Budoucnost doktorských programů

V uplynulém roce se v předních odborných časopisech objevila kritika současné podoby doktorského studia. Jako hlavní problém se uvádí, že dochází k nadprodukci absolventů a že jejich kvalita upadá. V současné době je akademická hodnost Ph.D. mezinárodně vysoce uznávaná, její nositelé jsou vnímáni jako zkušení výzkumní pracovníci.

Až do poměrně nedávné doby představovalo doktorské studium cestu k akademické výzkumné kariéře. V posledních letech se však situace mění. Počet absolventů doktorského studia zaměstnaných na univerzitní půdě zůstává stejný, popřípadě roste jen mírně, a stále více absolventů musí hledat práci i mimo vysoké školy. S tímto trendem je spojeno mnoho otázek, kam by budoucí podoba doktorského studia měla směřovat.

ORPHEUS, organizace pro vzdělávání Ph.D. studentů v biomedicíně a zdravotnictví, letos představila standardy pro další rozvoj tohoto typu vzdělávání, které vypracovala ve spolupráci s Asociací lékařských fakult v Evropě (AMSE) a Světovou federací pro vzdělávání lékařů (WFME).

Redakce Vysoké školství ve světě

Dvě koncepce

Je zřejmé, že současný model doktorského studia, který se rozvinul na základě již přes dvě století starého Humboldtova konceptu, bude muset reagovat na výše uvedené skutečnosti. V zásadě existují dva přístupy k řešení problému. Za prvé, že počet doktorandů bude dramaticky snížen. To však může mít dalekosáhlé důsledky pro výzkumnou činnost jednotlivých škol, protože velká část výzkumu na vysokých školách je zajišťována právě studenty doktorského studia.

Za druhé je možné zajistit, aby absolventi doktorského studia byli také dobře vybaveni pro trh práce. Mají velký potenciál a měli by dostat příležitost k rozvoji všech svých schopností, aby se mohli uplatnit v různých pracovních sférách. Jak ale naznačují mnozí kritici, to se zdaleka vždy neděje. Některé instituce i země podceňují potřebu proměnit doktorské studium tak, aby odpovídalo novým potřebám společnosti. Pokud připravovalo doktorandy jen na výzkum prováděný na vysokých školách, pak tradiční přístup, který spočíval v mnohaleté experimentální práci v laboratoři a ve zpracování detailní monografie, byl dobrým základem pro akademickou kariéru.

Pokud ale mají být absolventi doktorského studia atraktivní i mimo akademickou sféru, musejí disponovat přenositelnými kompetencemi, především prezentačními a komunikačními, jak přednášet na domácím i mezinárodním fóru, pro odborníky i pro laiky, jak vyučovat, navazovat pracovní kontakty, sestavovat žádosti do grantových soutěží i o patenty a řídit projekty.

Jak tedy vypadá řešení?

Takový nárůst požadavků na doktorandy ale nemůže být uplatněn v současném vzdělávacím modelu, pokud se má zachovat kvalita výzkumné práce. Tato kvalita přitom zůstává podmínkou sine qua non, mělo by se však uplatnit také nové pojetí doktorského studia, neomezovat ho jen na zvládnutí výzkumných metod a laboratorních technik, ale rozvíjet i schopnosti například organizovat a vést projekt, nést za něj odpovědnost. V budoucnu by doktorand nemusel odvádět všechnu práci sám, ale měl by se naučit vést a organizovat práci v týmu.

Uvedený přístup je již v Evropě podporován, doporučuje jej i Evropská komise a Rada pro doktorské studium EUA (EUA Council for Doctoral Education). Podle nich by takto mohly být Ph.D. programy běžně dokončovány během 3 až 4 let, přičemž požadované výzkumné výsledky by byly zachovány na stávající úrovni a student by zároveň rozvíjel i přenositelné dovednosti, žádané především mimo akademickou sféru.

Za posledních sedm let tento doporučovaný způsob studia prosazovala v biomedicínských a zdravotnických oborech organizace ORPHEUS (Organizace pro vzdělávání Ph.D. studentů v biomedicíně a zdravotnictví v Evropě), která sdružuje více než 100 fakult na evropských vysokých školách a dalších institucí a je přidruženým členem EUA-CDE.

ORPHEUS nyní vypracoval standardy, které mají vést k proměně Ph.D. studia, ale přihlížejí i ke specifikům Ph.D. programů v různých zemích. Hlavní zásady jsou shrnuty v následujících sedmi bodech:

  1. Ph.D. programy vyžadují dobré výzkumné zázemí.
  2. Vstup do doktorského programu vyžaduje magisterské vzdělání a určitý výzkumný potenciál uchazeče (spíše než jeho předchozí zkušenosti).
  3. Ph.D. programy jsou strukturovány především na základě tří až čtyřletého původního a na praxi zaměřeného výzkumného projektu.
  4. Ph.D. programy mají obsahovat i další studium související s projektem, které zahrne výuku etiky a přenositelných dovedností a bude trvat maximálně 6 měsíců.
  5. Doktorandi mají mít kvalifikovaný a pravidelný dohled (tj. odpovědného školitele).
  6. Disertační práce musí prokázat schopnost uchazeče dokončit tří až čtyřletý výzkumný projekt, který obstojí v mezinárodním srovnání.
  7. Disertační práce mají být posuzovány hodnotící komisí složenou z vědců aktivně působících pokud možno i v mezinárodním kontextu, kteří nejsou spojeni se studentovým vzdělávacím (institucionálním) zázemím.

Uvedené standardy jsou jedním z prvních pokusů, jak posunout doktorské studium v současných evropských vysokoškolských systémech. Nemají být „svěrací kazajkou“, ale mají zajistit, že doktorské studium bude mít cenu jak pro instituci a její výzkum, tak i pro absolventy, kterým zlepší vyhlídky uspět v akademické sféře i mimo ni.

Připojujeme, že širokou a důkladnou diskusi tato problematika vyžaduje nejen na evropské úrovni, ale také v České republice.

Prameny:

Michael J. Mulvany, Zdravko Lackovic and Roland Jonsson: PhD students should be managers, not technicians. University World News, 6 September 2012 Issue No:239

ORPHEUS/AMSE/WFME Task Force: Standards for PhD Education in Biomedicine and Health Sciences in the Europe. Aarhus University Press, Denmark 2012

Michael J. Mulvany je profesorem biomedicíny na univerzitě v Aarhusu a současně viceprezidentem organizace Orpheus,

Zdravko Lackovic je profesorem farmakologie na záhřebské univerzitě a současně prezidentem organizace Orpheus,

Roland Jonsson je profesorem na univerzitě v Bergenu a současně členem výkonného výboru organizace Orpheus.

Advertisements

1 komentář

Filed under Absolventi, EU (organizace, celek/členské země), Výuka, Všechny články

One response to “Budoucnost doktorských programů

  1. Bylo by zajímavé, kdyby místo „překlápění“ článku se autor zaměřil na specifickou situaci v ČR. Proč absolventi PhD programů nezůstávají v akademickém prostředí? Je jim to vůbec umožněno? Nebo je to z existenčních důvodů, kdy se jim ve 28 a více letech nechce bydlet na koleji a baštit rohlíky s májkou? Je jim vůbec k něčemu v business sféře takové vzdělání? Jak se na takové vzdělání koukají personalisté?
    Spousta otázek a žádné odpovědi. nebylo by to docela zajímavé téma na výzkum, který by měl smysl?

    Samotný článek by se dal shrnout do několika vět … absolventi bez předchozí praxe mají sice 3 krásná písmenka za jménem, ale pro business sféru jsou naprosto nepoužitelní a pro akademické prostředí to také není žádná sláva. V článku zmíněné kompetence získá každý alespoň průměrně schopný zaměstnanec na jakékoliv vyšší pozici ve středně velké firmě. Bez toho by tam totiž nepřežil ani zkušební dobu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s