S žebříčky vysokých škol raději opatrně

Mezinárodní žebříčky vysokých škol mají velký vliv na politiky a vysokoškolskou politiku všech zemí, vyspělých i rozvíjejících se. Mnohdy se podle míry zastoupení vysokých škol v různých žebříčcích usuzuje na úroveň vysokého školství celé země, vybírají se partneři pro mezinárodní spolupráci, navrhují se společné studijní programy a v zahraničí se zakládají pobočky (branch campuses) nebo se vybírají instituce, kam posílat nejlepší domácí studenty, případně jim i zaplatit státní stipendium. Řada zemí také koncentruje značné prostředky na několik málo institucí, aby se co nejdříve dostaly mezi světovou špičku. Je proto velmi prospěšné si připomenout, že dnešní žebříčky mají jen omezenou vypovídací hodnotu. Právě o to se pokusil profesor Philip Altbach ve svém článku psaném původně pro indické čtenáře (The Hindu).

Vyhověl tak žádosti svých indických kolegů a reagoval na veřejnou kritiku indického premiéra Manmohana Singha, jak málo indických vysokých škol se v žebříčcích umisťuje. Skutečnost, že mezi dvěma stovkami nejlepších světových univerzit není žádná indická, považuje premiér za doklad nízké kvality indického vysokého školství. Profesor Altbach uvádí funkci žebříčků na pravou míru a vymezuje, k čemu, komu a jak mohou sloužit.

Redakce Vysoké školství ve světě

Žebříčků je spousta, převážná většina z nich však zahrnuje pouze národní měřítko a některé se oborově nebo regionálně specializují. Obvykle je financují časopisy nebo jiné ziskové organizace. Hodně, ne-li většina žebříčků není k ničemu, protože jejich metodika je pochybená nebo dokonce vůbec žádnou metodiku nemají. Politici obvykle odkazují na dva nejznámější mezinárodní žebříčky: ARWU známý jako šanghajský žebříček a žebříček THE-QS jsou metodologicky solidní a můžeme je brát vážně. (Philip Altbach – ředitel Centra pro mezinárodní vysoké školství CIHE na bostonské univerzitě – formuloval tuto část textu ještě před rozdělením žebříčků THEQS; poznámka J. K.) Ale i ony měří jen značně omezený rozsah činností vysokých škol a poskytují jen neúplný pohled na posuzované instituce. Šanghajský žebříček ARWU je jasně zaměřen jenom na výzkum, na jeho dopad a několik dalších proměnných s výzkumem spojených, jako jsou udělené ceny a počet nobelistů. THE měří přeci jen širší spektrum. Výzkum a jeho dopad je sice stále nejdůležitější, ale celkové pojetí žebříčku je rozšířeno o několik dalších proměnných, jako je prestiž vysokoškolské instituce nebo kvalita výuky. Protože však pro ně ve skutečnosti nejsou k dispozici koncepčně věrohodné a zároveň mezinárodně měřitelné ukazatele, užívají se jenom jejich nedostatečné aproximace.

Posuzování vysoké školy podle toho, jaké má jméno, podle jejího renomé, je však patrně nejspornějším prvkem většiny národních i globálních žebříčků. Žádat od vybraného panelu vedoucích představitelů a akademických pracovníků vysokých škol, aby se vyjádřili, které instituce považují za nejlepší, dává jen více či méně zpochybnitelné výsledky. Obecně platí, že čím více je celkové hodnocení vysoké školy založeno na její prestiži, tím méně bude žebříček přesný. Respondenti totiž posuzují instituci především podle toho, jaké pověsti se těší její výzkum; excelence ve výuce, relevance pro zemi, kde sídlí, anebo spolupráce s jinými institucemi však většinou nejsou součástí knowledge base panelu respondentů.

Navíc se však největší pozornosti dostává jen části výzkumu – tomu, který je publikován v uznávaných recenzovaných mezinárodních časopisech. Tedy v těch, které se objevují na odpovídajících webech, jako je Web of Science, Science Citation Index, Social Science Citation Index a několik dalších. Toto omezení značně zvýhodňuje publikování v angličtině, jazyku naprosté většiny mezinárodně uznávaných časopisů. Ty však publikují výsledky takového výzkumu, který odpovídá normám a hodnotám (a zájmům) jejich vydavatelů a recenzentů, většinou pocházejících ze špičkových západních univerzit. A to je patrně největší handicap, kterému jsou vystaveny vysoké školy v rozvíjejících se ekonomikách.

Mnoho vynikajících institucí na celém světě se v žebříčcích vůbec neobjeví, protože neodpovídají měřeným kritériím. Obecně například platí, že specializované instituce si nevedou dobře, pokud nejsou zaměřeny na techniku a technologii. Přírodním vědám je věnováno mnohem více pozornosti než humanitním a uměleckým oborům; vysoké školy, které mají silné technické a technologické obory, medicínu, biologii a příbuzné obory, jsou značně zvýhodněny. Pokud je nemají, jsou podhodnocovány. Elitní americké vysoké školy humanitního zaměření v žebříčcích nenajdete, ačkoli nabízejí skutečně nejkvalitnější vzdělávání na světě. (Dodejme, že například hodnocení vysokých škol ekonomického či podnikatelského zaměření probíhá zcela mimo tyto známé mezinárodní žebříčky nebo že u uměleckých vysokých škol je takové hodnocení velmi sporadické a fragmentární; poznámka J. K.)

Přesto mohou žebříčky sloužit v omezené míře jako určitá forma hodnocení výzkumných univerzit. Budeme-li podrobně studovat strukturu, způsob řízení, financování i akademickou kulturu těch nejlepších institucí, můžeme se z nich hodně poučit, ačkoliv jejich rozpočet je pro většinu ostatních vysokých škol naprosto nedosažitelný a také získání těch nejlepších mozků pro ně vůbec nepřichází v úvahu.

Pro Indii stejně jako pro jiné rozvíjející se země je chybou být příliš posedlý žebříčky. Žebříčky by neměly určovat pravidla, ale pouze dávat poučení. Mnohem důležitější je, aby se vytvořil vyvážený a diferencovaný vysokoškolský systém, v jehož rámci může několik málo univerzit pomýšlet na to, že se jednou dostanou na střední nebo dokonce i horní příčky žebříčků. Je ale chybné omezovat například mezinárodní spolupráci jen na ty instituce, které jsou uváděny ve světových žebříčcích, jak se v některých zemích děje. Mnoho vynikajících vysokoškolských institucí se nevejde do jejich dnešního konceptu, a přesto jsou nebo se mohou stát vynikajícími mezinárodními partnery. Ani ve vysokém školství jedna velikost nevyhovuje všem. Globální žebříčky vysokých škol měří jen určitý rozměr excelence a ani pro něj zdaleka nemají ty nejlepší míry.

.

Philip G. Altbach: Don’t take too much notice of rankings. University World News, issue 264, 23 March 2013

Advertisements

Napsat komentář

Filed under Celý svět, Internacionalizace, Kvalita, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s