Švédská cesta k financování vysokých škol podle kvality

Švédsko se dlouhodobě snaží propojit rozšiřování autonomie vysokých škol s jejich profilací a diverzifikací, s hodnocením kvality a s financováním vysokoškolských institucí. Vysoké školství ve světě v příspěvku o Financování podle kvality a profilování vysokých škol z 11. 6. 2013 mimo jiné právě švédský příklad krátce uvedlo. Konkrétní postup Švédska je však natolik zajímavý a inspirativní, že stojí za to se k němu vrátit, a na základě původních švédských pramenů předchozí stručnou informaci podstatně rozšířit a aktualizovat.

Redakce Vysoké školství ve světě

Cesta Švédska k dnešnímu systému hodnocení kvality studijních programů a k zavádění doplňkového financování podle kvality nebyla jednoduchá, probíhala v rámci rozšiřující se autonomie vysokých škol a realizace Boloňského procesu a měla několik kroků. V žádném případě také ještě není ukončena a Vysoké školství ve světě ji bude nadále monitorovat.

První návrhy na doplňkové financování podle kvality se objevily již při vysokoškolské reformě v roce 1993 (ze stejného roku pochází i základní a stále platný vysokoškolský zákon Higher Education Act 1993:792 i navazující nařízení Higher Education Ordinance 1993:100). Tehdejší reforma přinesla především decentralizaci odpovědnosti, řízení podle cílů (management by objectives) a financování podle počtu zapsaných studentů a jejich studijních výsledků (počtu získaných kreditů). Parlament tehdy dokonce financování podle kvality schválil jako součást nových pravidel financování vysokých škol, později se však rozhodlo, že se tím zavádění reformy nebude komplikovat. Znovu se k němu vrátila nová konzervativní vláda až v roce 2006.

Rozbor zdrojů pro zvyšování kvality (Resources for Quality), provedený v roce 2008, obsahoval také návrh, aby část financování byla založena na periodickém hodnocení kvality. Reakce vysokých škol byly celkově pozitivní. Nový zákon (Government Bill Focus on knowledge – quality in higher education 2009/10:139) přinesl jak doplňkové financování podle kvality, tak nový systém periodického hodnocení kvality studijních programů založený na hodnocení výstupů a výsledků vzdělávání, na rozdíl od předchozího zákona, který byl založen na hodnocení procesů. Rovněž interval hodnocení se zkrátil z šesti na čtyři roky. Následně bylo zahájeno první čtyřleté období (2011–2014), ve kterém se studijní programy hodnotí postupně podle jednotlivých oborů, letos tedy již třetím rokem.

Mezitím ovšem probíhaly další významné paralelní kroky. V roce 2007 bylo ukončeno zavádění strukturovaného třístupňového studia a nového kreditního systému. Úprav doznal rovněž existující systém zajišťování kvality, aby vyhovoval novým evropským požadavkům (European Standards and Guidelines for Quality Assurance). Především však byla provedena analýza procesu změn v postavení vysokých škol při přechodu ze státních na veřejnoprávní instituce, uzavřená v roce 2008 publikováním zprávy (Inquiry on independent institutions of higher education). Další rok proběhl konzultační proces k této zprávě; jeho závěry však nebyly zcela jednoznačné. Završením tohoto vývoje se v roce 2009 stal nový zákon (Government Bill Academia for this day and age – greater freedom for universities and other higher education institutions 2009/10:149), který sice podstatně rozšířil pravomoci vysokých škol, ale zatím nezměnil jejich právní postavení.

Doposud posledním krokem, ke kterému došlo 1. ledna 2013, je reorganizace vrcholových organizací, které se staraly o vysoké školství. Dosavadní Swedish National Agency for Higher Education (Högskolverket – HSV) byla nahrazena dvěma samostatnými institucemi s jasným odlišením jejich funkce. Převážná část agendy a činností, které zajišťují péči státu o kvalitu i o další rozvoj vysokého školství – jako jsou akreditace, periodické čtyřleté evaluace institucí i jejich studijních programů, právní dohled na vysokoškolské instituce včetně zajišťování odvolacího řízení (pro instituce i studenty), sledování a analyzování jejich činnosti včetně vyhodnocování efektivity využívaných prostředků, zajišťování údajové základny a statistické činnosti – byly soustředěny do Swedish Higher Education Authority (Universitetskanslersämbetet, UKÄ).

Naproti tomu ty činnosti, které mají charakter servisu pro vysoké školy a jejich studenty – jako je poskytování informací o studiu (pro domácí i zahraniční studenty), přijímání na vysoké školy (včetně stanovení přijímacích podmínek a využívání švédské obdoby amerického SAT), správa registru studentů Ladok, uznávání zahraničních diplomů (včetně diplomů střední a postsekundární odborné přípravy), podpora mezinárodní spolupráce a výměny (a to dokonce na všech úrovních vzdělávacího systému) i mezinárodních výměnných programů pro státní úředníky (včetně přípravy na konkurzy EU), podpora rovných příležitostí a rozšiřování přístupu ke studiu – byly převedeny na Swedish Council for Higher Education (Universitets- och högskolrådet, UHR). Do této nové instituce byly současně převedeny další dvě existující organizace, International Program OfficeSwedish Agency for Higher Education Services, které byly dosud odpovědny za část výše uvedené agendy.

Jako nástupnická organizace pokračuje UKÄ v hodnocení studijních programů podle směrnice, kterou na základě již dříve zmíněného zákona 2009/10:139 připravila a v roce 2011 publikovala její předchůdkyně HSV (The Swedish National Agency for Higher Education’s Quality Evaluation System for Higher Education 2011–2014, Report 2011:3). V rámci zvýšené autonomie získaly vysoké školy samotné odpovědnost za své aktivity a za zajištění kvality, samy analyzují a hodnotí podmínky své činnosti a probíhající procesy.

Cílem národního systému zajišťování kvality je ovšem hodnotit dosažené výsledky vzdělávání. Hodnotit se má především, do jaké míry odpovídají požadavkům vysokoškolského zákona (Higher Education Act 1993:792), který charakterizuje studijní programy na různých úrovních vysokoškolského vzdělávání,navazujícího nařízení (Higher Education Ordinance 1993:100). Jeho Annex 2 obsahuje kvalifikační deskriptory, které přesně definují výstupy vzdělávání požadované pro získání kvalifikace na dané úrovni. Deskriptory jsou rozděleny do tří kategorií: znalosti a porozumění, kompetence a dovednosti, celkový názor a přístup. Nehodnotí se ovšem vždy všechny uvedené výsledky vzdělávání. Pro evaluaci každého programu se z nich provádí výběr, který musí odrážet charakter programu i jeho relevantnost pro trh práce, tak jak to požaduje vysokoškolský zákon. Evaluace studijních programů na švédských vysokých školách v celkem asi 120 skupinách studijních oborů je však dlouhodobým rozsáhlým projektem, který se realizuje v letech 2011–2014 v celkem šesti kolech. Nová směrnice o provádění výběru má proto zajistit, aby každý evaluační panel postupoval stejným způsobem.

Prozatím se hodnotí jen bakalářské a magisterské studijní programy, hodnocení doktorských programů se teprve připravuje. Výsledné hodnocení má tři stupně: kvalita velmi vysoká (Mycket hög kvalitet), vysoká (Hög kvalitet)a nedostatečná (Bristande kvalitet). Nejvyšší stupeň zakládá nárok na doplňkové financování podle kvality, nejnižší naopak otevírá proces, který může vést ke ztrátě oprávnění udělovat příslušnou kvalifikaci, tedy ke ztrátě akreditace. Nepříznivě hodnocené instituci se však musí poskytnout čas na nápravu. Její oprávnění (akreditace) se proto podmínečně prodlouží o jeden rok, hodnocení se pak opakuje a je-li výsledek opět nepříznivý, UKÄ rozhodne, zda se má oprávnění (akreditace) zcela odebrat.

Hodnocení daného oboru provádí hodnotící (evaluační) panel složený z nezávislých externích hodnotitelů; úkolem UKÄ je evaluace koordinovat, zajistit jejich transparentnost a ekvivalentnost. V panelu jsou zastoupeny tři kategorie hodnotitelů: uznávaní odborníci z daného oboru (domácí i zahraniční), zástupci studentů a zástupci z praxe. Hodnotitele mohou navrhovat vysoké školy, studentské organizace a organizace trhu práce, jejich výběr však provádí UKÄ.

Podle zákona se hodnotí tři druhy podkladů: diplomové práce studentů, vlastní hodnocení (autoevaluce) instituce a názory studentů a absolventů.

Největší váhu pro posouzení, zda studenti skutečně dosáhli kvalitativních cílů a požadovaných výsledků vzdělávání, má hodnocení jejich samostatných projektů, diplomových prací. Pro každý hodnocený studijní program se náhodně vybere ne méně než 5 a ne více než 24 diplomových prací z posledních tří let a postoupí se evaluačnímu panelu (anonymně bez možnosti identifikovat absolventa nebo vysokou školu, na níž diplomovou práci obhajoval). Po posouzení všech takto vybraných diplomových prací je každé vysoké škole přiřazeno agregované hodnocení kvality na ní obhajovaných diplomových prací.

Současně ovšem nelze očekávat, že v diplomových pracích se obrazí všechny hodnocené výsledky vzdělávání. Proto jsou nutné i další podklady, především autoevaluace vysokoškolských institucí. Ta je významným výchozím podkladem nejen pro práci hodnotitelů, ale rovněž pro systémy zajišťování kvality institucí samých. Také pro ni byly vydány doplňující směrnice (General Guidelines for Self-Evaluation, Report 2011:11). Autoevaluační zpráva má především poskytnout obsažnější a úplnější přehled dosažených výsledků, než to umožňují jen diplomové práce, musí tedy popsat, analyzovat a hodnotit vybrané dosažené výsledky vzdělávání a také je explicitně doložit.

Při autoevaluaci je rovněž třeba uvést a vysvětlit i další souvislosti, které měly na dosažené výsledky vliv. V prvé řadě to jsou informace o učitelích, o jejich počtu a složení, kvalifikaci, odborných zkušenostech získaných mimo vysoké školství a o výzkumné činnosti, a také o jejich účasti na vyučování a dosažitelnosti, o rozsahu vyučování v daném programu. Další důležitou okolností je evaluace celkové situace studentů a jejich předpokladů dosáhnout cíle programu (na to má poukázat například hodnocení studentů při přijímacím řízení). Instituce, které například úspěšně rozšiřují účast na vzdělávání pro znevýhodněné skupiny, by tím neměly být postiženy. Prokáží-li, že to mělo zřetelný dopad na kvalitu dosahovaných výsledků, je třeba k tomu přihlédnout.

Třetím druhem podkladů jsou hodnocení studentů, kteří právě dokončují studium, i absolventů, kteří ukončili studium před dvěma lety. Zjišťuje se, zda dosáhli předpokládaných vzdělávacích výsledků uvedených v kvalifikačních deskriptorech. Názory studentů se zjišťují ve strukturovaných skupinových rozhovorech; od zasílání dotazníků studentům se upustilo, protože mají příliš malou návratnost.

Dotazování absolventů má především ukázat, nakolik je hodnocený program použitelný na trhu práce, zda vede k odpovídající zaměstnatelnosti absolventů. Dotazníky se zasílají dva roky po ukončení studia absolventům těch programů, které mají alespoň 20 absolventů; jestliže je jejich počet nižší, zahrnou se i absolventi, kteří studium ukončili před 3 lety, případně ještě i ti, kteří ho ukončili před rokem. Výsledky dotazníků se však neberou plně v úvahu, je-li jejich návratnost méně než poloviční.

Dalším prvkem systému hodnocení je tzv. šetření na místě, tj. přímé jednání hodnotitelů s pracovníky vysokých škol. Doplňuje podle potřeby studium předložených materiálů, diplomových prací a autoevaluací institucí; proto k němu dochází až ke konci evaluačního procesu. Může se realizovat přímou návštěvou instituce nebo elektronicky, po internetu či videokonferencí, ale v rámci hodnocení jednoho studijního programu na různých školách jednotně.

Evaluační proces lze rozčlenit do řady kroků. První kroky jsou přípravné a probíhají na UKÄ. Nejprve UKÄ stanoví, který obor (a tedy které programy kterých institucí) bude hodnotit, a uvědomí rektory institucí, jichž se to týká. Poté UKÄ vybere a jmenuje členy evaluačního panelu a konzultuje se zástupci trhu práce, jaké kompetence by měli absolventi hodnoceného oboru získat, a výsledky konzultace poskytne evaluačnímu panelu. První povinností hodnotícího panelu je navrhnout, které výsledky vzdělávání mají být pro evaluaci vybrány, a definovat konkrétní kritéria pro tři uvažované úrovně hodnocení.

Další kroky, které trvají 10 až 12 měsíců, realizuje UKÄ již v těsné spolupráci s vysokými školami. Před vlastní evaluací proběhnou zahajovací setkání s jejich zástupci. Především se na nich (a ovšem také písemně) mohou školy vyjádřit k návrhu na složení evaluačního panelu, který jim byl zaslán ještě před setkáním; proto UKÄ o složení hodnotícího panelu definitivně rozhodne teprve po tomto zahajovacím setkání. Poté UKÄ zpracuje směrnice o provádění autoevaluace a předkládání diplomových prací. Za ně jsou odpovědni zástupci hodnocených programů na vysokých školách, kteří připraví jejich seznam.

Evaluační panel zhodnotí vybrané diplomové práce a autoevaluační zprávy vysokých škol. Šetření na místě – rozhovory se zástupci posuzovaných programů – provádí až v závěru, a to především tehdy, když mu předložené podklady neposkytují dostatečně jasný obrázek o dosažených výsledcích vzdělávání. Pak evaluační panel zpracuje výslednou zprávu, která zdůvodňuje navržené hodnocení.

Výsledný stupeň hodnocení stanoví UKÄ. Vysoké školy, které získaly hodnocení velmi vysoká kvalita, mají nárok na tzv. doplňkové financování podle kvality. Naopak vysoké školy, které získaly hodnocení nedostatečná kvalita, projdou po roce opakovaným hodnocením, podle jehož výsledku jim UKÄ buď ponechá, nebo odebere právo udělovat vysokoškolskou kvalifikaci (akreditaci).

Pro celé období hodnocení v letech 2011–2014 byla evaluace studijních programů asi 120 oborů rozdělena do šesti kol. Výsledky prvních tří kol již byly uzavřeny a publikovány, poslední šesté kolo hodnocení bude zahájeno na podzim letošního roku.

Jako příklad výsledků hodnocení jsou uvedeny závěry jednoho evaluačního panelu, který v prvním kole (uzavřeném v dubnu 2012) posuzoval širokou skupinu všech ekonomických a příbuzných studijních programů (viz tabulka).

Hlavní obor – ekonomie

Příbuzné obory – finance, mezinárodní ekonomie (čínská), ekonometrie

Složení evaluačního panelu – 17 členů, z toho

9 vysokoškolských pedagogů švédských
4 vysokoškolští pedagogové ze zahraničí
2 zástupci studentů
2 zástupci praxe

Programy posuzovali vysokoškolští pedagogové, ke kterým bylo přizváno 13 dalších expertů, rovněž vysokoškolských pedagogů (celkem se tedy na posuzování podílelo 26 expertů).

Hodnoceno bylo 5 kvalitativních cílů, které evaluační panel vybral z výsledků vzdělávání (požadovaných zákonem a definovaných kvalitativními deskriptory).

Bylo hodnoceno celkem 44 studijních programů nabízených v 18 institucích, z toho

18 bakalářských (Kandidat),
17 magisterských jednoletých (Magister),
9 magisterských dvouletých (Master).

Hodnocení velmi vysoká kvalita získaly 2 programy ze 2 institucí,
vysoká kvalita získalo 29 programů z 11 institucí,
nedostatečná kvalita získalo 13 programů z 11 institucí
(v 6 institucích byly všechny nabízené programy nedostatečné).

.

 

The Swedish National Agency for Higher Education’s Quality Evaluation System for Higher Education 2011–2014, Report 2011:3

General Guidelines for Self-Evaluation, Report 2011:11

Universitetskanslersämbeten, Resultatsök Nationalekonomie

Reklamy

Napsat komentář

Filed under EU (organizace, celek/členské země), Financování, Kvalita, Všechny články, Švédsko

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s