Vysoké školství v dynamické Asii

„Vysoké školství v dynamické Asii“ je titul řady osmi studií, které Asijská banka pro rozvoj (Asian Development Bank – ADB) publikovala v první polovině letošního roku. Rozvoj vysokého školství v Asii byl především v posledních 10–20 letech impozantní, současně však vzrůstaly problémy, jak sladit expanzi s kvalitou a rovnými příležitostmi a jak se vyrovnat s omezenými finančními prostředky. Studie proto měly odpovědět na tři klíčové otázky: Jaké jsou dlouhodobé i krátkodobé priority vysokého školství v tomto regionu? Kam se má úsilí zaměřit, aby mělo velký a udržitelný efekt?  Jak má ADB podporovat členské rozvojové země, aby podstatně rozšířily přístup na vysoké školy a zvýšily jejich kvalitu?

Redakce Vysoké školství ve světě

V mnoha asijských zemích se vysoké školství rozvíjí velmi úspěšně. Podporuje je stát, jehož politici jsou si dobře vědomi, jak je vysoké školství důležité pro ekonomický i společenský rozvoj země. Pochopili, že v éře globalizace, vzájemné závislosti finančních systémů a klíčové role technologie enormně stoupá potřeba vysoce kvalifikovaných odborníků i manažerů a že moderní ekonomiky nemohou řídit středoškoláci. Výsledkem společného úsilí byla kvantitativní expanze, zřízení nových institucí a jejich diverzifikace a rovněž i experimentování s novými metodami výuky.

Růst vysokého školství byl skutečné enormní – počet studentů mezi léty 1970 a 2007 vzrostl dvanáctkrát, z 3,9 milionu na 46,7 milionu studentů; dnes připadá na oblast jihovýchodní Asie a Dálného východu téměř třetina z celkového počtu studentů na celém světě, což znamená, že jde o region s největším počtem vysokoškoláků. Na druhé straně však mají vysoké školy nedostatek kvalifikovaných učitelů, a proto i problémy s kvalitou výuky, a mnohdy i značný nedostatek finančních prostředků. Školné stoupá, přístup na vysoké školy není rovný a také studijní programy neodpovídají potřebám trhu práce. Vysoké školství v celém regionu se tak musí vyrovnat s čtyřmi navzájem propojenými problémy:

  • jak zachovat a zvýšit kvalitu i při nedostatku financí,
  • jak zvýšit relevanci studijních programů při rychlých změnách na trhu práce,
  • jak lépe využívat a navyšovat finanční zdroje,
  • jak vyvažovat další růst s větší spravedlivostí (equity) a zvyšováním kvality.

ADB proto nyní financovala řadu regionálních studií, založených na názorech expertů, vedoucích pracovníků vysokých škol, hlavních partnerů a účastníků mezinárodní konference o vysokém školství v Asii. ADB byla založena v roce 1966 s posláním bojovat proti extrémní chudobě. Dnes má celkem 48 členů z asijsko-pacifické oblasti, členem ADB je dále USA, Kanada a 17 evropských zemí, roční rozpočet banky činil v roce 2011 téměř 22 miliard US $. ADB mimo jiné systematicky podporuje zlepšování vzdělávacích systémů v těch rozvojových zemích, jež jsou jejími členy. Od roku poskytla půjčky na vzdělávání ve výši 7,5 miliard $, ovšem převážně na základní a střední vzdělávání a jen 7,5 % na vysoké školství.

Zkoumaná oblast je velmi rozmanitá – zahrnuje jak největší stát světa Čínu a některé nejbohatší státy (jako jsou Japonsko, Jižní Korea a Singapur), tak i velmi malé a chudé země (jako Laos a Kambodža), a nejen jeden z nejrychleji rostoucích vysokoškolských systémů na světě Čínu, ale i dva systémy, v nichž počet studentů již začal klesat (Japonsko, Jižní Korea). Přes tyto značné rozdíly, které se také odrážejí v různém stupni rozvoje jejich vysokoškolských systémů, však asijské země sdílejí přesvědčení, že vysoké školy jsou hlavním nástrojem pro dlouhodobý a udržitelný rozvoj i pro růst solidarity ve společnosti.

Studie byly zaměřeny převážně na země ASEAN (Association of Southeast Asian Nations). To dnes zahrnujeIndonésii, Malajsii, Filipíny, Singapur, Thajsko, Brunej, Vietnam, Kambodžu, Laos a Myanmar, úzce však spolupracuje s dalšími zeměmi asijsko-pacifické oblasti (Čína, Japonsko, Jižní Korea, Indie, Austrálie a Nový Zéland, USA a Rusko), s nimiž pořádá východoasijská fóra (EASEast Asia Summit). Jeho dlouhodobým cílem je ekonomická integrace (v roce 2015 by již měl existovat v zemích ASEAN volný trh) a těsná kulturní spolupráce, jejíž jednou formou je i spolupráce mezi vysokými školami.

Ve studii byly zastoupeny i země z dalších subregionů ADB, z jižní a východní Asie. Jednotlivé země byly rozděleny do tří cílových skupin:

  • země s nízkými příjmy, ještě zaměřené na vybudování nutné infrastruktury pro kvantitativní rozvoj (Kambodža, Laos, Vietnam a Mongolsko),
  • země se středními příjmy, jejichž dobře fungující a dále rostoucí vysoké školy usilují především o zvyšování kvality (Indonésie, Filipíny, Thajsko, Srí Lanka a Malajsie),
  • dvě země s největšími vysokoškolskými systémy světa, které také v této oblasti rostou nejrychleji a jsou bedlivě sledovány ostatními zeměmi, jež značně ovlivňují (Čína, Indie).

Pro účely porovnání byly do studie zahrnuty i tzv. referenční ekonomiky s rozvinutým a kvalitním vysokým školstvím, které však již roste jen pomalu či stagnuje (HongKong a Singapur) anebo dokonce klesá (Japonsko, Jižní Korea).

První ze studií poskytla celkový přehled hlavních problémů a jejich řešení v jednotlivých zemích (Higher Education Across Asia: An Overview of Issues and Strategies). Postupovala podle osvědčené metodiky, která se běžně užívá pro zjišťování vzdělávacích potřeb v zemích s nízkými příjmy (Pigozzi M. J. and V. J. Cieutat: Education and Human Resources Sector Assessment Manual. Washington, D. C., Agency for International Development, 1988) a analyzovala pět základních oblastí. Jsou jimi vnitřní účinnost (tj. využití zdrojů pro zajištění růstu a kvality), vnější účinnost (tj. relevantnost studia a propojení s požadavky trhu práce), náklady a financování, správa a řízení, přístup a spravedlivost (equity).

Dalších pět studií se detailně věnovalo každé z těchto oblastí. Jejich názvy již do jisté míry odrážejí specifické rysy regionu: Improving Instructional Quality: Focus on Faculty Development, Improving Transitions From School to University to Workplace, Counting the Cost: Financing Asian Higher Education for Inclusive Growth, Administration and Governance of Higher Education in Asia: Patterns and ImplicationsAccess Without Equity? Finding a Better Balance in Higher Education in Asia.

Poslední dvě studie celé řady pojednávají o zvláště aktuálních tématech v regionu, totiž o rozvoji regionální a přeshraniční spolupráce (Regional Cooperation and Cross-Border Collaboration in Higher Education in Asia: Ensuring that Everyone Wins) a  o úloze soukromých vysokých škol (Private Higher Education Across Asia: Expanding Access, Searching for Quality). Jejich výrazný růst je sice celosvětovým jevem, ale v Asii je ještě mnohem markantnější: před 10–20 lety tam téměř neexistovaly a dnes jejich podíl v Asii převyšuje celosvětový průměr (35 % proti 31 % v počtu studentů a téměř 60 % proti 56 % v počtu institucí).

Asijské země se již také významně podílejí na internacionalizaci vysokého školství, příkladem jsou Čína i Indie. V Číně studuje dnes již na 240 tisíc zahraničních studentů, téměř šestkrát více než v roce 1998 a asi čtyřicetkrát více než v roce 1988, kdy jich bylo jen necelých 6 tisíc. Na druhé straně v roce 2004 vynaložila Čína přes 5 miliard US $ na vyslání svých studentů do USA, Spojeného království, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu; Indie na stejný účel vynakládá téměř 4 miliardy US $ ročně.

Prameny:

Asian Development Bank: Higher Education In Dynamic Asia: Study Reports. December 2011 – June 2012.

Advertisements

Napsat komentář

Filed under Asie (bez Blízkého Východu), Společnost & VŠ, Utváření VŠ, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s