Vše na prodej? Báječný nový svět financování vysokého školství

Rok po publikování Browneovy zprávy „Zabezpečit udržitelnou budoucnost vysokého školství“ (Securing a sustainable future for higher education. The independent review of higher education funding and student finance), tzv. Browne Review, zhodnotil profesor Roger Brown (podobnost jmen je náhodná!) nejprve v roce 2011 ve studii After Browne: The New Competitive Regime for English Higher Education (Center for Studies in Higher Education, University of California, Berkeley, 2011) a v přednášce na Hope University v listopadu 2011 její přípravu i výsledky a nastínil další možný vývoj po roce 2012. Následně vyšel v University World News článek Brave new world of higher education funding, který hlavní myšlenky profesora Browna shrnuje. Na konci roku 2012 mu vyjde publikace o vývoji britského vysokého školství „Všechno je na prodej?“ (Everything for Sale?: The Marketisation of UK Higher Education. SRHE, Routlege 2012), který jeho argumentaci rozšiřuje a dotahuje.

Redakce Vysoké školství ve světě

Ve financování vysokých škol je třeba vyřešit několik problémů: zda financovat výuku a výzkum dohromady; zda má být financování výzkumu výběrové (kompetitivní, založené na soutěži); zda studenti mají přispívat na náklady vysokých škol s jejich výukou, a pokud ano, pak v jaké míře; jakou formu má takový příspěvek mít a zda mají existovat meze pro to, kolik může instituce požadovat a jak mají být tyto meze stanoveny. Toto vše významně determinuje chování jak vysokoškolských institucí, tak jejich studentů.

Výuka a výzkum se ve stále více zemích financují odděleně, jak tomu již dlouho je v systémech sledujících anglosaský model. Stejně důležité – přinejmenším v těch systémech, kde se výzkum provádí spolu s výukou – je, na základě čeho se výzkum financuje. Prostředky na federální výzkum v USA byly vždy alokovány výběrově stejně jako od poloviny 80. let prostředky na veřejný výzkum v Británii, Austrálii a na Novém Zélandu. Nedávno se rovněž Francie, Německo a Japonsko zařadily mezi země, které začaly financovat výběrově tím, že vymezily „centra excelence“. Ve všech případech bylo důsledkem, ne-li příčinou, že se financování výzkumu zaměřilo na omezenou skupinu institucí. Tyto instituce kromě finančního přínosu získaly i na prestiži, kterou ještě posílilo národní a mezinárodní hodnocení univerzit (neboli „ligové tabulky“) běžně založené na výsledcích výzkumu a na objemu prostředků, které pro něj vysoké školy dokázaly získat.

Myšlenka sdílení nákladů, kdy se o výdaje na vzdělávání dělí stát a student respektive jeho rodina, je ve světě přijímána ve stále větší míře, třebaže cesta k ní nebyla přímočará. Je zdůvodňována jak nutností (náklady státu rostou spolu s expanzí vysokoškolských systémů), tak požadavkem na spravedlivost, equity (Proč by měli ti, kdo vysokoškolského vzdělání nezískali a nemají z něj tedy přímý prospěch, subvencovat prostřednictvím daní ty, kteří ho mají?) Problémem je spíše to, jaký díl nákladů by měl nést student a jeho rodina a jaký díl stát tím, že podpore vysokoškolské instituce.

V tomto ohledu školné stanovené ve výši plně kryjící náklady, které je v Anglii zaváděno od roku 2012, přímo ohrožuje schopnost anglických vysokoškolských institucí kombinovat při financování studijních programů různé zdroje a tak poskytovat vzdělávací nabídku vyváženou a velkého rozsahu. Rovněž to ohrožuje poskytování veřejného statku, neboť veřejný statek je redukován na souhrn voleb jednotlivých studentů a na statek soukromý.

Ve většině případů studenti přispívají na náklady výuky formou školného. To může být placeno „předem“, na začátku studia, a patrně sníženo za „včasné“ zaplacení, nebo prostřednictvím půjčky, která může či nemusí být subvencována. Zdá se, že je již do značné míry prokázané, že půjčka podmíněná příjmem, kdy úroveň splácení je závislá na ekonomické situaci dlužníka v okamžiku splácení, je vhodnější než půjčka typu hypotéky, která nepřipouští takový postup, pokud se nejedná o bankrot. Další otázkou je, zda by dlužníci měli splácet pouze to, co dluží, snad se započtením inflace, nebo zda by měli platit částku přiměřenou jejich následným výdělkům, tedy tzv. absolventskou daň (graduate tax).

A konečně poslední velkou otázkou je, zda by školné mělo mít strop. V tomto ohledu je poučný příklad USA. Přední americké vysokoškolské instituce totiž požadují školné ve výši 50 tisíc $ i více. To značně převyšuje údaje o průměrných výdajích na studenta v USA, které činí 9 148 $ (podle posledních dostupných údajů OECD ve zprávě Education at a Glance z roku 2011). Mohou to dělat, protože neexistují přímé, validní, spolehlivé a dostupné informace o nákladech na vzdělávání, které by umožňovaly provádět korektní srovnání mezi studijními programy a institucemi, jaká by byla možná na normálních spotřebitelských trzích. Namísto toho vstupují do hry nepřímé nebo symbolické ukazatele, jako jsou status a reputace, spjaté zpravidla s délkou fungování instituce a s jejími finančními zdroji. Ty v USA zahrnují i dary a různé podobné dotace, kterých lze využít k tomu, aby se instituce, její pedagogové i studenti efektivněji prosadili na trhu.

Protože drahé vysokoškolské instituce jsou v USA většinou soukromé, nepodléhají povinnosti zveřejňovat své hospodaření ve stejné míře jako instituce veřejné. Naopak ty jsou dokonce nuceny soupeřit se soukromými vysokými školami ve zvyšování školného, což je vynucováno klesající úrovní státních dotací na vzdělávání. Výsledkem jsou „akademické závody ve zbrojení“, jak to popisují mnozí komentátoři.

V Anglii je od roku 2012 strop školného stanoven na 9 000 £ (13 800 $). Ovšem nárůst o 166 % ze současných 3 375 £ může mít stejný dopad jako „soutěžení, kdo se dostane na vrchol“ v USA. Podstatně se mezi institucemi zvětší rozdíl v jejich finančních zdrojích, což povede k větší stratifikaci jak institucí, tak sociálně ekonomických skupin, jimž slouží. Sníží se rovněž institucionální diverzita, neboť malé specializované instituce budou pohlceny většími a všestrannějšími.

Předvídat účinek na poptávku po vzdělání je obtížnější. Zavedení různé výše školného v UK v roce 2006 mělo jen malý dopad na počty studentů. Podobná je situace ve většině zemí, které v poslední době zavedly školné. Nicméně je zřejmé, že vyššími poplatky budou postiženi spíše studenti z rodin, pro něž vysokoškolské prostředí není běžné, a studenti starší. Buď je to odradí od studia úplně, nebo to vážně omezí jejich volbu instituce či studijního programu, například tím, že je to přinutí studovat v místě bydliště, zatímco dříve se za studiem mohli stěhovat.

Argumenty, že prestižnější instituce budou využívat dodatečných příjmů (například školného), aby zvýšily kvalitu své vzdělávací nabídky, neodpovídají skutečnosti. Zkušenosti z USA totiž ukazují, že mnoho takových dodatečných příjmů odplyne do aktivit, jako jsou výzkum, správa, marketing, budování značky, nábor studentů, jejich ubytování a sportovní vyžití. Na studium mají v nejlepším případě jen nepřímý dopad, považují se však za něco, co přispívá ke konkurenceschopnosti instituce.

Vítejte v báječném novém světě financování vysokého školství.

Profesor Roger Brown přednáší vysokoškolskou politiku a je jedním z ředitelů CHERD (Centre of Higher Education Research Development) na Hope University v Liverpoolu.  Je také hostujícím profesorem na řadě britských universit (University of East London, Napier University Edinburgh a University of Southampton) a institucí (Institute for Policy Studies in Education, London Metropolitan University a Oxford Centre for Higher Education Studies). Do roku 2007 stál jako vice-chancellor v čele Southampton Solent University, do roku 1997 jako výkonný ředitel v čele HEQC (Higher Education Quality Council). 

Reklamy

Napsat komentář

Filed under Anglie, EU (organizace, celek/členské země), Financování, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s