Dopady ekonomické krize na evropské vysoké školství

Druhá informace z letošního salcburského fóra Evropské asociace univerzit (European University Association – EUA) o financování vysokého školství navazuje na první příspěvek Jak se evropské vysoké školy udrží v novém ekonomickém klimatu?, uveřejněný ve Vysokém školství ve světě 4. července 2012. Předmětem této další informace je nová zpráva EUA Public Funding Observatory (June 2012), jejíž první předběžné výsledky byly na fóru představeny (v Salcburku o nich referovala ředitelka programu Enora Bennetot Pruvot). Dopady ekonomické krize na evropské vysoké školství sleduje EUA systematicky již od roku 2008 (o loňské zprávě z června 2011 krátce informoval náš článek Úsporná opatření v evropském vysokém školství z 31. března). Na základě informací průběžně získávaných od národních konferencí rektorů zpracovává EUA v rámci programu Public Funding Observatorypravidelné situační zprávy. Na rozdíl od předchozích let zahrnuje nová zpráva celé období 2008–2012, v němž navíc sleduje nejen probíhající změny ve financování vysokého školství z veřejných zdrojů a jejich další výhled, ale také jak jsou jimi jednotlivé evropské vysokoškolské systémy i instituce ovlivněny a jak se v evropských zemích mění postoje ke školnému.

Redakce Vysoké školství ve světě

Celkový vývoj veřejného financování v období 2008–2012

Změny financování jsou ve zprávě sledovány s ohledem na širší kontext. Protože úroveň financování evropských vysokoškolských systémů je velmi rozdílná, je za prvé nutné brát v úvahu, jaký byl výchozí stav. Vhodným příkladem je pro to Slovensko: ve sledovaném období se sice financování vysokého školství mírně zvyšovalo, ovšem jeho výchozí úroveň v roce 2008 – vysoké školy získávaly pouze 0,78 % HDP – byla jednou z nejnižších v Evropě. Za druhé je třeba změny ve veřejných rozpočtech vysokých škol vždy konfrontovat se změnami v jejich nákladech, především v souvislosti se zvyšujícím se počtem studentů. Zdánlivé zvýšení finančních prostředků může totiž někdy zakrývat vážný pokles výdajů připadajících na jednoho studenta. Za třetí je nutné brát v úvahu i důsledky inflace pro rozpočet vysokých škol. V některých zemích se totiž zdánlivě stabilní rozpočet ukazuje jako nedostatečný, v jiných se negativní důsledky rozpočtových škrtů v důsledku inflace ještě prohlubují. Konečně je také třeba mít na paměti, že změny na úrovni celého systému mohou postihovat velmi rozdílně jednotlivé vysokoškolské instituce podle jejich profilu a způsobu financování. Zpráva EUA ke všem těmto skutečnostem přihlíží.

Na základě provedených rozborů byly sledované evropské země rozděleny podle velikosti rozpočtových změn ve sledovaném období 2008–2012 do čtyř skupin (na přehledné mapce Evropy jsou jednotlivé skupiny odlišeny barevně):

1) financování vysokých škol se celkově snížilo o více než 10 % (nejpočetnější skupina s 11 červeně vybarvenými zeměmi);

2) financování vysokých škol se celkově snížilo o méně než 10 % (skupina zahrnuje pouze 2 oranžově vybarvené země);

3) financování vysokých škol zůstalo beze změn (v rozmezí – 1 % až + 1 % se také nacházejí 2 žlutě vybarvené země);

4) financování vysokých škol se celkově zvýšilo (skupina zahrnuje 9 zeleně vybarvených evropských zemí).

Celkové snížení objemu veřejných prostředků o více než 10 % postihlo jedenáct zemí, mezi něž patří Česká republika, Irsko, Island, Itálie, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Nizozemsko, Portugalsko, Řecko a Španělsko. Výrazně zasaženo krizí bylo především Lotyšsko; veřejný rozpočet vysokého školství se v období 2008–2010 snížil celkem o 57 %, v posledních dvou letech se stabilizoval a v roce 2013 může dojít k jeho zvýšení. Také v Litvě klesal objem veřejných prostředků již od roku 2008, přičemž rekordní výše (o více než 26 %) dosáhly škrty v roce 2012. Rovněž v České republice dochází od roku 2008 ke snižování objemu veřejných financí; znepokojivé je, že prostředky pro vysoké školy se snižují více než v jiných kapitolách rozpočtu a více než pro jiné typy škol. V Maďarsku byl po roce 2008 rozpočet každoročně snižován o více než 5 % a pro rok 2013 půjde dokonce o 10 %.

K celkovému snížení o více než 10 % došlo také v několika jihoevropských zemích. Ve Španělsku značné redukce začaly od roku 2010 a budou pokračovat i v roce 2013. Také situace v Řecku a Portugalsku je kritická. V Řecku byl objem veřejných prostředků pro vysoké školy a výzkum několikrát po sobě snížen o 10 % či více. V Portugalsku se rozpočet snižuje od roku 2011, přičemž v roce 2012 byl proti roku 2011 seškrtán o 22 %. Také v Itálii to bylo za stejné období o více než 10 %. Dokonce i v některých zemích ze severní části Evropy – Islandu, Irsku a Nizozemsku – přesáhlo v daném období celkové snížení rozpočtu vysokých škol 10 %.

Snížení celkového objemu veřejných prostředků o méně než 10 % se projevilo jen ve dvou zemích, Estonsku a Chorvatsku. V Estonsku se rozpočet po drastických redukcích v letech 2008–2010 v roce 2011 stabilizoval a dokonce v roce 2012 o něco zvýšil. Výdaje na výzkum se však k úrovni před krizí nevrátily. V Chorvatsku se snižování až o 5 % v letech 2008–2010 a 2012 střídá s rozpočtovou stabilizací v letech 2011 a 2013. Úspory se projevily především ve mzdách, stop stavu v nabírání nových pracovníků a v investicích.

Objem veřejných prostředků pro vysoké školství zůstal prakticky beze změn (v rozmezí + 1 % až – 1 %) také jen ve dvou zemích, v Belgii (obě společenství, vlámské i valonské) a ve Finsku. V obou zemích jen relativně velmi malé zvýšení rozpočtu nestačilo pokrýt ani inflaci; navíc přesun pravomocí za vysoké školství na regiony a obce přinesl v Belgii určitou nejistotu o dalším vývoji vysokého školství. Probíhající vysokoškolská reforma ve Finsku znesnadňuje přesnější porovnání rozpočtových změn v čase.

Naopak ke zvýšení objemu veřejných prostředků došlo v devíti zemích, jimiž jsou Dánsko, Francie, Německo, Norsko, Polsko, Rakousko, Slovensko, Švédsko a Švýcarsko. V Německu a Rakousku jde přitom v posledních letech o trvalý růst, který má v Rakousku pokračovat až do roku 2015 ve výši cca 300 miliónů € ročně. V Německu se zvýšené finanční prostředky projevují ve výzkumných grantech, zatímco základní financování vzdělávání stagnuje, neboť se spolu s rozpočtem zvyšují i počty studentů. Rovněž celková situace ve Švýcarsku je spíše stabilní, ovšem u jednotlivých institucí se může výrazně lišit. Ve Francii se v letech 2007–2010 objem prostředků zvýšil v rámci vysokoškolské reformy, byl ovšem zaměřen na účelové, nikoli na základní financování. Také v severských zemích se od roku 2008 objem veřejných prostředků zvyšoval, mezi jednotlivými institucemi i různými oblastmi financování (výzkum, výuka, infrastruktura) však byly velké rozdíly. V Polsku byla většina nárůstu rozpočtu vysokých škol pohlcena inflací, na Slovensku byla přes celkové zvýšení objemu podstatně omezena investiční výstavba.

(Na přehledné mapce jsou dále označeny šedě dvě země, které se souhrnnému posouzení vývoje veřejného financování vymykají. Je to britský vysokoškolský systém – zde omezený na Anglii a Wales – jenž prochází zásadní reformou financování vzdělávání, které se z velké části přesouvá na studenty. Dále je to Slovinsko, kde byl objem veřejných prostředků po roce 2008 nejprve zvyšován, než v roce 2012 došlo ke škrtům; je však obtížné vyhodnotit celkový efekt.)

Dopady na činnost vysokých škol

Jednotlivé vysokoškolské instituce byly vývojem veřejného financovány dotčeny v různé míře, stejně jako jednotlivé oblasti jejich činnosti, tedy výzkum, vzdělávání a vzdělávací nabídka, personální politika a investice do infrastruktury.

Financování výzkumu se v řadě zemí stále více zaměřuje na výběrová řízení a cílené projekty (účelové financování). Rozšiřuje se spolupráce se soukromým sektorem zaváděním PPP (public-private partnerships), uzavíráním kontraktů a společnými doktorskými programy (například v ČR, Nizozemsku, Španělsku a belgickém Vlámsku). Některé země (Francie, Maďarsko a Vlámsko) zdůrazňují důležitost nadací a filantropické činnosti. Roste také úloha vnějších partnerů v řízení výzkumu, což má vliv i na celkovou strategii institucí.

Protože výdaje na mzdy a platy tvoří největší podíl na celkových výdajích vysokých škol, snižování objemu veřejného financování má nevyhnutelně velký dopad na personální politiku. V řadě zemí (například v Chorvatsku, Irsku, Španělsku a Portugalsku) dochází ke zmrazení platů a omezování jiných výhod, k zavádění stop stavu nebo dokonce k rušení pracovních míst; v dalších zemích se zvýšilo pracovní zatížení pedagogů. V důsledku zvyšování počtu studentů a omezování přijímání nových pracovníků se zhoršuje poměr počtu učitelů ke studentům. V některých zemích – Irsku, Anglii a Španělsku – je vzdělávací nabídka racionalizována, studijní programy s malým počtem zájemců se ruší. V řadě zemí se také zvětšuje velikost studijních skupin, omezuje se doba přístupu do knihoven i počet konzultačních hodin a redukují se i jiné služby pro studenty. Investice do infrastruktury vysokých škol byly výrazně redukovány v Chorvatsku, Irsku a především na Slovensku. V Anglii jsou omezeny investiční akce ve výzkumu.

Školné a podpora studentů

Postoje ke školnému a jeho zavádění se v Evropě rychle mění, avšak mnohdy v protichůdném smyslu. V anglických reformách financování z roku 2011 se školné stalo základem financování vzdělávání vůbec. Současně byl posílen systém půjček jako mechanismus podpory studentů. Školné či lépe příspěvek na studium v Irsku (student services fee) se od svého zavedení stále zvyšuje, z 825 € v roce 2007 na 2 000 € v roce 2011. Také na Islandu se poplatek za registraci na státní univerzitu v roce 2012 zvýšil z 270 € na 350 €.

Naproti tomu školné již bylo nebo vbrzku bude zrušeno ve všech spolkových zemích Německa s výjimkou Bavorska a Dolního Saska. Situace v Rakousku je zvláště komplikovaná, neboť po rozhodnutí ústavního soudu ztratilo znovuzavedení školného legislativní oporu. Řada vysokoškolských systémů také začala diferencovat školné pro různé skupiny studentů. V Nizozemsku a Španělsku se školné požadované při opakování ročníku nebo překročení předepsané průměrné doby studia blíží skutečným nákladům na vzdělávání. Také zahraniční studenti (pokud nepřicházejí ze zemí EU či EEA) stále častěji platí školné, které kryje téměř celé náklady studia (například v Dánsku, Švédsku a Španělsku).

Radikálně se mění i systémy podpory studentů. V Anglii a Walesu mohou v rámci reformy financování studenti získat půjčky zaručené státem, které později splácejí podle výše svých příjmu. Rovněž Nizozemsko transformuje svůj systém finanční podpory studia magisterských programů z grantů (stipendií) na půjčky. Maďarsko nově zavádí studentská místa kombinující částečné financování státem a financování pomocí studentské půjčky (dříve byla studentská místa vždy plně financována, buď státem, nebo naopak samotným studentem) a současně se v novém akademickém roce počet míst plně financovaných státem značně omezuje (diferencovaně podle oborů), z 53 na 34 tisíc. Ve Francii probíhá diskuse o novém mechanismu finanční podpory, který by vedl ke zvýšení účasti studentů ze slabšího sociálně ekonomického prostředí.

Závěry zprávy

Finanční krizí byly zasaženy všechny evropské vysokoškolské systémy, ovšem ve velmi rozdílné míře, což může vést k vytváření hlubokých rozdílů mezi nimi. Především země východní a jižní Evropy byly dotčeny podstatně více než země severní a západní Evropy. Značně omezily veřejné výdaje na vysoké školství, a to přestože většinou vykazovaly nižší výchozí úroveň financování (vyjádřenou jako podíl výdajů na vysoké školství z HDP nebo výší jednotkových výdajů na studenta). To jejich nepříznivou situaci pochopitelně ještě zhoršuje.

Takový vývoj není dlouhodobě udržitelný ani pro tyto země, ani pro Evropu jako celek. Omezené financování oslabuje výzkumnou kapacitu i vědomostní základnu vysokých škol, ale působí negativně i na rozvoj ekonomiky znalostí. Kromě toho rozdílná úroveň investování snižuje potenciál pro přeshraniční vědeckou i pedagogickou spolupráci a ohrožuje další vytváření EHEA i ERA. Relativně stabilní, dostatečné vysoké a přitom pružné veřejné financování vysokého školství a výzkumu je rozhodující pro zajištění budoucnosti Evropy jako dynamické a konkurenceschopné části světa.

EUA ve zprávě znovu zdůrazňuje, že evropské vlády nemohou považovat financování vysokého školství za spotřební výdaj, ale za investici do budoucnosti Evropy, a že zvýšené investování do vysokého školství a výzkumu je cestou, jak pomoci evropským zemím z ekonomické krize.

Prameny:

EUA’s Public Funding Observatory (June 2012).

Enora Bennetot Pruvot: The impact of the economic crisis on higher education in Europe. EUA Funding Forum, 11–12 June 2012, Salzburg.

Osobní poznámky a postřehy Jana Kouckého ze salcburského fóra EUA.

Reklamy

Napsat komentář

Filed under EU (organizace, celek/členské země), Financování, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s