Excelence je běh na dlouhou trať

Většině univerzit na předních příčkách mezinárodních žebříčků vysokých škol jsou stovky let. Otázkou však je, zda se na vrchol mohou dostat také mladší instituce, pokud se například zaměří na mezery na vzdělávacím trhu nebo budou masivně inovovat? A co je snazší? Vybudovat vynikající instituci na zelené louce, nebo zmodernizovat starou? Jaká je pravděpodobnost, že se univerzita, která za sebou nemá staletí zkušeností, stane jednou z nejlepších na světě? Je tomu skutečně tak, že stejně jako dobré víno vyžaduje i akademická excelence odbornou péči, pozornost a dlouhou dobu zrání? To jsou otázky, na něž se v posledních letech se svými kolegy zaměřil dlouholetý expert Světové banky na vysoké školství Jamil Salmi.

Redakce Vysoké školství ve světě

O tom, že mezi světovou špičku se řadí především vysoké školy s dlouhou tradicí, svědčí například to, že prvních deset univerzit Šanghajského žebříčku Shanghai Jiao Tong Academic Ranking of World Universities (ARWU 2011) bylo založeno před rokem 1900 a dvě z nich dokonce před osmi stoletími.

Současně se však ukazuje, že některé země razantně zvyšují investice do svých nejlepších univerzit a chtějí během několika let dosáhnout zásadního posunu v jejich umístění v žebříčcích. A konečně v  dynamicky se rozvíjejících ekonomikách (například v Saudské Arábii nebo v Kazachstánu) bylo v posledních letech založeno několik zcela nových univerzit, jejichž představitelé prohlašují, že se co nejrychleji chtějí dostat mezi světovou špičku.

Podíváme-li se však na žebříček THE 100 Under 50, který z nejslibnější stovky nových univerzit ve světě (mladších než 50 let; tedy založených po roce 1962) sestavila společnost Times Higher Education, je třeba si položit otázku, zda je vůbec reálné, aby se nová vysoká škola dostala rychle na vrchol. Odpovědi na tyto otázky lze hledat v různých publikacích, které se zabývají problematikou dosahování světové úrovně ve vysokém školství.

Význam tradice

Koncepční rámec, díky kterému můžeme lépe porozumět tomu, jak nejlepší univerzity dosahují vynikajících výsledků (tedy vysoká poptávka po absolventech, špičkový výzkum a dynamický přenos technologií), vymezuje tři vzájemně se doplňující faktory:

  • vysoká koncentrace talentu (učitelé i studenti);
  • hojnost zdrojů, díky kterým lze nabídnout podnětné vzdělávací prostředí a umožnit špičkový výzkum;
  • kvalitní řízení, které podporuje strategické uvažování, inovace a flexibilitu.

Pokud jde o akademické a finanční zdroje, ty na cestě ke světovosti nelze nijak obejít. Budování kultury excelence – zejména ve výzkumu – je proces postupného zlepšování a konsolidace, který trvá desítky až stovky let.

Pouhé stáří univerzity ovšem akademickou excelenci nezaručuje. Pro příklad: v prvním Šanghajském žebříčku z roku 2003 nedosáhly historické univerzitní ikony postavení, které by bylo souměřitelné s jejich mezinárodním věhlasem (například Bologna 201.–251. místo, Heidelberg 58. místo nebo Sorbonna 65. příčka). Prostě neobstály proti univerzitám, které mají dost peněz, moderní řízení, talentované výzkumníky a institucionální autonomii, a tudíž splňují naprosto zásadní předpoklady pro dosažení světové úrovně.

Sprintéři

Čtyři z případových studií uvedených v publikaci Cesta k akademické excelenci: budování světových výzkumných univerzit (The Road to Academic Excellence: The making of world-class research universities) představují mladé instituce, které dosáhly skvělých výsledků během několika desetiletí.

Vezmeme-li jako kritérium umístění v Šanghajském žebříčku a na seznamu Times Higher Education, nejúspěšnější mladé univerzity jsou Indický technologický institut (Indian Institutes of Technology), Národní univerzita v Singapuru (National University of Singapore), Hongkongská univerzita vědy a technologií (Hong Kong University of Science and Technology) a Pohangská univerzita vědy a technologií v Jižní Koreji (Pohang University of Science and Technology in South Korea). Jihokorejská univerzita byla v žebříčku THE 100 Under 50 první, Hongkongská třetí.

Právě Hongkongská univerzita vědy a technologií od samého počátku profitovala z pozoruhodné kombinace příznivých faktorů. Vznikla v době, kdy v důsledku předání správy Číně probíhala transformace celého Hongkongu, a měla jasnou vizi, silné vedení, vynikající odborníky, novátorský model vzdělávání, bohaté zdroje a podpůrný systém řízení. Nejde však o příklad, který je příliš výjimečný, takže se z něj vlastně nemůžeme poučit?

Na základě analýzy případových studií jsou však ve zmíněné srovnávací publikaci vyzdviženy i některé důležité obecné aspekty.

  • Jedním z nejdůležitějších „urychlovačů“ na cestě k akademické excelenci je podle všeho podpora vlastních odborníků žijících v cizině. Příklady Pohangské i Hongkongské univerzity dokládají, že efektivní způsob, jak rychle vytvořit silnou akademickou instituci, je přilákat zpátky své občany působící v zahraničí.
  • Angličtina jako hlavní pracovní jazyk představuje druhý faktor, který výrazně zvyšuje schopnost instituce přitáhnout vysoce kvalifikované akademiky. Skvěle se to podařilo například Národní univerzitě v Singapuru.
  • Třetím faktorem, který urychluje proces dosažení excelence, je zaměření se na mezery ve vzdělávací nabídce – například v oblasti propojení přírodovědných a technických disciplín. Dokládají to zkušenosti Pohangské univerzity vědy a technologií, Indického technologického institutu a Hongkongské univerzity vědy a technologií. Další dvě instituce, které patří k nejdynamičtějším v Evropě, ETH Curych (ETH – Eidgenössische Technische Hochschule Zürich) a EPFL Lausanne (EPFL – École Polytechnique Fédérale de Lausanne), se také soustředí na inženýrské disciplíny.
  • Čtvrtým významným faktorem je usměrňování snah o zdokonalování vysoké školy na základě srovnávání vlastní činnosti s referenčními kritérii (benchmarking). Například šanghajská Univerzita Jiao Tong poprvé přišla se strategickým plánováním na základě pečlivého sledování skupiny předních čínských univerzit, kterou později rozšířila o zahraniční vysoké školy podobného zaměření.
  • A konečně pátým faktorem, který pohání růst, jsou inovace kurikula a pedagogického přístupu. Například Hongkongská univerzita vědy a technologií byla v Hongkongu vůbec první vysokou školou v americkém stylu. Moskevská vysoká škola ekonomická zase jako jedna z prvních ruských institucí nabídla kurikulum organicky propojující výuku a výzkum.

Všechny uvedené inovativní trendy, v nichž spočívá „výhoda pozdě příchozích“, využívají nové instituce jako návnadu, aby přilákaly studenty jiných vysokých škol.

Z příkladů analyzovaných v publikaci The Road to Academic Excellence lze vyvodit, že je možná snazší dobrat se světovosti na nově vzniklé univerzitě než se o to pokoušet zkvalitňováním již existující instituce. Neznamená to, že by se stávající školy nemohly zásadním způsobem zlepšovat, ale dlouhodobě zaběhnuté prostředí proměnit na kulturu excelence je mnohem náročnější.

Někdy se to však podaří a alespoň jeden příklad stojí za zaznamenání. Dánská Aarhuská univerzita (Aarhus University) prochází již od roku 2005 působivými změnami pod vedením svého novátorského rektora, který se neřídí současnou krizí, ale dlouhodobou vizí (Lauritz B. Holm-Nielsen je rektorem Aarhuské univerzity od roku 2005 a na univerzitě – založené v roce 1928 – provedl řadu naprosto zásadních změn v jejím řízení a organizaci; současně je například již podruhé viceprezidentem Evropské univerzitní asociace EUA, prezidentem Euroscience atd.). Podobně v čele strategických změn Univerzity Jižního Pacifiku (University of the South Pacific) stojí rektor, jehož heslem je „dobré není dost dobré“.

Běh na dlouhou trať

Použijeme-li opět vinařskou terminologii, dnešní přední univerzity jsou „archívní“, což jim přináší určité body navíc. V posledních letech se však vysoké školství stalo jedním z prvků konkurenceschopnosti jednotlivých států a vlády se na jeho úlohu tudíž dívají jinak než dříve.

Stále více lidí se totiž domnívá, že dobrým vedením a investicemi lze v poměrně krátké době zásadním způsobem přeměnit současné univerzity na špičkové instituce. Rozhodně to není nemožné, ale modernizace je mnohem náročnější než vybudovat novou školu od nuly.

Budování excelence je ovšem v obou případech otázkou dlouhodobého úsilí a uvážlivých kroků, které by měly zajistit její udržitelnost. Mladé instituce, které úspěšně pracují s výše uvedenými faktory, musí pochopit, že dostat výzkumnou univerzitu na špičku světové úrovně vyžaduje desetiletí nepolevujícího úsilí.

Na rozdíl od archívního vína, jehož chuť i kvalita se rok od roku mění, by se univerzity na své cestě k excelenci měly držet vytyčeného směru a stále mít na paměti svůj cíl. Excelence jako všechno, co má stálou hodnotu, je běh na dlouhou trať, nikoliv sprint.

.

 

Jamil Salmi: The race for excellence – A marathon not a sprint. University World News, 13 January 2013, Issue 254

Philip G. Altbach and Jamil Salmi (eds.): The Road to Academic Excellence. The Making of World-Class Research Universities. World Bank, Washington D.C. 2011

Advertisements

Napsat komentář

Filed under Celý svět, Internacionalizace, Kvalita, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s