Erasmus, internacionalizace a společné programy vysokých škol

Mezinárodní spolupráce mezi vysokoškolskými institucemi probíhala v Evropské unii původně na bázi bilaterálních výměn studentů. Již od roku 1987 podporuje EU mobilitu vysokoškolských studentů a akademických pracovníků. V roce 2004 ovšem Evropská unie zahájila a od té doby v rámci programu Erasmus Mundus finančně podpořila 138 společných magisterských a 43 společných doktorských programů, do kterých se zapojilo téměř 700 univerzit a více než 16 tisíc studentů, doktorandů, vysokoškolských učitelů a výzkumníků. Nezávislá hodnocení potvrzují, že společný diplom představuje přidanou hodnotu, která absolventa značně zvýhodňuje na pracovním trhu.

Redakce Vysoké školství ve světě

Zásadní roli v tomto vývoji sehrál program Erasmus, jenž je označován za vůbec nejúspěšnější program EU a který v minulých 25 letech umožnil třem milionům evropských studentů zapojit se do studia na zahraniční vysoké škole. Podle Jordi Curella Gotora, ředitele direktorátu Celoživotního vzdělávání, vysokého školství a mezinárodních záležitostí Evropské komise (Director for Lifelong Learning, Higher Education and International Affairs at the European Commission’s Directorate-General for Education and Culture, DGEAC), ovlivnil program Erasmus životy všech zúčastněných i vztahy mezi vysokoškolskými institucemi a jejich vzájemnou spolupráci.

K lepšímu porozumění a důvěře mezi vysokými školami v Evropě přispěla celoevropská opatření a vytvořené nástroje vedoucí ke zvyšování transparentnosti a vzájemnému uznávání studijních výstupů. Patří k nim zejména orientace na výsledky vzdělávání, přenositelnost studijních kreditů prostřednictvím Evropského systému přenosu kreditů ECTS (European Credit Transfer System) a doplněk k diplomu (Diploma Supplement).

Program Erasmus přitom neovlivnil pouze jednotlivé studenty a vysoké školy, ale dokázal také pozitivně ovlivnit utváření celého vysokoškolského prostředí v Evropě. Byl jednou z hybných sil, které stály za nastartováním Boloňského procesu a budováním řady jeho specifických prvků včetně srovnatelných a kompatibilních studijních programů.

Společné programy

Rozvoj individuální mobility studentů vedl totiž ke vzniku zcela nových forem institucionálního partnerství, které vyžadují strukturovanější spolupráci vysokých škol. A tak se evropské univerzity zhruba ve druhé polovině 90. let minulého století posunuly ve vzájemné spolupráci o další výrazný krok a zahájily práci na společných studijních programech.

Na konferenci k Boloňskému procesu, která se konala v Praze v roce 2001, se ministři odpovědní za vysokoškolské vzdělávání shodli, že je třeba, aby začalo vznikat podstatně více studijních modulů, kurzů a programů v rámci partnerství vysokoškolských institucí z několika zemí. Přestože přesná definice společného programu je stále předmětem diskusí, program je považován za společný, pokud dvě nebo více institucí v různých zemích vytvoří společně kurikulum a dohodnou si jasné podmínky uznávání kreditů. To je základní rámec, který dále zahrnuje různé úrovně integrace.

Vysoké míry integrace lze dosáhnout například v rámci programu Erasmus Mundus, který byl spuštěn v roce 2004. Program umožňuje vytvářet konsorcia nejméně tří institucí, které společně připraví kurikulum a současně definují kritéria pro přijímání studentů a ukončování studia. Konsorcia musí studentům umožnit studium na nejméně dvou partnerských institucích, po kterém jim jsou uznány příslušné kredity. Úspěšní absolventi pak mají nárok na získání společného diplomu, dvou diplomů či vícenásobného diplomu.

Společné studijní programy představují principy Boloňského procesu v praxi: vyšší mobilita, srovnatelné strukturované studium a postupy zajišťování kvality. Kvalita programů je stěžejní, protože cílem je oslovit především nejlepší studenty.

Problémy…

Vysoké školy, které se rozhodnou pro takovou podobu spolupráce, se často potýkají nejen s odlišnou vnitrostátní legislativou, ale i se svými vlastními předpisy, které nastavují například systém klasifikace, zkoušení a přijímání. Problémy vznikají zejména v souvislosti se samotnou realizací společných studijních programů, ale i s náklady, které tato úzká spolupráce obnáší. Klíčem k překonávání těchto potíží je především vzájemná důvěra mezi školami i konkrétními lidmi, kteří jsou do koordinace programů přímo zapojeni.

Takový typ spolupráce funguje nejlépe tehdy, jestliže zapojené vysokoškolské instituce mají jasně definovanou strategii internacionalizace. Ta by měla vyzdvihovat význam společných programů a zároveň umožňovat flexibilitu programového řízení a tudíž hladkou realizaci příslušných aktivit.

Podle poslední zprávy o implementaci Boloňského procesu se díky institucionálním strategiím internacionalizace stále zvyšuje počet zemí a institucí (i mimo EU), které společné programy vyvíjejí a nabízejí. Ve svém komuniké k dokumentu Evropské vysoké školství ve světě (European Higher Education in the World), vydanému v červenci 2013, vyzvala Evropská komise členské státy a vysokoškolské instituce, aby odstranily poslední překážky, které stojí v cestě vytváření a realizaci společných programů.

Přínos pro instituce, studenty i systémy

Společné studijní programy mají pro vysoké školy nepřehlédnutelné přínosy. Když dvě instituce spojí své síly, výsledkem jsou téměř vždy vyšší akademické standardy, kterých by jednotlivě zúčastněné vysoké školy samy nedosáhly.

Nabídka společných programů zároveň posiluje mezinárodní reputaci vysoké školy, umožňuje orientaci na konkrétní nedostatkové obory, podporuje mezinárodní spolupráci ve výuce a zvyšuje schopnost instituce reagovat rychle na nové potřeby.

V rámci společných programů nabízejí vysoké školy svým studentům velmi kvalitní strukturované studium, jehož nedílnou součástí je možnost mobility. Mobilní studenti si osvojují nové typy široce uplatnitelných dovedností, které oceňují také jejich budoucí zaměstnavatelé.

Společné programy přispívají rovněž k větší transparentnosti vzdělávacích systémů a ke změnám ve vnitrostátních právních předpisech, které ošetřují jejich uznávání.

Podpora EU

Od roku 2004 Evropská unie v rámci programu Erasmus Mundus finančně podpořila 138 společných magisterských a 43 společných doktorských programů, do kterých bylo zapojeno téměř 700 univerzit a více než 16 tisíc studentů, doktorandů a akademických pracovníků (učitelů a dalších odborníků).

Rozdíl mezi účastníky programu Erasmus Mundus a ostatními absolventy je v jejich mezinárodní zkušenosti a jazykových dovednostech a interkulturních kompetencích. I přes některé problémy s uznáváním společných nebo dvou diplomů se nezávislá hodnocení shodují v tom, že tento typ kvalifikace představuje významnou přidanou hodnotu, která zvyšuje cenu absolventa na trhu práce a výrazně mu usnadňuje možnosti zaměstnání.

Program Erasmus Mundus nabízí zájemcům možnost studovat či provádět výzkum v různých zemích, systémech a kulturách. Na konci vzdělávacího procesu získává účastník mezinárodně uznávanou kvalifikaci, což vše zvyšuje atraktivitu Evropy i pro neevropské zahraniční studenty a výzkumníky.

Z účasti v programu těží samozřejmě i samotné vysoké školy. Vedle nových možností navazování spolupráce ve výzkumu se díky společným programům vysoké školy posunují směrem ke vzdělávání orientovanému na studenta (student-centred), jehož součástí je společná výuka a supervize. Vzniká tak spolupráce odborníků, na jejímž základě se rozvíjejí další doplňkové aktivity a příležitosti k vytváření sítí usnadňujících studentům rozjezd jejich třebas i mezinárodní pracovní kariéry.

V důsledku spolupráce na společných programech dospěli pracovníci zapojených univerzit i ke změně pohledu na Boloňský proces a některé jeho hlavní položky, jako je například uplatňování systému kreditů, vzájemné uznávání kvalifikací, podpora mobility a především evropská spolupráce v oblasti zajišťování kvality. Celý proces přispěl v některých zemích dokonce i k úpravám zákonů a navazující legislativy, a to zejména v oblasti uznávání společných diplomů.

Program Erasmus Mundus pozitivně ovlivnil vnímání Boloňského procesu také mimo EU, zejména v zemích sousedících s EU, protože výrazně přispěl k zavedení společného systému uznávání kreditů a mobility a k vytvoření společných mechanismů zajišťování kvality.

Nástupnický program Erasmus+, který bude Evropská unie finančně podporovat v následujících sedmi letech (2014–2020), umožní přibližně 34 tisícům studentů (tedy zhruba dvojnásobku) zapojit se a těžit ze studia v rámci společných programů. Podobě nového programu Erasmus+ se Vysoké školství ve světě samozřejmě bude věnovat, pravděpodobně bezprostředně po schválení jeho legislativního rámce v prosinci 2013, kdy má Evropská komise také zveřejnit první výzvy pro předkládání projektů.

Zpracovali Jan Koucký a Jan Kovařovic

.

 

Jordi Curell: Joint degrees – A hallmark for academic cooperation. University World News, Issue 293, 25 October 2013

Jordi Curell: Erasmus+ (2014–2020). Worldwide opportunities for university cooperation. DAAD, Dresden, 8 October 2013

Evropská komise zveřejnila novou strategii internacionalizace. Vysoké školství ve světě, 7. října 2013

Reklamy

Napsat komentář

Filed under EU (organizace, celek/členské země), Internacionalizace, Politika & VŠ, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s