Dohoda severských zemí o financování mobility studentů

Jedním z mnoha neřešených problémů mobility studentů v Evropě je její financování v případech, kdy počet studentů ze zahraničí výrazně převyšuje počet domácích studentů v zahraničí. Přestože se hledají řešení tohoto problému, zatím se jen málo z nich skutečně zavedlo (v současnosti například takovou dohodu žádají Švýcarsko a Rakousko po Německu). Uvedený problém se pochopitelně týká i České republiky, neboť dlouhodobě přetrvává výrazná nerovnováha mezi počty studentů ze Slovenska na českých vysokých školách a počty Čechů na vysokých školách na Slovensku.

Avšak výjimkou je příklad severských zemí – Dánska, Finska, Norska a Švédska – mezi nimiž byla smlouva o vzájemné kompenzaci nákladů na studium přijata již v roce 1996. Díky nové dánské iniciativě však bude od začátku příštího roku nahrazena dohodou novou.

Redakce Vysoké školství ve světě

Nerovnováha v pohybu studentů mezi severskými zeměmi je totiž značná a navíc se neustále zvyšuje. Zatěžuje především Dánsko, kde se počet studentů z ostatních severských zemí zvýšil za posledních 10 let o 60 %, zatímco počet dánských studentů v ostatních zemích Skandinávie se snižoval. Dánsko přitom musí jako člen EU studentům ze zemí EU a EEA (European Economic Area, do níž patří také Norsko a Island) poskytovat vysokoškolské vzdělávání za stejných podmínek jako svým občanům, v případě Dánska (stejně jako všech ostatních skandinávských zemí, ale zatím například i České republiky) tedy bezplatně.

V akademickém roce 2010–2011 si z více než 10 tisíc severských studentů studujících v jiné severské zemi přes 60 % zvolilo právě Dánsko. Téměř z poloviny to byli Norové, kteří také byli nejvíce (13 %) zastoupeni mezi všemi zahraničními studenty v Dánsku. Zatímco v Dánsku studovaly téměř 3 tisíce Norů, jen necelé dvě stovky Dánů studovaly v Norsku (v České republice studuje 22 500 Slováků, ale na Slovensku pouze 4 900 Čechů). Podstatně menší nerovnováha byla mezi Norskem a Švédskem, kdy u sousedů studovalo 1 100 Norů, respektive 750 Švédů.

V severských zemích je v řadě studijních programů, především v lékařských a veterinárních, počet studijních míst omezen (numerus clausus) a studium v zahraničí proto nabízí možnost dostat se na obor, na který se doma lze dostat jen velmi obtížně. Nerovnováha byla totiž zčásti způsobena tím, že v Dánsku měli uchazeči ze zahraničí, především ze Švédska, výhodnější podmínky vstupu než domácí uchazeči. V roce 2006 tak třetina studentů medicíny v Dánsku pocházela z jiných severských zemí. Pravidla pro přijímací řízení byla proto v Dánsku změněna a v letošním akademickém roce uvedený podíl klesl již na 7 %. Jak dánský ministr školství Morten Østergaard prohlásil v parlamentu, „vítáme studenty ze sousedních zemí, ale nebudeme financovat přípravu norských a švédských lékařů“.

Dánsko proto vyvolalo jednání ministrů školství severských zemí o změně pravidel kompenzace, aby se, jak dále prohlásil ministr Østergaard, „lépe rozdělilo finanční břemeno a zůstala zachována vysoká úroveň výměny studentů; je příkladem dobré sousedské spolupráce, že se toho dosáhlo dobrovolnou dohodou.“ Podle ní se od roku 2014 zvýší kompenzace za studium v Dánsku z dnešních 22 na 30 tisíc DKK (tedy z 3 800 na 5 200 $) a dále bude každoročně upravována podle cenového indexu Dánského statistického úřadu.

Ministři Severské rady zodpovědní za vysoké školství (zleva): Morten Østergaard (Dánsko), Jukka Gustafsson (Finsko), Katrín Jakobsdóttir (Island), Kristin Halvorsen (Norsko) a Jan Björklund (Švédsko).

Zvýšení nákladů tedy nadále neponese student, ale rozpočet jeho země. Konkrétně pro Norsko to znamená zvýšení kompenzace o třetinu, pokud zůstane počet jeho studentů v Dánsku stejný. Norská ministryně školství Kirstin Halvorsenová oznámila, že kompenzace budou ještě projednány v Severské radě (Nordic Council, orgán meziparlamentní spolupráce pěti severských zemí, a dnes i tří pobaltských zemí jako pozorovatelů, které ovšem usilují o plné členství) a že požadavek Dánska je oprávněný. Příznačná pro vzájemnou vstřícnost je také skutečnost, že do dohody nebyla vzhledem k dnešní obtížné ekonomické situaci zahrnuta pátá severská země, Island, přestože vysílá přes 1 000 studentů do Dánska a 250 do dalších severských zemí.

Nová dohoda se setkala se smíšeným přijetím. Velmi kladně ji hodnotila například Karina Ufertová z univerzity ve Vilně, která je od letošního června předsedkyní ESU (European Students’ Union): „Je jasné, že růst vysokého školství a především mobility studentů znamená i vyšší náklady. Vítáme proto iniciativu ministrů školství severských zemí založit kompenzační mechanismus a financovat jej z rozpočtů jednotlivých zemí. Jejich vlády myslí strategicky a chápou, jak je v celém regionu důležité investovat do lidského kapitálu. Očekávali bychom, že stejná diskuse proběhne i na úrovni EU; místo evropského programu půjček na magisterská studia podpoříme debatu o takových odpovědných řešeních, která povedou ke zvýšení konkurenceschopnosti celé Evropy.“

Jiné stanovisko však zaujala ANSA (Association of Norwegian Students Abroad), která reprezentuje 20 tisíc svých členů, Norů studujících v zahraničí. Vyslovila politování, že dánská vláda považuje norské studenty za finanční břemeno, když ve skutečnosti představují během svého studia pro Dánsko značný ekonomický přínos. Podle šetření z roku 2010 totiž norští studenti utratili v Dánsku 160 tisíc DKK na osobu a rok, takže jejich celkový ekonomický přínos po dobu studia činil 489 miliónů DKK, zatímco náklady na jejich studium činily pouze 275 miliónů DKK. Předsedkyně ANSA Henriette Thommessenová pokládá výměnu studentů mezi severskými zeměmi za pozitivní jev, „který musíme podporovat, výměny přispívají ke společnému kulturnímu porozumění i těsnému vztahu mezi jednotlivými zeměmi. Problémem není, že Norsko nebo Švédsko posílají do Dánska příliš mnoho studentů, ale že se Dánsko nedokáže postarat o to, aby více jeho studentů studovalo v zahraničí.“

Ze zcela jiného úhlu vidí uzavřenou dohodu Daniel Guhr, zakladatel a výkonný ředitel Illuminate Consulting Group, mezinárodní poradenské společnosti se sídlem v Kalifornii. Podle něj je potřeba takového systému transferu prostředků důsledkem různých a v něčem i protichůdných politických přístupů. „Uzavřená dohoda může být nezbytným politickým kompromisem, ale je tak strukturována, že vyvolává otázky o její dlouhodobé efektivitě. Co se například stane, jestliže mobilita z jihu na sever dále poroste? Budou severské státy vymáhat kompenzaci i na Španělsku a Řecku? Dnešní stanovení transferových plateb odráží spíše politické potřeby než skutečnou strukturu nákladů (která se například výrazně liší podle oboru studia). Jak bude takový model fungovat za deset let vzhledem ke stále větším rozdílům v nákladech na studium například medicíny a společenských věd?“

Podle názoru Kai Kouvimäkiho, který jako vedoucí poradce Severské rady dohodu pro ministry připravoval, usnadní dohoda spolupráci mezi zeměmi, když už k nerovnováze jednou došlo. V každém případě by však bylo zajímavé zkoumat, proč k ní dochází a co s tím můžeme udělat.

Prameny:

Kdo má platit studium za zahraniční studenty? Vysoké školství ve světě, 14. březen 2012

Jan Petter Myklebust: New Nordic agreement on compensation for students. University World News, Issue 246, 31 October 2012

OECD Education at a Glance. OECD, Paris 2012

Studenti požadují dohodu o mobilitě a jejím financování. Vysoké školství ve světě, 17. květen 2012

Universities demand cash for foreign students. Swissinfo, 21 October 2012

Advertisements

Napsat komentář

Filed under Dánsko, EU (organizace, celek/členské země), Financování, Finsko, Internacionalizace, Norsko, Všechny články, Švédsko

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s