Země EU řeší problémy se zahraničními studenty

Nedávné rozhodnutí Evropské komise umožňuje zajímavý vhled do jejího postupu, když se dva základní principy unie dostanou do konfliktu. V roce 2007 totiž Evropská komise zahájila právní kroky proti Belgii a Rakousku pro omezování volného pohybu občanů členských zemí EU poté, co obě země stanovily kvóty pro přijímání cizích státních příslušníků do některých lékařských studijních programů. Obě země však argumentovaly tím, že jsou k těmto krokům díky přílivu studentů především z Francie (v případě valonské části Belgie) a z Německa (v případě Rakouska) nuceny, aby nebylo ohroženo právo jejich občanů na kvalitní zdravotní péči. Nyní Evropská komise již podruhé odložila konečné rozhodnutí, aby obě země mohly shromáždit dostatek argumentů, že jejich opatření byla skutečně nezbytná. Problém to není nový, ale především v posledních letech se jeho význam v souvislosti s rostoucí mobilitou studentů rychle zvyšuje. Vysoce relevantní je i pro Českou republiku.

Redakce Vysoké školství ve světě

V odezvě na nárůst přihlášek ze zahraničí (především z Německa) ke studiu všeobecného a zubního lékařství vyhradilo v roce 2007 Rakousko 75 % studijních míst v těchto oborech pouze pro ty uchazeče, kteří složili rakouskou maturitu. Obdobným opatřením – rezervováním 70 % studijních míst jen pro studenty s trvalým pobytem v zemi – reagovala Belgie (valonská část) na zvýšený zájem francouzských uchazečů o studium veterinární medicíny a fyzioterapie, které později rozšířila i na obory všeobecného a zubního lékařství. V obou případech byly kvóty stanoveny poněkud odlišně, ovšem vždy tak, aby obešly zákaz diskriminace uchazečů na základě státní příslušnosti a nepopřel se tak princip volného pohybu osob, který garantuje všem občanům EU přístup na vysoké školy ve všech členských zemích, pokud splňují požadavky na přijetí.

Evropská komise ovšem konstatovala, že takto stanovené podmínky (rakouská maturita či trvalé bydliště v Belgii) ve skutečnosti zakládají nepřímou diskriminaci, protože je vždy budou splňovat dominantně občané obou zemí a ne občané z ostatních zemí EU. Obě podmínky tak znamenají porušení principu volného pohybu osob, pokud se neprokáže, že jsou nezbytné k dosažení jiného legitimního cíle a že jsou tomu úměrné. Evropská komise však také uznala, že vysoký podíl zahraničních studentů v těchto oborech by jednou mohl mít za následek nedostatek kvalifikovaných sil v oboru, a řízení pozastavila, aby obě země mohly doložit, že udržitelnost jejich systémů zdravotní péče je skutečně ohrožena. Obě země také v posledních pěti letech bedlivě situaci sledovaly a vyhodnocovaly a zpracovaly řadu studií předvídající potřebu kvalifikovaných sil. Nedospěly však k jednoznačným závěrům: pětileté období sledování totiž většinou neodpovídalo ani délce přípravy, které je pro příslušné pracovníky ve zdravotnictví požadována, a bylo tedy obtížné odhadnout s dostatečnou přesností důsledky dalších faktorů, jako jsou například mobilita absolventů a pracovníků, technologický vývoj, měnící se potřeby obyvatelstva a probíhající reformy zdravotnictví.

Evropská komise proto odložila konečné rozhodnutí o další čtyři roky (do roku 2016), zejména s ohledem na významný judikát, který Soudní dvůr EU vydal 13. dubna 2010 v tzv. Bressolově kauze, žalobě francouzských studentů týkající se belgických kvót. Soudní dvůr EU tím vyhověl belgickému Ústavnímu soudu, který jej požádal o interpretaci principu zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti (odst. 18 Smlouvy o založení EU) a volného pohybu občanů (odst. 21) ve spojitosti s opatřeními na podporu mobility studentů (odst. 165 a 166). Soudní dvůr nejprve potvrdil, že odlišné zacházení s uchazeči podle místa jejich trvalého pobytu znamená nepřímou diskriminaci, kterou Smlouva zakazuje, pokud není objektivně oprávněná. Dále zdůraznil podstatný význam volného pohybu studentů, který nemůže být v daném případě omezován z důvodů „nadměrné zátěže veřejných financí“. Připustil však, že dostatečným důvodem může být riziko snížení kvality výuky a snížení úrovně zdravotní péče pro nedostatek kvalifikovaných sil. Zároveň ovšem stanovil přísné podmínky: riziko musí být prokázáno „jako skutečné na základě objektivních podrobných analýz a solidních koherentních údajů“. Zejména je nutné „posoudit, zda omezení počtu zahraničních studentů bude mít skutečně za následek zvýšení počtu absolventů, kteří v budoucnu zajistí dostupnost zdravotní péče v dané zemi“ a také, zda stejného efektu nelze dosáhnout jinými, méně omezujícími opatřeními, která povedou k tomu, že absolventi nebudou odcházet jinam nebo že naopak země získá kvalifikované pracovní síly z jiných členských zemí.

Androulla Vassiliou, evropská komisařka pro vzdělávání, kulturu, vícejazyčnost a mládež, pozastavení řízení přivítala: „Evropská komise bedlivě naslouchala argumentům Belgie i Rakouska a snažila se vyvážit svobodu pohybu občanů EU s jejich právem na vysokou úroveň zdravotní péče. Na konci roku 2016 budeme mít více informací, abychom vyřešili oba problémy, a také již do té doby navrhneme právní rámec odpovídající rozhodnutí Soudního dvora EU, který nám případně umožní řešit obdobné problémy i v jiných členských zemích.“

Zpravodaj Vysoké školství ve světě o těchto problémech již několikrát informoval (viz další odkazy), ale je třeba znovu připomenout, že i pro Českou republiku mají značný význam. Na českých vysokých školách v současnosti studuje již asi 40 tisíc cizinců, studenti ze Slovenska mezi nimi představují více než 80 %. Některé fakulty jsou na tom podobně jako v Rakousku či v Belgii. Na pražských lékařských fakultách studuje běžně 25–30 % zahraničních studentů, avšak na lékařské fakultě brněnské MUNI 33 % a olomoucké UP 31 % cizinců. Netýká se to však pouze lékařských fakult. Například na fakultě informatiky MUNI studuje dokonce 44 %, na farmaceutické fakultě brněnské VFU 31 % a na její fakultě veterinárního lékařství 30 % cizinců. Kolik z nich po ukončení studia u nás zůstává pracovat a kolik jich Českou republiku opouští, však nevíme.

.

 

Commission européenne: Austria and Belgium given more time to justify quotas. Brussels, 18 December 2012

Judgment of the Court (Grand Chamber) of 13 April 2010: Nicolas Bressol and Others and Céline Chaverot and Others v Gouvernement de la Communauté française. European Court reports 2010 Page I-02735
.

Kdo má platit studium za zahraniční studenty?  Vysoké školství ve světě, 14. březen 2012

Studenti požadují dohodu o mobilitě a jejím financování. Vysoké školství ve světě, 17. květen 2012

Nejistota a rozpory v mobilitě studentů. Vysoké školství ve světě, 21. květen 2012

EUA hodnotí strategie mobility v evropském vysokém školství. Vysoké školství ve světě, 22. říjen 2012

Dohoda severských zemí o financování mobility studentů. Vysoké školství ve světě, 28. listopadu 2012

Advertisements

Napsat komentář

Filed under EU (organizace, celek/členské země), Internacionalizace, Legislativa, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s