Spolupráce vysokých škol v Evropě s podnikatelskou sférou

V minulém roce byla publikována rozsáhlá studie The State of European University-Business Cooperation, která mapuje dnešní situaci ve spolupráci evropských vysokých škol s podnikatelskou sférou (UBC – University-Business Cooperation). Pro DG Education and Culture studii zpracovala jedna z nejlepších německých vysokých odborných škol, Fachhochschule Münster. Jejím cílem nebylo jen zjistit rozsah spolupráce vysokých škol s praxí ve 24 evropských zemích, ale především analyzovat, proč je situace jaká je a na čem to závisí, a doporučit, co by se mělo dělat. Podle závěrů studie není v Evropě celková úroveň spolupráce mezi vysokými školami a podnikatelskou sférou příliš pokročilá, je ještě v prvních fázích vývoje; pozice v ČR je pak lehce pod průměrem. K celé studii – zejména k podrobným výsledkům a doporučením – se pro její závažnost ještě vrátíme, dnes přinášíme alespoň první všeobecnou informaci.

Redakce Vysoké školství ve světě

Studii The State of European University-Business Cooperation zpracovalo v letech 2010–2011 výzkumné pracoviště The Science-to-Business Marketing Research Centre (S2BMRC) při Fachhochschule Münster, které vede profesor Thomas Baaken. Na studii se podíleli další čtyři partneři – univerzita v Coventry, Svobodná univerzita v Amsterdamu, Vysoká škola ekonomická v Krakově a RedOTRI (síť kanceláří španělských univerzit pro transfer znalostí).

Studie je velmi zajímavá z řady důvodů. Prvním z nich je již rozsah ne zcela běžného empirického materiálu. Byly osloveny téměř všechny vysokoškolské instituce v Evropě – přes 3 tisíce ve 33 zemích. Odpovědělo přes 6 tisíc respondentů (reprezentantů institucí i jednotlivých pracovníků) z 21 členských zemí EU (nikoli z Estonska, Kypru, Lotyšska, Lucemburska, Malty a Slovinska) a z 3 dalších nečlenských zemí (Chorvatska, Norska a Turecka).

Zajímavé jsou ovšem také cíle a zaměření studie. Jejím cílem bylo nejenom zjistit skutečnou úroveň spolupráce (a stanovit pro ni určitou srovnávací úroveň, benchmark), ale především příčiny a ovlivňující podmínky této spolupráce, faktory pozitivní (motivující, drivers) i negativní (překážky, barriers), a formulovat konkrétní doporučení pro další vývoj. Studie však nesledovala jenom objektivní výsledky spolupráce, ale byla zaměřena především na subjektivní postoje, osobní názory a chování hlavních účastníků. Toto hledisko bylo dosud zanedbáváno, přestože osobní motivace především výzkumných pracovníků má pro rozvoj spolupráce mezi školami a podniky klíčovou roli. Zjištění individuálních názorů bylo nezbytným východiskem pro návrhy na zlepšování současného stavu.

Konečně velkou pozornost si zaslouží i metodické pojetí. Za prvé, řešitelské pracoviště nejprve připravilo obsáhlý podkladový materiál, který zahrnoval nejen dotazníkový průzkum existující spolupráce, ale i osobní názory a stanoviska deseti uznávaných průmyslových expertů. Celý materiál byl přeložen do 22 jazyků a rozeslán na všechny evropské vysoké školy. Respondenti tedy mohli formulovat své názory a stanoviska na základě nejen své zkušenosti, ale i seznámení se s širším kontextem.

A za druhé, studie byla postavena na propracovaném konceptu tzv. modelu UBC Ecosystem, který propojuje hlavní partnery a nezbytné podpůrné mechanismy (tzv. rovina činnosti, action level), ovlivňující faktory pozitivní i negativní (tzv. rovina faktorů, factor level) a konkrétní formy spolupráce (tzv. rovina výsledků, result level). Model obsahuje ještě další dvě roviny (ve schématu mají červenou barvu), které však ještě nebyly předmětem této studie – rovinu přínosu pro vysokou školu, její výuku, výzkum i transfer znalostí (outcome level) a konečně rovinu nepřímých důsledků pro ekonomicky rozvoj a celou společnost (impact level).

Rozsah a formy spolupráce

Jaký je tedy rozsah spolupráce vysokých škol s podniky v Evropě? Spolupráce ještě není dostatečně rozvinuta, je velmi fragmentována; mezi jednotlivými zeměmi, typy vysokých škol i obory existují velké rozdíly stejně jako mezi zapojením institucí a jednotlivých pracovníků. Na individuální úrovni 40 % pracovníků vysokých škol není vůbec zapojeno do spolupráce s podniky, dalších 20 % jen v malém rozsahu, jen 40 % ve středním nebo vysokém rozsahu. Na úrovni institucí není vůbec zapojeno jen 8 % vysokých škol, téměř 30 % v malém rozsahu a téměř 65 % ve středním či velkém rozsahu. (Jednotlivé úrovně byly definovány na škále od 1 do 10 takto: 1 žádná spolupráce, do 4 malý rozsah, do 7 střední, do 10 velký rozsah spolupráce.)

Studie definuje osm forem spolupráce vysokých škol s podniky: ve výzkumu a vývoji, v komercionalizaci jeho výsledků, v mobilitě vysokoškolských pracovníků a v mobilitě studentů, v přípravě a výuce studijních programů a programů celoživotního učení, v podnikání a v účasti na řízení. Mezi jednotlivými formami se prokázal jasný vztah – jedna forma spolupráce vede (podmiňuje) obvykle i k jiným formám. Nejvíce jsou rozvinuty ty formy, jejichž přínos je přímý a měřitelný: především spolupráce ve výzkumu a vývoji a v komercionalizaci jeho výsledků, které vedou k vyššímu příjmu výzkumných pracovníků, a také mobilita studentů, protože její přínos je rovněž viditelný. Méně rozvinuty jsou obě formy spolupráce ve výuce, nejméně rozvinuté jsou formy hůře zjistitelné, jejichž přínos je jen nepřímý, jako jsou spolupráce v řízení a mobilita vysokoškolských pracovníků. Celkový rozsah spolupráce vysokých škol s podniky se v jednotlivých zemích pohyboval od nejnižší hodnoty 3,9 (Slovensko) až po nejvyšší 6,8 (Irsko), hodnota pro ČR byla 5,3, tedy lehce pod průměrem.

Co spolupráci ovlivňuje

Stěžejním cílem výzkumu však bylo zjistit, proč se někteří vysokoškolští pracovníci a některé vysoké školy ve spolupráci angažují a ostatní ne. Ovlivňuje to několik faktorů, v prvé řadě to, jak jednotliví pracovníci vysokých škol a reprezentanti institucí hodnotí přínosy spolupráce. Existují však i obecně působící faktory, které spolupráci ovlivňují pozitivně či negativně, a dále i určité specifické tzv. situační faktory, jako jsou věk, pohlaví, délka pracovního poměru na vysoké škole či podniku a země respondenta.

Zatímco jednotliví vysokoškolští pracovníci považovali přínosy spolupráce pro studenty i pro podniky za význačné a pro realizaci třetí role (funkce) vysokých škol ještě jako průměrné, pro sebe sama (především pro své postavení a další postup na VŠ) však za mnohem menší. To ovšem může být jedním z důvodů, proč je rozvoj spolupráce stále nedostatečný. Reprezentanti institucí hodnotili přínos pro studenty jako největší, poté pro podniky, dále pro realizaci třetí role (funkce) vysokých škol a jako zcela nejmenší pro celou společnost. Značný rozdíl mezi oběma skupinami respondentů přitom byl v hodnocení přínosu pro třetí funkci, reprezentanti institucí jej vnímali jako mnohem významnější než jednotliví pracovníci. Konečně se sledoval vztah mezi rozsahem spolupráce a vnímáním jejího přínosu. Čím víc byl přínos spolupráce vnímán jako významný, tím byl větší i rozsah realizované spolupráce, a to platilo pro obě skupiny respondentů.

Rovněž pro obě skupiny respondentů je nejdůležitějším pozitivním faktorem jejich vztah ke spolupracujícímu podniku, vzájemná důvěra, společná angažovanost a sdílené cíle. Reprezentanti institucí (tj. jak jejich vedení, tak ti, kdo se o spolupráci starají) jej však vnímají jako mnohem závažnější než jednotliví pracovníci. Pro obě skupiny pak také platí, že čím jej vnímají silněji, tím větší je i rozsah jejich spolupráce.

Nejzávažnějšími překážkami spolupráce jsou pro naprostou většinu jednotlivých pracovníků nedostatečné financování a nadměrná byrokracie, a to bez ohledu na rozsah skutečné spolupráce. Pro reprezentanty institucí je to především nedostatečné financování, nadměrnou byrokracii nepovažují za tak závažnou. Protože podle nich za financování spolupráce vysokých škol s podniky (UBC) odpovídá stát, je pro ně hlavní překážkou spolupráce právě vztah mezi státem a vysokými školami.

Obě skupiny respondentů vnímají sice nedostatečné financování vysokých škol jako nejzávažnější překážku spolupráce, neznamená to však na druhé straně, že odpovídající přístup k financování je automaticky jedním z hlavních pozitivních faktorů. Samotné financování není pro vysokoškolské pracovníky dostatečnou motivací, chybí-li vzájemná důvěra, angažovanost a sdílené cíle.

Spolupráci konečně ovlivňují tzv. situační faktory. Jsou to některé osobní charakteristiky – muži se více angažují v některých formách spolupráce, ženy v jiných, starší pracovníci více než mladší. Větší rozsah spolupráce uvádějí ti, kteří pracují déle než 10 let na vysoké škole a déle než 2 roky v podniku, dále ti, kteří pracují v technických a inženýrských oborech, na technických univerzitách a ve východoevropských zemích. Pokud se týká institucí, hodnocení rozsahu spolupráce velmi záleží na zemi. Za nejrozvinutější ji považovali reprezentanti institucí z Irska, Spojeného království a Rumunska, bralo-li se však v úvahu hodnocení obou skupin respondentů, nejlépe bylo hodnoceno Švédsko, Dánsko a Spojené království. Také typ vysoké školy hraje přirozeně určitou roli, spolupráce byla nejvyšší u polytechnik a vysokých odborných škol. I když situační faktory přispívají k lepšímu porozumění spolupráce, poskytují jen málo použitelných východisek k jejímu zlepšení.

Podpůrné mechanismy

Druhým závažným cílem bylo zjistit, jaká opatření, jaké mechanismy mohou spolupráci podporovat. Studie definovala čtyři pilíře spolupráce, kterými jsou soubory činností a opatření, na něž se musí zaměřit všichni hlavní účastníci, chtějí-li zvýšit rozsah spolupráce. Za první tři odpovídá vysoká škola, za poslední pak státní a veřejná správa:

  • strategie – návrh i realizace nezbytných dlouhodobých strategických rozhodnutí vysoké školy;
  • struktury a přístupy – konkrétní opatření vysoké školy pro realizaci strategie, jako jsou zřízení potřebných útvarů, zavádění odpovídajících metod a programů;
  • operativní činnosti – jednotlivé konkrétní, definovatelné a měřitelné akce vysoké školy;
  • rámcové podmínky, které vytváří regionální, státní nebo nadnárodní správa pro maximalizaci dlouhodobé ekonomické výkonnosti, sociální péče a jiných cílů.

Reprezentanti institucí hodnotili všechny čtyři mechanismy. Podle nich jsou jen málo rozvinuty, zbývá dost prostoru pro jejich zlepšování – na nejvyšší úrovni jsou operativní činnosti s průměrnou evropskou hodnotou 5,4 (v ČR však pouze 4,5), následují struktury a přístupy s hodnotou 5,1 (v ČR jen mírně pod průměrem 5,0), strategie s celoevropskou hodnotou 4,9 (v ČR pak 4,3) až po rámcové podmínky s nejnižší hodnotou 4,5 (v ČR pak 4,1).

Strategie byly rozlišeny na „dokumentované strategie“, tj. angažované vedení a přijaté vize, které jsou na vyšším stupni než „strategie realizace“, tj. alokované zdroje a motivační stimuly. Pokud se týká struktur a přístupů, pak vytváření potřebných útvarů a jmenování odpovědných pracovníků je na střední úrovni. Operativní činnosti zaměřené na studenty jsou na vyšším stupni než ty zaměřené na vysokoškolské pracovníky. Rámcové podmínky jsou pak na vyšší úrovni v oblasti legislativy na podporu spolupráce než na podporu mobility vysokoškolských pracovníků.

Na rozdíl od reprezentantů institucí posuzovali jednotliví pracovníci pouze dva pilíře spolupráce vysokých škol a podnikatelské sféry: struktury a přístupy a dále rámcové podmínky. Pokládali je přitom za mnohem méně rozvinuté než reprezentanti institucí.

Další závěry ukázaly, že vytvoření odpovídajících struktur (například jmenování hlavních kontaktních osob, útvarů či specifických programů) pro celoživotní učení, podnikání a mobilitu studentů a pracovníků vysokých škol vede k mnohem většímu rozvoji těchto forem spolupráce. Analyzovalo se také, jaký vliv mají jednotlivé pilíře na rozsah spolupráce. Největší vliv měly strategie, na něž by se měla zaměřit hlavní pozornost, po nich následují operativní činnosti a pak struktury a přístupy.

Co konkrétně dělat

Všichni hlavní partneři spolupráce vysokých škol a podnikatelské sféry mají významnou roli v jejím stimulování. Řada opatření může zvýšit atraktivitu spolupráce pro jednotlivé pracovníky i celé instituce, zvětšit jejich aktivní zapojení a tím rozšířit i rozsah spolupráce.

Především je třeba, aby pracovníci vysokých škol poznali, že spolupráce s podniky znamená přínos i pro ně osobně – tím, že budou existovat přímé pobídky pro spolupráci s podniky nebo že bude zahrnuta do jejich pracovního hodnocení. Je však zároveň třeba, aby si pracovníci byli tohoto přínosu plně vědomi a považovali jej za žádoucí a atraktivní.

Dále je třeba nejen odstranit největší překážky spolupráce, především ve financování a byrokratických postupech, ale zároveň i podporovat pozitivní vztah, důvěru a vzájemnou angažovanost pracovníků vysokých škol a podniků.

Konečně se musí pro vysoké školy stát prioritou rozvoj podpůrných mechanismů. Rozsah spolupráce značně ovlivňují všechny čtyři pilíře. Zvláště vysoký vliv mají strategie, jsou tedy nejpřednější. Je třeba přejímat nejlepší zkušenosti ze zemí, kde je spolupráce s podniky na vysoké úrovni, nebo jako její aproximace rozvoj čtyř pilířů – jakými jsou například specializované útvary pro vypracování strategií ve Švédsku, pracovníci specializovaní na zajišťování struktur a přístupů ve Spojeném království či vedoucí operativních ad hoc týmů v Irsku.

Hlubší vhled do problému

Vysoké školy stále získávají jen velmi malou část svých příjmů ze spolupráce s podniky. Projekt přinesl konkrétní doporučení pro změnu dnešního stavu, umožnil však také hlubší vhled do problému. Základem je poznání, že záleží na všech partnerech spolupráce, aby si uvědomili přínosy spolupráce a rozvíjeli ji ve své práci, v oblasti, za níž jsou zodpovědní. Jestliže jen jeden z nich neplní svou roli aktivně, může zablokovat celý vývoj.

Spolupráce vysokých škol a podniků je složitým ekosystémem, všechny nezbytné činnosti se musí realizovat současně na všech úrovních a musí je provádět všichni partneři. Spolupráce vysokých škol a podniků je složitým a integrovaným systémem, je nutné jej chápat jako celek, nestačí se zaměřit jen na určité stránky. Neexistují proto jednoduché a rychlé metody, jak spolupráci rozvíjet.  Je zapotřebí trpělivé a nepřetržité práce, založené na porozumění jednotlivým prvkům celého systému.

V centru pozornosti musí být výzkumní pracovníci a učitelé vysokých škol, protože na nich závisí, zda jejich instituce bude s podniky skutečně spolupracovat. Jejich motivované úsilí je rozhodující, všechna opatření by proto měla být zaměřena právě na ně. Před metodami nátlaku, které jsou nejméně úspěšné, má pozitivní motivace vždy přednost, je však ještě velmi málo rozvinutá a je mnohé, co zlepšovat.

Přesvědčení, že spolupráce vysokých škol a podniků spočívá v lidech, podporuje stále více odborných prací. Podle nich je klíčem pro úspěšný transfer znalostí stálý dialog a budování sociálních sítí, silných osobních (nikoli institucionálních) vztahů, které postupně vedou k vybudování vzájemné důvěry, klíčového prvku ve veškerém podnikání. Dokonce příliš mnoho pozornosti věnované mechanismům transakce (jako jsou licence a patenty) může odvádět od budování personálně založené důvěry.

Spolupráce vysokých škol a podniků závisí na celkovém zaměření myšlení, osobních postojích a ochotě spolupracovat. Je posilována vnitřními, psychologickými prvky spíše než vnějšími pravidly a záměry. Ti, kteří nejsou aktivní, ještě nevidí přínosy spolupráce. Vysoké školy proto musí vytvořit pozitivní prostředí pro rozšíření spolupráce, zdůrazňovat její přednosti a vytvořit odpovídající systém pobídek a odměn.

Předchozí studie se příliš zaměřovaly na překážky a málo na posílení motivace. Ale ani kdyby žádné překážky neexistovaly, přesto by k rozvoji spolupráce nedošlo. Rozjet ji může jedině pozitivní motivování, přínosy však musí být zřejmé pro všechny partnery, tedy i pro pracovníky vysokých škol. Rozvoj těch forem spolupráce, jejichž přínos je přímý, snadno měřitelný a může mít i větší finanční efekt, je větší. Je proto třeba usilovat o zvýšení motivace i k těm formám spolupráce, jejichž přínos je spíše nepřímý, a hledat také způsoby a postupy, jak je měřit.

Prameny:

The State of European University-Business Cooperation.Part of the DG Education and Culture Study on the Cooperation between Higher Education Institutions and Public and Private Organisations in Europe. Science-to-Business Marketing Research Centre, Münster University of Applied Sciences, Germany, August, 2011

Reklamy

Napsat komentář

Filed under Ekonomika & VŠ, EU (organizace, celek/členské země), Třetí funkce, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s