V mobilitě studentů je Evropa na špičce – navzdory nepříliš koncepčnímu přístupu

Asociace pro akademickou spolupráci (ACA – Academic Cooperation Association) připravila pro Evropskou komisi zprávu Mapping Mobility in European Higher Education. Zpráva důkladně analyzuje mezinárodní mobilitu studentů z hlediska počtu studujících v zahraničí i studujících ze zahraničí a pohybu studentů mezi jednotlivými zeměmi. Týká se 32 evropských zemí: 27 členských zemí EU, 4 zemí Evropského hospodářského prostoru (EHP) a Turecka.

Redakce Vysoké školství ve světě

Rozsáhlá zpráva Asociace pro akademickou spolupráci (ACA – Academic Cooperation Association) Mapping Mobility in European Higher Education byla zpracována v období od října 2009 do června 2011 (proto nezahrnuje aktuální údaje; nejnovější data jsou z roku 2007) na objednávku Generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise (DG EaC – Directorate-General for Education and Culture). Obsahuje tři části: desetistránkové shrnutí, rozsáhlý první díl s analýzou situace a trendů (260 stran) a případové studie zahrnující 11 zemí (celkem 256 stran). Zajímavé je, že ACA předložila zprávu Evropské komisi již v červnu 2011, ale uvolněna ke zveřejnění byla zpráva až na začátku roku 2012.

Zpráva konstatuje, že vlády většiny evropských zemí přikládají ve svých prohlášeních mobilitě studentů a vysokoškolských pracovníků značný význam. Zároveň uvádí, že v Evropě studuje na 900 tisíc studentů z jiných částí světa a dalších 600 tisíc zahraničních studentů z jiných evropských zemí. Vezmeme-li to v úvahu, je pozoruhodné, jak málo států má pro podporu mobility studentů komplexní a systematickou koncepci.

Zpráva konstatatuje, že „až na několik výjimek jde o nekonkrétní podporu mobility jako žádoucí aktivity ve smyslu čím více, tím lépe“. Ve zprávě se také dočteme, že ačkoliv se v jednotlivých zemích stále častěji stanovují kvantitativní cíle, běžně se jim příliš nerozumí a jen zřídka jsou přesně definovány odpovídající ukazatele.

Podle zprávy přitahuje Evropa mnohem více zahraničních studentů toužících po vysokoškolském diplomu než jakákoliv jiná část světa. Její podíl na celosvětovém trhu vzdělávání se navíc v posledním desetiletí ještě zvýšil, a to navzdory sílící celosvětové konkurenci. Počty studentů mířících do Evropy z jiných regionů stále rostou. Podíl Evropanů studujících v zahraničí se v letech 1999 až 2007 zvýšil o 37,1 %; i to je však výrazně méně než zvýšení podílu zahraničních občanů, kteří se vzdělávají na vysokých školách v Evropě.

Počet studentů z uvedených 32 zemí, kteří jsou zapsáni na vysokých školách v zahraničí, je podstatně nižší než počet cizinců, kteří v nich studují. V roce 2007 studovalo v zahraničí celkem 637 tisíc evropských studentů, což znamená, že na každých tisíc státních příslušníků zapsaných ke studiu v mateřské zemi v roce 2007 připadalo 33 občanů této země, kteří studovali v zahraničí. To je ovšem méně než polovina z 1 507 tisíc zahraničních studentů, kteří ve stejném období studovali v těchto 32 zmíněných zemích.

Za uvedenými průměry se však skrývají výrazné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Extrémní hodnoty vykazuje na jedné straně Kypr, neboť většina Kypřanů studuje v zahraničí (na každých tisíc studentů na kyperských vysokých školách připadá 1 380 studujících v zahraničí): Na druhé straně je Velká Británie, kde je studium v zahraniční spíše výjimečným jevem; na tisíc britských studentů na vysokých školách ve Velké Británii připadne pouze 12 Britů studujících v cizině.

Mezi jednotlivými evropskými zeměmi existují tedy v pohybu studentů výrazné rozdíly. Rovněž jejich ambice v oblasti mobility se podstatně liší. Z těchto důvodů doporučují autoři zprávy pečlivě zvažovat navrhovaná opatření a nástroje na podporu mobility na celoevropské úrovni a vážně přitom brát v úvahu specifika jednotlivých zemí.

V 19 ze sledovaných zemí se v oficiálních dokumentech zaměřují na domácí studenty, kteří absolvovují část studia v zahraničí, tedy na tzv. kreditní mobilitu (credit nebo také temporary mobility). V 18 zemích se orientují na zahraniční studenty, kteří absolvují celý studijní program, tedy na tzv. diplomovou mobilitu (degree nebo také diploma mobility). Obě zbývající kategorie – domácí studenti absolvující celý studijní program v zahraničí (outgoing diploma mobility) a zahraniční studenti, kteří absolvují jen část studia (incoming credit mobility) – podle zprávy nehrají ve vládních dokumentech podstatnější roli.

Z geografického hlediska je nejvyšší prioritou pro studenty z většiny zemí region členských států EU/EHP, především pro studenty zaměřené na krátkodobé studium v zahraničí (temporary outgoing mobility). Často se uvádějí rovněž sousedící země nebo oblasti, se kterými má daná země historické vazby. Do kurzu se dostávají také rychle se rozvíjející země jako například Brazílie, Rusko, Indie a Čína (BRIC).

Upřednostňovanou cílovou skupinou studujících ze zahraničí (incoming mobility) jsou pro některé země studenti, kteří již mají ukončený první cyklus studia (graduates). Pro studium v zahraničí (outgoing mobility) jsou záměry z hlediska úrovně studia spíše jen vágní.

V jednotlivých zemích se uvádí celá řada opatření, která usnadňují a podporují mobilitu. Jde například o stipendia, programy vyučované v angličtině, zvyšování informovanosti, různé pobídky, marketingové a propagační akce, uznávání výstupů a služby pro studenty. Pokud však jde o důvody, proč vlastně o mobilitu usilovat, podle zprávy vyznívá většina národních dokumentů poněkud neurčitě.

Země, které mají ve svých pohnutkách větší jasno, hovoří o zlepšování kvality vzdělávání a zvyšování uplatnitelnosti (zaměstnatelnosti) absolventů.  U studentů ze zahraničí, kteří chtějí absolvovat celý studijní program, figuruje na předním místě získání znalostí, lepší uplatnění a tím související ekonomické důvody. K dalším důvodům patří migrace kvalifikované pracovní síly, internacionalizace domácího prostředí díky většímu počtu zahraničních studentů, rozvojová pomoc a zahraniční kulturní politika.

Co však rozhodně chybí, jsou srovnatelná data o mobilitě akademických pracovníků a výzkumníků. Dokonce není ani shoda v tom, jak tyto jedince definovat. Autoři studie doporučují zkvalitnit proces shromažďování dat o mobilitě vědeckých pracovníků, udělených doktorských titulech, studijních pobytech, výměnách a vědeckých dovolených (sabbaticals), i retrospektivních informací o mezinárodní mobilitě v průběhu kariéry akademických pracovníků a výzkumníků.

K faktorům, které podle zprávy brání mobilitě, patří:

• nedostatek informací o nabídce,

• nízká míra motivace nebo malý zájem o mobilitu,

• nedostačující finanční podpora,

• nedostatečné jazykové dovednosti,

• nedostatek času nebo možností studovat v zahraničí v rámci stanoveného kurikula nebo studijního programu,

• obavy v souvislosti s kvalitou zahraničního studia,

• právní překážky (související zejména s vízy, imigračními předpisy a pracovním povolením),

• problémy s uznáváním výsledků studia v zahraničí.

K pobídkám patří:

• finanční podpora (většinou v podobě navýšení prostředků na studenta nebo na daný program mobility),

• kurikulární podpora prostřednictvím různých technických nástrojů (například doplněk k diplomu a ECTS) a inovativní přístup k tvorbě studijních programů (včetně zařazování takzvaných oken mobility),

• individuální podpora především formou poradenství, jejímž účelem je rozšířit řady mobilních jedinců a průběžně zajišťovat vysokou kvalitu nabízených příležitostí.

Zpráva ACA také doporučuje kroky, které je třeba na evropské úrovni podniknout. Zároveň však upozorňuje, že „vzhledem k odlišným cílům, které prostřednictvím mobility členské státy sledují, velice různé úrovni mobility a nejednotným postupům v jednotlivých zemích zůstává hlavním polem působnosti úroveň národní“.

Pokud jde o studenty ze zahraničí absolvující celý studijní program (incoming degree mobility), zpráva doporučuje, aby jako cíl na celoevropské úrovni byl stanoven podíl 10 % z všech studentů; zároveň však doporučuje, aby cíle byly pro jednotlivé země diferencovány. „Cílem má být vyšší dynamika v zemích, které mají v současné době nízké podíly studentů ze zahraničí, a naopak nižší tam, kde jsou již dnes tyto podíly vysoké,“ uvádí se ve zprávě.

V případě studia v zahraničí – a především v rámci Evropy – jen části studijního programu (outgoing temporary a zvláště intra-European mobility) doporučuje zpráva pokračovat v realizaci programu Erasmus víceméně beze změn s tím, že by měl být i nadále inkluzívní a otevřený pro všechny obory a úrovně studia a měl by se i nadále zaměřovat především na kreditní mobilitu. Erasmus by však měl být posílen a financován tak, aby k prioritním oblastem patřilo vytváření tzv. oken mobility a uplatňování spolehlivých postupů uznávání výsledků studia.

Zároveň by měl být stanoven i kvantitativní cíl pro studium jen části studijního progamu v zahraničí (outgoing temporary mobility) v souladu se záměry Boloňského procesu. Zde je však třeba pracovat s takovou definicí mobility, která zajišťuje minimální standardy, pokud jde o délku trvání studia a aktivity, které mají být během něho v zahraničí realizovány.

Do takového cíle však nemá být započítávána diplomová mobilita, kterou je třeba pojímat samostatně. Dále je třeba více podněcovat evropské studenty, aby vyjížděli absolvovat část studia na špičkových vysokých školách ve vybraných zemích mimo Evropu jako například Brazílie, Rusko, Indie a Čína.

Na závěr lze poznamenat, že přípravu zprávy koordinovala Asociace pro akademickou spolupráci ACA v úzké spolupráci s profesorem Ulrichem Teichlerem z Mezinárodního centra pro výzkum vysokého školství (INCHER) na univerzitě v Kasselu, se dvěma vlastními členskými organizacemi (francouzským CampusFrance a německým DAAD) a výzkumným ústavem sociálních věd Hochschul-Informations-System v Hannoveru. Zprávu redigovali Ulrich Teichler, Irina Ferenczová a Bernd Wächter.

Prameny:

Ulrich Teichler, Irina Ferencz and Bernd Wächter (Eds.) – Mapping mobility in European higher education. Brussels, June 2011 a Bonn: DAAD, 2011. ISBN 978-3-87192-891-2. Volume I: Overview and trends; Volume II: Case studies; Executive Summary.

Brendan O’Malley – Europe leads world in student mobility despite lack of policies. University World News, Global Edition, Issue 206, 29 January 2012.

Advertisements

Napsat komentář

Filed under EU (organizace, celek/členské země), Internacionalizace, Studenti, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s