EUA hodnotí strategie mobility v evropském vysokém školství

Více než stovka zástupců evropských univerzit, národních agentur a vládních institucí se sešla na začátku letošního září na norské Univerzitě v Oslu k diskusi nad výsledky projektu MAUNIMO (Mapping University Mobility of Staff and Students), vedeného Evropskou asociací univerzit (European University Association – EUA). Výsledky projektu zároveň EUA zveřejnila v nové zprávě s názvem Mobilita: sblížení politiky a praxe (Mobility: Closing the gap between policy and practice). Projekt si kladl za cíl vyhodnotit strategie evropských vysokých škol v oblasti mobility studentů a zaměstnanců univerzit. Potýkal se přitom s přetrvávajícím problémem se shromažďováním spolehlivých a srovnatelných údajů a navrhl soubor nástrojů, které jej mají pomoci zmírnit. Výsledkem celého projektu je velice zajímavá a v uvedené zprávě zachycená „momentka“ současného stavu.

Redakce Vysoké školství ve světě

Nová publikace EUA Mobilita: sblížení politiky a praxe (Mobility: Closing the gap between policy and practice) nabízí zhruba na 50 stranách (plus přílohy) nový pohled na to, co motivuje vysokoškolské instituce i jednotlivce, aby se zapojovali do projektů mobility. Zároveň přináší těm, kteří se podílejí na tvorbě politik a na strategickém plánování, výzkumem podložené informace namísto neoficiálních hypotéz a dohadů, ze kterých se až dosud vycházelo.

Dokonce i pro Evropskou komisi je vždy docela obtížné zajistit srovnatelná statistická data k mobilitě v rámci vlastních programů. Dlouhodobý nedostatek spolehlivých údajů vede obvykle k tomu, že se srovnávají „hrušky s jablky“. A přesně to se děje i v případě mobility. Zpráva ukazuje, že podle toho, kdo v které zemi data sbírá, mohou (nebo také nemusejí) publikované údaje zahrnovat například uprchlíky, zahraniční občany s dočasným povolením k pobytu, studenty, kteří absolvují celý studijní program nebo jen určitý kurz, či dokonce jedince, kteří se sice do země dostali na základě studentského víza, ale na půdu vysoké školy nikdy nevkročili.

Projekt MAUNIMO (podporovaný z programu Lifelong Learning Programme Evropské komise) vedla EUA s podporou Univerzity v Oslu, Univerzity v Trentu, Univerzity Swansea a Univerzity v Marburgu. Projekt analyzoval stanoviska představitelů 34 pilotních vysokých škol z 21 zemí (projektu se bohužel nezúčastnila žádná škola z České republiky) na mobilitu a pokusil se zmapovat, jakým způsobem školy reagují na zvýšený politický tlak na posilování mobility.

Významným nástrojem projektu byla webová aplikace určená hlavně k sebehodnocení jednotlivých vysokých škol (Mobility Mapping Tool – MMT). Zástupci pilotních škol formulovali, jakým způsobem vytvářejí a realizují strategie v oblasti mobility, jak shromažďují různé typy údajů, jak mobilitu ovlivňují různí externí aktéři a jak se liší názory na mobilitu uvnitř jejich instituce.

Ukázalo se, že vysoké školy mají potřebu strategičtějšího přístupu k mobilitě, který by zahrnoval celou vysokoškolskou instituci. Z řady odpovědí bylo patrné, že přístupy k různým typům mobility jsou velmi různorodé, což ztěžuje tvorbu jednotné strategické vize a pochopitelně i sběr poměrně komplikovaných a komplexních dat.

Pilotní univerzity také poukazovaly na klíčovou roli, kterou má při tvorbě a realizaci strategií v oblasti mobility vedení školy. Kromě toho nastínily i řadu dalších otázek, jež mají na uskutečňování různých strategií mobility zásadní vliv. Patří k nim například vytvoření a koordinace systému odpovídající služeb a lepší podchycování tvůrčích praktických postupů na úrovni fakult, které podněcují motivaci a zkvalitňují hodnocení mobility.

To vše se samozřejmě již dlouho ví či alespoň předpokládá. Až do této chvíle však tyto skutečnosti nikdo nezformuloval tak jasně a komplexně na základě seriózních podkladů. Zpráva EUA totiž představuje poměrně novátorský pokus o nastolení určitého řádu v oblasti, kde dosud vládne chaos, a žádá ještě více pořádku.

Pokud má mít v roce 2020 pětina studentů v Evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání (European Higher Education Area – EHEA) zkušenost se studiem v zahraničí, což je jeden z hlavních cílů evropské politiky v rámci Strategie 2020, je v první řadě třeba, abychom je vůbec dokázali spočítat.

EUA možná učinila důležitý krok správným směrem – pokud ovšem ostatní vysoké školy budou ochotny následovat první skupinu pilotních vysokých škol. Další podmínkou je, aby různé instituce Evropské unie, vlády jednotlivých členských zemí a agentury zabývající se sběrem dat o mobilitě věnovaly výzvě k užší spolupráci s vysokými školami patřičnou pozornost. Tato spolupráce by mohla díky přesnější identifikaci takových studentů a využívání příslušných postupů a parametrů při sběru dat podpořit tvorbu rozumných strategií v oblasti vzdělávací mobility.

Prameny:

Ard Jongsma: EUA reviews strategies for higher education mobility. University World News, Issue 238, Global Edition 9 September 2012

Elizabeth Colucci, Howard Davies, Jonna Korhonen, Michael Gaebel: Mobility: Closing the gap between policy and practice. Outcome report of the project ‘Mapping University Mobility of Staff and Students’. European University Association 2012

Reklamy

Napsat komentář

Filed under EU (organizace, celek/členské země), Internacionalizace, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s