněž význačnou úlohu ve výzkumu, vývoji a inovacích. Tu sice tradičně zastávala Ruská akademie věd, ta však má problémy se svou vlastní transformací a do jisté míry přichází o své v minulosti výsostné postavení. Na mezinárodní úrovni se mají ruské univerzity dostat mezi světovou elitu. Prezident Putin jim zadal náročný cíl, do roku 2020 se má dostat do první stovky pět ruských univerzit (podle posledního žebříčku ARWU již tam jsou dvě, Moskevská jako osmdesátá a Petrohradská jako stá). Vláda se sice snaží různými reformami i rozpočtem pro to vytvořit odpovídající podmínky, ale v cestě tomu stojí řada nepříznivých a přitom velice významných překážek. Článek, který shrnuje dnešní ruskou situaci a odhaduje další vývoj, napsala pro International Higher Education Tatiana Kastouéve-Jean z pařížského a bruselského IFRI (Institut français de relations internationales), jednoho z nejvýznamnějších nezávislých think tanků v Evropě.

Redakce Vysoké školství ve světě

V 90. letech minulého století a na začátku nového tisíciletí prošly ruské univerzity nesnadným obdobím transformace a zcela nedostatečného financování státem, kdy především hledaly cesty, jak přežít. Takovou hojně využívanou možností bylo například zpoplatnit část vzdělávacích služeb i na veřejných vysokých školách (dnes za vzdělání platí 60 % studentů) nebo otevírat další regionální pobočky a katedry a nabízet obory, po kterých byla poptávka (zejména právo, ekonomii a management), přestože neměly na škole žádné zázemí nebo přinejmenším nepatřily k jejich tradičním silným stránkám. Stárnoucí a špatně placení vysokoškolští učitelé museli učit na několika školách a ještě dávat soukromé hodiny, aby se uživili. Současně rostla společenská prestiž diplomů a vysoké školství se liberalizovalo do té míry, že to přispělo k šíření korupce, plagiátorství a vedlo až k prodávání a kupování diplomů. Kvalita vzdělávání se až na několik spíše vzácných výjimek výrazně zhoršila.

Také demografický vývoj vzbuzuje na vysokých školách značné obavy. V důsledku nízké míry porodnosti v 90. letech klesl počet mladých lidí ve věkové skupině 14–19 let z 11 milionů v roce 2007 dokonce až na 7,6 milionu v roce 2012. V krátkodobém i střednědobém horizontu to znamená pro vysoké školy obrovský problém. Nadbytečnou kapacitu bude zřejmě nutné řešit zavíráním škol, jejich reorganizací a fúzemi. Řada těchto procesů již začala, v letech 2008 až 2012 bylo uzavřeno 88 institucí a počet studentů klesl o 1,46 milionu. Je jasné, že v nadcházejících letech budou vysoké školy ještě tvrději soupeřit o uchazeče.

Od roku 2005 se vláda snaží zvrátit negativní trendy ve vysokém školství a zajistit modernizaci vzdělávacího systému. Státní výdaje na vysoké školy vzrostly ze 119 miliard rublů (4 miliardy US $) v roce 2005 na 402,4 miliardy (13 miliard US $) v roce 2011. V říjnu 2012 předseda vlády Dmitrij Medvěděv přislíbil, že do roku 2020 se výdaje na vzdělávání vyrovnají výdajům na obranu. Poprvé v historii Ruska se mají stát vzdělávání a obrana stejně významnou prioritu. Uvidíme. Průměrné výdaje na studenta však zůstávají extrémně nízké, a to dokonce i na předních univerzitách (8 tisíc US $ ve srovnání s průměrnými 14 tisíci v zemích OECD nebo 30 tisíci v USA).

V zemi byly zahájeny tři iniciativy na podporu excelence, jejichž cílem bylo vybrat instituce, které jsou největším příslibem. Vznikly tak dvě nové kategorie elitních univerzit, národní výzkumné univerzityfederální univerzity (instituce, které vznikly fúzemi v regionech), jež nyní představují 5 % všech ruských univerzit. Tyto školy získaly značné dodatečné prostředky a některé dnes již mají moderní vybavení a laboratoře, které by jim mohly závidět i západní univerzity. Kromě toho se realizují různá opatření, která mají propojit výuku a výzkum, navázat užší vztahy s podnikatelskou sférou a motivovat firmy, aby společně s vysokými školami zakládaly nové podniky a podnikatelské inkubátory. Ruská vláda se zřejmě inspirovala americkými MIT a Stanfordovou univerzitou, které také přizvala, aby s formulováním a rozjezdem reforem pomohly.

Některým zcela zásadním okolnostem se však nevěnuje dostatečná pozornost, což ohrožuje úspěšnou realizaci reforem.

V první řadě je to lidský kapitál, tedy akademičtí (pedagogičtí a výzkumní) pracovníci. Především je nezbytné jim zajistit odpovídající platy (zatím na většině univerzit stále jen slibované) a posílit jejich společenskou prestiž, aby vysoké školy mohly přitáhnout ty nejperspektivnější profesory. Na mnoha univerzitách totiž tvoří 90 % dnešních učitelů bývalí studenti. Škola je naverbovala už během studia – mají sice nízké platy, ale stálou práci, při které se mohou věnovat jiným „závazkům“. Je třeba propojovat jednotlivé obory, skončit s přípravou studijních programů stylem „copy“ a „paste“ a změnit zastaralé metody výuky. Vědecká pověst každého akademického pracovníka je stejně důležitá jako odpovídající plat. Nedávná dlouhá série skandálů s opsanými disertacemi poukázala nejen na míru korupce ve vysokém školství, ale i na v celkovém průměru nízkou úroveň ruského výzkumu. Je třeba odstranit bariéry mezi výzkumem a výukou: například pedagogové mají dodnes jiné postavení i plat než výzkumní pracovníci a jejich úvazek je tři až čtyřikrát větší než na západních univerzitách.

Co myslíte, jak se změnila autorita Ruské akademie věd od sovětských časů?

Zdroj: Výzkum veřejného mínění, viz Russia and Higher Education.

Tradiční ruské oddělování výuky od výzkumu – spojené se sovětským modelem akademie věd – je druhým zásadním handicapem pro to, aby vysoké školy v národním i mezinárodním kontextu převzaly nově formulované a mnohem širší poslání. Nic jiného jim však nezbývá, protože Ruská akademie věd (původně hlavní představitel vědy a výzkumu v zemi) postupně ztrácí svou legitimitu a podporu.

Ruská produkce výstupů ve vědě a výzkumu a postavení vysokých škol

Vývoj ruské produkce ve vědě a výzkumu zdaleka není takový jako v sousední Číně. Naopak ještě před dvaceti lety představovala ruská vědecká produkce zhruba 3 % celosvětové, v současnosti však klesá k hodnotě 1,5 %.

Ruská akademie věd je v ruském kontextu stále naprosto dominantní vědeckou institucí, přestože její celkový podíl publikací ve vědě a výzkumu zveřejněných v mezinárodních časopisech (a zahrnutých do databáze SCOPUS) v Rusku klesnul ze 71 % na 40 %.

V letech 2007–2011 bylo 22,6 % ruských vědeckých publikací výsledkem výzkumu prováděného na univerzitách. Je to skoro stejný podíl jako dříve (21,5 % za roky 2003–2007) a podstatně méně než téměř 80 % v Číně. Přesto je to dost na to, že v roce 2010 se na vysokých školách nacházelo jen 15 procent všech ruských výzkumných pracovišť a bylo tam zaměstnáno jen 6,4 % všech pracovníků výzkumu a vývoje celé země. Podíl vysokých škol na celkových domácích výdajích na výzkum a vývoj činil pouhých 8,4 %, zatímco průměr v zemích OECD byl 26,6 %. Je tedy zřejmé, že vysoké školy mají před sebou ještě opravdu dlouhou cestu.

Za třetí chce stát ideální model realizovat příliš rychle. Mechanistický přístup nebere v úvahu četné překážky: trvání přirozených procesů, souvislost s řadou společensko-ekonomických faktorů, zájmy zainteresovaných aktérů, setrvačnost systému a odpor institucí. Může to vést k formálnímu a povrchnímu plnění kvantitativních ukazatelů rozvojových programů, aby se uspokojilo příslušné ministerstvo a zachoval se objem finančních prostředků od státu. Obdobně je dnes vyzdvihován například počet nově vzniklých podniků, který sice na první pohled může imponovat, ale již na druhý pohled je zřejmé, že nové podniky mají často velmi malý obrat, svými produkty nemohou konkurovat a jejich životaschopnost v reálném ekonomickém prostředí je velice sporná.

Za čtvrté přes nový status univerzit jako autonomních organizací jsou i nejlepší ruské univerzity stále omezovány dominantní rolí a nadměrnou kontrolou ze strany ministerstva, které rozhoduje o všem – počínaje počtem bezplatných studijních míst, hrazených z rozpočtu podle jednotlivých regionů a oborů či dokonce specializací, a konče mzdami a využíváním veřejných prostředků. Pokud ambiciózní rozvojové programy nebudou spojeny s vhodnými implementačními mechanismy, existuje značné nebezpečí, že se reforma ruského vysokoškolského systému zadrhne. Vzhledem k tvrdé mezinárodní konkurenci jsou tak ruské vysoké školy vystavovány reálnému riziku, že budou natrvalo vytlačeny na okraj globálního vzdělávacího prostoru.

Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic

.

 

Tatiana Kastouéve-Jean: New Missions and Ambitions for Russian Universities. International Higher Education, Issue 73, Fall 2013

Russia and Higher Education. Russian Analytical Digest, No. 137, 9 October 2013

Ruské vysoké školy chtějí mezi světovou elitu. Vysoké školství ve světě, 27. březen 2013

Rusko připravuje pro vysoké školy svůj vlastní Multirank. Vysoké školství, 7. květen 2013

SCImago Country Rank

Advertisements

Napsat komentář

Filed under Rusko, Utváření VŠ, Výhled VŠ, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s