Vliv žebříčků vysokých škol se stále posiluje

V letošním roce to je deset let, kdy byl poprvé zveřejněn globální žebříček nejlepších vysokých škol z celého světa. Po prvním ARWU (Academic Ranking of World Universities) vznikly nejdříve žebříčky THE (Times Higher EducationWorld University Rankings) a QS (QS World University Ranking) – tyto tři jsou také dosud považovány za nejvýznamnější – a po nich postupně i další. Po deseti letech je třeba říci, že mezinárodní i některé národní žebříčky vysokých škol mají nejen stále větší dopad na rozhodování a jednání uchazečů o studium a jejich rodičů, kteří jim studium často financují, a samotných vysokých škol, ale v řadě zemí již ovlivňují i vysokoškolskou politiku a veřejnou politiku vůbec. Významem a rostoucím vlivem žebříčků vysokých škol se zabývala také dubnová výroční konference Evropské asociace univerzit (EUA – European University Association) v belgickém Gentu.

Redakce Vysoké školství ve světě

Popularita a význam žebříčků se neustále zvětšují, přestože mají řadu všeobecně známých metodologických nedostatků. Především zjišťují jenom to, co je měřitelné a pro co jsou v globálním kontextu dostupné údaje. Jsou to zvláště výsledky výzkumu, ale i ty jsou měřeny dosti nerovnoměrně, protože výrazně zvýhodňují přírodní a lékařské vědy. Současné mezinárodní žebříčky navíc zahrnují jen malou část vysokých škol na celém světě – kolem 1 % až 4 % z téměř 20 tisíc institucí; v Evropě a v Severní Americe jich však pokrývají již kolem 5 % až 10 %. Přesto ovlivňují mnohem více institucí a začínají ovlivňovat i vývoj celých vysokoškolských systémů, jak zdůraznila prezidentka Evropské asociace univerzit EUA, profesorka Maria Helena Nazaré, v předmluvě k nové situační zprávě Global University Rankings and Their Impact (Report II), která vyšla v dubnu 2013 a z níž také především vychází tento článek. Po první zprávě z roku 2011 shrnuje vývoj v posledních dvou letech a věnuje se vlivu mezinárodních žebříčků na vysokoškolskou politiku jednotlivých zemí a na změny, které žebříčky vyvolávají v chování vysokých škol.

Zprávu zpracoval profesor Andrejs Rauhvargers, generální tajemník Rady lotyšských rektorů (Latvian Rectors’ Council). Vydáním zprávy ovšem úkol EUA nekončí. Ve spolupráci s Technologickým institutem v Dublinu (Dublin Institute of Technology), Konferencí francouzských rektorů (La Conférence des Présidents d’Université CPU) a lotyšským Vysokoškolským informačním centrem (Academic Information Centre AIC) již začala připravovat nový evropský projekt RISP (Rankings in Institutional Strategies and Processes). Jeho cílem je ukázat mnohem podrobněji a konkrétněji, jak na žebříčky vědomě i nevědomě reagují vysoké školy, za jakých okolností mohou mít žebříčky pozitivní vliv na rozvoj instituce a také upozornit na různá nebezpečí a rizika, která obsahují, aby se jim vysoké školy mohly vyhnout. Výsledná zpráva a doporučení pro vysoké školy by měly být publikovány asi za dva roky.

Využívání a zneužívání žebříčků

Význam globálních žebříčků vysokých škol bezpochyby neustále roste. Výrazně ovlivňují chování vysokých škol, protože vysokoškolským institucím umístění v žebříčku podstatně zvyšuje prestiž a zviditelňuje jejich profil. Špičkové vysoké školy musejí vynakládat nesmírné úsilí, aby si své místo udržely nebo dokonce ještě zlepšily. Ty vysoké školy, které se zatím do těchto „ligových tabulek“ nedostaly, jsou tlačeny k tomu, aby také vstoupily do hry.

Žebříčky vysokých škol mohou být užitečné pro uchazeče o vysokoškolské vzdělání, kteří se rozhodují, kde studovat, ať již doma nebo v zahraničí. Aby mohl být tento přínos žebříčků plně využit, měly by obsahovat i vysvětlení, co jednotlivé ukazatele znamenají. K tomu musíme dodat, že metodologie tvorby žebříčků se většinou dají na přístupných webových stránkách najít; problémem však je, že jsou dostupné samozřejmě pouze v angličtině a především jsou poměrně komplikované a málokdo je schopen a ochoten je do hloubky studovat – natož uchazeči o studium nebo jejich rodiče!

Ve zprávě EUA se také uvádí, že by bylo velice přínosné, kdyby zaprvé soubor používaných ukazatelů byl podstatně širší a zadruhé se neposuzovaly jen nejlepší výzkumné univerzity. Je však třeba připustit, že právě o to tvůrci mezinárodních žebříčků usilují. Není to však vůbec jednoduché.

Zpráva uvádí řadu pozitivních přínosů žebříčků. Žebříčky mimo jiné výrazně přispěly k získávání a zveřejňování spolehlivých národních údajů o vysokoškolském vzdělávání i jednotlivých institucích. Někdy jsou přímo na nich založena také některá rozhodnutí vysokoškolské, vzdělávací nebo veřejné politiky. Díky tomu se rovněž od vysokých škol požaduje, aby ve svém rozhodování více využívaly dostupné informace a aby dokumentovaly výsledky svých studentů i instituce jako celku. Vytváření žebříčků tak vhodně zapadlo do širokého proudu podpory tvorby tzv. politik a rozhodování založených na faktech (evidence based policy-making).

Z mezinárodního hlediska podněcují žebříčky společné definování těch aspektů, ke kterým jsou data shromažďována. Výsledky probíhající globální konkurence vysokých škol o umístění v žebříčcích vedou k národním diskusím a analýzám klíčových faktorů úspěšnosti, což může pozitivně ovlivnit systémové změny ve vysokém školství. Žebříčky také otevírají diskusi, jak zjišťovat a měřit úspěšnost institucí a zlepšovat institucionální praxi, jaká jsou vhodná východiska a kritéria pro interní analýzy silných a slabých stránek institucí nebo celých vysokoškolských systémů. Mohou rovněž pomoci při přesvědčování veřejnosti o potřebě vysokoškolské reformy.

Existuje však významné riziko, že ve snaze dostat se na co nejvyšší příčku mohou vysoké školy usilovat o zvyšování výkonnosti pouze v těch oblastech, které lze měřit v rámci příslušných ukazatelů. Některé ukazatele zohledňují celkové výsledky instituce (například z hlediska počtu držitelů Nobelovy ceny, vědeckých článků, jejich citací apod.), většina žebříčků se však nepoměrně více zaměřuje na výzkum, a to buď přímo měřením jeho výsledků nebo nepřímo hodnocením charakteristik výzkumných univerzit (např. nízký poměr počtu studentů a učitelů nebo renomé mezi kolegy).

Žebříčky mají i velký dopad na řízení vysokoškolských institucí. Ve světě existuje řada případů, kdy se plat nebo funkce předních představitelů univerzity odvíjí od toho, jak si škola vede v žebříčku. Umístění v žebříčku se ovšem také stává například podmínkou pro nárokování dalších finančních prostředků.

Univerzity na předních místech žebříčků navíc lépe shánějí partnery a finanční prostředky a mají zjevnou výhodu při získávání zahraničních studentů. Z tohoto pohledu globální žebříčky přispívají k rozvoji či upevňování stratifikace vysokoškolských systémů, jejichž centrem jsou takzvané „světové univerzity“ (world-class universities), a tím také ve vysokoškolském sektoru podněcují „honbu za prestiží“.

Dobré výsledky v žebříčcích zvyšují poptávku a počty zapsaných studentů, i když ne všichni je využívají stejnou měrou – kosmopolitní studenti magisterských a doktorských programů častěji než domácí studenti bakalářských programů. V každém případě však vliv na poptávku po vzdělávání na hodnocených institucích představuje jeden z nejvýznamnějších a nejsilnějších dopadů, které žebříčky mají.

Pokud jde o systémovou úroveň, ukazuje se, že „světové univerzity“ mohou být financovány na úkor institucí, které sledují jiné společenské cíle, což může mít zásadní vliv na rozvoj systému jako celku. Existuje riziko, že se zvýší míra jeho segmentace a dojde k posílení jeho hierarchické struktury a že vznikne jakási druhá nebo zbytková kategorie vysokých škol, orientovaných především na výuku. Krok tímto směrem ovšem může znamenat, že na nejlepších vysokých školách převáží výzkum nad výukou, a v souvislosti s tím může současně vzniknout nerovnováha mezi akademickými obory (přírodní vědy a lékařství na straně jedné a umělecké, humanitní a sociální obory na straně druhé). Mezi riziky, jež to obnáší, vystupuje zejména obava, že bez konkrétních opatření a pobídek na podporu a ochranu institucionální diverzity budou vznikat unifikované a především vertikálně diferencované vysokoškolské systémy.

Dopad žebříčků na vzdělávací politiku

Rostoucí význam globálních žebříčků je patrný i ve změně chování a jednání uchazečů o studium a případně jejich rodičů. Pro některé typy rodičů a uchazečů je hlavním kritériem pro výběr školy její umístění v ligové tabulce – čím výše, tím lépe. Nedávná britská studie přesvědčivě ukázala, jak umístění vysoké školy v žebříčku ovlivňuje počet uchazečů a zapsaných studentů (domácích i zahraničních) a jak podstatný vliv to má pro výši rozpočtu vysoké školy (zvláště po zavedení vysokého školného v Anglii).

Žebříčky však mají v některých zemích přímý vliv i na tvorbu vysokoškolské politiky. Jinde zase ovlivňují veřejnou politiku a rozhodovací procesy v řadě oblastí – v imigrační politice, při výběru partnerských institucí, při uznávání kvalifikací a fúzování, jak o tom svědčí některé příklady.

Francie si například již v roce 2007 vytkla za cíl dostat ve světových žebříčcích dvě francouzské instituce mezi prvních dvacet a deset institucí mezi prvních sto. S tímto záměrem vytvořila francouzská vláda dva velké programy – Investice do excelence (IdexInitiatives d’excellence) a Opération Campus. Cílem obou programů bylo zvýšit mezinárodní konkurenceschopnost francouzského vysokoškolského vzdělávání a výzkumu a vytvořit špičkové univerzity, které obstojí v mezinárodní soutěži. V rámci obou programů dostaly vybrané vysoké školy významné finanční dotace. Zavedením výběrových programů se ve Francii ovšem podstatně změnil předchozí rovnostářský přístup státu k jednotlivým institucím.

Nizozemské předpisy o imigraci uvádějí od roku 2008 jako jedno z kritérií pro získání statutu „vysoce kvalifikovaného přistěhovalce“, což má pro jeho držitele značné výhody, diplom buď z uznávané nizozemské instituce nebo z té, která je na seznamu nejlepších 200 vysokých škol ve třech nejprestižnějších žebříčcích (THE, ARWU nebo QS). Zcela obdobně je tomu při získání „zelené karty“ v Dánsku (jde o povolení k pobytu, které držitele současně opravňuje k vykonávání práce/zaměstnání).

Ruská federace uznává automaticky diplomy těch zahraničních vysokoškolských institucí, které jsou mezi prvními třemi stovkami v žebříčcích ARWU, QS a THE, a ministerstvo vydalo seznam institucí, které splňují tyto podmínky. Pro absolventy jiných vysokoškolských institucí je proces uznávání dosti zdlouhavý a náročný; výjimku tvoří země, které mají s Ruskou federací bilaterální dohody. Rozhodnutí automaticky uznávat veškeré kvalifikace, které udělují tři stovky v žebříčcích nejlépe hodnocených institucí, je pochopitelně dosti sporné, protože o umístění vysokých škol rozhoduje spíše úroveň výzkumu než kvalita vzdělávání a je navíc pouze omezeně ovlivněno výsledky v uměleckých, humanitních a společenských oborech. Znamená to vlastně, že uznání všech kvalifikací z dané školy je zdůvodněno vynikajícími výsledky výzkumu v přírodních vědách a v lékařství.

V rozsáhlém brazilském stipendijním programu Věda bez hranic, který má během čtyř let zajistit pro mladé Brazilce 100 tisíc velkorysých zahraničních stipendií (75 tisíc financovaných z veřejného a 25 tisíc ze soukromého sektoru), jsou hostitelské instituce vybírány opět podle umístění v žebříčcích THE a QS. Brazilské ministerstvo oznámilo, že vybralo celkem 238 zahraničních vysokých škol s tím, že přednost bude dávat vysokým školám umístěným na prvních 50 místech.

V Indii mohou do bilaterálních dohod o společných programech vstupovat pouze ty zahraniční vysoké školy, které jsou mezi 500 nejlepšími na seznamu THE nebo ARWU. Cílem tohoto rozhodnutí indické Vysokoškolské grantové komise (University Grants Commission – UGC) platného od 1. června 2012 je v zájmu studentů zajistit, aby v nabídce bilaterálních programů figurovaly pouze nejkvalitnější zahraniční školy. Stranou tak ovšem zůstává řada vynikajících vysokých škol jenom proto, že se více orientují na vzdělávání a výuku nebo se soustředí spíše na umělecké a humanitní obory.

V řadě evropských zemí se připravují nebo již probíhají procesy spojování a konsolidace různých typů vysokoškolských institucí. Přestože prvotním účelem těchto procesů nemusí být vždy dosažení lepšího výsledku v hodnocení vysokých škol, je jisté, že žebříčky a zejména téma „světových univerzit“ diskusi a politiku na národní úrovni výrazně ovlivňují.

Asijské země, například Japonsko, Tchaj-wan, Singapur a Malajsie, využívají žebříčky pro restrukturalizaci svých vysokoškolských systémů a posilování své globální konkurenceschopnosti. Snaha konkurovat předním západním ekonomikám i sousedním asijským zemím honbu za prestiží v této části světa ještě vyostřuje; vysoké školy se tam úporně snaží naplňovat mezinárodní standardy a porovnávat vlastní výsledky s referenčními kritérii, která definují autoři žebříčků. Mnohé asijské země proto pro své špičkové univerzity připravily řadu programů excelence s mimořádnými finančními prostředky a zapojily se do intenzivního vyhledávání talentů, jehož cílem je přilákat co nejlepší zahraniční odborníky a studenty. Hodnocení těchto programů excelence ukazuje, že docela fungují (více viz Programy excelence vysokých škol mají výsledky).

Jak na žebříčky reagují vysoké školy

Pro vysoké školy je stále obtížnější žebříčky ignorovat, ale zároveň úplně nevědí, jak se k nim mají chovat. Tím, že jednotlivým žebříčkům poskytují požadované údaje za svou instituci, navazují s jejich autory a zpracovateli komunikaci. V současné době je to již 1 200 až 1 500 předních institucí z celého světa. Dosažení úspěchu v žebříčcích se stává částí plánování a zamýšleného rozvoje vysoké školy (ať již v podobě explicitního cíle, nebo implicitního záměru). Tím se školy vlastně přímo přizpůsobují kritériím posuzovaným v žebříčcích. Univerzity, které si v žebříčcích vedou nejlépe, musí investovat nemálo energie i prostředků, aby si svou pozici v silně konkurenčním prostředí udržely. Často také musí čelit intenzivnímu zájmu sdělovacích prostředků. Veřejnost obvykle velmi příznivě vnímá, když se „jejich“ škola dobře umístí, ale jakmile se o pár příček zhorší, média už zdaleka tak vstřícná nejsou.

Vedení vysokých škol se průběžně učí s žebříčky pracovat a v posledních několika letech se o získaných zkušenostech diskutovalo na mnoha jednáních jejich představitelů. Nepochybně výhodné je, aby si každá vysoká škola stanovila, jak se zpracovateli žebříčků komunikovat. Údaje jim má poskytovat centralizovaně, i když se jednotlivé fakulty nebo dokonce katedry samozřejmě mohou na přípravě dat podílet. Centralizovat by vysoká škola měla také analýzy výsledků a jejich zveřejňování a distribuci. Je rovněž vhodné, aby si vysokoškolská instituce vytvořila prostor pro sledování a vysvětlování změn ve svém umístění v různých žebříčcích a v delším časovém období a aby zdůrazňovala spíše průměr všech umístění, protože výsledky v jednotlivých letech a v různých žebříčcích mohou někdy i značně kolísat. To je další důvod, proč by se žebříčkům neměla věnovat větší pozornost, než jakou si zaslouží.

Stále více vysokých škol používá údaje z žebříčků k analýzám, strategickému plánování a k návrhům konkrétních opatření. Proto je pro ně velmi důležité, aby dobře rozuměly metodologii nejdůležitějších žebříčků a rozhodly se, na které ukazatele se zaměří, protože odpovídají jejich strategickým prioritám. Vysoké školy tyto ukazatele využívají pro porovnávání se svými konkurenty nebo podobnými institucemi ve světě a pro udržování či zlepšování své pozice. Nestačí ovšem analyzovat jen celkové výsledné umístění, ale je nutné analyzovat i jednotlivé ukazatele, na jejichž základě byl výsledek stanoven.

O tom, jak poznatky plynoucí ze žebříčků pomáhají při návrhu konkrétních kroků školy, svědčí některé příklady: srovnání počtu studentů připadajících na jednoho učitele vedlo k rozhodnutí přijmout další učitele a současně dále rozvíjet vyučovací schopnosti a možnosti studentů doktorského studia; univerzity bez vlastních laureátů začaly zvát vynikající vědce ze zahraničí jako hostující profesory; internacionalizace vedla nejenom ke zvýšení počtu stipendií a formování multidisciplinárních mezinárodních výzkumných týmů, ale i k zavádění podpůrných opatření pro zahraniční studenty.

Vysoké školy by měly využívat co nejvíce různých žebříčků, nejen ARWU, QS a THE, ale také například SCImago, CWTS Leiden, NTU Ranking, URAP nebo Webometrics a další. Tak lze shromáždit různé ukazatele – například o renomé školy, o výzkumu, výuce, zdrojích, mezinárodních aktivitách apod. – což umožní přeci jen širší porovnání (benchmarking) s obdobnými institucemi. Jeho výsledky lze použít například pro SWOT analýzu vysokoškolské instituce a jejích součástí, při vymezování dlouhodobější strategie a definování klíčových ukazatelů.

Hlavní závěry

Od zveřejnění první zprávy EUA o žebříčcích před dvěma lety v roce 2011 došlo k významnému rozvoji mezinárodních žebříčků, včetně vzniku prvního žebříčku celých vysokoškolských systémů (Universitas 21 Rankings of National Higher Education Systems), ke změnám metodologie v řadě existujících žebříčků a k jejich výraznější diverzifikaci.

Globální žebříčky vysokých škol se i nadále zaměřují především na výzkumnou činnost vysokoškolských institucí, a navíc stále nejsou schopny plně či alespoň srovnatelně postihnout výzkum a další aktivity uskutečňované v oblasti umění (v této souvislosti nelze nezmínit náš Registr uměleckých výkonů – RUV), humanitních oborů a společenských věd. Řada zkreslení a nedostatků se však objevuje i u bibliometrických ukazatelů, které opět preferují přírodní a lékařské vědy. Omezená vypovídací schopnost žebříčků je však nejzřetelnější při pokusech o měření a hodnocení kvality vzdělávání a výuky. Každý by si proto měl být vědom toho, že publikační činnost nejsou jen články v odborných časopisech a že mnohé aspekty akademické kvality vysokých škol prostě kvantitativně změřit nelze.

V posledních letech začali nejvýznamnější tvůrci a zpracovatelé žebříčků sami upozorňovat na zkreslení a nedostatky údajů a informací, ze kterých se žebříčky sestavují, a tudíž i na nebezpečí jejich nevhodného používání.

Objevují se nové postupy a nástroje, jež užívají více ukazatelů, aby profilovaly, klasifikovaly a vzájemně srovnávaly vysoké školy (nebo vysokoškolské systémy). Zvyšuje se tak tlak na vysoké školy a s tím spojené riziko, že budou muset shromažďovat stále větší množství dat, aby se udržely na co nejvyšší příčce ligové tabulky. Rostoucí objem informací o vysokých školách a na jejich základě nově vytvářené „produkty“ posilují jak vliv tvůrců žebříčků, tak i potenciální dopad žebříčků.

Žebříčky vysokých škol začínají ovlivňovat tvorbu veřejné politiky, jak jsme ukázali na příkladu několika zemí a jejich přístupu k problematice imigrace, k rozhodování o volbě partnerských institucí pro vysoké školy nebo při uznávání zahraničních kvalifikací. V některých zemích se žebříčky zohledňují i při diskusích o slučování vysokých škol.

Stále více vysokých škol využívá data z žebříčků pro vzájemné srovnávání, benchmarking, a také je uplatňují ve svém strategickém plánování.

I když názory na žebříčky se liší a v některých zemích dokonce existují vůči nim určité kulturní zábrany, komplexní systém, který umožní vzájemné srovnávání vysokých škol, je nezbytný. Je nutné se dohodnout, co skutečně dělá vysokou školu „světovou“, protože to vyžadují politické, společenské, ekonomické, technické i čistě vzdělávací tlaky na zvyšování transparentnosti a mezinárodní spolupráce mezi vysokými školami.

Žebříčky vysokých škol jsou a budou, protože jsou pevně svázány s globalizací vysokého školství a s jeho prohlubující se institucionální diverzifikací. Přestože pracovníci vysokých škol, odborníci i politici vědí, že výsledná data jsou zkreslená a nemohou uspokojivě vystihnout různé dimenze kvality vysokoškolské instituce, v pragmatické rovině je všem jasné, že dobré umístění v žebříčku může hrát klíčovou roli při zajišťování finančních prostředků, získávání silných zahraničních partnerů a přijímání dalších studentů. Proto i ty vysoké školy, které ve světových žebříčcích nefigurují, jsou neustále v pokušení kalkulovat, jakých výsledků by asi dosáhly a hodnotit své šance a možnosti se do žebříčku dostat.

.

 

Andrejs Rauhvargers: Global University Rankings and Their Impact. Report II. European University Association, Brussels 2013

Jak žebříčky vysokých škol ovlivňují jejich institucionální strategie? Vysoké školství ve světě, 29. březen 2012

Ellen Hazelkorn: Rankings and the Reshaping of Higher Education: The Battle for World-Class Excellence. Palgrave Macmillan, New York 2011

Kdo má nejlepší vysoké školství? Žebříček vysokoškolských systémů. Vysoké školství ve světě, 18. květen 2012

Věda bez hranic – brazilský program stipendií nabírá tempo. Vysoké školství ve světě, 24. duben 2012

Programy excelence vysokých škol mají výsledky. Vysoké školství ve světě, 31. květen 2012

Jan Koucký a Aleš Bartušek: Žebříčky jako ukazatele kvality vysokých škol? Česká pozice 17. 08. 2012

Jan Koucký a Aleš Bartušek: Mezi univerzitami se stupňuje boj o talenty. Česká pozice 21. 09. 2012

Jan Koucký a Aleš Bartušek: Akademická excelence v pohybu: Univerzity v Asii a Tichomoří míří vzhůru. Česká pozice 25. 10. 2012

Advertisements

1 komentář

Filed under Celý svět, Kvalita, Politika & VŠ, Všechny články

One response to “Vliv žebříčků vysokých škol se stále posiluje

  1. Ježek František

    Za článek děkuji. Je zpracován velice pěkně a objektivně. Podotknul bych snad jen jeden rys stávajících žebříčků a hodnocení, totiž, že většinou ignorují velikost instituce, tedy že nesledují hustotu jevů, ale absolutní ukazatele. Existují ale výjimky, jednou z nich jsou principy U-Multirank.

    S pozdravem
    Fr. Ježek

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s