Programy excelence vysokých škol mají výsledky

Většina prostředků na financování výzkumu v USA i Spojeném království plyne do malého počtu institucí. Právě to se pokládá za další z důvodů, proč americké a britské vysoké školy dominují světovým žebříčkům. Ve snaze dosáhnout podobných výsledků vznikají v posledních letech v zemích na celém světě tzv. programy excelence, které koncentrují financování nejkvalitnějšího výzkumu do menšího okruhu nejlepších univerzit. Návrh programu Excelence vysokých škol předložilo v polovině roku 2011 také české ministerstvo; zatím však nebyl realizován. Výsledky obdobné praxe ve východoasijských zemích zkoumala studie publikovaná v březnu 2012 (Angela Yung-Chi Hou, Martin Ince, Chung-Lin Chiang – A reassessment of Asian pacific excellence programs in higher education: the Taiwan experience. Scientometrics 18 March 2012), o které ve zkrácené podobě informoval též Martin Ince v článku Excellence schemes help top universities get better. University World News, Issue 222, 20 May 2012.

Redakce Vysoké školství ve světě

V Evropě nejznámějším příkladem programů excelence vysokých škol je v současnosti patrně německá Iniciativa excelence (Exzellenzinitiative), která v období 2005–2012 disponuje 1,9 miliardami €, v následujícím období pak již 2,5 miliardami €. Z nich se hradí celá řada opatření, především však v prvním kole přeměna devíti univerzit ve světová centra špičkového výzkumu. Podobných programů však existuje i v Evropě celá řada; nedávno například zpravodaj Vysoké školství ve světě informoval o francouzském programu Iniciativa pro excelenci (IDEX – Initiative d’excellence). V časopisu Scientometrics publikovaná studie se zaměřuje především na vyhodnocení programů excelence realizovaných v Číně (985 Project), Koreji (Brain Korea 21), Japonsku (Global 30) a na Tchaj-wanu (5 Year, 5 Billion), jejichž celkový objem představuje téměř 13 miliard US $.

I když některé programy excelence byly založeny až později (jako malajský Accelerated Program for Excellence v roce 2008), jiné existují delší dobu – Čína již v roce 1998 založila svůj 985 Project, jehož nejznámějším důsledkem bylo vytvoření skupiny elitních univerzit C9. To ovšem znamená, že ke koncentraci prostředků na výzkum nevedly světové žebříčky, jak se někdy tvrdí, protože první z nich, Academic Ranking of World Universities, publikovala šanghajská univerzita Jaio Tong až v roce 2003. Koncentrace prostředků i sama existence žebříčků jsou důsledkem globální soutěže v produkci vědy a na pracovních trzích, přestože žebříčky mají na politiku a vedení vysokých škol velký vliv a zvýšily tlak na úžeji zaměřenou alokaci prostředků.

V letech 2005–2010 se objem čínských vědeckých prací víceméně zdvojnásobil, v Koreji a Tchaj-wanu se zvýšil o 58 % a v Japonsku poněkud poklesl. Ale všechny čtyři země zaznamenaly obrovský nárůst citací prací, které publikovaly – Čína o 55 % a dokonce i Japonsko o 21 %; Tchaj-wan zaznamenal nárůst vysoce citovaných prací o 129 %. Tento růst jde téměř výlučně na vrub těch vysokých škol, které byly financovány z programů excelence. Může se však stát, že i některé instituce, které se na programu podílejí jen okrajově, měly neočekávaný nárůst jako například tchajwanská univerzita Chang Gung.

Ještě důležitější je však skutečnost, že finanční podpora umožnila nejen zvýšení produkce, ale také podstatnější transformaci vysokých škol.

Dokládá se to například tím, že vysoké školy na Tchaj-wanu získaly ze zahraničí více studentů a studentských výměn, uspořádaly více mezinárodních konferencí, rozšířily mezinárodní spolupráci a zvýšily počet svých pracovníků ze zahraničí o 700 %, ze 182 na 1276. Specifickým cílem tchajwanského programu bylo zvýšit využití akademického výzkumu v průmyslu; příjem vysokých škol z uplatnění autorských práv se také ve sledovaných pěti letech zvýšil trojnásobně. V Koreji se počet studentů ze zahraničí zvýšil z 15 na 40 tisíc, zatímco v Japonsku, které má v regionu nejvíce zahraničních studentů, se jejich počet (240 tisíc) nezměnil.

Počet čínských vysokých škol zastoupených ve všech světových žebříčcích se výrazně zvýšil, korejských a tchajwanských jen málo, ale japonských se trochu zmenšil. Japonsko však má stále ve všech světových žebříčcích tolik vysokých škol jako tři ostatní země dohromady, kolem 30 mezi nejlepšími 500 vysokými školami.

Jaký je celkový závěr?

Programy podpory excelence pomáhají nejlepším vysokých školám, aby se ještě zlepšily a postoupily ve světových žebříčcích kupředu. Bylo by však chybné předpokládat, že posunou vysoké školy dané země výrazně nahoru, podpora excelence spíše jen posílí jejich existující postavení na konkurenčním trhu.

Přestože východoasijské země mají vysoké ambice postoupit v žebříčcích, nezdá se, že jejich vysoké školy ohrozí anglo-americkou dominanci. Na příkladu Japonska je vidět, jak obtížné je i pro dlouhodobě úspěšnou zemi výrazně si v žebříčcích polepšit, a proto lze očekávat, že i strmý vzestup Číny v žebříčcích se bude v určitém bodě stabilizovat, než aby dále pokračoval.

Martin Ince byl zástupcem šéfredaktora Times HE Supplement, v roce 2004 založil Times Higher/QS World University Rankings a až do roku 2008 byl jejich editorem. Dnes řídí firmu Martin Ince Communications, předsedá poradnímu výboru QS World University Rankings, dál pracuje jako nezávislý novinář i jako editor pro řadu britských a mezinárodních organizací, a je autorem řady knih především s přírodovědnou a environmentální tématikou.

Advertisements

Napsat komentář

Filed under Asie (bez Blízkého Východu), Financování, Kvalita, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s