Švédsko má podpořit špičkový výzkum na vysokých školách

V prosinci loňského roku (2012) byla publikována nová studie Švédské akademie věd (Fostering Breakthrough Research: A comparative study), jejímž úkolem bylo zjistit, proč se mezinárodní dopad švédského výzkumu v posledních dvaceti letech relativně snižuje. Studie poukazuje na řadu rozdílů v řízení a financování vědy a výzkumu mezi Švédskem (a Finskem, které je v obdobné situaci) na jedné straně a dalšími srovnatelnými, ale úspěšnějšími zeměmi – Dánskem, Nizozemskem a Švýcarskem – na straně druhé. Studie formuluje řadu doporučení, jak špičkový výzkum podpořit: navrhuje změny ve financování, v řízení na úrovni státu i jednotlivých institucí a ve způsobu, jak se zajišťuje rozvoj a kariéra výzkumných pracovníků. Navržené změny jsou bezpochyby zajímavé i pro českého čtenáře; švédská studie představuje inspirativní přínos i do naší diskuse o hodnocení a financování vědy a výzkumu.

Redakce Vysoké školství ve světě

Bibliometrická analýza Švédské rady pro výzkum (Vetenskapsrådet) upozornila již v roce 2010 na skutečnost, že pozice Švédska ve špičkovém základním výzkumu (breakthrough research) se proti srovnatelným zemím za posledních dvacet let relativně zhoršuje, přestože stát prostředky na výzkum stále zvyšuje (veřejné výdaje dnes činí dokonce 1,1 % švédského HDP). Součástí nové studie z konce roku 2012 je bibliometrická příloha (Swedish production of highly cited papers), v níž jsou uvedeny aktualizované údaje (z této přílohy jsou také převzaty oba grafy v tomto článku).

Zatímco Švédsko překračuje své zastoupení v decilu nejcitovanějších publikací na světě (top decile of global output by citation rate) o 15 % (Finsko dokonce jen o 5 %), u Dánska a Nizozemska je to o 35 % a u Švýcarska dokonce o 40 %. Vztaženo k průměrné citovanosti (average citation rate) si švédský výzkum stále zachovává vysokou úroveň a v podle posledních údajů za roky 2009–2011 je sedmý na světě (viz následující graf prvních 25 zemí z celkem 39 zemí s nejméně 4 tisíci publikacemi ročně, do kterého se České republika vůbec nedostala).

sweden-graf-3-2

Problémem ovšem je, že význam švédské vědy a výzkumu v mezinárodním měřítku se postupně snižuje, neboť dynamika počtu citací i nejcitovanějších švédských publikací (mezi roky 1989–1991 až 2009–2011) patří naopak k nejnižším (viz druhý graf, v němž je Česká republika naopak na jedné z předních pozic s vysokou dynamikou růstu celkového počtu citací).

Švédská akademie věd (KVA – Kungliga Vetenskapsakademien) proto zadala vypracování studie, která na základě analýzy vývoje v uvedených zemích v posledních dvaceti letech zjistila, proč mezinárodní dopad švédského výzkumu tak klesá. Právě publikovaná studie Fostering Breakthrough Research: A comparative study uvádí, že jde o velmi znepokojující jev. Značně se tím totiž zvyšuje riziko, že nejlepší a nejtalentovanější odejdou do ciziny a že se naopak Švédsku na globálním trhu nepodaří získat ty nejvýznačnější vědce a výzkumníky ze zahraničí. Švédsko by se poté pravděpodobně stalo také mnohem méně atraktivní pro zahraniční investice a bylo by „marginalizováno i v úsilí nacházet nové cesty, které povedou k dlouhodobě udržitelnému rozvoji celé společnosti.“

sweden-graf-3-4

Tým expertů, v němž byly zastoupeny také všechny země zahrnuté do studie, vedli Gunnar Öquist (emeritní profesor university v Umeå, bývalý sekretář KVA a člen správní rady ESF a EURAB) a Mats Brenner (profesor vědní politiky na univerzitě v Lundu a proděkan pro výzkum). Ti založili svou podrobnou a dobře podloženou analýzu vývoje a reforem výzkumu a vysokého školství v období 1990–2012 na srovnání, jak se ve zkoumaných zemích stanovují priority výzkumu na úrovni státu, jak se výzkum financuje a jak se o něm rozhoduje na úrovni jednotlivé vysoké školy. Výsledkem jejich práce jsou tři základní zjištění:

  1. Za prvé, hlavní příčinou relativního poklesu mezinárodního dopadu švédského výzkumu je skutečnost, že většina prostředků na něj vynaložených nepochází ze základního (institucionálního) financování vysoké školy, ale přichází z externích (účelových) zdrojů (státních i soukromých). Externí investoři ovšem mají různé cíle i zájmy a mají tak relativně silný vliv na směrování výzkumu vysoké školy. Její vlastní priority ustupují do pozadí, spíše než na jejich vytýčení a realizaci se vysoké školy zaměřují na získávání externích zdrojů. Výzkum pak sleduje příliš mnoho směrů, priority vědecké politiky odrážejí hlavně krátkodobé a taktické cíle místo cílů dlouhodobých a strategických. K tomu přispívá i skutečnost, že ve Švédsku i Finsku (na rozdíl od Švýcarska a Nizozemska) se tzv. třetí funkce vysokých škol (tj. spolupráce s regionem a komunitami a s podnikatelským sektorem) pokládá za zcela rovnocennou výuce a výzkumu a že ve Švédsku vysoké školy přejímají a řeší i podstatnou část sektorového výzkumu.
    I když po velkých škrtech v 90. letech stát vynakládá na výzkum stále větší prostředky, zaměřuje je výrazně na velká témata a na podporu celých oblastí a sítí, zatímco individuální podpora jedinců s novými myšlenkami a nápady stále klesá. Ačkoli srovnávané státy také značně investují do vybraných strategických oblastí, není to na úkor podpory nových myšlenek. Většina prostředků vynakládaných na vysokých školách na výzkum tam totiž pochází ze základního (institucionálního) financování.
  2. Za druhé, nejúspěšnější instituce ve srovnávaných zemích vyvinuly vlastní rigorózní systémy řízení kvality a na nich založily alokaci svých zdrojů. Ve Švédsku převládá závislost na evaluaci, kterou provádí ten, kdo poskytuje externí prostředky (podniky, agentury). V mnoha případech tak alokace prostředků vysokým školám závisí spíše na jejich schopnosti získat financování z jiných zdrojů než na nezávislém hodnocení jejich vědecké kvality. Se snižováním objemu vlastních zdrojů se také posouvala role vedení vysoké školy spíše k administrativnímu řízení a managementu, než k uplatňování své autority zaměřené především na zvyšování vědecké úrovně, tedy na skutečné vedení vysoké školy (academic leadership). Naproti tomu nejúspěšnější vysoké školy ve srovnávaných zemích (Dánsko, Švýcarsko a Nizozemsko) zdůrazňují právě academic leadership, jehož hlavní funkcí je zvyšovat kvalitu výuky a výzkumu získáváním nejkvalitnějších odborníků a talentů a tím i vytvářet vhodné prostředí pro špičkový základní výzkum.
  3. Za třetí, značně znepokojujícím rysem systému švédského výzkumu je skutečnost, že vysoké školy nedokáží nabídnout mladým výzkumným pracovníkům jasnou kariérní dráhu a dobré pracovní podmínky. Dnes je většina jejich pracovníků závislá na kolísavém příjmu z externích zdrojů a tato závislost se rozšiřuje dokonce i na vyšší funkční úrovně. Švýcarsko a zejména Nizozemsko však nabízejí mladým výzkumným pracovníkům odpovídající funkční místa s definitivou i dobrý základní plat; funkční místa nezřizují z externích fondů, jak to činí švédské vysoké školy.

Podle zkušeností tří srovnávaných zemí kvalitu výzkumu podporuje nejen stabilita a dlouhodobá perspektiva financování na úrovni státu, ale i takové vedení vysoké školy, které pevně a cílevědomě sleduje především zvyšování kvality, aby odpovídala náročným mezinárodním požadavkům. Zejména je důležité, aby financování výzkumu nejenom splňovalo strategické potřeby, ale také podporovalo jedince s novými myšlenkami. Aby však švédské vysoké školy mohly převzít více odpovědnosti za zvyšování své kvality, je nezbytné odstranit jejich těžkou závislost na externích zdrojích. Situace dnes dospěla tak daleko, že vysoké školy provádějí především výzkum na zakázku a fungují jako nějaké „hotely pro výzkum“. Komparativní studie však došla k závěru, že poměr institucionálního financování výzkumu k účelovému financování z externích zdrojů musí být nejméně 60:40.

Tým expertů navrhuje ve studii řadu doporučení, jak situaci napravit a zvýšit ve Švédsku kvalitu vědy a výzkumu:

  • Základní rozhodnutí o výzkumu musí směřovat ke zvyšování jeho kvality.
  • Posílit financování ze státního rozpočtu těch, kteří mají smělé myšlenky a nápady, a lépe je vyvažovat s různými strategickými iniciativami.
  • Za vedoucí pracovníky vysokých škol vybírat ty, kteří mají výrazný vědecký profil a odvážné vize.
  • Zavést transparentnější a odpovědnější strukturu řízení vysokých škol, v níž budou vyvažovány a vzájemně kontrolovány dva orgány – rámcové podmínky a cíle pro zvyšování kvality stanovuje správní rada, v níž mají převažovat externí reprezentanti, zatímco akademický senát rozhoduje o vnitřních záležitostech vysoké školy.
  • Obnovit systém míst profesorů a docentů s plným platem a základním (institucionálním) financováním, které umožní i dlouhodobý rizikový výzkum. Prvním krokem je identifikovat vůdčí výzkumné osobnosti a smluvně jim tento statut přiznat. Taková místa zřizovat v těch oborech, kde má vysoká škola vedoucí roli, a obsazovat je na základě veřejné soutěže.
  • Zřídit systém kariérového postupu s definitivou, řízený zprvu Švédskou radou pro výzkum ve spolupráci s vysokými školami, později po implementaci již jen vysokými školami. Na jeho různé úrovně bude vázán plat i alokace zdrojů. Vysoká škola by měla hodnotit postup kandidáta z úrovně odborného asistenta na úroveň docenta po čtyřech letech, další postup na úroveň profesora však bude založen jen na výsledcích žadatele a na strategických plánech vysoké školy.
  • Přijímat nové pracovníky i ze zahraničí, a to na všech úrovních. Nabízené podmínky musí být proto dostatečně atraktivní i v mezinárodním srovnání. Snažit se vytvořit pracovní prostředí, kde jsou jednotlivé dovednosti vyvažovány. Podporovat mobilitu pracovníků a omezit tak přijímání především vlastních absolventů.
  • Provádět periodicky (doporučuje se každých pět let) hodnocení kvality peer review na úrovni kateder (departments) a využívat ho jako vodítko pro rozdělování základních (institucionálních) prostředků na výzkum učitelům na různé funkční úrovni s definitivou.
  • Změnit dnešní běžné způsoby, jakými se financují výzkumní pracovníci. Platy pracovníků vysoké školy nesmí být určovány na základě projektů, naopak platy pracovníků, kteří nejsou na systemizovaných místech obsazovaných veřejnou soutěží, mají být hrazeny z externích zdrojů.
  • Systém vysokých škol je třeba diferencovat, podporovat výzkumné univerzity nejvyšší mezinárodní úrovně, které podle toho budou řízeny i financovány. Mají dostávat adekvátní institucionální podporu doplněnou dalšími prostředky získanými od Rady pro výzkum a různých nadací ve veřejné soutěži, aby byly atraktivní i mezinárodně.
  • Výzkumné univerzity se mají sdružovat (jako například tzv. Russell Group ve Spojeném království), a společně vytvářet co nejlepší podmínky pro dosažení vysoké kvality.

Předkládané návrhy se nemohou uskutečnit okamžitě. Znamenají hlubokou systémovou změnu, kterou vysoké školy nemohou realizovat samy bez pomoci; vláda musí především zvýšit podíl institucionálních prostředků na financování výzkumu alespoň na 60 %. Budou-li se návrhy na reformu realizovat, lze na základě zahraničních zkušeností očekávat, že během deseti let dosáhnou vysoké školy podstatného pokroku a dokonce i vedoucí mezinárodní pozice.

Srovnání s Nizozemskem a Švýcarskem ukázalo, že základní (core), institucionální financování vysokých škol je tam podstatně vyšší, v Nizozemsku o 70–80 % a ve Švýcarsku o 80 %. „Zejména financování švýcarských vysokých škol je velkorysé. Například univerzita v Curychu se 25 tisíci studenty a 4 tisíci zaměstnanci má téměř dvojnásobný rozpočet než univerzita v Lundu (s 30 tisíci studenty a 5,5 tisíci zaměstnanci). Také tam přijímají nové vědecké pracovníky především ze zahraničí a jen zřídka se omezí na vlastní absolventy, což je charakteristické pro severské země.“ Dodejme: nejen pro ně!

Dánsko zdvojnásobilo počet doktorandů stejně jako Švédsko, ale na rozdíl od něj dokázalo vytvářet místa pro absolventy doktorského studia, a to zejména díky dohodě v Parlamentu, která šla napříč politickým spektrem. Podle ní se mělo v období 2006–12 investovat dalších 0,5 % HDP – tedy téměř 10 miliard US $ – do vysokého školství a výzkumu, z toho polovina na základní (institucionální) financování, které se každoročně zvyšuje o cca 1,25 miliardy US $.

Srovnávací studie vyvolala silný ohlas na švédských vysokých školách, i když často nepříliš nadšený jejími hlavními závěry, totiž že klesající vědecká úroveň se stala vážným problémem, že způsob financování podrývá špičkový výzkum a ani způsob řízení a rozhodování na vysokých školách jej nepodporuje a že systém přijímání nových pracovníků zvýhodňuje vlastní absolventy.

Na druhé straně mluvčí sociální demokracie Ibrahim Baylan, který je v parlamentu odpovědný za vzdělávání, prohlásil, že „je zřejmé, že za peníze vkládané do výzkumu nedostáváme dostatečnou hodnotu, a i když je stále zvyšujeme, zlepšit naši pozici se nám nedaří.“ Potvrdil tím závěry studie a také velmi silně podpořil jedno z jejích hlavních doporučení návrhem, aby všichni doktorandi měli trvalý, nikoli jen dočasný úvazek, nebo dokonce jen stipendium, jak je dnes běžné.

Velmi pozitivně se o studii vyjádřila také Jenny Larssonová, docentka na univerzitě ve Stockholmu a členka Švédské akademie mladých vědců (výběrové organizace při Švédské akademii věd, složené ze čtyřiceti volených mladých vědců): „Studie definovala několik klíčových problémů. Zřízení kariérového systému v jednotlivých oborech a jeho adekvátní financování má nesmírný význam pro získávání nových pracovníků. A návrat k plnému hrazení míst profesorů a docentů ze základního (institucionálního) financování je také velmi důležitý, protože umožní dlouhodobé systematické bádání a možná i výzkum rizikových témat.“

Prameny:

Gunnar Öquist och Mats Benner: Fostering Breakthrough Research: A comparative study, Akademirapport, Kungliga Vetenskapsakademien, 2012

Staffan Karlsson and Olle Persson: Swedish production of highly cited papers. Vetenskapsrĺdet lilla rapportserie 5:2012

Jan Petter Myklebust: Report calls for exit from a ‘research hotel’ model, University World News, Issue 252, 16 December 2012

Reklamy

1 komentář

Filed under EU (organizace, celek/členské země), Financování, Výzkum, Všechny články, Švédsko

One response to “Švédsko má podpořit špičkový výzkum na vysokých školách

  1. Lenard T. Figueroa

    Nelze než souhlasit s článkem i stanoviskem rektorů. Rada VaV má velmi podivné složení: výběr lidí podléhal pravděpodobně hlavně jednostranným hlediskům „modré-neolib-ideologie“, spíše nežli snaze dosáhnout co nejvhodnějšího a konsenzuálního modelu. Financování výzkumu soukromým sektorem vede k úzké orientaci krátkodobý zisk, což může být v dlouhodobém horizontu překážkou prosperity, neboť je tím omezována tvořivá svoboda vědeckého bádání (k níž patří také nezdůvodněná intuice, štěstí a náhoda). Vědecké bádání, které není omezováno diktátem krátkodobého zisku, většinou přináší v důsledku více pozitivních výsledků (hospodářských, sociálních, ale i technických). Jak může soukromý sektor financovat třeba (aplikovaný) výzkum integrace menšin, nebo subkultury bezdomovců? Aplikace získaných znalostí z těchto oblastí přitom může přinést nečekané zisky? Ještě větší záhadou mi je, jak by mohlo soukromé financování prospět třeba takovým oborům jako je egyptologie (zde máme jedno světové pracoviště). Přitom se asi nedá říci, že by egyptologie byla pro společnost nedůležitá a její studium nepřinášelo společnosti žádné zisky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s